MOXTENZ - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls136200/2023, sukls136423/2023, sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

MOXTENZ 0,2 mg potahované tablety
MOXTENZ 0,3 mg potahované tablety
MOXTENZ 0,4 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ ̈

MOXTENZ 0,2 mg
Jedna potahovaná tableta obsahuje moxonidinum 0,2 mg.

MOXTENZ 0,3 mg
Jedna potahovaná tableta obsahuje moxonidinum 0,3 mg.

MOXTENZ 0,4 mg
Jedna potahovaná tableta obsahuje moxonidinum 0,4 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:
MOXTENZ 0,2 mg
Jedna potahovaná tableta obsahuje 33,4 mg monohydrátu laktosy a 32,0 mg monohydrátu laktosy
usušeného rozprášením.

MOXTENZ 0,3 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje 50,1 mg monohydrátu laktosy a 48,0 mg
monohydrátu laktosy usušeného rozprášením.

MOXTENZ 0,4 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje 66,8 mg monohydrátu laktosy a 64,0 mg
monohydrátu laktosy usušeného rozprášením.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta
MOXTENZ 0,2 mg jsou růžové, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 5 mm.
MOXTENZ 0,3 mg jsou růžové, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety s půlicí rýhou na obou
stranách o délce 8 mm.
MOXTENZ 0,4 mg jsou růžové, kulaté, bikonvexní potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně
a o průměru 7 mm.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

MOXTENZ je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Obvyklá dávka je 0,2 mg moxonidinu denně (1 tableta MOXTENZ 0,2 mg ráno). Maximální denní
dávka, podávaná ve dvou dílčích dávkách, je 0,6 mg. Jednotlivá maximální dávka je 0,4 mg
moxonidinu. Dávka se postupně upravuje ve třítýdenních intervalech až do dosažení optimálního
krevního tlaku.

Porucha funkce ledvin
U pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin je úvodní dávka 0,2 mg moxonidinu.
Pokud je třeba zvýšit dávku a léčba je dobře snášena, lze dávku zvýšit na 0,4 mg denně u pacientů se
středně těžkou poruchou funkce ledvin a na 0,3 mg monoxidinu u pacientů s těžkou poruchou funkce
ledvin (viz bod 4.4).
U hemodialyzovaných pacientů je úvodní dávka 0,2 mg denně. Pokud je třeba zvýšit dávku a léčba je
dobře snášena, lze dávku zvýšit na 0,4 monoxidinu mg denně.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost MOXTENZ u dětí a dospívajících nebyla dosud stanovena.

Způsob podání
Perorální podání
Moxonidin může být podáván s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- sick sinus syndrom
- bradykardie (pod < 50 tepů/minutu v klidu)
- AV blok 2. nebo 3. stupně
- srdeční selhání

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při postmarketingovém použití byly hlášeny případy AV bloku různého stupně u pacientů léčených
moxonidinem. Na základě těchto případů nelze úplně vyloučit kauzální roli moxonidinu v prodloužení
atrioventrikulárního vedení. Proto je při léčbě pacientů s možnou predispozicí k rozvoji AV bloku
doporučována opatrnost.
Je-li moxonidin používán u pacientů s AV blokem 1. stupně, má být věnována zvláštní péče tomu, aby
nenastala bradykardie. Moxonidin nesmí být používán u pacientů s AV bloky vyššího stupně (viz bod
4.3).

Je-li moxonidin používán u pacientů se závažným onemocněním koronárních arterií nebo nestabilní
anginou pectoris, má být pacientům věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen
omezené zkušenosti.

Při podávání moxonidinu pacientům s poruchou funkce ledvinje třeba opatrnosti, protože moxonidin se
vylučuje především ledvinami. U těchto pacientů se doporučuje opatrné titrování dávky, a to zvláště na
počátku léčby. Dávka má začít 0,2 mg denně a může být zvýšeno maximálně na 0,4 mg denně u
pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (GFR > 30 ml/min - < 60 ml/min) a maximálně na
0,3 mg u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (GFR < 30 ml/min), pokud je to klinicky
indikováno a léčba je dobře snášena.

Je-li moxonidin užíván současně s betablokátory a léčba oběma léky má být ukončena, vysazuje se
betablokátor jako první a pak po několika dnech moxonidin.

Dosud nebyl po přerušení léčby moxonidinem pozorován rebound fenomén na krevní tlak. Avšak
náhlé přerušení léčby moxonidinem se nedoporučuje; dávka má být snižována postupně v průběhu
dvou týdnů.

Starší populace může být citlivější na kardiovaskulární účinky léků snižujících krevní tlak. Proto má
léčba začít nejnižší možnou dávkou a zvyšování dávkování má být prováděno opatrně, aby se předešlo
závažným důsledkům, které tyto reakce mohou vyvolat.
MOXTENZ obsahuje monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání s jinými antihypertenzivy: podávání moxonidinu s thiazidovými diuretiky a
blokátory kalciových kanálů je bezpečné. Současné podávání těchto s jinými antihypertenzivy má za
následek zvýšení účinku monoxidinu.

Tricyklická antidepresiva mohou snižovat účinnost centrálně působících antihypertenziv, proto se
současné podávání tricyklických antidepresiv a moxonidinu nedoporučuje.
Moxonidin může potencovat sedativní účinek tricyklických antidepresiv (je třeba se vyhnout
současnému předepisování), trankvilizérů, alkoholu, sedativ a hypnotik.

Moxonidin mírně snižuje kognitivních funkce u pacientů užívajících lorazepam. Moxonidin může
zvyšovat sedativní účinek benzodiazepinů při současném podávání.

Moxonidin se vylučuje tubulární exkrecí. Interakci s jinými léky, které jsou vylučovány tubulární
exkrecí, nelze vyloučit.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání moxonidinu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech
prokázaly embryo-toxikologické účinky (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé.
Moxonidin nemá být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné.

Kojení
Moxonidin se vylučuje do mateřského mléka. Proto moxonidin nemá být během kojení podáván.
Pokud je léčba moxonidinem považována za absolutně nezbytnou, má být kojení ukončeno.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie vlivu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly prováděny. Byla hlášena spavost a poruchy
rovnováhy. Tento vliv je třeba při řízení a obsluze strojů zvážit.

4.8 Nežádoucí účinky

Zejména na počátku léčby byly nejčastěji hlášené nežádoucí účinky sucho v ústech, bolest hlavy,
závratě, slabost, a ospalost. Ve většině případů tyto příznaky ustupovaly po několika týdnech léčby.

Nežádoucí účinky podle systémově orgánových tříd (pozorované během placebem kontrolovaných
klinických studií s počtem pacientů exponovaných moxonidinu n=886 s níže uvedenými
frekvencemi):
Nežádoucí účinky byly zařazeny podle terminologie MedDRA s níže uvedenými frekvencemi:
Velmi časté (≥ 1/10); Časté (≥ 1/100 až <1/10); Méně časté (≥ 1/1000 až <1/100); Vzácné
(≥1/10000 až < 1/1000); Velmi vzácné (<1/10000); Není známo (z dostupných údajů nelze určit)


















*frekvence nebyla vyšší ve srovnání s placebem
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu
léčiv Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy
V několika případech předávkování, které byly hlášeny, požili pacienti akutně dávku 19,6 mg bez
následku smrti. Příznaky, které byly zaznamenány: bolest hlavy, útlum, spavost, hypotenze,
závratě, celková slabost, bradykardie, sucho v ústech, zvracení, únava a bolest v horní části
zažívacího traktu. V případě závažného předávkování se doporučuje pečlivé monitorování, a to
zvláště poruch vědomí a útlumu dýchání.
Navíc na základě zvířecích studií lze odvodit, že se může vyskytnout i přechodná
hypertenze, tachykardie a hyperglykémie.

Léčba
Specifické antidotum není známo. Při hypotenzi se zvažuje podání tekutin a dopaminu.
Bradykardii lze léčit atropinem. Alfablokátory mohou snižovat nebo rušit paradoxní hypertenzi,
kterou lze pozorovat při předávkování moxonidinem.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

MedDRA systémově
orgánová třída
Velmi časté Časté Méně časté
Psychiatrické poruchy Insomnie Nervozita
Poruchy nervového
systému
Bolest hlavy*, závratě,
vertigo, somnolence
Synkopa*
Poruchy ucha a
labyrintu
Tinnitus
Srdeční poruchy Bradykardie
Cévní poruchy Hypotenze* (včetně
ortostatické
hypotenze)
Gastrointestinální
poruchy
Sucho v ústech Průjem, nauzea,
zvracení, dyspepsie

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Vyrážka, svědění Angioedém
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Bolest zad Bolest krku
Celkové poruchy a
reakce v místě aplikace
Astenie Edém

Farmakoterapeutická skupina: Antihypertenzíva; agonisté imidazolinových receptorů, ATC kód:
C02ACMoxonidin se v řadě různých studiích na zvířatech jevil jako silné antihypertenzivum. Dostupná
experimentální data ukazují, že místem antihypertenzního účinku moxonidinu je centrální
nervový systém. V mozkovém kmeni se moxonidin selektivně váže na I1-imidazolinové
receptory, které jsou soustředěny v rostrální ventrolaterální dřeni. Tato oblast je důležitá pro
centrální kontrolu periferního sympatického nervového systému. Stimulace imidazolinových
receptorů se projeví snížením aktivity sympatiku (prokázáno na srdečních, splanchnických a
renálních sympatických nervech) a poklesem krevního tlaku.


Moxonidin se od ostatních centrálně působících antihypertenzív liší tím, že má ve srovnání s
afinitou k I1-imidazolovým receptorům jen malou afinitu k centrálním α2-adrenergním receptorům.
Přes alfa2- adrenergní receptory jsou patrně zprostředkovány účinky jako suchost v ústech a sedace,
které jsou nejčastějšími nežádoucími účinky centrálně působících antihypertenziv. Díky této
vysoké selektivní afinitě k imidazolovým receptorům mají tyto nežádoucí účinky (sucho v ústech a
sedace) nízkou frekvenci.

U lidí působí moxonidin pokles systémového cévního odporu, a tím i arteriálního krevního tlaku.
Antihypertenzní účinek moxonidinu byl prokázán v dvojitě zasslepých, placebem kontrolovaných,
randomizovaných studiích. Publikovaná data ukazují, že u pacientů s hypertenzí, kteří mají
hypertrofii levé komory (LVH), je při užití antagonistů angiotenzinu II (AIIA) spolu s
moxonidinem dosaženo při stejném snížení krevního tlaku zlepšení regrese LVH ve srovnání s
jakoukoli kombinací thiazidu a blokátoru kalciového kanálu.

V dvouměsíční terapeutické studii s moxonidinem u obézních pacientů s inzulínovou resistencí,
kteří trpěli středně těžkou hypertenzí, se ve srovnání s placebem zlepšila inzulinová sensitivita o
21 %.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání se moxonidin rychle (tmax okolo 1 hodiny) a téměř úplně vstřebává z horní části
gastrointestinálního traktu.
Celková biologická dostupnost je asi 88 %. To ukazuje na nevýznamný first-pass metabolismus.
Příjem potravy nemá vliv na farmakokinetiku moxonidinu.

Distribuce
Vazba na plasmatické bílkoviny in vitro je okolo 7,2 %.

Biotransformace
Ve shromážděných vzorcích lidské plasmy byl identifikován pouze dehydrogenovaný
moxonidin. Farmakodynamická účinnost dehydrogenovaného moxonidinu tvoří asi účinnosti moxonidinu.

Eliminace
Po 24 hodinách bylo 78 % celkové dávky vyloučeno močí v nezměněné podobě a 13 % jako
dehydrogenovaný moxonidin. Ostatní vedlejší metabolity v moči tvořily přibližně 8 %.
Stolicí se vyloučí méně než 1 %.
Eliminační poločas moxonidinu a jeho metabolitů je rychlý (eliminační poločas je od 2,5 hodiny do
5).

Farmakokinetika u hypertenzních pacientů
Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické změny ve srovnání se zdravými
dobrovolníky.

Starší pacienti
Byly pozorovány farmakokinetické změny závislé na věku. Ty jsou s největší pravděpodobností
způsobeny buď sníženou metabolickou aktivitou a/nebo mírně vyšší biologickou dostupností. Tyto
farmakokinetické rozdíly však nejsou klinicky významné.

Pediatrická populace

Podávání moxonidinu dětem se nedoporučuje. Nebyly provedeny žádné farmakokinetické studie.

Porucha funkce ledvin
Vylučování moxonidinu je ve významném vzájemném vztahu s clearance kreatininu. U pacientů se
středně těžkou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace 30-60 ml/min) jsou plazmatické
koncentrace moxonidinu při stavu „steady state“ asi 2x vyšší a terminální poločas přibližně 1,5x vyšší
ve srovnání s hypertenzními pacienty s normální funkcí ledvin (glomerulární filtrace > než 90
ml/min). U pacientů s těžkým selháním funkce ledvin (glomerulární filtrace < než 30 ml/min) jsou
plasmatické koncentrace a terminální poločas asi 3x vyšší. Po opakovaných dávkách nebyla u těchto
pacientů pozorována neočekávaná akumulace léčiva. U hemodialyzovaných pacientů v konečném
stádiu renálního selhání (glomerulární filtrace < 10 ml/min) je plasmatická koncentrace 6x vyšší a
terminální poločas 4x vyšší. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin jsou maximální
koncentrace moxonidinu v plazmě jen 1,5 – 2x vyšší.
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin by tudíž mělo být dávkování titrováno podle individuálních
požadavků.
Moxonidin je vylučován hemodialýzou pouze v malém množství.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V obvyklých neklinických studiích farmakologické bezpečnosti, toxicity po opakovaných
dávkách, genotoxicity, studiích karcinogenního potenciálu ani reprodukční toxicity nebyly
nalezeny známky zvláštního rizika pro člověka.
Studie reprodukční toxicity neprokázaly vliv na fertilitu ani teratogenní potenciál.
Embryotoxikologické účinky byly pozorovány u potkanů při dávkách 9 mg/kg/den a vyšších a u
králíků při dávkách nad 0,7 mg/kg/den. V peri- a postnatálních studiích u potkanů byl při
dávkách 3 mg/kg/den a vyšších pozorován vliv na růst a vitalitu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
monohydrát
laktosy
monohydrát laktosy usušený rozprášením
krospovidon
povidon
magnesium-
stearát

Potahová vrstva tablety:
potahová soustava Opadry 03B28796 bílá obsahující
hypromelosa (E464) oxid titaničitý
(E171) makrogol potahová soustava Opadry 02F23883 hnědá obsahující
hypromelosa (E464) oxid titaničitý
(E171) makrogol červený oxid železitý
(E172) žlutý oxid železitý
(E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.


6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl přípravek chráněn před
světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVdC/Al blistr, papírová krabička, příbalová informace.
Velikosti balení: 10, 20, 30, 50, 60, 90, 98, 100 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Farmak International Sp. z o. o., Aleja Jana Pawła II 22, 00-133 Warszawa, Polsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

MOXTENZ 0,2 mg potahované tablety: 58/888/16-C
MOXTENZ 0,3 mg potahované tablety: 58/889/16-C
MOXTENZ 0,4 mg potahované tablety: 58/890/16-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 10. 1. Datum prodloužení registrace: 12. 5.
10. DATUM REVIZE TEXTU

29. 6.