CAMDERO -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Camdero 8 mg/5 mg tablety
Camdero 16 mg/5 mg tablety
Camdero 16 mg/10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Camdero 8 mg/5 mg tablety
Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 8 mg a amlodipinum 5 mg (jako amlodipini
besilas).

Camdero 16 mg/5 mg tablety
Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 16 mg a amlodipinum 5 mg (jako amlodipini
besilas).

Camdero 16 mg/10 mg tablety
Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 16 mg a amlodipinum 10 mg (jako amlodipini
besilas).

Pomocná látka se známým účinkem:
8 mg/5 mg 16 mg/5 mg 16 mg/10 mg
Laktosa 84,90 mg 76,89 mg 77,30 mg
Sodík 0,32 mg 0,44 mg 0,32 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Camdero 8 mg/5 mg tablety: kulaté, bikonvexní dvouvrstvé tablety. Jedna strana tablety je světle žlutá
s možnými světlejšími skvrnami a s vyraženou značkou 8-5, druhá strana tablety je bílá až téměř bílá,
s průměrem 8 mm a tloušťkou 3,7 mm – 4,7 mm.

Camdero 16 mg/5 mg tablety: kulaté, mírně bikonvexní, dvouvrstvé tablety. Jedna strana tablety je
světle růžová s možnými světlejšími skvrnami a tmavšími tečkami a s vyraženou značkou 16-5, druhá
strana tablety je bílá až téměř bílá, s průměrem 9 mm a tloušťkou 4,0 mm – 5,0 mm.

Camdero 16 mg/10 mg tablety: kulaté, bikonvexní, dvouvrstvé tablety. Jedna strana tablety je světle
růžová s možnými světlejšími skvrnami a tmavšími tečkami a s vyraženou značkou 16-10, druhá
strana tablety je bílá až téměř bílá, s průměrem 8 mm a tloušťkou 3,7 mm – 4,7 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Camdero je indikován jako substituční léčba u dospělých pacientů s esenciální hypertenzí,
jejichž krevní tlak již je dostatečně kontrolován souběžně podávanými stejnými dávkami kandesartanu


a amlodipinu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Doporučená dávka přípravku Camdero je jedna tableta denně.

Fixní kombinace dávek není vhodná k počáteční terapii.

Před přechodem na přípravek Camdero mají být pacienti kontrolováni na stabilních dávkách
jednotlivých složek užívaných ve stejnou dobu. Dávka přípravku Camdero má být stanovena na
základě dávek jednotlivých složek obsažených v kombinaci v době změny přípravku.

Starší pacienti

U starších pacientů není potřebná žádná úprava počáteční dávky, ale při zvyšování dávek je nutná
opatrnost (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s velmi těžkou poruchou funkce ledvin nebo s poruchou funkce ledvin v konečném stadiu
(clearance kreatininu < 15 ml/min) jsou klinické zkušenosti omezené (viz bod 4.4).
Není nutná žádná úprava dávky u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin.
Amlodipin a kandesartan-cilexetil nejsou dialyzovatelné.

Porucha funkce jater

Přípravek Camdero je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater a/nebo cholestázou
(viz body 4.3 a 5.2).
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací
schéma, proto se přípravek Camdero má podávat s opatrností.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Camdero u dětí ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Nejsou
dostupné žádné údaje.

Způsob podání
Perorální podání.
Přípravek Camdero se může užívat s jídlem i bez jídla.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivé látky, na deriváty dihydropyridinu nebo na kteroukoli pomocnou
látku uvedenou v bodě 6.1.
- Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
- Těžká porucha funkce jater a/nebo cholestáza.
- Děti ve věku do 1 roku (viz bod 5.3).
- Těžká hypotenze.
- Šok (včetně kardiogenního šoku).
- Obstrukce výtokové části levé srdeční komory (např. aortální stenóza vysokého stupně).
- Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu.
Souběžné užívání přípravku Camdero s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno
u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body
4.5 a 5.1).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Kandesartan

Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že souběžné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotensin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II nemají být používány souběžně u pacientů
s diabetickou nefropatií.

Porucha funkce ledvin
Stejně jako u jiných přípravků inhibujících systém renin-angiotensin-aldosteron lze u citlivých
pacientů léčených přípravkem Camdero očekávat změny funkce ledvin.
V případě použití kandesartanu u hypertenzních pacientů s poruchou funkce ledvin se doporučuje
pravidelně sledovat sérové hladiny kreatininu a draslíku. Zkušenosti s podáváním přípravku pacientům
s velmi těžkou poruchou funkce ledvin nebo s poruchou funkce ledvin v konečném stadiu (clearance
kreatininu < 15 ml/min) jsou omezené. U takových pacientů je třeba kandesartan-cilexetil opatrně
titrovat za důkladného monitorování krevního tlaku.
Hodnocení pacientů se srdečním selháním musí zahrnovat pravidelné hodnocení funkce ledvin,
především u pacientů ve věku 75 let a starších a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při titraci dávky
kandesartan-cilexetilu se doporučuje monitorování sérového kreatininu a draslíku. Do klinických
studií srdečního selhání nebyli zahrnuti pacienti se sérovým kreatininem > 265 μmol/l (> 3 mg/dl).

Souběžná léčba ACE inhibitorem při srdečním selhání
Riziko nežádoucích účinků, zejména hypotenze, hyperkalemie a snížené funkce ledvin (včetně
akutního renálního selhání) se může zvýšit, pokud je kandesartan-cilexetil užíván v kombinaci
s inhibitorem ACE (viz bod 4.8). Trojkombinace inhibitoru ACE, antagonisty mineralokortikoidních
receptorů a kandesartan-cilexetilu se také nedoporučuje. Použití těchto kombinací má probíhat pod
dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování renálních funkcí, elektrolytů
a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II nemají být užívány souběžně u pacientů
s diabetickou nefropatií.

Hemodialýza
Během dialýzy může být krevní tlak zvláště citlivý na blokádu AT1-receptorů v důsledku snížení
objemu plazmy a aktivace systému renin-angiotensin-aldosteron. Z tohoto důvodu musí být u pacientů
na hemodialýze kandesartan-cilexetil opatrně titrován za pečlivého monitorování krevního tlaku.

Stenóza renální arterie
Léčiva, která ovlivňují systém renin-angiotensin-aldosteron, včetně antagonistů receptoru angiotensin
II (AIIRA) mohou zvyšovat hodnotu urey v krvi a kreatininu v séru u pacientů s oboustrannou
stenózou renální arterie nebo stenózou renální arterie jediné ledviny.

Transplantace ledvin
S podáváním kandesartan-cilexetilu pacientům po nedávné transplantaci ledvin nejsou žádné
zkušenosti.

Hypotenze
V průběhu léčby pacientů se srdečním selháním pomocí kandesartan-cilexetilu může docházet
k hypotenzi. K hypotenzi může dojít také u hypertenzních pacientů s deplecí intravaskulárního
objemu, například u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik. Na počátku léčby je vhodné


postupovat se zvýšenou opatrností a snažit se o úpravu hypovolemie.

U dětí s možnou deplecí intravaskulárního objemu (např. u pacientů léčených diuretiky, zvláště
u pacientů s poruchou funkce ledvin) má být léčba kandesartanem zahájena pod pečlivým lékařským
dohledem a má být zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.2).

Anestezie a chirurgický zákrok
U pacientů léčených antagonisty angiotensinu II se může po dobu anestezie a chirurgického zákroku
vyskytnout hypotenze v důsledku blokády renin-angiotensinového systému. Velmi vzácně může být
hypotenze těžká do té míry, že bude vyžadovat podání intravenózních tekutin a/nebo vazopresorů.

Stenóza aortální a mitrální chlopně (obstrukční hypertrofická kardiomyopatie)
Podobně jako u jiných vazodilatancií je nutné věnovat zvláštní pozornost pacientům s hemodynamicky
významnou aortální nebo mitrální stenózou nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně nebudou na podávání antihypertenziv, která
působí prostřednictvím inhibice systému renin-angiotensin-aldosteron, reagovat. Podávání
kandesartan-cilexetilu se tedy u této populace nedoporučuje.

Hyperkalemie
Souběžné podávání kandesartan-cilexetilu a draslík šetřících diuretik, doplňků draslíku, náhražek soli
obsahujících draslík nebo jiných léčiv, která mohou zvyšovat hladinu draslíku (např. heparin), může
způsobit zvýšení hladiny draslíku v séru u pacientů s hypertenzí. Doporučuje se dle potřeby
monitorování hladiny draslíku.
U pacientů se srdečním selháním léčených kandesartan-cilexetilem se může vyskytnout hyperkalemie.
Doporučuje se pravidelné sledování hladin draslíku v séru. Kombinace inhibitorů ACE a draslík
šetřících diuretik (např. spironolakton) a kandesartan-cilexetilu se nedoporučuje a je vhodné ji
zvažovat pouze po pečlivém vyhodnocení potenciálního přínosu a rizik.

Všeobecně
U pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí především na aktivitě systému renin-
angiotensin-aldosteron (např. pacienti s těžkým městnavým srdečním selháním nebo primárním
renálním onemocněním, včetně stenózy renální arterie), byla léčba jinými léčivými přípravky, které
ovlivňují tento systém, spojena s projevy akutní hypotenze, azotémie, oligurie nebo vzácně akutního
renálního selhání. Možnost podobných účinků nelze u AIIRA vyloučit. Podobně jako u jiných
antihypertenziv může nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou kardiopatií nebo
cerebrovaskulární ischemickou chorobou vést k infarktu myokardu nebo k cévní mozkové příhodě.
Antihypertenzní účinek kandesartanu může být zvýšen jinými léčivými přípravky snižujícími krevní
tlak, které jsou předepisovány jako antihypertenziva nebo k jiným indikacím.

Těhotenství
Podávání antagonistů angiotensinu II (AIIRA) nesmí být zahájeno během těhotenství. Pokud se terapie
AIIRA nepovažuje za zásadní, pacientky plánující těhotenství mají být převedeny na alternativní
antihypertenzní terapii, která má stanovený bezpečnostní profil pro použití během těhotenství. Při
potvrzeném těhotenství je třeba podávání léčby AIIRA ihned ukončit a je-li to vhodné, zahájit
alternativní terapii (viz body 4.3 a 4.6).

Amlodipin

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním musí být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované
studii u pacientů s těžkým srdečním selháním (NYHA třída III a IV) byla u pacientů léčených
amlodipinem hlášena vyšší incidence plicního edému než u pacientů užívajících placebo (viz bod 5.1).


Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, musí být podávány s opatrností pacientům
s městnavým srdečním selháním, z důvodu zvýšeného rizika dalších kardiovaskulárních příhod
a mortality.

Pacienti s poruchou funkce jater
Hodnoty plazmatického poločasu amlodipinu a AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší;
dávkovací schéma u těchto pacientů nebylo stanoveno. V těchto případech je třeba začít léčbu
amlodipinem s nejnižší doporučenou dávkou, a je třeba opatrnosti při zahájení léčby i v případě
zvyšování dávky. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutné dávku titrovat pomalu
a pacienty pečlivě sledovat.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávek (viz body 4.2 a 5.2).

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U těchto pacientů lze použít amlodipin v normálním dávkování. Změny plazmatických koncentrací
amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Přípravek Camdero obsahuje laktosu a sodík.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce související s kandesartanem

V klinických studiích zaměřených na farmakokinetiku byl sledován hydrochlorothiazid, warfarin,
digoxin, perorální kontraceptiva (např. ethinylestradiol/levonorgestrel), glibenklamid, nifedipin
a enalapril. Nebyly zjištěny žádné klinicky významné interakce s těmito léčivými přípravky.

Souběžné podávání draslík šetřících diuretik, doplňků obsahujících draslík, náhrad solí obsahujících
draslík či jiných léků, které mohou zvyšovat sérovou hladinu draslíku (např. heparin) může vést ke
zvyšování hladiny draslíku v séru. Je třeba podle potřeby monitorovat hodnoty draslíku (viz bod 4.4).

Při souběžném podávání inhibitorů ACE a přípravků s lithiem byl pozorován reverzibilní vzestup
koncentrací lithia v séru s projevy toxicity. Podobný účinek může nastat u AIIRA. Použití
kandesartanu s lithiem se nedoporučuje. Pokud se prokáže, že je taková kombinace nezbytná,
doporučuje se pečlivě monitorovat hladinu lithia v séru.

Při souběžném podávání AIIRA s nesteroidními antiflogistiky (NSAID) (tj. selektivními inhibitory
COX-2, kyselinou acetylsalicylovou (> 3 g/den) a s neselektivními NSAID) může docházet k oslabení
antihypertenzního účinku.

Podobně jako u ACE inhibitorů může souběžné užívání AIIRA a NSAID vést ke zvýšenému riziku
zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku,
zvláště pak u pacientů se stávající špatnou funkcí ledvin. Tato kombinace se má podávat opatrně,
zvláště u starších pacientů. Pacienti mají být dostatečně hydratováni a je třeba uvažovat
o monitorování funkce ledvin po zahájení souběžné léčby a poté v pravidelných intervalech.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).



Interakce související s amlodipinem

Účinky jiných léků na amlodipin

CYP3A4 inhibitory:
Souběžné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory
proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku hypotenze.
Klinické důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů.
Může být proto nutné pacienty klinicky sledovat a dávku upravit.

Klarithromycin:
Klarithromycin je inhibitor CYP3A4. U pacientů užívajících klarithromycin souběžně s amlodipinem
existuje zvýšené riziko hypotenze. Pokud je amlodipin podáván souběžně s klarithromycinem,
doporučuje se pečlivě pacienty sledovat.

CYP3A4 induktory:
Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např.
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Souběžné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože
u některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles
krevního tlaku.

Dantrolen (infuze):
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární
fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika
hyperkalemie je nutné se u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní
hypertermie vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu, jako je amlodipin.

Účinek amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem.

Takrolimus:
Existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu, pokud se podává souběžně s amlodipinem, avšak
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zabránilo toxicitě takrolimu, je
nutné při podávání amlodipinu pacientovi léčenému takrolimem sledovat hladinu takrolimu v krvi
a v případě potřeby upravit dávku takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin):
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici
inhibitorů mTOR.

Cyklosporin:
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků
nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0–40 %). Je třeba uvážit sledování hladin
cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit dávku
cyklosporinu.

Simvastatin:


Souběžné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77%
zvýšení expozice simvastatinu v porovnání se samostatným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu
je 20 mg denně u pacientů užívajících amlodipin.

V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani
warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Přípravek Camdero se nedoporučuje užívat v průběhu prvního trimestru těhotenství, protože nejsou
k dispozici žádná data a bezpečnostní profil u amlodipinu ani kandesartanu nebyl stanoven, a je
kontraindikován během druhého a třetího trimestru těhotenství (viz body 4.3 a 4.4).

Kandesartan
Během prvního trimestru těhotenství se podávání AIIRA nedoporučuje (viz bod 4.4). Podávání
AIIRA je kontraindikováno během druhého a třetího trimestru těhotenství (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy ohledně teratogenního rizika po expozici ACE inhibitorům během prvního
trimestru těhotenství nebyly průkazné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Ačkoli neexistují
kontrolované epidemiologické údaje o riziku u AIIRA, mohou u této skupiny léčiv existovat podobná
rizika. Pokud není pokračování léčby AIIRA považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství
mají být převedeny na alternativní antihypertenzivní léčbu se zavedeným profilem bezpečnosti pro
podávání v těhotenství. Je-li těhotenství prokázáno, léčba AIIRA má být ihned ukončena, a je-li to
vhodné, má být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že podávání AIIRA ve druhém a třetím trimestru těhotenství vyvolává humánní fetotoxicitu
(snížení funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální
selhání, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).

Pokud dojde k expozici AIIRA od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková kontrola
funkce ledvin a lebky.

Novorozenci matek, které AIIRA užívaly, mají být pečlivě sledováni z hlediska hypotenze (viz body
4.3 a 4.4).

Amlodipin
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.
Ve studiích se zvířaty byla při podání vysokých dávek pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Proto se jeho použití v těhotenství doporučuje pouze tehdy, pokud neexistuje jiná bezpečnější
alternativa a pokud onemocnění samo o sobě vede k většímu riziku pro matku a plod.

Kojení

Přípravek Camdero se nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby s lépe
stanoveným profilem bezpečnosti pro podávání během kojení, zvláště při kojení novorozence nebo
předčasně narozeného dítěte.

Nejsou k dispozici žádné informace o podávání kandesartanu během kojení.

Amlodipin je vylučován do lidského mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence,
má odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence
není známý.

Fertilita



Amlodipin
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické
změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné.
V jedné studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

Kandesartan
Kandesartan neměl nežádoucí účinky na fertilitu samců a samic potkanů.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Camdero může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
U pacientů užívajících přípravek Camdero trpících závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nauzeou může
být schopnost reakce snížena. Je nutná opatrnost, zvláště na začátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Fixní kombinace dávek
Nebyly provedeny žádné klinické studie. Nežádoucí účinky pozorované u určité aktivní složky jsou
popsány níže.

Nežádoucí účinky dříve hlášené u jedné z jednotlivých složek (kandesartanu nebo amlodipinu) mohou
být potenciálně také nežádoucími účinky přípravku Camdero, i když nebyly v klinických hodnoceních
nebo po uvedení na trh pozorovány.

Souhrn bezpečnostního profilu
Kandesartan
Nežádoucí účinky v kontrolovaných klinických studiích byly mírné a přechodné. Celkový výskyt
nežádoucích účinků neprokázal závislost na dávce ani věku. Nutnost přerušit léčbu v důsledku výskytu
nežádoucích účinků byla stejná ve skupině kandesartan-cilexetilu (3,1 %) a ve skupině s placebem
(3,2 %).

Na základě souhrnné analýzy údajů z klinických studií u pacientů s hypertenzí byly definovány
nežádoucí účinky na kandesartan-cilexetil na základě výskytu nežádoucích účinků u nejméně o 1 %
vyšší než výskyt nežádoucích účinků zaznamenaný u placeba. Na základě této definice byly nejčastěji
uváděnými nežádoucími účinky závratě/vertigo, bolest hlavy a respirační infekce.

Amlodipin
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou somnolence, závrať, bolest hlavy,
palpitace, zrudnutí, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a únava.

Následující nežádoucí účinky byly pozorovány během léčby amlodipinem nebo kandesartanem, jsou
uvedené odděleně a zařazené podle klasifikace MedDRA podle tělesného systému a podle následující
frekvence:
- Velmi časté (≥1/10)
- Časté (≥1/100 až <1/10)
- Méně časté (≥1/1 000 až ˂1/100)
- Vzácné (≥1/10 000 až ˂1/1 000)
- Velmi vzácné (˂1/10 000)
- Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy orgánových systémů
podle MedDRA
Nežádoucí účinky Frekvence
Amlodipin Kandesartan
Infekce a infestace Respirační infekce - časté
Poruchy krve a lymfatického
systému
Leukocytopenie,
trombocytopenie
velmi vzácné -


Leukopenie, neutropenie,
agranulocytóza
Poruchy metabolismu
a výživy
Hyperkalemie, hyponatremie - velmi vzácné
Hyperglykemie velmi vzácné -
Psychiatrické poruchy Deprese, změny nálady (včetně
úzkosti), nespavost
méně časté -
Zmatenost vzácné -
Poruchy nervového systému Závratě časté časté
Vertigo - časté
Somnolence časté -
Bolest hlavy (zvláště na začátku
léčby)
časté časté
Třes, dysgeuzie, synkopa,
hypestezie, parestezie
méně časté -
Hypertonie, periferní neuropatie velmi vzácné -
Extrapyramidová porucha není známo
Poruchy oka Porucha zraku (včetně diplopie) časté -
Poruchy ucha a labyrintu Tinitus méně časté -
Srdeční poruchy Palpitace časté -
Arytmie (včetně bradykardie,
ventrikulární tachykardie a
atriální fibrilace)
méně časté
Infarkt myokardu velmi vzácné -
Cévní poruchy Zrudnutí časté
Hypotenze méně časté časté
Vaskulitida velmi vzácné -
Respirační, hrudní
a mediastinální poruchy
Dyspnoe časté -
Rinitida méně časté -
Kašel méně časté velmi vzácné
Gastrointestinální poruchy Bolest břicha, dyspepsie, změna
funkce střev (včetně zácpy)
časté -
Nauzea časté velmi vzácné
Zvracení, sucho v ústech méně časté -
Pankreatitida, gastritida,
hyperplazie dásní
velmi vzácné -
Průjem časté není známo
Poruchy jater a žlučových
cest
Abnormální funkce jater či
hepatitida
Zvýšení jaterních enzymů velmi vzácné * velmi vzácné
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Vyrážka, pruritus, kopřivka méně časté velmi vzácné
Alopecie, purpura, změna barvy
kůže, hyperhidróza, exantém
méně časté -
Erythema multiforme,
exfoliativní dermatitida,
Stevens-Johnsonův syndrom,
velmi vzácné -


Quinckeho edém, fotosenzitivita
Angioedém velmi vzácné velmi vzácné
Toxická epidermální nekrolýza není známo -
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Otok kotníků, svalové křeče časté -
Myalgie, artralgie, bolest zad méně časté velmi vzácné
Poruchy ledvin a močových
cest
Poškození ledvin včetně selhání
ledvin u náchylných pacientů
(viz bod 4.4)
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Impotence, gynekomastie méně časté -
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Edém velmi časté -
Únava, astenie časté -
Malátnost, bolest na hrudi,
bolest
méně časté -
Vyšetření Zvýšená tělesná hmotnost,
snížená tělesná hmotnost
méně časté -
*nejčastěji odpovídající cholestáze

Kandesartan
Laboratorní nálezy
Obecně nebyl zjištěn žádný klinicky významný vliv podávání kandesartan-cilexetilu na rutinně
stanovované laboratorní hodnoty. Podobně jako u ostatních inhibitorů systému renin-angiotensin-
aldosteron bylo pozorováno malé snížení hladin hemoglobinu. Rutinní laboratorní monitorování
pacientů léčených kandesartan-cilexetilem není obvykle nutné. U pacientů s poruchou funkce ledvin
se však doporučuje provádět pravidelné sledování sérových hladin draslíku a kreatininu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy
Na základě farmakologických účinků se lze domnívat, že hlavním projevem předávkování
kandesartanem bude symptomatická hypotenze a závrať. V individuálních případech předávkování (až
672 mg kandesartan-cilexetilu) u dospělých byla pacientova rekonvalescence bez výskytu dalších
příznaků.

U lidí jsou zkušenosti se záměrným předávkováním amlodipinem omezené. Dostupná data ukazují, že
velké předávkování amlodipinem může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a možnou reflexní
tachykardii. Byla též hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná systémová hypotenze vedoucí až
k šoku a úmrtí.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.



Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování přípravkem Camdero vyžaduje aktivní
podporu kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace
dolních končetin a zvýšenou pozornost cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči. Při
obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud ovšem
jejich aplikace není kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je užitečné
podat intravenózně kalcium-glukonát.
V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí
zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po požití amlodipinu 10 mg snižuje absorpci amlodipinu.

Není pravděpodobné, že by kandesartan a amlodipin byly odstraněny hemodialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující renin-angiotensinový systém, blokátory receptorů pro
angiotensin II (ARBS) a blokátory kalciových kanálů, ATC kód: C09DB07.

Kandesartan

Angiotensin II je hlavním vazoaktivním hormonem systému renin-angiotensin-aldosteron a hraje
významnou úlohu v patofyziologii hypertenze, srdečního selhání a jiných kardiovaskulárních
onemocnění. Má významnou úlohu v patogenezi hypertrofie a poškození konečných orgánů. Hlavní
fyziologické účinky angiotensinu II, jako je vazokonstrikce, stimulace sekrece aldosteronu, regulace
vodní a minerálové homeostázy a stimulace buněčného růstu, jsou zprostředkovány receptorem typu (AT1).

Kandesartan-cilexetil je proléčivo vhodné pro perorální podání. Kandesartan-cilexetil se v průběhu
absorpce z gastrointestinálního traktu hydrolýzou esterové vazby rychle přeměňuje na farmakologicky
aktivní metabolit, kandesartan. Kandesartan je AIIRA, selektivní vůči typu AT1, s pevnou vazbou na
tyto receptory a pomalou disociací z receptoru. Nemá žádnou agonistickou aktivitu.
Kandesartan neinhibuje ACE, který přeměňuje angiotezin I na angiotesin II a degraduje bradykinin.
Nemá žádný vliv na ACE a nepotencuje bradykinin ani substanci P. V kontrolovaných klinických
studiích srovnávajících kandesartan a ACE inhibitory byla incidence kašle nižší ve skupině léčené
kandesartan-cilexetilem. Kandesartan se neváže na další hormonální receptory ani iontové kanály,
které jsou důležité při regulaci kardiovaskulárního systému, ani je jakkoli neblokuje. Blokáda
receptorů pro angiotensin II (AT1) vyvolává na dávce závislý vzestup plazmatických hladin reninu,
angiotensinu I a II a pokles plazmatických koncentrací aldosteronu.

Hypertenze
U pacientů s hypertenzí způsobuje kandesartan v závislosti na dávce dlouhodobý pokles arteriálního
krevního tlaku. Antihypertenzní účinek je vyvolán poklesem systémové periferní rezistence bez
reflexního zrychlení tepu. Nejsou žádné poznatky o tom, že by po prvním podání docházelo ke vzniku
těžké nebo přehnané hypotenze nebo tzv. „rebound“ fenoménu po přerušení léčby.

Po jednorázovém podání kandesartan-cilexetilu dochází k nástupu antihypertenzního účinku obecně
v průběhu 2 hodin. Při pokračující léčbě se maximálního antihypertenzního účinku, bez ohledu na
podávanou dávku, dosáhne do 4 týdnů, přičemž antihypertenzní účinek při dlouhodobém podávání
přetrvává. Výsledky metaanalýzy ukázaly, že průměrný aditivní účinek při zvýšení dávky z 16 mg na
32 mg jednou denně byl malý. Při zohlednění interindividuální variability se u některých pacientů dá
očekávat více než průměrný účinek. Podáním kandesartan-cilexetilu jednou denně se účinné a plynulé
snížení krevního tlaku udržuje po dobu 24 hodin, s malými rozdíly mezi maximálními a minimálními
hodnotami krevního tlaku naměřenými mezi podáním jednotlivých dávek. Antihypertenzní účinek


a tolerabilita kandesartanu a losartanu byly porovnávány ve dvou randomizovaných, dvojitě
zaslepených studiích na 1 268 pacientech s lehkou až středně těžkou hypertenzí. Nejnižší dosažené
snížení krevního tlaku (systola/diastola) bylo 13,1/10,5 mmHg pro kandesartan-cilexetil 32 mg jednou
denně a 10,0/8,7 mmHg pro draselnou sůl losartanu 100 mg jednou denně (rozdíl ve snížení krevního
tlaku 3,1/1,8 mmHg, p< 0,0001/ p< 0,0001).

Pokud se kandesartan-cilexetil podává spolu s hydrochlorothiazidem, má aditivní účinek na snížení
krevního tlaku. Zvýšený antihypertenzní účinek se pozoruje i při kombinaci kandesartan-cilexetilu
s amlodipinem či felodipinem.

Léky blokující renin-angiotensin-aldosteron systém mají méně výrazný antihypertenzní účinek
u pacientů černé barvy pleti (obyčejně jde o „nízkoreninovou“ populaci), než u ostatních pacientů.
Týká se to i kandesartanu. V otevřené klinické studii, které se zúčastnilo 5 156 pacientů s diastolickou
hypertenzí, bylo snížení krevního tlaku po dobu léčby kandesartanem signifikantně nižší u pacientů
černé barvy pleti, než u ostatních pacientů (14,4/10,3 mmHg oproti 19,0/12,7 mmHg,
p< 0,0001/p< 0,0001).

Kandesartan zvyšuje průtok krve ledvinami a nemá buď žádný účinek na rychlost glomerulární
filtrace, nebo ji zvyšuje, přičemž renální cévní rezistence a filtrační frakce jsou sníženy. V tříměsíční
klinické studii u hypertoniků s diabetes mellitus 2. typu a s mikroalbuminurií snížila antihypertenzní
léčba kandesartan-cilexetilem vylučování albuminu močí (střední hodnota poměru albumin/kreatinin
30 %, 95% CI, rozmezí 15–42 %). V současnosti nejsou k dispozici údaje o vlivu kandesartanu na
progresi onemocnění do diabetické nefropatie.

V randomizované klinické studii se 4 937 staršími pacienty (věk 70–89, z toho 21 % 80letých
a starších) s lehkou až středně těžkou hypertenzí sledovaných v průměru 3,7 roku byl sledován účinek
kandesartan-cilexetilu podávaného jednou denně v dávce 8–16 mg (střední hodnota 12 mg) na
kardiovaskulární morbiditu a mortalitu (Study on COgnition and Prognosis in the Erderly). Pacienti
užívali kandesartan-cilexetil nebo placebo spolu s další antihypertenzní léčbou, přidanou podle
potřeby.
Ve skupině pacientů, kteří užívali kandesartan, klesl krevní tlak z 166/90 na 145/80 mmHg,
v kontrolní skupině ze 167/90 na 149/82 mmHg. V primárním cílovém parametru hodnocení, kterým
byly těžké kardiovaskulární příhody (kardiovaskulární mortalita, nefatální cévní mozková příhoda
a nefatální infarkt myokardu), nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly. Vyskytlo se
26,7 příhod na 1 000 pacientů/ rok ve skupině pacientů léčených kandesartanem, v porovnání
s 30 případy na 1 000 pacientů/ rok v kontrolní skupině (relativní riziko 0,89; 95% interval
spolehlivosti 0,75 až 1,06; p = 0,19).

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotensin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu
a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností,
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat souběžně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease


Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu ke standardní terapii
inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotensin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu
a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem
a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Amlodipin
Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport
kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginy, nebyl dosud
zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického poškození myokardu dvěma
mechanismy:

1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload),
proti níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní,
snížení zatížení vede k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků
v myokardu.

2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví
koronárních tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech.
Důsledkem této dilatace je zvýšení přísunu kyslíku do myokardu u pacientů s koronárními spasmy
(Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris).

U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1× denně klinicky významně snižuje krevní tlak
vleže i vestoje po dobu celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání
amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.

Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací
lipidů v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Kandesartan
Po perorálním podání je kandesartan-cilexetil přeměňován na léčivou látku kandesartan.
Po perorálním podání roztoku kandesartan-cilexetilu je absolutní biologická dostupnost asi 40 %.
Relativní biologická dostupnost po podání tablet je v porovnání se stejným perorálním roztokem 34 %
s velmi malou variabilitou. Odhadovaná absolutní biologická dostupnost tabletové lékové formy je
tudíž 14 %. Střední hodnoty maximální plazmatické koncentrace (Cmax) je dosaženo 3 až 4 hodiny po
podání tablety. Plazmatické koncentrace kandesartanu se v rozmezí terapeutických dávek lineárně
zvyšují s dávkou. Nebyly pozorovány rozdíly ve farmakokinetice kandesartanu v závislosti na pohlaví.
Plocha pod křivkou koncentrací kandesartanu v plazmě v závislosti na čase (AUC) není významně
ovlivněna příjmem potravy.

Kandesartan se silně váže na plazmatické bílkoviny (z více než 99 %). Zdánlivý distribuční objem
kandesartanu je 0,1 l/kg.

Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna příjmem potravy.

Amlodipin


Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře resorbován s dosažením vrcholové
plazmatické koncentrace za 6–12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se pohybuje
v rozmezí 64–80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro prokázaly, že přibližně
97,5 % cirkulujícího amlodipinu je navázáno na plazmatické bílkoviny.
Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Biotransformace a eliminace
Kandesartan
Kandesartan se eliminuje převážně v nezměněné formě močí a žlučí a pouze v menší míře se
metabolizuje v játrech (CYP2C9). Dostupné studie vzájemného působení neuvádějí žádný účinek na
CYP2C9 a CYP3A4. Na základě údajů in vitro se nepředpokládá žádná interakce in vivo u léků,
jejichž metabolismus závisí na isoenzymech CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6,
CYP2E1 či CYP3A4 cytochromu P450. Konečný poločas eliminace kandesartanu činí přibližně
hodin. Po opakovaném podání nedochází ke kumulaci léčiva.

Celková plazmatická clearance kandesartanu je asi 0,37 ml/min/kg, přičemž renální clearance je asi
0,19 ml/min/kg. K renální eliminaci kandesartanu dochází jak glomerulární filtrací, tak aktivní
tubulární sekrecí. Po perorálním podání kandesartan-cilexetilu značeného 14C je 26 % dávky
vyloučeno močí jako kandesartan a 7 % jako neaktivní metabolity, zatímco 56 % dávky je vyloučeno
stolicí jako kandesartan a 10 % jako neaktivní metabolit.

Amlodipin
Terminální plazmatický eliminační poločas činí 35–50 hodin a je při jedné denní dávce konzistentní.
Amlodipin je ve značné míře metabolizován na inaktivní metabolity v játrech. Močí se vylučuje
z 10 % v podobě nezměněné substance a ze 60 % ve formě metabolitů.

Starší populace
Kandesartan
U starších osob (nad 65 let) se ve srovnání s mladými zvyšuje hodnota kandesartanu Cmax o 50 %
a AUC o 80 %. Vliv podané dávky kandesartan-cilexetilu na krevní tlak i frekvenci výskytu
nežádoucích účinků jsou však v obou věkových skupinách podobné (viz bod 4.2).

Amlodipin
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších
subjektů obdobná. Clearance amlodipinu se snižuje, což má za následek zvýšení AUC a prodloužení
eliminačního poločasu u starších pacientů. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované
skupiny u nemocných s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.

Porucha funkce ledvin
Kandesartan
Ve srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin bylo u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou
funkce ledvin po opakovaném podání přípravku pozorováno zvýšení hodnot Cmax o 50 % a AUC
o 70 %, ale hodnoty t1/2 nebyly změněny. Odpovídající změny u pacientů s těžkou poruchou funkce
ledvin byly přibližně 50 %, resp. 110 %.
Terminální t1/2 kandesartanu bylo u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin přibližně dvakrát delší.
AUC kandesartanu je u hemodialyzovaných pacientů podobná jako u pacientů s těžkou renální
insuficiencí.

Amlodipin
Změny v koncentraci amlodipinu v plazmě nesouvisí s mírou poruchy funkce ledvin, proto se
doporučuje normální dávkování. Amlodipin nelze odstranit dialýzou.

Porucha funkce jater
Kandesartan
Ve dvou studiích zahrnujících pacienty s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater došlo
k nárůstu průměrného AUC kandesartanu o přibližně 20 % v jedné studii a 80 % ve druhé studii (viz


bod 4.2). Nejsou k dispozici zkušenosti s pacienty s těžkou poruchou funkce jater.

Amlodipin
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené klinické
údaje. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší
poločas a nárůst AUC o přibližně 40–60 %.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Kandesartan
Neexistuje žádný důkaz abnormální systémové či lokální orgánové toxicity při klinicky relevantních
dávkách. V předklinických studiích bezpečnosti vykazoval kandesartan ve vysokých dávkách účinek
na ledviny a na parametry červeného krevního obrazu u myší, potkanů, psů a opic. Kandesartan
způsoboval snížení parametrů červeného krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit).
Kandesartan způsoboval účinky na ledviny (jako např. intersticiální nefritida, dilatace tubulů,
basofilních tubulů, zvýšení plazmatických koncentrací močoviny a kreatininu), které mohou být
sekundární v důsledku hypotenzního účinku vedoucího k alteraci perfúze ledvin. Dále kandesartan
vyvolával hyperplazii/hypertrofii juxtaglomerulárních buněk. Má se za to, že tyto změny jsou
důsledkem farmakologického účinku kandesartanu.
Nezdá se, že by hyperplazie/hypertrofie renálních juxtaglomerulárních buněk byla klinicky relevantní
při použití terapeutických dávek kandesartanu.

V pokročilých stádiích těhotenství byla pozorována fetotoxicita (viz bod 4.6).

Údaje ze zkoušek mutagenity in vitro a in vivo ukazují, že kandesartan nebude mít za podmínek
klinického používání mutagenní či klastogenní aktivitu.

Nebyly zjištěny žádné důkazy karcinogenity.

Amlodipin
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení
přežití mláďat při dávkách přibližně 50× vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka
stanovené dle mg/kg.

Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice
po dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8×* vyšší než je maximální doporučená
dávka u člověka 10 mg na základě mg/m2).
V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů v dávkách
srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly pozorovány snížené plazmatické
hladiny hormonů stimulujících folikuly a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu zralých
spermií a Sertoliho buněk.

U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak,
aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz
o kancerogenitě. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je maximální
doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované dávky u myší,
avšak nikoliv u potkanů.

Studie mutagenity neodhalily žádné na dávce závislé účinky jak na genové, tak i na chromozomální
úrovni.
*Při hmotnosti pacienta 50 kg

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek



Mikrokrystalická celulosa Předbobtnalý kukuřičný škrob
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Magnesium-stearát
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Monohydrát laktosy
Kukuřičný škrob
Hyprolosa (typ EF)
Makrogol Vápenatá sůl karmelosy
Žlutý oxid železitý (E 172) - pro tablety 8 mg/5 mg a 16 mg/10 mg
Červený oxid železitý (E 172) - pro tablety 16 mg/5 mg a 16 mg/10 mg

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Velikosti balení (blistr OPA/Al/PVC//Al): 7, 10, 14, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98 a 100 tablet v papírové
krabičce.
Velikosti balení (perforovaný jednodávkový blistr OPA/Al/PVC//Al): 7 × 1, 10 × 1, 14 × 1, 28 × 1,
30 × 1, 50 × 1, 56 × 1, 60 × 1, 90 × 1, 98 × 1 a 100 × 1 tableta v krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Camdero 8 mg/5 mg tablety: 58/951/16-C
Camdero 16 mg/5 mg tablety: 58/952/16-C
Camdero 16 mg/10 mg tablety: 58/431/18-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE



mg/5 mg tablety, 16 mg/5 mg tablety
Datum první registrace: 21. 2.
16 mg/10 mg tablety
Datum první registrace: 28. 1.
10. DATUM REVIZE TEXTU

9. 9.
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).