BLEOMEDAC - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bleomedac 15000 IU prášek pro injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna 10ml injekční lahvička obsahuje 15000 IU bleomycin-sulfátu (Ph. Eur.).
mg suché hmoty prášku odpovídá nejméně 1500 IU (Ph. Eur.)

U (USP) odpovídá 1000 IU (Ph. Eur.)

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční roztok.
Popis přípravku: Koláč bílého až žluto-bílého prášku v zapečetěných injekčních lahvičkách.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Bleomycin se téměř vždy podává v kombinaci s jinými cytostatickými léčivými přípravky a/nebo
radioterapií.

Bleomedac je určen k léčbě:
- Dlaždicobuněčného karcinomu (SCC) hlavy a krku, zevních genitálií a děložního čípku.
- Hodgkinova lymfomu.
- Non-Hodgkinova lymfomu střední a vysoké malignity u dospělých.
- Karcinomu varlat (seminomu a non-seminomu).
- Intrapleurální léčbě maligního pleurálního výpotku.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Upozornění

Dávkování pro všechny terapeutické indikace je udáno v mezinárodních jednotkách (IU), nikoli v mg.
V protokolech některých nemocnic mohou být uvedeny „mg“ namísto jednotek (U nebo IU). Tyto
hodnoty znamenají účinnost na 1 mg a nikoli množství suché látky v mg, což jsou odlišné hodnoty.
Doporučujeme ignorovat dávkování v mg a ve skutečnosti používat dávkování v mezinárodních
jednotkách (IU), tak jak je pro příslušné terapeutické indikace popsáno v tomto souhrnu údajů
o přípravku.
Vezměte prosím na vědomí, že 1 mg suché substance odpovídá nejméně 1500 IU (viz bod 2).
Nicméně důrazně doporučujeme nepoužívat tento převodní poměr, protože by mohl vést
k předávkování kvůli rozdílu mezi aktivitou vztaženou na mg a množstvím suché látky v mg. Proto má
být tento léčivý přípravek předepisován výhradně v mezinárodních jednotkách (IU).


Bleomycin má být podáván pouze pod přísným dohledem lékaře specializovaného na podávání
onkolytických léčivých přípravků, nejlépe v nemocnici, která má zkušenosti s tímto druhem léčby.

Bleomycin může být podán intravenózně, intramuskulárně, intrapleurálně, intraperitoneálně,
intraarteriálně nebo subkutánně. V některých případech může být indikována lokální injekce přímo to
tumoru.

Dávka a intervaly mezi injekcemi závisí na indikaci, způsobu podání, věku a stavu pacienta.
Doporučuje se upravit dávku podle tělesného povrchu pacienta.

Dlaždicobuněčný karcinom
- Intramuskulární nebo intravenózní injekce 10 – 15 x 10³ IU/m² jednou nebo dvakrát týdně.
Léčba může pokračovat v následujících týdnech nebo, což je častější, v intervalech 3 – 4 týdnů
až do celkové kumulativní dávky 400 x 10³ IU
- Intravenózní infuze 10 – 15 x 10³ IU/m² denně po dobu 6 – 24 hodin během 4 až 7 po sobě
jdoucích dnů každé 3 až 4 týdny. Výskyt stomatitidy je nejsilnějším indikátorem pro určení
individuální maximální tolerované dávky.

Maligní nádor varlete
- Intramuskulární nebo intravenózní injekce 10–15 x 10³ IU/m² jednou nebo dvakrát týdně. Léčba
může pokračovat v následujících týdnech nebo, což je častější, v intervalech 3–4 týdnů až do
celkové kumulativní dávky 400 x 10³ IU
- Intravenózní infuze 10–15 x 10³ IU/m² denně po dobu 6–24 hodin během 5 až 6 po sobě
jdoucích dnů každé 3 až 4 týdny. Výskyt stomatitidy je nejsilnějším indikátorem pro určení
individuální maximální tolerované dávky.

Maligní lymfomy (Hodgkinův, non-Hodgkinův)
- Při samostatném podávání je doporučená dávka 5 – 15 x 10³ IU jednou až dvakrát týdně až do
celkové dávky 225 x 10³ IU
Vzhledem ke zvýšenému riziku anafylaktické reakce u pacientů s lymfomy je nutné léčbu zahájit
nižšími dávkami (např. 2 x 10³ IU).
Pokud se akutní reakce neobjeví do 4 hodin sledování, je možné pokračovat podle normálního
dávkovacího schématu.

Intrapleurální léčba maligních pleurálních výpotků
Monoterapie bleomycinem jako jednotlivá dávka až do 60 x 10³ IU podaná intrapleurálně. Více
podrobností lze nalézt v současné literatuře.

Po drenáži pleurální dutiny se infuzí drenážní jehlou nebo kanylou podává 60 x 10³ IU bleomycinu
rozpuštěného ve 100 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného. Po podání se drenážní jehla nebo
kanyla vyjmou. V případě potřeby je možné podání opakovat.
Absorbuje se přibližně 45 % bleomycinu, což je třeba zohlednit při stanovení celkové dávky (povrch
těla, funkce ledvin, funkce plic).

Kombinovaná léčba
Podrobnosti o dávkovacích schématech užívaných ve specifických indikacích lze nalézt v současné
literatuře.

Při použití bleomycinu v kombinované léčbě může být nutná úprava dávky.

Pokud je bleomycin používán v kombinaci s radioterapií, zvyšuje se riziko poškození sliznic. Z tohoto
důvodu může být nutné dávku bleomycinu snížit.
Bleomycin je často používán jako součást chemoterapeutických režimů obsahujících více léků
(například pro léčbu dlaždicobuněčného karcinomu, karcinomu varlat a lymfomu).
Toxicitu bleomycinu vůči sliznicím je nutno brát v úvahu při výběru a dávkování přípravků
s podobnou toxicitou, pokud jsou tyto používány v kombinovaných režimech.


Starší pacienti
Celkovou dávku bleomycinu u starších pacientů je nutno snížit následovně:

Věk (v letech) Celková dávka (IU) Týdenní dávka (IU)
≥ 80 100 x 10³ IU 15 x 10³ IU
70–79 150–200 x 10³ IU 30 x 10³ IU
60–69 200–300 x 10³ IU 30–60 x 10³ IU
< 60 400 x 10³ IU 30–60 x 10³ IU

Pediatrická populace

Dokud nebude k dispozici více informací, mělo by k podání bleomycinu dětem docházet pouze ve
výjimečných případech a ve specializovaných centrech. Dávka má být založena na doporučené dávce
pro dospělé a upravena podle tělesného povrchu a tělesné hmotnosti.

Porucha funkce ledvin
Při poruše funkce ledvin je eliminace bleomycinu zpomalená, zvláště při clearance kreatininu
< 35 ml/min. Pokyny pro specifické úpravy dávky u takových pacientů neexistují, doporučuje se však
následující:
Pacienti se středně závažným renálním selháním (GFR 10 až 50 ml/min) mají dostat 75 % obvyklé
dávky v normálním dávkovacím intervalu a pacienti se závažným renálním selháním (GFR méně než
10 ml/min) mají dostat 50 % obvyklé dávky v normálním dávkovacím intervalu. U pacientů s GFR
nad 50 ml/min není úprava dávky nutná.

Způsob podání

Intramuskulární a subkutánní injekce
Rozpustit požadovanou dávku v nejvýše 5 ml vhodného rozpouštědla, jako je např. 9 mg/ml (0,9 %)
roztok chloridu sodného. Pokud se objeví bolest v místě vpichu, je možné přidat do roztoku
připraveného k injekci lokální anestetikum (1% roztok lidokainu).

Intravenózní podání
Rozpustit požadovanou dávku v 5 – 1000 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu a pomalu injikovat
nebo přidat do běžící infuze.

Intraarteriální podání
Používá se pomalá infuze 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného.

Intrapleurální injekce
Rozpustit 60 x 10³ IU ve 100 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného.

Lokální/intratumorózní injekce
Bleomycin se rozpustí v 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného na roztok o koncentraci
– 3 x 10³ IU/ml.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- Akutní plicní infekce nebo závažně snížená funkce plic
- Plicní toxicita spojená s bleomycinem nebo snížená funkce plic, která může znamenat plicní
toxicitu spojenou s bleomycinem
- Ataxie-telangiektázie
- Kojení

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů léčených bleomycinem je nutno provádět pravidelnou kontrolu funkce plic, jakož i každý
týden rentgenové vyšetření hrudníku. Kontroly mají pokračovat až do 4 týdnů po ukončení léčby
a pacienti mají být pod klinickým dohledem po dobu přibližně 8 týdnů.
Při souběžné radioterapii hrudníku se mají vyšetření funkce plic i rentgen hrudníku eventuálně
provádět častěji. Vyšetření funkce plic, zejména měření difuze oxidu uhelnatého a vitální kapacity
plic, často umožňuje časnou diagnózu plicní toxicity.

Pokud se vyskytne neobjasněný kašel, dušnost nebo bazální krepitace nebo pokud se na rentgenu
hrudníku objeví difuzní retikulární kresba, musí být podávání bleomycinu okamžitě přerušeno, dokud
se toxicita bleomycinu nevyloučí jako možná příčina. Doporučuje se podání antibiotik a v případě
potřeby kortikosteroidů (například intramuskulárně 100 mg hydrokortizonu ve formě natrium-
sukcinátu denně po dobu 5 dnů, následované 10 mg prednisolonu 2krát denně).
V případě poškození plic v důsledku podání bleomycinu nemá být bleomycin již nikdy podán (viz
bod 4.3).

Plicní toxicita bleomycinu se zdá být závislá na dávce, s dramatickým nárůstem při celkové dávce nad
400 x 10³ IU. Celkové dávky nad 400 x 10³ IU mají být podávány s velkou opatrností.

Ačkoli plicní toxicita bleomycinu zřetelně roste při celkové dávce 400 x 10³ IU, může se rovněž
objevit při značně nižší dávce, zvláště u starších pacientů, pacientů se sníženou funkcí jater nebo
ledvin, pacientů s preexistujícími plicními onemocněními, po předchozím ozařování plic a u pacientů
na kyslíku. V těchto případech je přítomen rizikový faktor pro plicní toxicitu.
U pacientů, kteří byli léčeni bleomycinem, nemá být prováděna vyšetření funkce plic se 100 %
kyslíkem. Doporučují se vyšetření funkce plic s 21 % kyslíkem.

Kvůli účinku bleomycinu na plicní tkáň je u pacientů, kteří dostali tento léčivý přípravek, zvýšené
riziko rozvoje plicní toxicity, když je během operačního výkonu podán kyslík. Dlouhodobé vystavení
velmi vysokým koncentracím kyslíku je známou příčinou poškození plic, po podání bleomycinu se
však poškození plic může objevit při koncentracích kyslíku nižších než ty, které jsou obvykle
považovány za bezpečné. Optimální vedení operace proto vyžaduje podávání co nejnižší vdechované
kyslíkové frakce (FIO2) kompatibilní s adekvátní oxygenací (viz body 4.5 a 4.8).
Bleomycin je třeba podávat s maximální opatrností u pacientů s karcinomem plic, protože tito pacienti
mají zvýšený výskyt plicní toxicity.

Citlivost na bleomycin roste u starších osob.
Plicní toxicita byla pozorována příležitostně i u mladších pacientů, kteří dostávali nízké dávky.

Protože 2/3 podané dávky bleomycinu jsou vylučovány v nezměněné podobě močí, rychlost
vylučování je do velmi ovlivněna funkcí ledvin.
Plazmatické koncentrace se výrazně zvyšují, pokud jsou běžné dávky podávány pacientům s poruchou
funkce ledvin.

Tento léčivý přípravek nemá být podáván těhotným pacientkám nebo kojícím ženám. Testy na
zvířatech ukázaly, že bleomycin může mít podobně jako většina cytostatických léčivých přípravků
teratogenní a mutagenní vlastnosti. Proto mají pacienti obou pohlaví až do doby šesti měsíců od
ukončení léčby používat účinné antikoncepční prostředky (viz bod 4.6).

Stejně jako jiné cytotoxické léčivé látky může bleomycin u pacientů s rychle rostoucími nádory
vyvolat syndrom nádorového rozpadu. Vhodná podpůrná léčba a farmakologická opatření mohou
těmto komplikacím zabránit nebo je zmírnit.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Digoxin

Byly hlášeny případy sníženého účinku digoxinu jako důsledek snížené perorální biologické
dostupnosti při současném podání s bleomycinem.

Fenytoin a fosfofenytoin
Byly hlášeny případy snížených hladin fenytoinu při současném podání s bleomycinem, což může vést
ke zvýšenému riziku exacerbace křečí kvůli poklesu vstřebávání fenytoinu ze zažívacího traktu
způsobenému cytotoxickými léčivými přípravky. Na druhou stranou souběžné podávání
fenytoinu/fosfofenyotinu může zvýšit hepatální metabolismus bleomycinu a vést ke ztrátě
cytotoxického účinku.
Současné podávání se proto nedoporučuje.

Vinca alkaloidy
U pacientů s karcinomem varlat léčených kombinací bleomycinu a vinca alkaloidů byl popsán
syndrom připomínající Raynaudův fenomén: ischemie periferních částí těla, která může vést k nekróze
(prstů rukou, prstů nohou, nosu).

Živé vakcíny
Očkování živými vakcínami, jako je např. vakcína proti žluté zimnici, způsobilo závažné a fatální
infekce, pokud byla vakcína podána současně s imunosupresivními chemoterapeutiky. Toto riziko je
zvýšené u pacientů již imunosuprimovaných v důsledku jejich základního onemocnění. Použijte
inaktivovanou vakcínu, pokud existuje (poliomyelitida). Tato kombinace nesmí být podávána.



Nefrotoxické látky, např. cisplatina
Poškození ledvin vyvolané cisplatinou může vést ke snížené clearance bleomycinu. U pacientů, kteří
dostávali bleomycin a cisplatinu, byla hlášena zvýšená plicní toxicita, v některých případech fatální.

Kyslík
Podávání kyslíku během anestezie může způsobit plicní fibrózu.
Pacienti, kteří byli léčeni bleomycinem, mají vyšší riziko plicní toxicity, pokud je během operace
podáván čistý kyslík. Doporučuje se snížení koncentrace kyslíku během operace i po ní (viz body 4.4 a
4.8).

Radiační terapie
Souběžná radioterapie může zvyšovat riziko výskytu plicní a dermatologické toxicity.
Předchozí nebo stávající radioterapie v oblasti hrudníku je důležitým faktorem, který může zvýšit
četnost výskytu a závažnost plicní toxicity.

Zvýšené riziko plicní toxicity bylo hlášeno při souběžném podání s jinými léčivými látkami s plicní
toxicitou, např. karmustinem, mitomycinem C, cyklofosfamidem a methotrexátem.

Cyklosporin, takrolimus
Kombinace s bleomycinem může vést k nadměrné imunosupresi s rizikem lymfoproliferace.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Údaje o podávání bleomycinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na
zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podle výsledků studií na zvířatech a
farmakologické účinnosti přípravku existuje možné riziko abnormalit u embrya a plodu.
Proto nemá být Bleomedac během těhotenství, zejména během prvního trimestru, podáván, ledaže
klinický stav ženy vyžaduje léčbu bleomycinem.
Pokud dojde k otěhotnění během léčby, je nutné pacientku informovat o rizicích pro nenarozené dítě a
pečlivě ji sledovat. Je třeba zvážit i genetické poradenství. Genetické poradenství se také doporučuje
pacientkám, které si přejí mít děti po ukončení léčby.


Antikoncepce u mužů a žen
Muži i ženy mají do doby až šesti měsíců po ukončení terapie používat účinnou antikoncepci.

Kojení
Není známo, zda se bleomycin/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Podávání přípravku
Bleomedac je během kojení kontraindikováno (viz bod 4.3) vzhledem k možnému velmi škodlivému
účinku na dítě.

Fertilita
Vzhledem k možnosti vzniku ireverzibilní neplodnosti v důsledku léčby bleomycinem je vhodné se
před zahájením léčby poradit o konzervaci spermatu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Některé nežádoucí účinky, jako např. nauzea, zvracení a únava, mohou mít nepřímý vliv na schopnost
řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu
Podobně jako většina cytostatických léčivých přípravků může i bleomycin vyvolat jak akutní, tak
opožděný toxický účinek.
Akutní příznaky: anorexie, únava, nauzea a horečka.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Frekvence v této tabulce jsou definovány s pomocí následující konvence:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (< 1/10000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třída orgánových systémů Frekvence a nežádoucí účinek
Infekce a infestace Není známo
Infekce, sepse
Poruchy krve a lymfatického
systému

Méně časté
Toxické poškození kostní dřeně, leukopenie, neutropenie,
trombocytopenie, krvácení
Vzácné
Febrilní neutropenie
Není známo
Pancytopenie, anémie
Poruchy imunitního systému Časté
Hypersenzitivita, idiosynkratická reakce po podání léku,
anafylaktická reakce
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté
Snížená chuť k jídlu
Poruchy nervového systému Není známo
Parestézie, hyperestézie
Srdeční poruchy Vzácné
Infarkt myokardu, ischemická choroba srdeční
Cévní poruchy Vzácné
Poškození cév, poruchy průtoku krve mozkem, mozková
vaskulitida, hemolyticko-uremický syndrom, arteriální trombóza
Není známo

Třída orgánových systémů Frekvence a nežádoucí účinek
Hypotenze, hluboká žilní trombóza, Raynaudův fenomén
Respirační, hrudní
a mediastinální poruchy
Velmi časté
Intersticiální pneumonie, plicní fibróza
Časté
Syndrom akutní respirační tísně, plicní embolie
Gastrointenstinální poruchy Velmi časté
Nauzea, zvracení, zánět sliznic, stomatitida, ulcerace sliznic
Méně časté
Průjem
Poruchy jater a žlučových cest Vzácné
Porucha funkce jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi časté
Flagellate dermatitis, hyperpigmentace, hypertrofie kůže,
hyperkeratóza, erytém, vyrážka, strie na kůži, puchýře, poškození
nehtů, alopecie
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Není známo
Myalgie, bolest končetin, sklerodermie
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Není známo
Abnormální spermatozoa
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Velmi časté
Lokální otoky (konečky prstů a místa citlivá na tlak)
Časté
Horečka
Vzácné
Po intrakavitárním podání: hypotenze, hyperpyrexie
Velmi vzácné
Syndrom nádorového rozpadu
Není známo
Bolest v místě vpichu, tromboflebitida v místě infuze
Vyšetření Velmi časté
Úbytek hmotnosti

Popis vybraných nežádoucích účinků
Poruchy krve a lymfatického systému
Bleomycin zřejmě nemá žádné vlastnosti, které by vyvolávaly významný útlum kostní dřeně. Může se
objevit mírná trombocytopenie, která rychle odeznívá po ukončení léčby. Ta je důsledkem zvýšené
spotřeby trombocytů a nemůže být připisována jejich snížené tvorbě.

Poruchy imunitního systému
Závažné hypersenzitivní/idiosynkratické reakce podobné klinickému obrazu anafylaxe byly
pozorovány přibližně u 1 % pacientů, zejména u pacientů s lymfomem.
Anafylaktické reakce mohou být okamžité nebo opožděné o několik hodin a obvykle se objevují po
podání první nebo druhé dávky. Příznaky zahrnují hypotenzi, duševní zmatenosti, horečce, zimnici,
sípání a mohou být smrtelné. Léčba je symptomatická a zahrnuje volumexpanzi, léky na zvýšení tlaku,
antihistaminika a kortikosteroidy.

Cévní poruchy
U pacientů s Hodgkinovou chorobou, kteří byli léčeni vysokými počátečními dávkami, byly popsány
epizody hypotenze. Může se objevit arteriální hypotenze a žilní okluze.

Poškození krevních cév (např. infarkt myokardu, ischemická choroba srdeční, poruchy průtoku krve v
mozku, zánět krevních cév v mozku, hemolyticko-uremický syndrom, Raynaudův fenomén).

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Nejzávažnějším nežádoucím účinkem je intersticiální pneumonie, která se může objevit během léčby
bleomycinem nebo ve vzácných případech po jejím ukončení. Intersticiální pneumonie se vyskytuje

přibližně u 10 % pacientů léčených bleomycinem. Pneumonie vyvolaná bleomycinem může vést ve
vzácných případech k plicní fibróze a způsobila úmrtí u přibližně 1 % pacientů léčených
bleomycinem.
Riziko plicní toxicity roste s kumulativními dávkami. Plicní toxicita se může objevit již při velmi
nízkých kumulativních dávkách u starších pacientů, pacientů po radioterapii hrudníku nebo pacientů
na kyslíku.
Zdá se, že pacienti, jimž byl bleomycin podán předoperačně, mají vyšší riziko vzniku plicní toxicity.
Během operace a po ní se doporučuje snížit koncentraci podaného kyslíku, pokud je použit kyslík v
koncentraci vyšší než 21 % (viz body 4.4 a 4.5).
V plicích dochází k cévním změnám, které částečně ovlivňují pružnost cévní stěny.
Pokud se vyskytne neobjasněný kašel, dušnost, bazální krepitace nebo rentgen hrudníku zobrazuje
difuzní retikulární kresbu, je kterýkoli z těchto příznaků důvodem pro přerušení podávání bleomycinu,
dokud se toxicita bleomycinu nevyloučí jako příčina. Pro plicní toxicitu související s bleomycinem
není k dispozici specifická léčba. V některých případech byl popsán příznivý vliv léčby
kortikosteroidy.

Gastrointestinální poruchy
U většiny pacientů (až 50 % pacientů), kteří prodělali kompletní léčbu bleomycinem, se objevilo
poškození sliznic nebo kůže (viz odstavec Poruchy kůže a podkožní tkáně v bodě 4.8). Ulcerace
sliznic může být silnější, pokud je bleomycin kombinován s radioterapií nebo s jinými léčivými
přípravky s toxickým působením na sliznice.
Mohou se vyskytnout gastrointestinální nežádoucí účinky, jako např. nauzea, zvracení, ztráta chuti k
jídlu, úbytek tělesné hmotnosti a zánět sliznic (mukositida, stomatitida), především při vysokých
dávkách. Mohou být užitečná antiemetika. Stomatitida je zřídka závažná a obvykle odezní po
ukončení léčby. Ztráta chuti k jídlu a úbytek hmotnosti jsou běžné a mohou přetrvávat ještě dlouhou
dobu po ukončení léčby.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
U většiny pacientů (až 50 % pacientů), kteří prodělali kompletní léčbu bleomycinem, se objevilo
poškození kůže nebo sliznic (viz odstavec Gastrointestinální poruchy v bodě 4.8). Tyto nežádoucí
účinky se obvykle objeví ve druhém nebo třetím týdnu léčby a jsou obvykle, i když ne vždy,
reverzibilní.
Pigmentace kůže připomínající stopy po mrskání (flagelace) je formou lokalizované kožní
hyperpigmentace, která se objevuje u 8 až 38 % pacientů léčených bleomycinem. Léze jsou závislé na
dávce a projevují se jako lineární svědící hyperpigmentace. Ztluštění kůže, hyperkeratóza, zčervenání,
citlivost a otok bříšek prstů, erytém a exantém, především na rukou a nohou, strie, puchýře, změny
nehtů, otoky míst citlivých na tlak, jako jsou např. lokty, a vypadávání vlasů jsou zřídka závažné a
obvykle odezní po ukončení léčby.
U pacientů léčených bleomycinem byla také hlášena sklerodermie.

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Během chemoterapie bleomycinem a bezprostředně po ní se mohou objevit aneuploidní spermatozoa.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Za 2 až 6 hodin po podání první injekce se může objevit horečka (viz odstavec Poruchy imunitního
systému v bodě 4.8). Pokud horečka přetrvává, může být nezbytné podat antipyretika. Četnost
horečky klesá s podáním následujících injekcí.
Po intravenózním podání se může objevit tromboflebitida v místě infuze, po intravenózním nebo
intrakavitárním podání se může objevit bolest v místě vpichu injekce nebo v oblasti tumoru.

Jestliže je bleomycin podáván jako součást chemoterapeutického dávkovacího režimu obsahujícího
více léků, toxicitu bleomycinu je nutno brát v úvahu při výběru a dávkování dalších cytostatických
léčivých přípravků s podobnou toxicitou.
Při podávání bleomycinu s dalšími cytostatickými léčivými přípravky mohou být nutné změny
dávkovacích schémat a úpravy dávek.
Po intravenózních injekcích vyšších než doporučených dávek byly hlášeny akutní reakce s
hyperpyrexií a kardiorespiračním kolapsem.

Po intrakavitárním podání bleomycinu byla vzácně hlášena hypotenze, hyperpyrexie a případy úmrtí
souvisejícího s lékem.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Neexistuje žádné specifické antidotum. Akutní reakce po předávkování sestávají z hypotenze,
horečky, zrychleného tepu a obecných příznaků šoku. Léčba je symptomatická s pečlivým
monitorováním plicních funkcí a hematologických parametrů.
Při respiračních komplikacích má být pacient léčen kortikosteroidy a širokospektrými antibiotiky.
Plicní reakce na předávkování (fibróza) obvykle nejsou reverzibilní, pokud nejsou diagnostikovány
v časném stádiu. Bleomycin není dialyzovatelný.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: jiná cytotoxická antibiotika, ATC kód: L01DC 01.

Bleomycin patří do skupiny cytostatických antibiotik: jedná se o směs strukturálně příbuzných,
alkalických, ve vodě rozpustných glykopeptidových antibiotik s cytostatickým účinkem. Účinek
bleomycinu spočívá v interkalaci do jednořetězcové a dvouřetězcové DNA, vedoucí
k jednořetězcovým a dvouřetězcovým zlomům, což inhibuje buněčné dělení, růst a syntézu DNA.
V menší míře bleomycin také ovlivňuje syntézu RNA a proteinů. Buňky ve fázi G2 a M buněčného
cyklu jsou nejsenzitivnější.
Nejdůležitějším faktorem tkáňové selektivity bleomycinu je rozdíl v intercelulární inaktivitě.
Dlaždicové buňky se svou omezenou schopností hydrolyzovat bleomycin vykazují vysokou senzitivitu
na bleomycin. V senzitivních tkáních, jakož i v normálních nádorových tkáních, jsou časté
chromozomální abnormality jako fragmentace, chromatidové zlomy a translokace.

Diferencovanější nádory obvykle reagují lépe než nádory anaplastické.

Enzymatické odbourávání bleomycinu probíhá především v plazmě, játrech a dalších orgánech a
v menší míře v kůži a plicích.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Bleomycin se podává parenterálně. Po intrapleurálním nebo intraperitoneálním podání je bleomycin
absorbován systémově. Po intrapleurálním podání je přibližně 45 % absorbováno do krevního oběhu.
Po intramuskulární injekci 15 x 10³ IU bylo u člověka dosaženo maximální plazmatické koncentrace
IU/ml po 30 minutách po podání. Po intravenózní injekci 15 x 10³ IU/m² byla u člověka maximální
plazmatická koncentrace 1 – 10 IU/ml.
Při kontinuální infuzi 30 x 10³ IU bleomycinu denně po dobu 4 až 5 dnů byla průměrná plazmatická
koncentrace v rovnovážném stavu 1 – 3 IU/ml.


Distribuce

Po parenterálním podání je bleomycin distribuován především do kůže, plic, ledvin, peritonea a lymfy.
V kostní dřeni se nacházejí pouze nízké koncentrace. Bleomycin nepřestupuje hematoencefalickou
bariéru v případě, že jsou neporušené mozkomíšní pleny. Distribuční objem bleomycinu je přibližně
17,5 l/m². Bleomycin prostupuje placentou.

Vazba bleomycinu na plazmatické proteiny je minimální.

Biotransformace

Biotransformace bleomycinu není zcela známa.
Bleomycin je inaktivován prostřednictvím enzymatického odbourávání ve formě hydrolýzy především
v plazmě, játrech a dalších orgánech, méně pak v kůži a plicích.

Eliminace

Po intravenózním podání bolusové injekce je clearance rychlá a probíhají dvě fáze eliminace. Krátká
počáteční fáze (t1/2α; 24 min.) je následována delší terminální fází (t1/2β; 2 – 4 hodiny). Po i.v. bolusové
injekci 15 x 10³ IU/m² je vrcholová plazmatická koncentrace bleomycinu 1 – 10 μg/ml. Po kontinuální
i.v. infuzi se může eliminační poločas zvýšit na přibližně 9 hodin.
Přibližně 2/3 podaného množství bleomycinu jsou vylučovány v nezměněné podobě močí. Rychlost
vylučování je do velké míry ovlivněna funkcí ledvin.
Plazmatické koncentrace se výrazně zvyšují, pokud jsou běžné dávky podávány pacientům s poruchou
funkce ledvin.
Bleomycin nelze dobře odstranit dialýzou.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Na základě svých farmakologických vlastností má bleomycin mutagenní, kancerogenní a teratogenní
účinky, které mohou být prokázány v příslušných experimentálních systémech.
Mutagenní účinky u člověka jsou očekávány při klinicky významných hladinách expozice.
S ohledem na reprodukční toxicitu byly pozorovány různé účinky u myší a potkanů. U králíků nebyla
pozorována teratogenita. U myší byly samičí pohlavní buňky citlivější na cytotoxické a mutagenní
účinky bleomycinu než samčí pohlavní buňky.
Chromozomální abnormality byly pozorovány v buňkách kostní dřeně u lidí. Výsledný účinek na
embryonální/fetální vývoj u člověka není znám.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Žádné.

6.2 Inkompatibility

Roztoky přípravku Bleomedac se nesmí mísit s roztoky obsahujícími esenciální aminokyseliny,
riboflavin, kyselinu askorbovou, dexamethason, aminofylin, furosemid, karindacilin, sodnou sůl
cefalotinu, terbutalin, hydrokortizon, karbenicilin, nafcilin, benzylpenicilin, cefazolin, methotrexát a
mitomycin, z důvodu chemicko-farmaceutických nebo fyzikálních inkompatibilit.
Látky sulfhydrylového typu (např. glutathion) eliminují účinky bleomycinu.
Protože bleomycin tvoří chelátové komplexy s bivalentními a trivalentními kationty, nesmí se mísit
s roztoky, které obsahují takové ionty (zejména měď).
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.


6.3 Doba použitelnosti

roky.

Po rekonstituci:
Chemická a fyzikální stabilita po rekonstituci v lahvičce byla prokázána na dobu 24 hodin při 2 – 8°C a
na dobu 72 hodin při 25 °C.

Po naředění:
Chemická a fyzikální stabilita po naředění byla prokázána na dobu 72 hodin při 25 °C ve skleněných
lahvičkách nebo polypropylenových stříkačkách.

Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, jsou doba a
podmínky uchovávání po otevření před použitím odpovědností uživatele, a normálně by doba
uchovávání neměla přesáhnout 24 hodin při teplotě 2 – 8 °C, pokud rekonstituce/naředění neproběhly
za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2°C – 8ºC).
Podmínky uchovávání léčivého přípravku po jeho rekonstituci/naředění viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a velikost balení

10ml injekční lahvičky z bezbarvého skla typu I uzavřené butylovou pryžovou zátkou s víčkem z
hliníku (vnitřní uzávěr) a polypropylenu (zelené vnější víčko).

Velikost balení: 1 nebo 10 injekčních lahviček.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Pouze pro jednorázové použití. Nepoužitou část zlikvidujte.

Intravenózní injekce
Rekonstituujte obsah injekční lahvičky v 5 – 10 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného.

Intravenózní infuze
Rekonstituujte obsah injekční lahvičky v 200 – 1000 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného .

Intramuskulární a subkutánní injekce
Rekonstituujte obsah bleomycin 15000 IU injekční lahvičky v 1 – 5 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku
chloridu sodného. Pokud se objeví bolest v místě vpichu, je možné přidat do roztoku připraveného
k injekci lokální anestetikum.

Intraarteriální podání
Používá se pomalá infuze 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného.

Intrapleurální podání
60 x 10³ IU bleomycinu se rekonstituuje ve 100 ml 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného.

Lokální/intratumorózní injekce
Bleomycin se rekonstituuje v 9 mg/ml (0,9 %) roztoku chloridu sodného, aby se dosáhlo koncentrace
– 3 x 10³ IU/ml.


Bezpečné zacházení s přípravkem
Vyžaduje se obvyklá opatrnost při přípravě a podávání cytostatických léčivých přípravků. Prostudujte
si příslušné pokyny o bezpečném nakládání s antineoplastickými léčivými přípravky s ohledem na
informace o bezpečnosti a likvidaci.
Příprava roztoku musí být prováděna speciálně vyškoleným personálem. Těhotné ženy je třeba
upozornit, aby se vyvarovaly zacházení s cytotoxickými látkami. Příprava roztoku musí probíhat za
aseptických podmínek a ve vyhrazeném prostoru. V uvedeném prostoru je zakázáno kouření,
konzumace stravy nebo pití. Ochranná opatření spočívají v použití ochranných rukavic, masky,
ochranných brýlí a ochranného oděvu. Doporučuje se použití boxu s laminárním prouděním (LAF).
Během podání přípravku se mají používat ochranné rukavice. Postupy pro likvidaci přípravku a
odpadu musí vzít v úvahu cytotoxickou povahu této látky. Musí se zabránit přímému kontaktu
s pokožkou, očima a sliznicemi. Pokud dojde k přímému kontaktu, okamžitě postižená místa důkladně
omyjte vodou. K očištění pokožky se může použít mýdlo. S výkaly a zvratky se musí zacházet
opatrně.

Všechen nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

medac
Gesellschaft für klinische Spezialpräparate mbH
Theaterstr. 22880 Wedel
Německo
Tel.: +49 4103 8006-Fax: +49 4103 8006-

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

44/298/11-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 8. června Datum posledního prodloužení registrace: 26.11.

10. DATUM REVIZE TEXTU

19. 10.