Lamotrigin aurovitas
Předklinické údaje, získané na základě farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném
podání, genotoxicity a kancerogenního potenciálu, neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka
Studie reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků neprokázaly teratogenní účinky, ale bylo
pozorováno snížení hmotnosti plodu a opožděná osifikace skeletu při vystavení nižším nebo stejným
dávkám očekávaným u klinické expozice. Vyšší expoziční hladiny nemohly být testovány na zvířatech
vzhledem k maternální toxicitě, teratogenní potenciál lamotriginu nebyl u dávek přesahujících
klinickou expozici stanoven.
Při podání lamotriginu v pozdějším období gestace a brzy po narození byla pozorována u potkanů
zvýšená fetální a postnatální mortalita. Tyto účinky byly pozorovány při dávkách nižších než
očekávané klinické expozici.
U mladých potkanů byl pozorován vliv na učení v Bielově testu bludiště, mírné zpoždění v oddělení
žaludu od předkožky, na průchodnost vagíny a snížení postnatálního tělesného váhového přírůstku u
F1 generace zvířat při expozici nižší než u terapeutických expozicí u dospělých lidí, na základě plochy
povrchu těla.
V experimentálních studiích na zvířatech nebylo pozorováno zhoršení fertility způsobené
lamotriginem. Lamotrigin snížil u potkanů hladiny kyseliny listové u plodu. Nedostatek kyseliny
listové je pravděpodobně spojen se zvýšeným rizikem výskytu vrozených malformací u zvířat i u lidí.
Lamotrigin způsobil inhibici závislou na dávce u koncového hERG kanálu u lidských zárodečných
ledvinných buněk. IC50 bylo přibližně devětkrát vyšší než maximální terapeutická koncentrace.
Lamotrigin nezpůsobil prodloužení intervalu QT u zvířat při vystavení přibližně dvojnásobku
maximální terapeutické koncentrace. V klinické studii nebyl přítomen žádný klinicky významný
účinek lamotriginu na interval QT u zdravých dospělých dobrovolníků (viz bod 5.1).
Studie in vitro ukazují, že lamotrigin vykazuje antiarytmickou aktivitu třídy IB v terapeuticky
relevantních koncentracích. Inhibuje lidské srdeční sodíkové kanály s rychlým nástupem a
kompenzací kinetiky a silnou závislostí na napětí, stejně jako jiná antiarytmika třídy IB. Při
terapeutických dávkách lamotrigin nezpomalil komorové vedení (nedošlo k rozšíření QRS) u zdravých
jedinců v důkladné studii QT; nicméně u pacientů s klinicky významným strukturálním nebo
funkčním srdečním onemocněním by mohl lamotrigin potenciálně zpomalit vedení komor (rozšířit
QRS) a vyvolat proarytmii (viz bod 4.4).