CORDARONE - souhrn údajů a příbalový leták

1/12
sp.zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

CORDARONE 150 mg/3 ml injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml injekčního roztoku obsahuje amiodaroni hydrochloridum 50 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: benzylalkohol (20,2 mg/ml).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Čirý, slabě žlutý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Amiodaron je indikován pouze v léčbě těžkých poruch rytmu, které neodpovídají na jinou léčbu nebo
kde jiná léčba není možná.
- Těžké supraventrikulární poruchy rytmu s rychlou frekvencí komor.
- Tachykardie spojené s Wolff-Parkinson-Whiteovým syndromem.
- Doložené symptomatické a hemodynamicky závažné poruchy rytmu (komorové tachykardie,
závažné formy komorových extrasystol).

Intravenózní podání amiodaronu je vhodné zejména tam, kde je nutno dosáhnout rychlé odpovědi
nebo kde perorální podání není možné.

Přípravek Cordarone je určen k léčbě dospělých pacientů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Intravenózní infuze:
• Počáteční dávka: obvykle 5 mg/kg tělesné hmotnosti podáno v 250 ml 5% dextrosy v rozmezí
20 minut až 2 hodin. Tuto infuzi lze opakovat 2x až 3x během 24 hodin. Rychlost podávání je
třeba stanovit na základě terapeutické odpovědi pacienta.
Terapeutické účinky se objeví během prvních minut podávání a pak se postupně snižují. Infuzi je
tedy třeba podle toho upravovat.
• Udržovací dávka: 10 až 20 mg/kg tělesné hmotnosti za 24 hodin (obvykle 600–800 mg/24 hodin,
maximálně 1200 mg/24 hodin) s 250 ml 5% dextrosy po dobu několika dnů. Od prvního dne
podávání infuze lze nahradit perorálním podáváním.
2/12

Intravenózní injekce:
Dávka 5 mg/kg tělesné hmotnosti se podává během 3 minut. Připravený roztok nelze použít ve stejné
stříkačce společně s dalšími přípravky.

Kardiopulmonální resuscitace komorové fibrilace rezistentní na elektrickou kardioverzi
Počáteční dávka je 300 mg amiodaronu (nebo 5 mg/kg tělesné hmotnosti) zředěného ve 20 ml
5% dextrosy podané jako i.v. bolus. Při přetrvávající komorové fibrilaci je možno zvážit podání
dalších 150 mg i.v. (nebo 2,5 mg/kg tělesné hmotnosti).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena.
Dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 5.1 a 5.2.
Vzhledem k přítomnosti benzylalkoholu je intravenózní podávání amiodaronu kontraindikováno
u novorozenců, kojenců a dětí do 3 let věku.

Způsob podání

Intravenózní podání.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku, jód nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;
• Sinusová bradykardie, sinoatriální blok a sick sinus syndrom (riziko sinusové zástavy), těžké
poruchy atrioventrikulárního vedení, pokud pacient nemá zaveden kardiostimulátor;
• Bi- nebo tri-fascikulární poruchy vedení, pokud pacient nemá kardiostimulátor nebo není umístěn
na jednotce intenzivní péče se zajištěnou kardiostimulací;
• Oběhové selhání, těžká arteriální hypotenze;
• Kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit torsade de pointes (viz bod 4.5);
• Porucha funkce štítné žlázy (tyreoidální dysfunkce);
• Intravenózní injekce amiodaronu je kontraindikována v případě hypotenze, těžké respirační
nedostatečnosti, kardiomyopatie a srdečního selhání (možné zhoršení);
• Těhotenství, vyjma výjimečných okolností (viz bod 4.6);
• Kojení (viz bod 4.6);
• Novorozenci, kojenci a děti do 3 let věku, vzhledem k přítomnosti benzylalkoholu v přípravku.

Žádná z výše uvedených kontraindikací neplatí při použití amiodaronu při kardiopulmonální
resuscitaci komorové fibrilace rezistentní na elektrickou kardioverzi.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění

• Podávání amiodaronu intravenózní injekcí se obecně nedoporučuje vzhledem k riziku poruch
hemodynamiky (těžká hypotenze, oběhový kolaps); pokud je to možné, je třeba vždy dát přednost
infuzi.
• Intravenózní injekci lze podávat jen v krajním případě, kdy ostatní možnosti léčby selhaly, a vždy
jen na kardiologické jednotce intenzivní péče za neustálého monitorování EKG a TK.
• Dávka je 5 mg/kg tělesné hmotnosti. S výjimkou případů kardiopulmonální resuscitace při
komorové fibrilaci rezistentní na elektrickou kardioverzi má být amiodaron podáván pomalu,
během alespoň 3 minut. Intravenózní injekci nelze opakovat dříve než za 15 minut po první
injekci, a to i kdyby druhá dávka byla pouze ve výši odpovídající 1 ampulce (hrozí fatální oběhové
selhání).
3/12
• Přípravek nelze mísit s jinými léky ve stejné stříkačce. Nepodávejte ostatní přípravky stejným
katétrem. Pokud je nutno v terapii pokračovat, je třeba přejít na intravenózní infuzi (viz bod 4.2).

Srdeční poruchy (viz bod 4.8)
Byl hlášen vznik nových arytmií nebo zhoršení léčených arytmií, někdy s fatálními následky. Je
důležité, ale obtížné, rozlišit nedostatečnou účinnost léčiva od proarytmogenního působení, ať už je
spojeno se zhoršením srdečního onemocněním či nikoli. Proarytmogenní působení je hlášeno u
amiodaronu řidčeji než u ostatních antiarytmik a obecně se vyskytuje v souvislosti s faktory
prodlužujícími QT interval jako lékové interakce a/nebo poruchy rovnováhy elektrolytů (viz body 4.a 4.8). I přes prodloužení QT intervalu vykazuje amiodaron nízkou torsadogenní aktivitu.

Závažná bradykardie a srdeční blokáda
Při užívání režimů zahrnujících sofosbuvir v kombinaci s amiodaronem byly pozorovány život
ohrožující případy závažné bradykardie a srdeční blokády.
Bradykardie obecně nastala během hodin až dnů, ale byly pozorovány případy s delší dobou do
nástupu, většinou v období do 2 týdnů po zahájení léčby HCV.
Amiodaron má být u pacientů užívajících sofosbuvir používán pouze tehdy, jestliže jiná dostupná
antiarytmická léčba není snášena nebo je kontraindikována.
Pokud je souběžné užívání amiodaronu považováno za nezbytné, doporučuje se, aby pacienti
podstoupili monitorování srdeční funkce s hospitalizací po dobu prvních 48 hodin po zahájení
souběžného podání, poté má probíhat ambulantní monitorování nebo monitorování srdečního tepu
prováděné pacientem, a to každý den po dobu nejméně prvních 2 týdnů léčby.
Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu má být výše popsaným způsobem monitorována srdeční
funkce i u pacientů, kteří přestali amiodaron užívat během několika posledních měsíců a kteří zahájili
léčbu sofosbuvirem.
Všichni pacienti, kteří užívají amiodaron současně se sofosbuvirem, mají být varováni ohledně
symptomů bradykardie a srdeční blokády a má jim být doporučeno, aby v případě, že se u nich tyto
symptomy objeví, neprodleně vyhledali lékařskou pomoc.

Primární dysfunkce štěpu (PGD – primary graft dysfunction) po transplantaci srdce
V retrospektivních studiích bylo užívání amiodaronu u příjemců transplantátů před transplantací srdce
spojeno s vyšším rizikem primární dysfunkce štěpu (PGS).
PGD je život ohrožující komplikace transplantace srdce, která se projevuje levostrannou,
pravostrannou nebo biventrikulární dysfunkcí vznikající během prvních 24 hodin po transplantaci a
pro kterou není identifikovatelný druhotný důvod (viz bod 4.8).
Závažná PGD může být ireverzibilní.
U pacientů na čekací listině na transplantaci srdce se má rozhodnout o používání alternativního
antiarytmika co nejdříve před transplantací.

Plicní onemocnění (viz bod 4.8)
Rozvoj dušnosti nebo neproduktivního kašle může souviset s plicní toxicitou, jako např. s intersticiální
pneumonitidou. Byly hlášeny velmi vzácné případy intersticiální pneumonitidy po podání i.v.
amiodaronu. V případě podezření na tuto diagnózu, u pacientů s rozvíjející se izolovanou námahovou
dušností nebo spojenou s postižením celkového zdravotního stavu (únava, pokles hmotnosti, horečka)
má být proveden RTG hrudníku. Při intersticiální pneumonitidě má být léčba amiodaronem
přehodnocena, krátce po vysazení amiodaronu je obvykle reverzibilní (klinické příznaky obvykle
ustoupí během 3 až 4 týdnů a jsou následované pomaleji se upravujícími rentgenovými nálezy
a úpravou plicních funkcí během několika měsíců), a má se uvažovat o kortikosteroidní terapii.

Byly pozorovány velmi vzácné případy těžkých, někdy fatálních respiračních komplikací v období
bezprostředně po chirurgickém výkonu (akutní syndrom dechové tísně dospělých – ARDS); může se
podílet interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci (viz bod 4.5 a 4.8).

Jaterní onemocnění (viz bod 4.8)
4/12
Důkladné sledování jaterních testů (aminotransferázy) se doporučuje, jakmile je zahájena léčba
amiodaronem, a dále pravidelně během léčby. U perorální a intravenózní formy a během prvních
24 hodin po i.v. podání se může vyskytnout akutní postižení jater (včetně závažné hepatocelulární
nedostatečnosti nebo jaterního selhání, někdy fatálního) a chronické jaterní onemocnění. Dávka
amiodaronu má být proto snížena nebo léčba má být přerušena, jestliže dojde k vzestupu
aminotransferáz převyšujícímu 3x normální hodnoty.

Klinické a biologické příznaky chronického jaterního onemocnění způsobení perorálním podáváním
amiodaronu mohou být minimální (hepatomegalie, vzestup aminotransferáz až 5x nad normální rozsah
hodnot) a reverzibilní po ukončení léčby, nicméně byly hlášeny i fatální případy.

Oční onemocnění (viz bod 4.8)
Jestliže se objeví rozmazané vidění nebo dojde k poklesu visu, má být ihned provedeno kompletní
oční vyšetření včetně fundoskopie. Objevení se neuropatie optiku a/nebo neuritidy optiku vyžaduje
vysazení amiodaronu, je možný rozvoj slepoty.

Závažné bulózní reakce
Léčba amiodaronem má být okamžitě přerušena, pokud jsou přítomny život ohrožující nebo fatální
kožní reakce: Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) nebo toxická epidermální nekrolýza (např.
progredující kožní vyrážka často s puchýři nebo slizničními lézemi).

Lékové interakce (viz bod 4.5)
Nedoporučuje se současné užívání amiodaronu s následujícími léky: beta-blokátory, blokátory
kalciového kanálu snižující srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), laxativa se stimulačním účinkem,
která mohou způsobit hypokalemii.

Zvláštní opatření

Intravenózní injekci amiodaronu lze podávat jen na kardiologické jednotce intenzivní péče za
neustálého monitorování EKG a TK.

Pokud je to možné, má být amiodaron podáván centrálním žilním katétrem, kvůli zabránění reakce
v místě vpichu (viz bod 4.8).

Je třeba zvláštní opatrnosti v případech hypotenze, těžkého respiračního selhání a dekompenzovaného
nebo těžkého srdečního selhání.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětských pacientů nebyla hodnocena. Jeho použití u dětí není
proto doporučeno.
Ampulka s roztokem amiodaronu pro intravenózní podání obsahuje benzylalkohol (20,2 mg/ml), který
může u kojenců a malých dětí do 3 let vyvolávat toxické a anafylaktické reakce. Nesmí se podávat
nedonošeným dětem a novorozencům. Byly hlášeny případy „gasping syndromu“ s fatálními následky
u novorozenců (dětí mladších než 1 měsíc) po podání i.v. roztoku obsahujícího toto konzervační
činidlo. Symptomy zahrnují náhlý nástup výše uvedeného syndromu, hypotenzi, bradykardii a
oběhový kolaps.

Anestezie (viz bod 4.5)
Před chirurgickým zákrokem má být anesteziolog upozorněn, že pacient užívá amiodaron.

5/12

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakodynamické interakce

Léčiva, která vyvolávají torsade de pointes nebo prodlužují QT interval

• Léčiva vyvolávající torsade de pointes
- Kombinace amiodaronu s léčivy, které mohou vyvolat torsade de pointes, jsou
kontraindikovány (viz bod 4.3).
- Antiarytmika třídy Ia, bepridil, sotalol
- Další léčiva bez antiarytmického účinku: např. vinkamin, některá neuroleptika, cisaprid,
erythromycin intravenózně, pentamidin parenterálně, kvůli zvýšenému riziku potenciálně
letální komorové tachykardie typu torsade de pointes.

• Léčiva prodlužující QT interval
- Společné podávání přípravků prodlužujících QT interval s amiodaronem musí probíhat vždy
na základě důsledného posouzení potenciálních rizik a výhod pro pacienta vzhledem k tomu,
že může dojít k vyvolání torsade de pointes (viz bod 4.4) a pacient musí být stále monitorován
ohledně prodloužení QT intervalu.

- Pacienti léčení amiodaronem nemají užívat fluorochinolony.

Léčiva, která snižují srdeční frekvenci nebo způsobují poruchu automacie nebo vedení

• Kombinace s těmito léčivy není doporučena.
- Beta-blokátory a některé blokátory kalciového kanálu snižující tepovou frekvenci (verapamil,
diltiazem) - může dojít k poruchám automacie (vážná bradykardie) nebo vedení.

Léčiva, která mohou způsobit hypokalemii

• Kombinace s těmito léčivy není doporučena.
- Stimulující laxativa, která mohou způsobit hypokalemii a tedy riziko torsade de pointes.
Ostatní laxativa používat lze.

• Jen s velkou opatrností lze amiodaron kombinovat s následujícími léčivy:
- Diuretika způsobující hypokalemii, samotná i v kombinaci
- Systémové kortikoidy (gluko-, mineralo-), tetrakosaktid
- Amfotericin B podávaný intravenózně.

- Pro prevenci hypokalemie (a k úpravě hypokalemie) je nezbytné monitorovat QT interval.
V případě vzniku komorové tachykardie typu torsade de pointes nesmějí být podána
antiarytmika (má být zahájena komorová stimulace; může být intravenózně podán hořčík).

Celková anestezie (viz body 4.4 a 4.8)

Byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestezií: bradykardie
(neodpovídající na atropin), hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej.
Ve velmi vzácných případech byly hlášeny závažné, někdy fatální respirační komplikace (akutní
syndrom respirační tísně dospělých), které bývají obvykle pozorovány v období bezprostředně
následujícím po chirurgickém výkonu. Mohou vyplývat z možné interakce s kyslíkem ve vysoké
koncentraci.

Působení amiodaronu na ostatní léčivé přípravky

6/12
Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron, inhibují CYP1A1, CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9,
CYP2D6 a glykoprotein-P a mohou zvýšit vystavení expozici jejich substrátům.
Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu může dojít k interakcím po několika měsících od
ukončení léčby amiodaronem.

• Substráty glykoproteinu-P
Amiodaron je inhibitor glykoproteinu-P (gp-P). Při společném podávání se substráty gp-P se očekává
zvýšení jejich expozice.

- Digitalis
Mohou se objevit poruchy automacie (vážná bradykardie) nebo atrioventrikulárního vedení
(synergické působení). Kromě toho je možný vzestup plazmatické hladiny digoxinu (vzhledem k
poklesu jeho clearance). Je třeba monitorovat EKG, plazmatickou hladinu digoxinu a pacienti mají být
sledováni ohledně klinických příznaků digitalisové toxicity. Může být nutné upravit léčebnou dávku
digitalisu.

- Dabigatran
Vzhledem k riziku krvácení je třeba opatrnosti při podávání amiodaronu s dabigatranem. Může být
třeba upravení dávky dle informace o léčivém přípravku obsahujícím dabigatran.

• Substráty CYP2CAmiodaron zvyšuje inhibicí CYP2C9 plazmatickou koncentraci substrátů CYP2C9, jako jsou warfarin
nebo fenytoin.

- Warfarin
Kombinace warfarinu s amiodaronem může proto vést ke zvýšení účinku warfarinu, a tím zvýšit riziko
krvácení. Je nezbytné sledovat protrombinový čas (INR) častěji a podle aktuálních hodnot upravit
dávku warfarinu během léčby amiodaronem i po jeho vysazení.

- Fenytoin
Kombinace fenytoinu s amiodaronem může vést k předávkování fenytoinem, vyvolávajícímu
neurologické příznaky. Musí se provádět klinické sledování a dávka fenytoinu musí být snížena,
jakmile se objeví příznaky předávkování. Je tedy zapotření stanovovat plazmatické hladiny fenytoinu.


• Substráty CYP2D
- Flekainid
Amiodaron zvyšuje plazmatickou koncentraci flekainidu inhibicí cytochromu CYP2D6, dávka
flekainidu má být proto snížena o 50 % a u pacientů se mají pečlivě sledovat nežádoucí účinky.
Doporučuje se také monitorování plazmatických hladin flekainidu.

• Substráty CYP3ASpolečné podávání těchto léčiv s amiodaronem, inhibitorem CYP3A4, může vést ke zvýšení jejich
plazmatické koncentrace a tím k možnému zvýšení jejich toxicity:

- Cyklosporin
Kombinace s amiodaronem může zvýšit plazmatickou hladinu cyklosporinu. Dávky mají být
upraveny.

- Fentanyl
Kombinace fentanylu s amiodaronem může zvýšit farmakologický účinek fentanylu a zvýšit riziko
jeho toxicity.

- Statiny
7/12
Kombinací amiodaronu se statiny metabolizovanými CYP3A4, jako jsou simvastatin, atorvastatin
a lovastatin, se zvyšuje riziko svalové toxicity (např. rhabdomyolýzy). Pokud je podáván amiodaron,
doporučuje se používat statiny nemetabolizované CYP3A4.

- Jiná léčiva metabolizovaná CYP3A4: lidokain, sirolimus, takrolimus, sildenafil, midazolam,
triazolam, dihydroergotamin, ergotamin, kolchicin.

Působení ostatních přípravků na amiodaron

Inhibitory CYP3A4 a CYP2C8 mohou být potenciálně schopny inhibovat metabolismus amiodaronu
a zvyšovat jeho expozici.
Doporučuje se vyhnout se užívání inhibitorů CYP3A4 (grapefruitový džus a některé léčivé přípravky)
během léčby amiodaronem.

Další lékové interakce s amiodaronem (viz bod 4.4)

Souběžné podávání amiodaronu s režimem obsahujícím sofosbuvir může vést k závažné
symptomatické bradykardii.
Pokud se souběžnému podávání nelze vyhnout, je doporučeno monitorování srdeční funkce (viz bod
4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Vzhledem k účinkům na štítnou žlázu plodu je amiodaron v těhotenství kontraindikován, vyjma
případů, kdy benefit převáží nad rizikem. V těchto zvláštních případech je třeba velmi pečlivě zvážit
potenciální přínos terapie.

Kojení
Amiodaron je vylučován ve významném množství do lidského mateřského mléka, je tedy
kontraindikován v období kojení.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Podle bezpečnostních údajů o amiodaronu nebylo zaznamenáno, že by amiodaron negativně
ovlivňoval schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky jsou setříděny podle orgánových systémů a zařazeny do seznamu dle
frekvence výskytu dle následujících konvencí: velmi časté ( 1/10); časté ( 1/100 až < 1/10); méně
časté ( 1/1000 až < 1/100); vzácné ( 1/10000 až < 1/1000); velmi vzácné < 1/10000); není známo
(z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
• Není známo: neutropenie, agranulocytóza.

Srdeční poruchy
• Časté: bradykardie, převážně středně závažná.
• Velmi vzácné:
• významná bradykardie, sinusová zástava, vyžadující přerušení podávání amiodaronu, zvláště u
pacientů s dysfunkcí sinusového uzlu a/nebo u starších pacientů.
• začátek nebo zhoršení arytmie, někdy následované srdeční zástavou (viz body 4.4 a 4.5).
• Není známo: torsade de pointes“ (viz body 4.4 a 4.5).

8/12
Poranění, otravy a procedurální komplikace
• Není známo: Primární dysfunkce štěpu po transplantaci srdce (viz bod 4.4)

Endokrinní poruchy
• Velmi vzácné: Syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).
• Není známo: hypertyreóza.

Gastrointestinální poruchy
• Velmi vzácné: nauzea.
• Není známo: pankreatitida (akutní).

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
• Časté: reakce v místě vpichu injekce, jako např. bolest, zarudnutí kůže, otok, nekróza, extravazát,
infiltrace, zánět, zatvrdnutí, tromboflebitida, flebitida, celulitida, infekce, změna pigmentace.

Poruchy jater a žlučových cest (viz bod 4.4)
• Velmi vzácné:
• izolovaný vzestup sérových aminotransferáz, který je obvykle středně závažný (1,5x až 3x nad
normální rozsah hodnot) objevující se v začátku léčby. Návrát k normě nastává po snížení
dávky nebo dokonce spontánně.
• akutní onemocnění jater s vysokými aminotransferázami a/nebo žloutenkou, včetně jaterního
selhání, které někdy bývá fatální.

Poruchy imunitního systému
• Velmi vzácné: anafylaktický šok.
• Není známo: angioneurotický edém (Quinckeho edém).

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
• Není známo: bolest zad.

Poruchy nervového systému
• Velmi vzácné: benigní intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri), bolest hlavy.

Poruchy oka
• Není známo: neuropatie/neuritida optiku, které mohou vést k rozvoji slepoty (viz bod 4.4).

Psychiatrické poruchy
• Časté: snížené libido
• Není známo: delirium (včetně zmatenosti), halucinace.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
• Velmi vzácné: intersticiální pneumonitida nebo fibróza, někdy fatální; vážné respirační komplikace
(akutní syndrom respirační tísně dospělých), někdy fatální (viz body 4.4 a 4.5), bronchospasmus
a/nebo apnoe u pacientů s vážnou respirační nedostatečností, zvláště u astmatických pacientů.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
• Časté: ekzém.
• Velmi vzácné: pocení.
• Není známo: dermatitida, kopřivka, závažné kožní reakce jako toxická epidermální nekrolýza
(TEN), Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), bulózní dermatitida, léková reakce s eosinofilií a
systémovými příznaky (DRESS).

Cévní poruchy
• Časté: pokles krevního tlaku, obvykle středně závažný a přechodný. Případy těžké hypotenze nebo
oběhového selhání se vyskytly po předávkování nebo po příliš rychlé aplikaci injekce.
9/12
• Velmi vzácné: zčervenání.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

O předávkování intravenózním amiodaronem nejsou k dispozici žádné informace.
Existují omezené údaje o akutním předávkování amiodaronem podaným perorálně. Bylo zaznamenáno
několik případů sinusové bradykardie, srdeční blokády, komorové tachykardie, torsade de pointes,
oběhového selhání a poškození jater.

Léčba má být symptomatická. Amiodaron ani jeho metabolity nejsou dialyzovatelné.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiarytmikum (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace).
ATC: C01B D
Antiarytmické:
• Prodloužení akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku do buňky. Toto
prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí.
• Snížení sinusové automacie vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.
• Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
• Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus
rychlý.
• Intraventrikulární vedení není ovlivněno.
• Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální i ventrikulární
úrovni.
• Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventrikulárních spojích.

Antianginózní:
• Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby
kyslíku.
• Nekompetitivní alfa- a beta- adrenergní inhibice.
• Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svaly artérií myokardu.
• Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.

Jiné:
• Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek, zvláště při intravenózním podání.

Navíc pro použití amiodaronu v kardiopulmonární resuscitaci se vztahuje:

10/12
Bezpečnost a účinnost i.v. amiodaronu u pacientů se srdeční zástavou mimo nemocnici způsobenou
komorovou fibrilací rezistentní na elektrickou kardioverzi byla hodnocena ve dvou dvojitě slepých
studiích: ARREST, kde byl amiodaron srovnáván s placebem, a ALIVE, kde byl srovnáván
s lidokainem. Primárním endpointem obou studií bylo přežití v době přijetí do nemocnice.

Do studie ARREST bylo zařazeno 504 pacientů se srdeční zástavou mimo nemocnici způsobenou
komorovou fibrilací nebo hemodynamicky závažnou komorovou tachykardií rezistentní na tři nebo
více elektrické kardioverze a adrenalin. Nemocní byli randomizováni do dvou skupin: do 1. skupiny,
kde byl amiodaron 300 mg ve 20 ml 5% dextrosy rychle podán do periferní žíly (246 pacientů) nebo
do 2. skupiny, kde bylo podáno placebo (258 pacientů). Celkem 197 pacientů (39 %) přežilo v době
přijetí do nemocnice: 44 % pacientů v amiodaronové skupině a 34 % nemocných v placebové skupině.
Rozdíl byl statisticky signifikantní ve prospěch amiodaronové skupiny, p=0,03. Po korekci ostatních
nezávislých prediktorů přežití byla relativní šance na přežití v době přijetí do nemocnice
v amiodaronové skupině ve srovnání se skupinou placebovou 1,6 (95% interval spolehlivosti, 1,1-2,4,
p=0,02).
V amiodaronové skupině ve srovnání s placebovou skupinou mělo více pacientů hypotenzi (59 % vs.
25 %, p=0,04) nebo bradykardii (41 % vs. 25 %, p=0,004).

Do studie ALIVE bylo zařazeno 347 pacientů s komorovou fibrilací rezistentní na tři elektrické
kardioverze s adrenalinem a dalším elektrickým výbojem nebo s rekurencí komorové fibrilace
po úspěšné iniciální defibrilaci. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin: do 1 skupiny
amiodaronové, kde byl amiodaron podán v dávce 5 mg/kg nebo podle odhadnuté tělesné hmotnosti
(podán v 30 ml 5% dextrosy) + placebo lidokainu, a do 2. skupiny lidokainové (1,5 mg/kg
v koncentraci 10 mg/ml) + placebo amiodaronu obsahující stejné rozpouštědlo (polysorbát 80).
Amiodaron signifikantně zvýšil počet pacientů, kteří přežili v době přijetí do nemocnice: 22,8 %
(41 pacientů ze 180 v amiodaronové skupině) a 12 % (20 pacientů ze 167 pacientů v lidokainové
skupině), p=0,009. Po korekci ostatních faktorů, které mohou ovlivnit pravděpodobnost přežití, byla
relativní šance na přežití v době přijetí do nemocnice v amiodaronové skupině ve srovnání se skupinou
lidokainovou 2,49 (95% interval spolehlivosti, 1,28-4,85, p=0,007). Nebyly žádné rozdíly mezi oběma
skupinami v poměru pacientů, kteří potřebovali léčbu atropinem pro bradykardii nebo léčbu
dopaminem pro hypotenzi. Rovněž nebyl rozdíl v poměru pacientů, kterým byl aplikován otevřeně
lidokain. U pacientů v lidokainové skupině ve srovnání se skupinou amiodaronovou byl signifikantně
vyšší počet nemocných, u kterých došlo k asystolii po elektrickém výboji aplikovaném po podání
studovaných léčiv (28,9 % ve skupině lidokainové, 18,4 % ve skupině amiodaronové, p=0,04).

Pediatrická populace

Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů
s různými arytmiemi. V klinických studiích byly u pediatrické populace použity následující
intravenózní dávky:
- Úvodní dávka: 5 mg/kg tělesné hmotnosti během 20 minut až 2 hodin.
- Udržovací dávka: 10 až 15 mg/kg/den po několik hodin až několik dnů.
V případě potřeby je možné souběžně zahájit podávání perorální formy přípravku v obvyklém
úvodním dávkování.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Koncentrace amiodaronu v krvi dosažená po intravenózním podání rychle klesá, protože proniká do
tkání. Amiodaron má maximální účinek 15 minut po i.v. podání, do 4 hodin účinek vymizí. Pokud se
injekce nezopakuje, amiodaron se postupně vyloučí. Zásoby ve tkáních se tvoří až po opakovaných
injekcích nebo při pokračování léčby perorálním podáváním.

Kontrolované pediatrické studie nebyly zatím provedeny. U pediatrických pacientů jsou k dispozici
pouze omezené publikované údaje, z nichž nevyplývají žádné odlišnosti oproti dospělým.

11/12
Amiodaron je metabolizován hlavně prostřednictvím CYP3A4 a také CYP2C8.
Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron potenciálně vykazují in vitro schopnost inhibovat
CYP1A1, CYP1A2, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP3A4, CYP2A6, CYP2B6 a CYP2C8.
Amiodaron a desetylamiodaron mají rovněž potenciál inhibovat přenašeče jako gp-P a přenašeč
organických kationů (OCT) [jedna studie ukázala zvýšení koncentrace kreatininu (OCT2 substrát) o
1,1 %]. In vivo data popisují interakce amiodaronu s CYP3A4, CYP2C9, CYP2D6 a gp-P substráty.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Po jednorázovém podání je amiodaron téměř netoxický.
Při opakovaném podání se po dobu několika týdnů objevují následující změny:
• hyperfunkce štítné žlázy – hyperplastické a neoplastické změny folikulů u laboratorních potkanů
• dyslipidóza s infiltrací plic a lymforetikulárního systému makrofágy u psů a potkanů
• fototoxicita a fotosenzibilizace u morčat.
Hodnoty maximální dávky bez toxického účinku jsou nižší než 16 mg/kg/den u potkanů a
12,5 mg/kg/den u psů.

Ve studiích reprodukční toxicity byly zaznamenány po pokles fertility a vliv na vývoj potomstva, ale
žádné teratogenní účinky. Amiodaron přechází do mateřského mléka.

Ve studiích mutagenity nevykazoval amiodaron žádný genotoxický potenciál.

Ve dvouleté studii zkoumající kancerogenitu amiodaronu u potkanů byl prokázán u obou pohlaví v
klinicky doporučených dávkách vyšší výskyt folikulárních nádorů štítné žlázy (adenomy a/nebo
karcinomy). Vzhledem k tomu, že výsledky testů mutagenity byly negativní, vznikly tyto nádory s
největší pravděpodobností epigenetickým a nikoli genotoxickým mechanismem. U myší byl
pozorován pouze na dávce závislý vznik folikulární hyperplazie štítné žlázy, avšak nikoli vznik
karcinomů. Tento vliv amiodaronu na štítnou žlázu potkanů a myší byl nejspíše způsoben vlivem na
syntézu a/nebo uvolnění hormonů štítné žlázy. Význam těchto výsledků ve vztahu k lidskému
organismu je malý.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Benzylalkohol, polysorbát 80, voda na injekci.

6.2 Inkompatibility

Použití medicínských zařízení a přístrojů obsahujících změkčovadlo DEHP (dioktyl-ftalát)
v přítomnosti amiodaronu může způsobit vyluhování DEHP. Aby se zabránilo vystavení pacientů
účinkům DEHP, zbytek roztoku amiodaronu pro infuzi by měl být aplikován soupravou neobsahující
DEHP.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
12/12

6.5 Druh obalu a obsah balení

Ampulka z bezbarvého skla typu I (objem 5 ml), OPC uzávěr (odlamovací kroužek), krabička.

Velikost balení: 6 ampulek po 3 ml
10 ampulek po 3 ml
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Nelze používat koncentrace nižší než 600 mg/l. Podávat pouze s 5% dextrosou.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

sanofi-aventis, s.r.o., Evropská 846/176a, Praha 6, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

13/134/82-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 16.4.1982
Datum posledního prodloužení registrace: 20.5.

10. DATUM REVIZE TEXTU

7. 1.