Ambrisentan sandoz

Ambrisentan nebyl hodnocen u dostatečného množství pacientů, aby bylo možno určit poměr
prospěch/riziko u pacientů s PAH I. funkční třídy dle klasifikace WHO.

U pacientů s PAH IV. funkční třídy dle klasifikace WHO nebyla účinnost ambrisentanu v
monoterapii hodnocena. Při zhoršení klinického stavu by měla být zvážena léčba, která se
doporučuje při těžkém stadiu tohoto onemocnění (např. epoprostenol).

Jaterní funkce

S PAH bývají spojeny poruchy jaterních funkcí. Při léčbě ambrisentanem byly zaznamenány
případy odpovídající autoimunitní hepatitidě, včetně možné exacerbace již existující
autoimunitní hepatitidy, poškození jater a zvýšené hodnoty jaterních enzymů vznikající v možné
souvislosti s léčbou (viz body 4.8 a 5.1). Před zahájením léčby ambrisentanem proto mají být
posouzeny jaterní aminotransferázy (ALT a AST) a léčba nesmí být zahájena u pacientů s
výchozími hodnotami ALT a/nebo AST > 3x ULN (viz bod 4.3).

Pacienti mají být sledováni s ohledem na příznaky poškození jater a doporučuje se monitorovat
hodnoty ALT a AST každý měsíc. Pokud dojde u pacienta k rozvoji přetrvávajícího, nejasného,
klinicky významného zvýšení hodnot ALT a/nebo AST nebo je-li zvýšení hodnot ALT a/nebo
AST spojeno se známkami nebo příznaky jaterního poškození (např. žloutenka), má být terapie
ambrisentanem přerušena.

U pacientů bez klinických příznaků jaterního poškození nebo žloutenky může být po úpravě
hodnot jaterních enzymů zváženo opětovné zahájení léčby ambrisentanem. Doporučuje se
konzultace s hepatologem.

Koncentrace hemoglobinu
Při léčbě antagonisty receptorů pro endotelin (ERA), včetně ambrisentanu, byly zaznamenány
snížené koncentrace hemoglobinu a snížení hematokritu. K tomuto snížení došlo většinou v
průběhu prvních 4 týdnů léčby a později se hodnoty hemoglobinu obvykle stabilizovaly. Střední
snížení koncentrace hemoglobinu od výchozích hodnot (v rozmezí od 0,9 do 1,2 g/dl)
přetrvávalo po dobu až 4 let během léčby ambrisentanem v dlouhodobém otevřeném rozšíření
pivotních klinických studiích fáze 3. V období po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy
anémie vyžadující krevní transfuzi (viz bod 4.8).

U pacientů s klinicky významnou anémií se zahájení léčby ambrisentanem nedoporučuje.
Doporučuje se, aby byly v průběhu léčby ambrisentanem hodnoty hemoglobinu a/nebo
hematokritu monitorovány, např. v 1. měsíci, ve 3. měsíci a dále v pravidelných intervalech v
souladu s klinickou praxí. Pokud je zaznamenán klinicky významný pokles hemoglobinu nebo
hematokritu a jiné příčiny tohoto poklesu jsou vyloučeny, mělo by být zváženo snížení dávky
nebo přerušení léčby. Výskyt anémie se zvýšil, když byl ambrisentan podáván v kombinaci s


tadalafilem (frekvence výskytu nežádoucích účinků 15 %) v porovnání s výskytem anémie, kdy
byly ambrisentan a tadalafil podávány samostatně jako monoterapie (7 % a 11 %).

Retence tekutin

Při užívání antagonistů receptorů pro endotelin (ERA), včetně ambrisentanu, byl zaznamenán
periferní edém. Periferní edém zaznamenaný v klinických studiích s ambrisentanem byl ve
většině případů mírný až středně závažný, je však možné, že se vyskytoval častěji a že byl
závažnější u pacientů ≥ 65 let. Periferní edém byl hlášen častěji při užívání dávky 10 mg
ambrisentanu v krátkodobých klinických studiích (viz bod 4.8).

Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy retence tekutin, ke kterým došlo během několika
týdnů po zahájení léčby ambrisentanem. V některých případech bylo k obnovení rovnováhy
tekutin nebo u dekompenzovaného srdečního selhání nutné podání diuretik nebo hospitalizace.
Pokud je u pacientů zaznamenána již existující zvýšená retence tekutin, je třeba ji vhodným
způsobem řešit ještě před zahájením léčby ambrisentanem.

Dojde-li během léčby ambrisentanem k rozvoji klinicky významné retence tekutin (s nárůstem
tělesné hmotnosti nebo bez něj), je nutno posoudit příčinu tohoto stavu, kterou může být léčba
ambrisentanem nebo již existující srdeční selhávání, a je třeba zvážit možnost eventuální
specifické léčby nebo přerušení léčby ambrisentanem. Výskyt periferního edému se zvýšil, když
byl ambrisentan podáván v kombinaci s tadalafilem (frekvence výskytu nežádoucího účinků %), v porovnání s výskytem periferního edému, kdy byly ambrisentan a tadalafil podávány jako
monoterapie (38 % a 28 %). Výskyt periferního edému byl nejvyšší během prvního měsíce po
zahájení léčby.

Ženy v reprodukčním věku
Léčba přípravkem Ambrisentan Sandoz může být u žen v reprodukčním věku zahájena pouze v
případě, že je výsledek jejich těhotenského testu provedeného před zahájením léčby negativní a
pouze při používání účinné antikoncepce. V případě pochybností, jakou antikoncepci doporučit
konkrétní pacientce, by měla být zvážena konzultace s gynekologem. V průběhu léčby
ambrisentanem se doporučuje provádět jednou měsíčně těhotenské testy (viz body 4.3 a 4.6).

Plicní venookluzivní nemoc

U pacientů s plicní venookluzivní nemocí byly při užívání vazodilatačních léčivých přípravků,
jako jsou například ERA, hlášeny případy vzniku edému plic. Tudíž dojde-li při léčbě
ambrisentanem u pacientů s PAH ke vzniku akutního edému plic, musí být zvažována možnost
přítomnosti plicní venookluzivní nemoci.

Současné podávání s jinými léčivými přípravky

Pacienti, kterým je podáván ambrisentan, musí být po zahájení léčby rifampicinem pečlivě
sledováni (viz body