Magnesium sulfate kalceks

Přibližné množství hořčíku: 1 g heptahydrátu síranu hořečnatého poskytne 4,1 mmol hořčíku.

Absorpce
Intramuskulární podání
Nasycovací dávka 4 g i.v. a 10 g i.m. a udržovací dávka 5 g i.m. každé 4 hodiny (dávkování podle
Pritcharda): Ve studii se hladiny hořčíku v séru po nasycovací dávce během půl hodiny prudce
zvýšily ze základní hodnoty na nejméně dvojnásobek. Po počátečním vzestupu byl po 1 hodině hlášen
mírný pokles sérového hořčíku, ale relativně stabilní hladiny během až 12 hodin udržovacích injekcí.
Sérová hladina dosáhla vrcholu za 1,5 hodiny po zahájení léčby. Celkově údaje o sérové koncentraci
kolísaly v tomto režimu mnohem více než u režimů kontinuální infuze.

Nasycovací dávka 10 g i.m. a udržovací dávka 5 g i.m. každé 4 hodiny: Ve studii byly pozorovány
průměrné hladiny sérového hořčíku 1,36 mmol/l za 1 hodinu; 1,56 mmol/h za 2 hodiny a 1,48 mmol/l
za 4 hodiny. V jiné studii byla pouze uvedena rovnovážná hladina 1,83 mmol/l.

Pouze nasycovací dávka 3 g i.v. a 10 g i.m. (13 g): V tomto režimu uváděla jedna studie základní
hladinu sérového hořčíku 2,10 mmol/l. Průměrné hladiny hořčíku vzrostly za 1 hodinu léčby na
2,25 mmol/l a za 2 hodiny léčby na 2,30 mmol/l. V jiné studii byla pouze uvedena rovnovážná hladina
1,83 mmol/l.

Subkutánní podání
Existuje pouze jedna případová studie podání u člověka, kde byla farmakokinetika kontinuální
subkutánní infuze (0,3 mmol/h síranu hořečnatého) srovnávána s krátkými i.v. infuzemi. Přestože šlo
o kontinuální subkutánní infuzi, v počáteční fázi léčby nebyl mezi subkutánními a intravenózními
infuzemi síranu hořečnatého žádný rozdíl v rychlosti absorpce.

Distribuce
Hořčík je přibližně rovnoměrně distribuován v kostech a měkkých tkáních, méně než 1 % je přítomno
ve složkách krve. Koncentrace buněčného hořčíku jsou konstantně v rozmezí 17-20 mmol/l, a to i přes
rychlý transport přes buněčné membrány prostřednictvím více nosičů a kanálů. Bylo pozorováno, že
intracelulární koncentrace lineárně klesají s rostoucím věkem, bez paralelních změn koncentrace
hořčíku v plazmě.

Celkový obsah hořčíku v těle zdravého dospělého je kolem 20-28 g. Přibližně 99 % celkového obsahu
hořčíku v těle je intracelulární. Z toho asi 60 % je v kostech, buď silně vázaných na apatit, kde je
obtížně mobilizovatelný, nebo volně adsorbovaných na povrchu minerálních krystalů, kde může být
snadno mobilizován v reakci na změny ve stravě. Asi 25 % hořčíku v těle je ve svalech, kde jsou za
intracelulární úložné místo považovány mitochondrie.

Asi 20-33 % se váže na proteiny, zbývajících přibližně 80 % je nevázaných.
Fyziologicky aktivní je pouze ionizovaný hořčík.

Kompartmentová analýza pomocí stabilních izotopů prokázala existenci minimálně dvou hlavních
složek extraplazmy v celém těle: první složka představuje 80 % rychle vyměnitelné skupiny s rychlostí
výměny 48 mg/h; druhá skupina má vyšší rychlost výměny 179 mg/h. Suma těchto rychle
vyměnitelných kompartmentů činí přibližně 25 % celkového množství hořčíku v těle.

Nejdůležitějším transportním systémem do tkání se jeví melastatinový TRP 7 (TRPM7).

Biotransformace
Síran hořečnatý není metabolizovaný.

Eliminace
Hlavní roli při homeostáze hořčíku a udržování sérových koncentrací hrají ledviny. Přibližně 80 %
hořčíku v séru je ultrafiltrovatelných prostřednictvím glomerulu, ale pouze asi 3 % filtrované frakce se
v důsledku účinné resorpce, která probíhá zejména v široké vzestupné části Henleovy kličky (70 %), objevuje v moči.
Hlavními podněty, které zvyšují vylučování hořčíku močí, jsou vysoká natriuréza, osmotická zátěž
a metabolická acidóza; vylučování snižují metabolická alkalóza, parathyroidní hormon a případně
kalcitonin. Zbývající část resorpce se odehrává aktivním transcelulárním mechanismem v distálním
stočeném tubulu, který na závěr reguluje množství vylučované močí.

Eliminace stolicí je velmi omezená. Endogenní cesty eliminace absorbovaného hořčíku trávicím
traktem jsou žlučové, pankreatické a střevní šťávy a střevní buňky; část těchto endogenních ztrát může
být znovu absorbována. Za použití stabilních izotopů byla u šesti zdravých mužů ve věku 26-41 let
stanovena endogenní fekální exkrece 49±11 mg/den, u chlapců a dívek ve věku 9-14 let okolo
15 mg/den (0,1-0,9 mg/kg tělesné váhy a den) a u pěti dívek ve věku 12-14 let od 4,7 do 21,7 mg/den,
bez ovlivnění příjmu vápníku.

Ztráty hořčíku potem jsou pravděpodobně nízké, v rozmezí 1-5 mg/den, na základě denního objemu
potu okolo 0,5 l/den.

Ztráty hořčíku menstruací jsou u žen zanedbatelné.

Zvláštní populace

Pediatrická populace
Farmakokinetika intravenózního síranu hořečnatého byla studována u dětí ve věku 2-14 let. Analýza
kovariance zjistila, že významným prediktorem koncentrace hořčíku u dětí je pouze tělesná
hmotnost. Odhadnuté parametry modelu naznačují, že hořčík u dětí vykazuje krátký poločas v séru
(2,7 h).
U dětí nejsou k dispozici žádná intramuskulární ani subkutánní farmakokinetická data.

Starší pacienti
U starších pacientů nebyly provedeny žádné specifické farmakokinetické studie pro parenterální (i.v.,
i.m. nebo s.c.) síran hořečnatý.

Porucha funkce jater
Onemocnění jater jsou často doprovázena hypoalbuminemií, která sama o sobě může mít vliv na
hladinu celkového hořčíku v séru. Poměr ionizovaný/celkový hořčík v séru je nepřímo úměrný
sérovému albuminu. Podle studie mají pacienti s nejnižšími hladinami sérového albuminu větší část
svého sérového hořčíku ve volné biologicky aktivní formě, jako ionizovaný hořčík. U pacientů
s alkoholovou hepatopatií byly průměrné koncentrace celkového i ionizovaného hořčíku v séru nižší
než obvykle.

Porucha funkce ledvin
Při poruše funkce ledvin může dojít k akumulaci hořčíku.