Xuvelex

Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii diabetu, kromě inzulínů, biguanidy.
ATC kód: A10BA02.

Metformin je biguanid s antihyperglykemickými účinky, který snižuje bazální i postprandiální hladinu
glukosy v krevní plasmě. Nestimuluje sekreci inzulínu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii.

Mechanismus účinku
Metformin může účinkovat třemi mechanismy:
• snížením produkce glukosy v játrech inhibicí glukoneogeneze a glykogenolýzy,
• zlepšením periferního vychytávání glukosy a využití glukosy ve svalech zvýšením citlivosti na
inzulín
• a zpožděním absorpce glukosy ve střevech.

Metformin stimuluje intracelulární syntézu glykogenu účinkem na glykogensyntázu.

Metformin zvyšuje transportní kapacitu všech typů membránových transportérů glukosy (GLUT).

Farmakodynamické účinky
V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno se stabilní tělesnou hmotností nebo s mírným
váhovým úbytkem.

U lidí, má metformin s okamžitým uvolňováním příznivé účinky na metabolismus lipidů, nezávislé na
jeho účinku na glykemii. Tyto účinky byly prokázány v terapeutických dávkách v kontrolovaných
střednědobých nebo dlouhodobých klinických studiích: metformin s okamžitým uvolňováním snižuje
hladinu celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a triglyceridů. Podobný účinek nebyl prokázán u
metforminu s prodlouženým uvolňováním, pravděpodobně v důsledku podání dávky večer. Může se
vyskytnout vzestup hladiny triglyceridů.
Stránka 8 z
Klinická účinnost a bezpečnost:

Léčba diabetu mellitu typu Prospektivní randomizovaná studie (UKPDS) prokázala dlouhodobý přínos intenzivní kontroly
glukosy v krvi u pacientů s nadváhou a diabetem typu 2 léčených metforminem s okamžitým
uvolňováním jako terapií první volby po selhání diety.
Analýza výsledků studie u obézních pacientů léčených metforminem, kde pouze předepsaná dieta
nestačí udržet glykemii, prokázala:
• signifikantní snížení absolutního rizika komplikací souvisejících s diabetem mellitem ve
skupině, které byl podáván metformin (29,8 případů/1000 pacientoroků) oproti skupině se
samotnou dietou (43,3 případů/1000 pacientoroků), p=0,0023, a oproti kombinovaným
skupinám léčeným deriváty sulfonylurey a inzulínem v monoterapii
(40,1 případů/1000 pacientoroků), p=0,0034;
• signifikantní snížení absolutního rizika úmrtnosti spojené s diabetem mellitem: metformin
7,5 případů/1000 pacientoroků, pouze dieta: 12,7 případů/1000 pacientoroků, p=0,017;
• signifikantní snížení absolutního rizika celkové úmrtnosti: metformin
13,5 případů/1000 pacientoroků oproti samostatné dietě 20,6 případů/1000 pacientoroků
(p=0,011) a oproti kombinovaným skupinám léčeným deriváty sulfonylurey a inzulínem
v monoterapii 18,9 případů/1000 pacientoroků (p=0,021);
• signifikantní snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin
11 případů/1000 pacientoroků, pouze dieta: 18 případů/1000 pacientoroků (p=0,01).
V klinických výsledcích nebyl přínos užívání metforminu jako sekundární léčby v kombinaci
s deriváty sulfonylurey prokázán.

U diabetu prvního typu byla kombinace metforminu a inzulínu použita u vybraných pacientů, klinický
význam této kombinace však dosud nebyl formálně stanoven.