UNASYN -

sp.zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

UNASYN 1,5 g prášek pro injekční roztok


2. KVANTITATIVNÍ I KVALITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje sulbactamum natricum 0,547 g, což odpovídá sulbactamum 0,5 g
ampicillinum natricum 1,0627 g, což odpovídá ampicillinum 1,0 g.

Pomocné látky se známým účinkem: Jedna injekční lahvička obsahuje 115,1 mg sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční roztok.
Bílý až téměř bílý prášek.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Unasyn je indikován k léčbě následujících infekcí vyvolaných citlivými mikroorganizmy (viz
bod 5.1.).

- infekce horních a dolních cest dýchacích
- intraabdominální infekce a gynekologické infekce
- infekce močových cest a pyelonefritida
- infekce kůže a měkkých tkání
- infekce kostí a kloubů
- peroperační profylaxe při chirurgických výkonech v oblasti břicha a pánve
- gonokokové infekce
Léčba pacientů s bakteriemií, spojenou nebo s podezřením na spojení s některou z výše uvedených
infekcí.

Je třeba vzít v úvahu oficiální pokyny a doporučení týkající se správného použití antibakteriálních
látek.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování u dospělých

Obvyklé rozpětí denních dávek přípravku Unasyn je 1,5 – 12 g denně v dílčích dávkách s intervaly
6-8 hodin, až do maximální denní dávky 4 g sulbaktamu. U méně závažných infekcí můžete interval
zvolit dvanáctihodinový.


závažnost infekce denní dávka přípravku Unasyn (g)
mírná 1,5* až 3 (0,5 + 1 až 1 + 2)
střední až do 6 (2 + 4)
závažná až do 12 (4 + 8)

* Dávka 1,5g/den je indikována pouze při terapii infekcí močových cest, kde ampicilin/sulbaktam
dosahuje vyšších koncentrací.

Četnost dávkování má být indikována dle závažnosti onemocnění a renálních funkcí pacienta.
Léčbu je vhodné ukončit 48 hodin po odeznění pyrexie a ostatních známek infekce. Vhodná doba
trvání léčby je 5-14 dní, ale přípravek může být podáván i déle, v některých případech u zvlášť
závažných infekcí lze celkovou dávku ampicilinu zvýšit přidáním samostatného ampicilinu.

Profylaxe u pacientů podstupujících chirurgický výkon v oblasti břicha a pánve
Při profylaxi chirurgických infekcí se při úvodu do anestezie podává 1,5 - 3 g přípravku Unasyn, čímž
se během operace docílí účinné hladiny obou složek v tkáních a séru. Dávku lze pak opakovat po 6- hodinách a podávání ukončit 24 hodin po ukončení operačního výkonu, pokud není další aplikace
vhodná z terapeutických důvodů.

Při léčbě nekomplikované kapavky lze použít jednotlivou dávku 1,5 g přípravku Unasyn. Pokud je
současně podán 1,0 g probenecidu perorálně, prodlouží se u pacienta doba vyšší plazmatické
koncentrace sulbaktamu i ampicilinu.

Dávkování u dětí
Pro novorozence, kojence a děti je obvyklá dávka 150 mg/kg/den, což odpovídá 50 mg/kg/den
sulbaktamu a 100 mg/kg/den ampicilinu.
Dávka se podává po 6 nebo 8 hodinách, výjimku tvoří novorozenci do prvního týdne (zvláště nezralí),
kde je doporučené dávkování 75 mg/kg/den, což odpovídá 25 mg/kg/den sulbaktamu a 50mg/kg/den
ampicilinu, v intervalu po 12 hodinách.

Intramuskulární podání přípravku Unasyn je u dětí do 2 let kontraindikováno.

Dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu menší než 30 ml/min.) je vylučování
sulbaktamu a ampicilinu snížené shodně. Dávka přípravku Unasyn se podává těmto pacientům v
delších intervalech, jak je obvyklé při podávání ampicilinu.

Doporučené dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin
Clearance kreatininu (ml/min) Dávkovací interval
>30 6 až 8 hodin
15 až 30 12 hodin
až 14 24 hodin
<5 48 hodin

Sulbaktam a ampicilin jsou eliminovány z krve hemodialýzou ve stejné míře, proto by má být
přípravek Unasyn podán bezprostředně po dialýze a pak v intervalech 48 hodin do další dialýzy.

Způsob podání
Přípravek Unasyn může být podáván intravenózně nebo intramuskulárně.

Intravenozní podání
Pro intravenózní podání lze přípravek Unasyn ředit sterilní vodou pro injekci nebo jakoukoli sterilní
kompatibilní tekutinou (viz bod 6.6).
Poté je třeba nechat roztok odstát, aby se mohla rozptýlit veškerá pěna, a tak se umožnila vizuální
kontrola dokonalého rozpuštění.

Dávku můžete podat jako bolus během minimálně tří minut nebo ji můžete aplikovat ve větším ředění
buď jako bolus nebo v intravenózní infuzi během 15-30 minut (viz bod 6.6).

Intramuskulární podání
Přípravek lze aplikovat ve formě hluboké intramuskulární injekce; pro zmírnění bolestivosti injekce
lze při ředění použít 0,5% roztok lidokainu.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na jiné peniciliny.
Anamnéza těžké okamžité hypersenzitivní reakce (například anafylaxe) na jiné beta-laktamy (např.
cefalosporin, karbapenem nebo monobaktam).
Anamnéza jaterního poškození po ampicilinu.

Intramuskulární podání přípravku Unasyn je u dětí do 2 let kontraindikováno.

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky se mohou vyskytnout závažné a v ojedinělých
případech i fatální hypersenzitivní (anafylaktické) reakce. Tyto reakce jsou častější u osob se známou
hypersenzitivitou na penicilin nebo s hypersenzitivitou na mnohočetné alergeny. Jsou známy zprávy o
pacientech se známou hypersenzitivitou na penicilin, u kterých došlo k těžkým reakcím při použití
cefalosporinu. Před zahájením léčby penicilinovými deriváty je proto třeba pečlivě pátrat po
předchozích alergických reakcích na peniciliny, cefalosporiny a ostatní alergeny. V případě potřeby je
třeba ihned podávání léku přerušit a zahájit příslušnou léčbu.

Závažné anafylaktické reakce vyžadují podávání epinefrinu, kyslíku a glukokortikoidů, zabezpečení
volných dýchacích cest, popřípadě intubaci.

U pacientů léčených ampicilinem /sulbaktamem byly hlášeny závažné kožní reakce, jako jsou toxická
epidermální nekrolýza (TEN), Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), exfoliativní dermatitida, erythema
multiforme a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP). Pokud se vyskytnou závažné
kožní reakce, je třeba léčbu přípravkem okamžitě přerušit a bezodkladně zahájit odpovídající léčbu
(viz bod

4.8 Nežádoucí účinky).

Tak jako u všech ostatních antibiotických přípravků je třeba trvale sledovat známky nárůstu
rezistentních mikroorganizmů včetně plísní. V případě superinfekce je nutné léčbu přípravkem
Unasyn ihned přerušit.

Téměř u všech antibiotik, včetně přípravku Unasyn, byly hlášeny případy výskytu kolitidy vyvolané
bakterií Clostridium difficile (CDI - Clostridium difficile infection). Závažnost onemocnění může
kolísat v rozmezí od mírného průjmu až k fatální kolitidě. Léčba antibiotiky vyvolává změny
mikrobiální flory tlustého střeva, které umožní přerůstání C difficile.

C. difficile produkuje toxiny A a B, které se podílejí na rozvoji CDI. Hypertoxin produkující kmeny
C. difficile způsobují zvýšenou morbiditu a mortalitu, protože tyto infekce mohou být odolné vůči
antimikrobiální léčbě a mohou vyžadovat kolektomii. CDI se musí vzít v úvahu u všech pacientů
s průjmy vzniklými po podávání antibakterálních přípravků. Pečlivá lékařská anamnéza je nutná
vzhledem k tomu, že byly hlášeny případy, kdy se průjem objevil až více než dva měsíce po podání
antibiotik.

Podobně jako u ostatních systémově působících přípravků je potřeba zvláště při prolongované terapii
pravidelně kontrolovat možné orgánové poruchy, především renální, jaterní a hematopoetické.
Zvláště důležité je to u novorozenců, především nezralých, a dále u všech dětí.


Polékové poškození jater zahrnující cholestatickou hepatitidu se žloutenkou může souviset
s používáním ampicilinu/sulbaktamu. Pacienty je třeba poučit, aby navštívili svého lékaře, jestliže se
objeví příznaky onemocnění jater (viz bod

4.8 Nežádoucí účinky).

Vzhledem k tomu, že infekční mononukleóza je virovou infekcí, nemá se ampicilin, který je v
přípravku obsažen, při její léčbě používat. U vysokého procenta pacientů s mononukleózou léčených
ampicilinem se objevuje vyrážka.

Přípravek Unasyn 1,5 g prášek pro injekční roztok obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje 115,1 mg sodíku v 1 injekční lahvičce přípravku , což odpovídá
5,8 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který
činí 2 g sodíku..

Maximální denní dávka 12 g (tj. 8 g ampicilinu a 4 g sulbaktamu ve formě sodných solí (viz bod 4.2)
by vedla k příjmu 920,8 mg sodíku, což odpovídá 46 % doporučeného maximálního denního příjmu
sodíku podle WHO A představuje tak vysokou dávku sodíku. Obsah sodíku v tomto léčivém
přípravku je třeba vzít v úvahu zejména při podávání pacientům s dietou s nízkým obsahem soli.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Alopurinol: u pacientů, kteří současně užívají alopurinol a ampicilin je riziko kožních reakcí zvýšené,
ve srovnání s pacienty užívajícími ampicilin samostatně.

Aminoglykosidy: mísení ampicilinu s aminoglykosidy in vitro vedlo ke vzájemné značné inaktivaci;
je-li třeba podat tyto antibakteriální látky současně, mají být podány do odlišných míst a s minimálně
jednohodinovým odstupem. (viz bod 6.2 – Inkompatibility).

Antikoagulancia: peniciliny k parenterálnímu podání mohou způsobit změnu ve shlukování
trombocytů a v koagulačních testech. Tyto účinky mohou být aditivní s antikoagulancii.

Bakteriostatické léky (chloramfenikol, erythromycin, sulfonamidy a tetracykliny): bakteriostatické
léky mohou rušit baktericidní účinek penicilinů; je nejlepší vyhnout se souběžné léčbě.

Methotrexát: souběžné používání s peniciliny mělo za následek snížení clearance methotrexátu a
následné zvýšení jeho toxicity. Pacienty je třeba pečlivě kontrolovat. Může být nutné zvýšit dávky
leukovorinu a podávat ho po delší dobu.

Probenecid: současné užívání probenecidu, který zpomaluje renální exkreci (tubulární sekreci), může
vést k vyšším a delším hladinám ampicilinu a sulbaktamu v séru, prodlouženému eliminačnímu
poločasu a zvýšenému riziku toxicity.

Vliv na laboratorní testy: pokud jsou používány neenzymatické metody pro stanovení cukru v moči
(Benediktovo činidlo, Fehlingovo činidlo a Clinitest), mohou vzniknout falešně pozitivní výsledky.
Po podání ampicilinu těhotným ženám bylo zaznamenáno přechodné snížení plazmatické koncentrace
celkového konjugovaného estriolu, estriol-glukoronidu a estronu a estradiolu. Tento účinek se může
projevit při použití přípravku Unasyn.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita
Ve studiích na zvířatech neměly ampicilin a sulbaktam žádný vliv na fertilitu (viz bod 5.3).
Klinické údaje o účincích na fertilitu mužů a žen nejsou k dispozici.

Těhotenství

Sulbaktam i ampicilin prochází placentární bariérou.
O použití ampicilinu/sulbaktamu u těhotných žen jsou k dispozici pouze omezené údaje. Tyto údaje
nenaznačují žádné nežádoucí účinky ampicilinu a sulbaktamu na průběh těhotenství nebo na zdraví
plodu/novorozence. Reprodukční studie na zvířatech nenaznačují žádný důkaz zhoršení fertility nebo
poškození plodu vlivem ampicilinu/sulbaktamu (viz bod 5.3).
Přípravek Unasyn má být podáván v těhotenství pouze je-li to zcela nezbytné.

Kojení
Ampicilin i sulbaktam dosahují v mateřském mléce jen nízké koncentrace (ampicilin ~ 0,11- 3 mg/l,
sulbaktam ~ 0,13 -2,8 mg/l). Použití přípravku Unasyn u kojící matky může vzácně vést k
nežádoucím účinkům u dítěte, především k průjmu. Přípravek Unasyn se může používat během
laktace, pokud potenciální přínos převažuje nad možnými riziky.

Doplňující informace ohledně intramuskulárního podání
Nejsou dostupné údaje o použití lidokainu jako rekonstitučního roztoku ke snížení bolestivosti
intramuskulární injekce ampicilinu/sulbaktamu u těhotných a kojících žen.

Údaje o podání lidokainu těhotným ženám v jiných indikacích týkající se rizika vzniku malformací
jsou omezené. Tyto údaje neukazují na riziko vzniku malformací při podání lidokainu. Lidokain
prostupuje placentární bariérou, proto může mít toxický účinek na plod v závislosti na dávce podané
matce. Existují popsané případy vzniku toxických účinků manifestujících se jako hypotonie, apnoe,
bradykardie, respirační selhání a křeče u novorozenců, jejichž matkám byl aplikován lidokain v
průběhu epidurální, paracervikální nebo pudendální anestezie.
Reprodukční studie na zvířatech neodhalily žádné významné nálezy. Nebyly provedeny dlouhodobé
preklinické studie ke zhodnocení karcinogenního, mutagenního potenciálu a ohledně vlivu lidokainu
na fertilitu. Podání lidokainu v těhotenství se nedoporučuje.

Lidokain se vylučuje do mateřského mléka. Přechod byl popsán při různých cestách podání. Není
známo, zda lidokain prostupuje do mateřského mléka při podání lidokainu i.m. jako rekonstitučního
roztoku. Biologická dostupnost lidokainu při perorálním podání je nízká (35 %). Riziko pro kojence
nelze vyloučit. Podání lidokainu kojícím ženám se nedoporučuje.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Unasyn má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8. Nežádoucí účinky

Může se stát, že se příležitostně mohou objevit jiné nežádoucí účinky známé při užívání ampicilinu.

Všechny nežádoucí účinky jsou v tabulce uvedené podle MedDRA terminologie orgánových tříd. V
každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny podle stupně závažnosti. Závažnost
nežádoucích účinků byla určena na základě klinického významu.
Tabulka nežádoucích účinků

Třída orgánového
systému
Časté ≥1/100 až <
Méně časté
≥ 1/1 000 až
<
Vzácné ≥
1/10 000 až <
1/1
Není známo (z
dostupných údajů nelze
určit)
Poruchy krve a
lymfatického systému
Anémie
Trombocytopenie
Eozinofilie

Leukopenie
Neutropenie
Hemolytická anémie
Agranulocytóza
Trombocytopenická
purpura
Poruchy imunitního
systému





Anafylaktický šok
Anafylaktická reakce
Anafylaktoidní šok
Anafylaktoidní reakce
Hypersenzitivita
Poruchy nervového
systému

Bolest hlavy


Křeče
Závratě
Ospalost
Srdeční poruchy Kounisův syndrom
Cévní poruchy Flebitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Dyspnoe
Gastrointestinální
poruchy

Průjem Zvracení

Bolest břicha
Nauzea
Glositida
Kolitida vyvolaná C.
difficile
Enterokolitida
Meléna
Stomatitida
Změna zabarvení jazyka
Poruchy jater a
žlučových cest
Hyperbilirubinemie

Cholestatická hepatitida
Cholestáza
Abnormální jaterní
funkce (viz bod 4.4)
Žloutenka
Poruchy kůže a
podkožní tkáně

Vyrážka
Svědění
Stevens-Johnsonův
syndrom
Toxická epidermální
nekrolýza
Erythema multiforme
Akutní generalizovaná
exantematózní pustulóza
Exfoliativní dermatitida
(viz bod 4.4)
Angioedém
Erytém
Kopřivka
Dermatitida

Třída orgánového
systému
Časté ≥1/100 až <
Méně časté
≥ 1/1 000 až
<
Vzácné ≥
1/10 000 až <
1/1
Není známo (z
dostupných údajů nelze
určit)
Poruchy ledvin a
močových cest
Tubulointersticiální
nefritida
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Bolest v místě vpichu Únava Reakce v místě vpichu
Vícenásobná vyšetření Zvýšení hladiny
alaninaminotransferázy
Zvýšení hladiny
aspartátaminotransferázy
(viz bod 4.4)

Kategorie CIOMS III: časté:  1/100 až < 1/10 ( 1% a < 10%); méně časté:  1/1 000 až < 1/100 ( 0,1% a < 1%); vzácné: 
1/10 000 až < 1/1 000 ( 0,01% a < 0,1%); není známo: z dostupných údajů nelze určit

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9. Předávkování

O akutní toxicitě ampicilinu a sulbaktamu u lidí jsou pouze omezené informace. Při předávkování
přípravkem lze očekávat takové projevy, které jsou v podstatě závažnější formou nežádoucích účinků,
které jsou hlášeny v souvislosti s používáním přípravku. Má být vzata v úvahu skutečnost, že vysoké
CSF koncentrace beta-laktamových antibiotik mohou způsobit neurologické následky, včetně
záchvatů. Léčba má být podpůrná a symptomatická podle klinického stavu pacienta. Protože jsou
ampicilin i sulbaktam z krevního oběhu eliminovány hemodialýzou, mohou tyto procedury zvýšit
odbourání léku z těla.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: kombinace penicilinů, včetně inhibitorů beta-laktamáz
ATC kód: J01CR
Mechanismus účinku
Ampicilin je semisyntetický aminopenicilin, který není odolný rezistentní k beta-laktamázám.
Sulbaktam je inhibitor beta-laktamázy se strukturou podobnou jako ampicilin a jiné peniciliny.

Mechanismus účinku ampicilinu je založen na inhibici syntézy bakteriální buněčné stěny (v růstové
fázi) blokováním penicilin vázajících proteinů (PBPs), např. transpeptidáz. Výsledkem je baktericidní
účinek.

Inaktivace ampicilinu způsobená určitými typy beta-laktamáz je v kombinaci se sulbaktamem
inhibována. Sulbaktam chrání ampicilin před rozkladem většinou stafylokokových beta-laktamáz

stejně jako před některými plasmidem kódovanými beta-laktamázami (např. TEM, OXA, SHV, CTX-
M) a některými chromozomálně kódovanými beta-laktamázami gramnegativních bakterií.
Tyto beta-laktamázy jsou přítomny např. u bakterií Escherichia coli, Klebsiella spp., Proteus
mirabilis a Haemophilus influenzae. Spektrum antibakteriálního účinku ampicilinu je rozšířeno o
bakterie, jejichž beta-laktamázy mohou být inhibovány sulbaktamem.

Vztah farmakokinetika/farmakodynamika
Účinnost závisí na délce doby, po kterou je hladina léčivé látky - ampicilinu nad minimální inhibiční
koncentrací (MIC) patogenu.

Mechanismus rezistence
Rezistence k ampicilinu/sulbaktamu může být založena na následujících mechanismech:
• Inaktivace způsobená beta-laktamázami: kombinace ampicilin/sulbaktam nemá dostatečnou
účinnost proti bakteriím produkujícím beta-laktamázy, které nejsou inhibovány sulbaktamem.
• Snížená afinita PBPs k ampicilinu: Získaná rezistence pneumokoků a ostatních streptokoků k
ampicilinu/sulbaktamu je založena na modifikacích stávajících PBP vzniklých v důsledku
mutací. Meticilin (oxacilin)-rezistentní stafylokoky jsou rezistentní v důsledku tvorby dalšího
PBP se sníženou afinitou k ampicilinu a všem ostatním beta-laktamovým antibiotikům.
• Nedostatečný průnik ampicilinu skrz vnější buněčnou stěnu gramnegativních bakterií může
mít za následek nedostatečnou inhibici PBPs.
• Ampicilin může být aktivně transportován ven z buňky pomocí efluxní pumpy.

Částečná nebo úplná zkřížená rezistence k ampicilinu/sulbaktamu existuje u penicilinů, cefalosporinů
a dalších kombinací beta-laktamových antibiotik/beta-laktamázových inhibitorů.

Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty MIC pro ampicilin/sulbaktam definovány Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (EUCAST).
Testování ampicilin/sulbaktamu se provádí pomocí série ředění ampicilinu za přítomnosti konstantní
koncentrace sulbaktamu 4 mg/l. Následující hraniční hodnoty MIC byly určeny pro citlivé a
rezistentní patogeny:

mikroorganismus citlivý rezistentní
Enterobacteriaceae  8 mg/l > 8 mg/l
Staphylococcus spp.a a -a
Enterococcus spp.  4 mg/l > 8 mg/l
Streptococcus spp. (skupiny
A, B, C, G)b
b b
Streptococcus pneumoniaeb b b
Haemophilus influenzae  1 mg/l > 1 mg/l
Moraxella catarrhalis  1 mg/l > 1 mg/l
Gramnegativní anaeroby  4 mg/l > 8 mg/l
Grampozitivní anaeroby  4 mg/l > 8 mg/l
Druhově nespecifické hraniční
hodnotyc
 2 mg/l > 8 mg/l
a. pro Staphylococcus spp. byl použit výsledek testu oxacilinu nebo cefoxitinu.
Meticilin (oxacilin) - rezistentní stafylokoky jsou považovány za rezistentní bez ohledu na výsledky
testu
b. pro Streptococcus spp. (skupiny A, B, C, G) a Streptococcus pneumoniae byl použit výsledek
testu penicilinu G.
c. založeno především na farmakokinetice sérových hladin



Citlivost
Prevalence získané rezistence se může pro jednotlivé druhy lišit geograficky a v průběhu času. Proto
jsou nezbytné místní informace o stavu rezistence, zvláště pro odpovídající léčbu závažných infekcí.
Pokud je místní prevalence rezistence taková, že účinnost ampicilin/sulbaktamu se jeví jako
diskutabilní, je třeba postup léčby zkonzultovat s odborníkem. Zejména při závažných infekcích nebo
selhání léčby má být vyžadována mikrobiologická diagnostika za účelem identifikace patogenu a
určení jeho citlivosti k ampicilin/sulbaktamu.

Citlivost organismů na ampicilin/sulbaktam pozorovaná v Evropských klinických studiích
prováděných u dospělých a dětí s různými infekcemi, které byly publikovány mezi lety 1991-2006, je
shrnuta v následujícím přehledu:

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus (meticilin-senzitivní)
Streptococcus agalactiaea
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenesa
skupina viridujících streptokokůa,b

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalisc

Anaerobní mikroorganismy
Bacteroides fragilisa
Gardnerella vaginalisa
Fusobacterium nucleatumChyba! Nenalezen zdroj odkazů.a
Prevotella spp. a

Druhy, u kterých získaná rezistence může představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faeciumd
Staphylococcus aureuse
Staphylococcus epidermidisd
Staphylococcus haemolyticusd
Staphylococcus hominisd

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris
Neisseria gonorrhoeaea

Přirozeně rezistentní druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus (meticilin-rezistentní)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Citrobacter freundii
Enterobacter cloacae
Legionella pneumophila

Morganella morganii
Pseudomonas aeruginosa
Serratia marcescens
Stenotrophomonas maltophilia
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum

a. V době zveřejnění této tabulky nebyla aktuální data dostupná. Ve zdrojové i běžné literatuře a
odborných doporučeních se citlivost předpokládá.
b. Souhrnný termín pro heterogenní skupinu druhů streptokoků. Míra rezistence se může lišit v
závislosti na přítomných druzích streptokoků.
c. Aktuální data nejsou k dispozici; Ve studiích (starších než 5 let) se podíl rezistentních kmenů
uvádí jako <10%
d. Stupeň rezistence překračuje 50% nejméně v jednom regionu.
e. V ambulantním sektoru se stupeň rezistence pohybuje okolo < 10%.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Vysoké hladiny sulbaktam/ampicilinu v séru je dosaženo po intravenózní i intramuskulární aplikaci.
Maximální plazmatické hodnoty ampicilinu v séru v rozmezí od 11 do 12 μg /ml jsou dosaženy po
intramuskulárním podání 1000 mg ampicilinu současně s 500 mg sulbaktamu a 6-7 μg /ml po podání
500 mg ampicilinu současně s 250 mg sulbaktamu. Odpovídající průměrné maximální hladiny
sulbaktamu v séru jsou v rozsahu 16 -17 μg /ml a 9-12 μg /ml. Po intravenózní injekci 1000 mg
ampicilinu současně s 500 mg sulbaktamu jsou dosaženy maximální hodnoty ampicilinu v séru v
rozmezí 21-15 μg /ml a maximální hodnoty sulbaktamu v séru v rozmezí 39 -28 μg/ml.
Vyšší maximální hodnoty sulbaktam/ampicilinu v séru je dosaženo po intravenózní aplikaci ve
srovnání s intramuskulárním podáním.

Distribuce
Bylo zjištěno, že přibližně 28 % ampicilinu a 38 % sulbaktamu se reverzibilně váže na lidský sérový
protein.
Ampicilin a sulbaktam jsou rychle distribuovány do různých tkání, tělních tekutin a sekretů.

Byla prokázána prostupnost jak ampicilinu tak sulbaktamu do mozkomíšního moku při meningitidě
po intravenózním podání.

Koncentrace přípravku Unasyn v různých tělesných tkáních a tekutinách
Tekutina nebo tkáň Dávka
(gramy)
ampicilin/sulbaktam
Koncentrace
(μg/ml nebo μg/g)
ampicilin/sulbaktam
Peritoneální tekutina 0,5/0,5 i.v. Tekutina puchýře 0,5/0,5 i.v. Tkáňová tekutina 1/0,5 i.v Střevní sliznice 0,5/0,5 i.v. Apendix 2/1 i.v.
Biotransformace
Metabolity sulbaktamu a ampicilinu nebyly stanoveny.

Eliminace

Obě komponenty mají eliminační poločas přibližně jednu hodinu u dospívajících a přibližně dvě
hodiny u starších pacientů. Přibližně 80% z obou těchto látek je vylučováno v nezměněné formě
ledvinami během 8 hodin po podání jednotlivé dávky sulbaktam/ampicilinu. U pacientů s poruchou
funkce ledvin je eliminační kinetika ampicilinu i sulbaktamu ovlivněna podobným způsobem, proto
poměr jednoho k druhému zůstane konstantní bez ohledu na funkci ledvin.
Současné podávání sulbaktamu a ampicilinu neprokázalo žádné klinicky významné odchylky od
kinetických parametrů obou látek při individuálním podání.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Zatímco u laboratorních zvířat byla pozorována na dávce a čase závislá reverzibilní glykogenóza, u
člověka se rozvoj tohoto jevu při kombinované léčbě ampicilinem/sulbaktamem v terapeutických
dávkách a jim odpovídajících plazmatických hladinách dosažených během relativně krátkých
časových úseků neočekává.

Dlouhodobé studie na zvířatech hodnotící kancerogenní účinky nebyly prováděny. Jednotlivé složky
sultamicilinu (ampicilin a sulbaktam) byly testovány na mutagenitu s negativním výsledkem.

Reprodukční studie se sultamicilinem, perorálním proléčivem, ze kterého se hydrolýzou in vivo
uvolňuje ampicilin a sulbaktam, byly prováděny na myších a potkanech v dávkách převyšujících
dávku pro člověka a tyto studie neodhalily žádný důkaz snížení fertility nebo poškození plodu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Žádné.

6.2. Inkompatibility

Přípravek Unasyn a aminoglykosidy mají být rozpouštěny a podávány odděleně, kvůli in vitro
inaktivaci aminoglykosidů kterýmkoliv aminopenicilinem.

6.3. Doba použitelnosti

roky
Doba použitelnosti po naředění - viz tabulka v bodě 6.6.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě 15 0C – 25 0C.
Podmínky uchovávání po naředění léčivého přípravku viz tabulka v bodě 6.6.

6.5. Druh obalu a velikost balení

Injekční lahvička z čirého bezbarvého skla třídy III, zátka z šedé brombutylové pryže, hliníkový
uzávěr s modrým odtrhovacím víčkem, krabička.

Velikost balení: 1 x 1,5 g

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a prozacházení s ním

Sodná sůl sulbaktamu je kompatibilní s většinou intravenózních roztoků, ale sodná sůl ampicilinu, a
proto i přípravek Unasyn, je méně stabilní v roztocích obsahujících glukosu nebo jiné sacharidy a

nemá být mísen ani s krevními produkty ani s proteinovými hydrolyzáty. Sulbaktam/ampicilin není v
roztoku kompatibilní s aminoglykosidy a nemá být fyzicky mísen ve stejné nádobě.

Intravenózní podání
Pro intravenózní podání lze 1,5 g prášku (0,5 g sulbaktamu/1,0 g ampicilinu) rekonstituovat asi ve 3 ml
sterilní vody pro injekci nebo jiné sterilní kompatibilní tekutiny. Poté je třeba nechat roztok odstát,
aby se mohla rozptýlit veškerá pěna, a tak se umožnila vizuální kontrola dokonalého rozpuštění.
Dávku lze podat jako bolus během minimálně tří minut nebo ji lze aplikovat ve větším ředění buď
jako injekci, nebo v intravenózní infuzi během 15-30 minut.

Časová rozpětí pro použití různých ředících roztoků k intravenózní infuzi jsou uvedena v následující
tabulce:

rozpouštědlo koncentrace
sulbaktamu+ampicilinu
doba použití v hodinách
25 C 4 C
sterilní voda pro injekci až do 45 mg/ml
45 mg/ml
30 mg/ml
fyziologický roztok až do 45 mg/ml
45 mg/ml
až do 30 mg/ml
5% roztok glukosy 15 - 30 mg/ml
až do 3 mg/ml
až do 30 mg/ml
5% glukosa v 0,45%
roztoku chloridu sodného
až do 3 mg/ml
až do 15 mg/ml
10% glukosa až do 3 mg/ml
až do 30 mg/ml
Ringer - laktát až do 45 mg/ml
až do 45 mg/ml

Intramuskulární podání
Přípravek můžete také aplikovat ve formě hluboké intramuskulární injekce. Pro intramuskulární
podání lze 1,5 g prášku (0,5 g sulbaktamu/1,0 g ampicilinu) rekonstituovat asi ve 3 ml sterilní vody pro
injekci nebo lze pro zmírnění bolestivosti injekce pro rekonstituci použít 0,5% roztok lidokainu.

Koncentrovaný roztok k intramuskulárnímu podání je nutné použít do 1 hodiny po jeho přípravě.

Rekonstituovaný roztok má být před podáním vizuálně prohlédnut, zda neobsahuje částice či není
neobvykle zbarven. Rekonstituovaný roztok je čirý a bezbarvý.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Pfizer, spol. s r.o.,
Stroupežnického 17,
150 00Praha 5,
Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/139/89-C



9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 3.4.Datum posledního prodloužení registrace: 29.4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

11. 12.