Zolsketil pegylated liposomal

Vzhledem k různým farmakokinetickým profilům a dávkovacím schématům se nemá pegylovaný
lipozomální doxorubicin používat střídavě s jinými lékovými formami doxorubicin-hydrochloridu.

Kardiální toxicita
Doporučuje se, aby všichni pacienti léčení pegylovaným lipozomálním doxorubicinem byli rutinně
vyšetřováni elektrokardiograficky. Přechodné změny EKG křivky, jako je oploštění vlny T, deprese
úseku S-T a benigní arytmie, není třeba mandatorně považovat za indikace k přerušení léčby
pegylovaným lipozomálním doxorubicinem. Nicméně významnějším indikátorem kardiotoxických
účinků je oploštění komplexu QRS. Pokud se tato změna objeví, je třeba zvážit přesnější a citlivější
vyšetření možného antracyklinového poškození myokardu, tj. endomyokardiální biopsii.

Specifičtějšími metodami k monitorování a hodnocení srdečních funkcí, než v porovnání s EKG
záznamem je hodnocení ejekční frakce levé komory pomocí echokardiografie, anebo lépe pomocí
Multigatové Angiografie pegylovaným lipozomálním doxorubicinem a pravidelně opakována v průběhu léčby. Hodnocení
funkce levé komory je třeba považovat za mandatorní před každou další aplikací pegylovaného
lipozomálního doxorubicinu, pokud by byla překročena kumulativní dávka antracyklinu 450 mg/m2.

Výše uvedené vyšetřovací a hodnotící postupy, užívané k monitorování srdeční výkonnosti v
průběhu antracyklinové terapie, jsou prováděny v následujícím pořadí: EKG záznam, hodnocení
ejekční frakce levé komory, endomyokardiální biopsie. Pokud výsledky vyšetření nasvědčují
možnému poškození srdce v důsledku léčby pegylovaným lipozomálním doxorubicinem, je třeba
pečlivě zvážit, zda očekávaný prospěch z pokračující terapie vyváží riziko irreverzibilního srdečního
poškození.

Pacientům se srdečním onemocněním vyžadujícím terapii se podává pegylovaný lipozomální
doxorubicin pouze tehdy, když očekávaný prospěch převáží rizika pro pacienta.

S opatrností je třeba podávat pegylovaný lipozomální doxorubicin u pacientů se srdeční dysfunkcí.

Kdykoli je podezření na kardiomyopatii, tzn. kdykoli ejekční frakce levé komory relativně poklesne
pod hodnoty před léčbou a/nebo je ejekční frakce levé komory nižší než prognosticky relevantní
hodnota zhodnotit, zda očekávaný prospěch z pokračující terapie vyváží riziko potenciálního irreverzibilního
srdečního poškození.

Náhle může dojít k městnavému srdečnímu selhání způsobeného kardiomyopatií, aniž se předem
objevily změny na EKG - a to dokonce i za několik týdnů po ukončení léčby.

S opatrností musí být sledováni pacienti, kteří byli léčeni jinými antracykliny. Do celkové dávky
doxorubicin-hydrochloridu je třeba vzít v úvahu rovněž jakoukoli dřívější probíhajícífluoruracil.
Kardiální toxicita se může také vyskytnout při kumulativních dávkách antracyklinů nižších než mg/m2 u pacientů s předchozím mediastinálním ozařováním nebo u těch, kteří jsou současně léčeni
cyklofosfamidy.

Bezpečný profil dávkovacího schématu u kardiaků, doporučený pro karcinom prsu a ovariální
karcinom
Myelosuprese
Mnoho pacientů léčených pegylovaným lipozomálním doxorubicinem má bazální myelosupresi
v důsledku takových faktorů, jako jejich předcházející HIV onemocnění nebo léčba četnými
současně podávanými přípravky nebo větším počtem přípravků podávaných během předchozí
léčby, nebo tumory postihující kostní dřeň. V pivotních klinických studiích u pacientek s ovariálním
karcinomem léčených dávkou 50 mg/m2, byla myelosuprese většinou slabá až středně silná,
reverzibilní a nebyla spojená s epizodami neutropenické infekce nebo sepse. Navíc v kontrolované
klinické studii s pegylovaným lipozomálním doxorubicinem ve srovnání s topotekanem, výskyt
sepsí vztahujících se k léčbě byl podstatně menší u pacientek s ovariálním karcinomem, léčených
pegylovaným lipozomálním doxorubicinem ve srovnání se skupinou, léčenou topotekanem.
Obdobně nízká incidence myelosuprese byla viděna v klinické studii, kde byly pacientky s
metastazujícím karcinomem prsu léčeny pegylovaným lipozomálním doxorubicinem v první volbě.
V protikladu se zkušenostmi u pacientek s karcinomem prsu nebo s ovariálním karcinomem je
výskyt myelosuprese u pacientů s KS sdruženým s AIDS nežádoucím účinkem limitujícím velikost
dávky pegylovaným lipozomálním doxorubicinem často pravidelně vyšetřovat krevní obraz, a to
minimálně před podáním každé další dávky pegylovaného lipozomálního doxorubicinu.

Perzistující závažná myelosuprese může vyústit až v superinfekci nebo hemoragii.

V kontrolovaných klinických studiích u pacientů s KS sdruženým s AIDS byl při léčbě
pegylovaným lipozomálím doxorubicinem ve srovnání s dávkovacím režimem bleomycin/vinkristin
zjištěn vyšší výskyt oportunních infekcí. Pacienti i lékaři si musí být této vyšší incidence vědomi a v
případě potřeby přijmout odpovídající opatření.

Sekundární hematologické malignity
Jako u jiných DNA-porušujících cytostatických látek byly u pacientů, kteří dostávali kombinovanou
léčbu pegylovaným lipozomálním doxorubicinem hlášeny sekundární akutní myeloidní leukemie a
myelodysplasie. Proto každý pacient léčený doxorubicinem musí být sledován hematologicky.

Sekundární orální neoplasmata
Velmi vzácné případy sekundárního karcinomu dutiny ústní byly hlášeny u pacientů používajících
dlouhodobě vystaveni kumulativní dávce vyšší než 720 mg/m2. Případy sekundárního karcinomu dutiny ústní
byly diagnostikovány jednak během léčby pegylovaným lipozomálním doxorubicinem, jednak až
do 6let po poslední dávce. Pacienti mají být monitorováni v pravidelných intervalech s ohledem na
přítomnost ulcerace v dutině ústní nebo ústního diskomfortu, který může být známkou sekundárního
karcinomu dutiny ústní.

Reakce spojené s infuzí
Během několika minut po zahájení infuze pegylovaného lipozomálního doxorubicinu se mohou
objevit závažné a někdy až život ohrožující infuzní reakce, které lze charakterizovat jako podobné
alergickým nebo anafylaktickým reakcím, se symptomy včetně astmatu, zrudnutí, kopřivkové
vyrážky, bolesti na hrudi, zvýšené teploty, hypertenze, tachykardie, svědění, pocení, zkráceného
dechu, otoku obličeje, zimnice, bolesti v zádech, napětí na hrudi nebo v krku a/nebo hypotenze bod 4.8přerušení infuze obyčejně upraví tyto symptomy bez další léčby. Nicméně je nutné mít k dispozici k
okamžitému použití látky, které tyto symptomy léčí adrenalin a antikonvulzivav léčbě po odeznění všech symptomů, bez jejich opakovaného výskytu. Infuzní reakce se po prvním
léčebném cyklu objevují znovu jen vzácně. Pro minimalizaci rizika infuzní reakce nemá být
počáteční dávka podávána rychlostí vyšší než 1 mg/min
Syndrom palmoplantární erytrodysestezie PPE se vyznačuje bolestivými, makulárními, zarudlými kožními erupcemi. U pacientů se tato
příhoda obvykle pozoruje po dvou nebo třech cyklech léčby. Zlepšení obvykle nastává za 1 až týdny, a v některých případech může dojít k úplnému vymizení až za 4 týdny nebo později. K
profylaxi a léčbě PPE se používá pyridoxin v dávce 50 až 150 mg za den a kortikosteroidy, tyto
terapie však nebyly ve studiích fáze III hodnoceny. Další strategie prevence a léčby PPE zahrnují
udržování rukou a nohou v chladu tím, že se vystaví studené vodě vyhýbání se nadměrně horké vodě a jejich neomezování Zdá se, že PPE primárně souvisí s dávkovacím schématem a může se omezit prodloužením
dávkovacího intervalu o 1 až 2 týdny pacientů závažná a ochromující a může vyžadovat vysazení léčby
Intersticiální plicní onemocnění 10
Intersticiální plicní onemocnění pozorovalo u pacientů, kterým se podával pegylovaný lipozomální doxorubicin, zahrnovalo fatální
případy a horečka, musí se podávání přípravku ZOLSKETIL pegylated liposomal přerušit a pacienta
neprodleně vyšetřit. Pokud se ILD potvrdí, musí se léčba přípravkem ZOLSKETIL pegylated
liposomal ukončit a pacienta náležitě léčit.


Extravazace
Ačkoli lokální nekróza po extravazaci byla hlášena velmi vzácně, pegylovaný lipozomální
doxorubicin je považován za dráždivý. Studie na zvířatech naznačují, že podávání doxorubicin-
hydrochloridu v lipozomální formě snižuje potenciál pro poškození při extravazaci. Pokud se nějaké
známky nebo příznaky extravazace objeví začněte podávat do jiné žíly. Ke zmírnění lokální reakce může pomoci aplikace ledu nad místem
extravazace po dobu přibližně 30 minut. Pegylovaný lipozomální doxorubicin se nesmí podávat
intramuskulárně ani subkutánně.

Pacienti s diabetem
Pegylovaný lipozomální doxorubicin obsahuje sacharosu a dávka se podává v 5% roztoku glukosy pro infuzi.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol v podstatě „bez sodíku“.

Běžné nežádoucí účinky, které vyžadovaly úpravu dávkování nebo přerušení léčby, viz bod 4.8.