Zercepac

Neexistuje žádné relevantní použití přípravku Zercepac u pediatrické populace.

Způsob podání

Přípravek Zercepac je určen pouze k intravenóznímu podání. Nasycovací dávka se podává formou
intravenózní infuze trvající 90 minut. Nepodávejte jako intravenózní injekci nebo bolus. Intravenózní
infuze přípravku Zercepac má být podávána zdravotníky, kteří mají prostředky k řešení anafylaxe a
má být dostupné záchranné vybavení. Pacienti musí být sledováni alespoň šest hodin po zahájení první
infuze a dvě hodiny po zahájení následných infuzí s ohledem na možnost vzniku horečky, třesavky
nebo dalších příznaků spojených s podáváním infuze zpomalení infuze může napomoci při zvládání takových příznaků. Po ústupu příznaků může být infuze
znovu zahájena.

Pokud je úvodní nasycovací dávka dobře tolerována, následující dávky mohou být podávány infuzí
trvající 30 minut.


Návod k rekonstituci přípravku Zercepac k intravenóznímu podání před jeho podáním je uveden
v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na trastuzumab, myší proteiny nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
• Těžká klidová dušnost v důsledku komplikací pokročilého maligního onemocnění nebo dušnost
vyžadující léčbu kyslíkem.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Stanovení HER2 musí být provedeno ve specializované laboratoři při zajištění dostatečné validace
testovacích postupů
V současné době nejsou k dispozici žádná data z klinických studií o opětovné léčbě, pokud byl
pacientům přípravek Zercepac podáván již v rámci adjuvantní léčby.

Kardiální dysfunkce

Obecné faktory

Pacienti léčení přípravkem Zercepac jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku městnavého srdečního
selhávání kardiální dysfunkce. Tyto příhody byly pozorovány u pacientů, kteří dostávali trastuzumab samotný
nebo v kombinaci s paklitaxelem nebo docetaxelem, především v návaznosti na chemoterapii
antracykliny těžkého stupně, které v některých případech vedlo až k úmrtí pacienta je nutná též u pacientů se zvýšeným kardiálním rizikem, např. hypertenze, dokumentované
onemocnění koronárních tepen, městnavé srdeční selhávání, ejekční frakce levé komory 55 %, vyšší věk.

U pacientů, u kterých je léčba přípravkem Zercepac plánována, především u těch, kteří již byli léčeni
antracykliny a cyklofosfamidem anamnézu a fyzikální vyšetření, elektrokardiogram pacienty, u kterých dojde ke vzniku kardiální dysfunkce. Kardiologické vyšetření stejné jako před
zahájením léčby má být opakováno každé 3 měsíce v průběhu léčby a každých 6 měsíců po ukončení
léčby po dobu 24 měsíců od posledního podání přípravku Zercepac. Před zahájením léčby přípravkem
Zercepac je třeba pečlivě zhodnotit poměr rizika ku prospěchu léčby.

Podle analýzy všech dostupných dat populační farmakokinetiky může trastuzumab přetrvávat v oběhu
až 7 měsíců po ukončení léčby přípravkem Zercepac antracykliny po ukončení léčby přípravkem Zercepac, může být zvýšené riziko kardiální dysfunkce.
Je-li to možné, má se lékař vyvarovat podání režimu s antracyklinem až po dobu 7 měsíců po ukončení
léčby přípravkem Zercepac. Pokud jsou antracykliny podány, mají být pečlivě sledovány kardiální
funkce pacienta.

U pacientů, u kterých jsou po vstupním screeningovém vyšetření zjištěny kardiovaskulární problémy,
má být zváženo podrobné kardiologické vyšetření. U všech pacientů mají být během léčby
monitorovány kardiální funkce
pacienty, u kterých dojde ke vzniku kardiální dysfunkce. Pacienti, u kterých dojde ke vzniku
asymptomatické kardiální dysfunkce, mohou mít užitek z častějšího monitorování zvážit ukončení léčby, pokud není pozorován léčebný prospěch přípravku Zercepac.

Bezpečnost pokračujícího nebo obnoveného podávání přípravku Zercepac u pacientů se vzniklou
kardiální dysfunkcí nebyla prospektivně hodnocena. Pokud procento ejekční frakce levé komory
pozastavena a vyšetření LVEF opakováno v průběhu přibližně 3 týdnů. Pokud nedojde ke zlepšení
LVEF, pokud hodnoty dále klesají nebo dojde ke vzniku městnavého srdečního selhávání, má být
důrazně zvažováno ukončení léčby přípravkem Zercepac, pokud u jednotlivého pacienta prospěch
nepřevyšuje rizika. Všichni takoví pacienti mají být odesláni ke kardiologovi a dále sledováni.

Pokud během léčby přípravkem Zercepac dojde k symptomatickému kardiálnímu selhávání, má být
léčeno standardní léčbou městnavého srdečního selhání. U většiny pacientů v pivotních klinických
studiích, u kterých došlo k městnavému srdečnímu selhání nebo asymptomatické kardiální dysfunkci,
došlo ke zlepšení při standardní léčbě městnavého srdečního selhávání inhibitorem angiotensin-
konvertujícího enzymu Většina pacientů s kardiálními příznaky a známkami klinického prospěchu při léčbě trastuzumabem
pokračovala v léčbě bez dalších klinických kardiálních příhod.

Metastazující karcinom prsu

Při léčbě metastazujícího karcinomu prsu nemají být současně podávány přípravek Zercepac a
antracykliny.

Pacienti s metastazujícím karcinomem prsu, kteří byli dříve léčeni antracykliny, jsou při léčbě
přípravkem Zercepac rovněž vystaveni riziku kardiální dysfunkce, toto riziko je však nižší než při
současném podávání přípravku Zercepac a antracyklinů.

Časný karcinom prsu

U pacientů s časným karcinomem prsu má být kardiologické vyšetření, jako před zahájením léčby,
opakováno během léčby každé 3 měsíce a po jejím ukončení každých 6 měsíců po dobu 24 měsíců od
posledního podání přípravku Zercepac. U pacientů léčených režimem chemoterapie s antracykliny je
doporučeno další monitorování, a to ročně až po dobu 5 let od posledního podání přípravku Zercepac
nebo déle, pokud je pozorován trvalý pokles ejekční frakce levé komory.

Pacienti s anamnézou infarktu myokardu, s anginou pectoris vyžadující léčbu, dřívějším nebo
stávajícím městnavým srdečním selháváním jinou kardiomyopatií, srdeční arytmií vyžadující léčbu, klinicky významným onemocněním srdečních
chlopní, špatně kontrolovanou hypertenzí možnástudií s trastuzumabem v adjuvantním nebo neoadjuvantním podání pacientům s časným karcinomem
prsu. Léčba trastuzumabem proto nemůže být u takových pacientů doporučena.

Adjuvantní léčba

Při adjuvantní léčbě nemají být současně podávány přípravek Zercepac a antracykliny.

U pacientů s časným karcinomem prsu byla pozorována vyšší incidence symptomatických a
asymptomatických kardiálních příhod, pokud byl trastuzumab podáván po režimu chemoterapie s
antracyklinem ve srovnání s režimem bez antracyklinu s docetaxelem a karboplatinou, a byla
výraznější, pokud byl trastuzumab podáván souběžně s taxany než při sekvenčním podání po
taxanech. Většina symptomatických kardiálních příhod se projevila během prvních 18 měsíců, a to bez
ohledu na použitý režim. V jedné ze tří provedených pivotních studií, v níž byla k dispozici data s
mediánem sledování 5,5 roku
symptomatických kardiálních příhod nebo poklesu ejekční frakce levé komory až o 2,37 % u pacientů,
kterým byl trastuzumab podáván souběžně s taxany po předchozí léčbě antracykliny, ve srovnání s
přibližně 1 % ve dvou srovnávacích ramenech taxan, karboplatina a trastuzumab
Rizikové faktory kardiálních příhod identifikované ve čtyřech velkých adjuvantních studiích
zahrnovaly vyšší věk zahájení léčby paklitaxelem, klesající hodnotu LVEF o 10-15 bodů, a předchozí nebo současné
podávání antihypertenziv. U pacientů léčených trastuzumabem po dokončení adjuvantní chemoterapie
bylo riziko kardiální dysfunkce spojeno s vyšší kumulativní dávkou antracyklinů podaných před
zahájením léčby trastuzumabem a s indexem tělesné hmotnosti
Neoadjuvantní a adjuvantní léčba

U pacientů s časným karcinomem prsu vhodným k neoadjuvantní a adjuvantní léčbě má být přípravek
Zercepac podáván souběžně s antracykliny jen u pacientů bez předchozí léčby chemoterapií a jen
s režimy s nízkou dávkou antracyklinu, tj. maximální kumulativní dávky doxorubicinu 180 mg/mnebo epirubicinu 360 mg/m2.

Pokud byli pacienti léčeni současně úplným režimem s nízkou dávkou antracyklinu a přípravkem
Zercepac v neoadjuvantním podání, nemá být po operaci již podávána žádná další cytotoxická
chemoterapie. V ostatních situacích je rozhodnutí o nutnosti další cytotoxické chemoterapie založeno
na individuálních faktorech.

Zkušenost s podáváním trastuzumabu souběžně s režimy s nízkou dávkou antracyklinů je v současné
době omezena na dvě studie
V pivotní klinické studii MO16432 byl trastuzumab podáván souběžně s neoadjuvantní chemoterapií,
která sestávala ze tří cyklů doxorubicinu
Incidence symptomatické kardiální dysfunkce v rameni s trastuzumabem byla 1,7 %.

V pivotní studii BO22227 byl trastuzumab podán souběžně s neoadjuvantní chemoterapií, která
sestávala ze čtyř cyklů epirubicinu delším než 70 měsíců byla v rameni a trastuzumabem pro intravenózní podání incidence městnavého
srdečního selhávání 0,3 %.

U pacientů ve věku nad 65 let jsou klinické zkušenosti omezené.

Reakce spojené s infuzí a hypersenzitivní reakce

Byly hlášeny závažné nežádoucí účinky, spojené s infuzí trastuzumabu, které zahrnovaly dušnost,
hypotenzi, sípání, hypertenzi, bronchospazmus, supraventrikulární tachyarytmie, sníženou saturaci
kyslíkem, anafylaxi, dechovou tíseň, kopřivku a angioedém těchto příhod může být použita premedikace. Většina těchto příhod se projeví během 2,5 hodiny od
zahájení první infuze. Objeví-li se reakce spojené s infuzí, je třeba infuzi přerušit nebo zpomalit a
monitorovat pacienta, dokud příznaky neodezní analgetiky/antipyretiky jako jsou meperidin nebo paracetamol nebo antihistaminiky, např.
difenhydraminem. U většiny pacientů došlo k vymizení těchto příznaků, a proto tito pacienti následně
dostali další infuze trastuzumabu. Závažné reakce byly úspěšně potlačeny podpůrnou léčbou
zahrnující kyslík, beta-agonisty a kortikosteroidy. Ve vzácných případech byly tyto reakce spojeny
s klinickým průběhem končícím úmrtím pacienta. U pacientů s klidovou dušností v důsledku
komplikací pokročilého nádorového onemocnění a doprovodných onemocnění může být zvýšené
riziko úmrtí v souvislosti s reakcemi spojenými s infuzí. Z tohoto důvodu nesmějí být tito pacienti
přípravkem Zercepac léčeni

Byly hlášeny rovněž případy iniciálního zlepšení následovaného klinickou deteriorací a opožděné
reakce s rychlou klinickou deteriorací. Případy úmrtí byly pozorovány během několika hodin až
jednoho týdne po infuzi. Jen velmi vzácně došlo u pacientů k projevům příznaků reakce na infuzi a
plicních příznaků po více než šesti hodinách od zahájení infuze trastuzumabu. Pacienti mají být
upozorněni na možnost takových pozdních reakcí a instruováni, aby při vzniku příznaků kontaktovali
svého lékaře.

Plicní příhody

V období po uvedení trastuzumabu na trh byly hlášeny závažné plicní příhody příhody měly občas za následek úmrtí pacienta. Dále byly zaznamenány případy výskytu intersticiální
plicní nemoci, včetně plicních infiltrátů, akutního syndromu dechové tísně, pneumonie, pneumonitidy,
pleurálního výpotku, respirační tísně, akutního plicního edému a dechové nedostatečnosti. K
rizikovým faktorům souvisejícím s intersticiální plicní nemocí patří předchozí nebo souběžná léčba s
jinou protinádorovou terapií, o které je známo, že je spojena s výskytem intersticiální plicní nemoci,
jako jsou taxany, gemcitabin, vinorelbin a radioterapie. Tyto příhody mohou být součástí reakcí
spojených s podáním infuze nebo k jejich výskytu může dojít později po podání přípravku. Zvýšené
riziko plicních příhod bylo popsáno u pacientů s klidovou dušností, která vznikla jako následek
pokročilé malignity a doprovázejících onemocnění. Z tohoto důvodu nesmějí být tito pacienti
přípravkem Zercepac léčeni u pacientů souběžně léčených taxany.