Olmesartan/amlodipine krka

Olmesartan-medoxomil
Ve studiích chronické toxicity provedených na potkanech a psech vykazoval olmesartan-medoxomil
obdobné účinky jako jiní antagonisté AT1 receptorů a ACE inhibitory: zvýšení močoviny v krvi
(BUN) a kreatininu (v důsledku funkčních změn ledvin způsobených blokádou AT1 receptorů); snížení
váhy srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit); histologické
známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění bazální membrány, dilatace
tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením olmesartan-medoxomilu se
vyskytly také v preklinických studiích provedených s jinými antagonisty AT1 receptorů a ACE
inhibitory a mohou být omezeny souběžným perorálním podáváním chloridu sodného.

U obou živočišných druhů bylo pozorováno zvýšení aktivity plasmatického reninu
a hypertrofie/hyperplazie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Tyto změny, které patří mezi typické
účinky ACE inhibitorů a antagonistů AT1 receptorů, by nemusely mít klinickou významnost.

Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptorů bylo zjištěno, že olmesartan-medoxomil zvyšuje
incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích provedených
s olmesartan-medoxomilem ve velmi vysokých dávkách (až 2000 mg/kg) podávaných perorálně
nebyly pozorovány žádné významné účinky. Data z komplexní studie genotoxicity naznačují, že
olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky při klinickém používání.

Olmesartan-medoxomil nebyl karcinogenní ani u potkanů (dvouletá studie) ani u myší, u kterých byl
testován ve dvou studiích kancerogenity po dobu 6 měsíců s použitím transgenních modelů.

Ve studiích reprodukční toxicity provedených na potkanech neovlivňoval olmesartan-medoxomil
plodnost a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Společně s jinými antagonisty angiotensinu II,
přežití potomků bylo po expozici olmesartan-medoxomilem sníženo a dilatace ledvinné pánvičky byla
pozorována po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení. Společně s jinými
antihypertenzivy, olmesartan-medoxomil byl více toxický pro březí samice králíků než pro březí
samice potkanů, avšak známky fetotoxicity nebyly pozorovány.

Amlodipin
Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity
po opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné
zvláštní riziko pro člověka. Reprodukční studie u potkanů prokázaly zpoždění porodu, obtížný porod a
snížení přežití plodů a mláďat při vysokých dávkách. Nebyly pozorovány účinky na plodnost potkanů
léčených perorálně amlodipin-maleátem (samci po dobu 64 dní a samice po dobu 14 dnů před
pářením) v dávkách až do 10 mg amlodipinu/kg/den (přibližně 10násobek maximální doporučené
dávky pro člověka 10 mg/den na základě mg/m2).

Kombinace olmesartan-medoxomilu a amlodipinu
Perorální podávání kombinace olmesartan-medoxomilu a amlodipinu po dobu 90 dnů potkanům
v dávce 60/15 mg/kg/den způsobilo eroze žaludku doprovázené mírným ohniskovým akutním zánětem
převážně u samic. Podobné eroze žaludku byly zjištěny u vysoké dávky olmesartan-medoxomilu, což
naznačuje, že za tento účinek u zvířat, které dostávají tuto kombinaci, je zodpovědný tento lék.