Vipidia

Farmakokinetika alogliptinu se ukázala jako podobná u zdravých subjektů i u pacientů s diabetem
mellitem 2. typu.

Absorpce

Absolutní biologická dostupnost alogliptinu je přibližně 100 %.

Podávání s velmi tučným jídlem nevedlo k žádné změně v celkové a maximální expozici alogliptinu.
Přípravek Vipidia lze tedy podávat s jídlem nebo bez jídla.

Po podání jednotlivých perorálních dávek do 800 mg zdravým subjektům byl alogliptin rychle
absorbován, přičemž maximálních plazmatických koncentrací bylo dosaženo do 1 až 2 hodin Tmax
U zdravých subjektů ani u pacientů s diabetem mellitem 2. typu nebyla pozorována žádná klinicky
relevantní akumulace po podání několika dávek.

Celková i maximální expozice alogliptinu proporcionálně narůstala napříč jednotlivými dávkami od
6,25 mg do 100 mg alogliptinu koeficient pro alogliptin AUC byl malý
Distribuce

Po jedné intravenózní dávce 12,5 mg alogliptinu zdravým subjektům byl distribuční objem během
terminální fáze 417 l, což naznačuje, že léčivá látka je dobře distribuována do tkání.

Alogliptin je vázán z 20 – 30 % na plazmatické proteiny.

Biotransformace

Alogliptin nepodléhá extenzivnímu metabolizmu, 60 až 70 % dávky je vylučováno močí jako
nezměněná léčivá látka.

Dva méně významné metabolity byly detekovány po podání perorální dávky [14C] alogliptinu,
N-demetylovaný alogliptin, M-I původní látkyM-II nevykazuje žádnou inhibiční aktivitu vůči DPP-4 nebo jiným enzymům příbuzným DPP. Údaje
in vitro naznačují, že k limitovanému metabolizmu alogliptinu přispívá CYP2D6 a CYP3A4.

Studie in vitro naznačují, že alogliptin v koncentracích dosahovaných při podávání doporučené dávky
25 mg alogliptinu neindukuje CYP1A2, CYP2B6 a CYP2C9 a nezpůsobuje inhibici CYP1A2,
CYP2B6, CYP2C8, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 nebo CYP3A4. Studie in vitro ukázaly, že
alogliptin působil jako mírný induktor CYP3A4, ve studiích in vivo se ale indukce CYP3Aalogliptinem neprokázala.

Ve studiích in vitro se neprokázalo, že by alogliptin působil jako inhibitor renálních transportérů
OAT1, OAT3 a OCT2.

Alogliptin se vyskytuje převážně jako konverzí in vivo na
Eliminace

Alogliptin byl eliminován s průměrným terminálním poločasem
Po podání perorální dávky [14C] alogliptinu bylo 76 % celkové radioaktivity eliminováno v moči
a 13 % bylo vyloučeno ve stolici.

Průměrná renální clearance alogliptinu glomerulární filtrace
Časová závislost

Celková expozice během jednoho dávkového intervalu neexistuje žádná časová závislost v kinetice alogliptinu po podání více dávek.

Zvláštní populace

Porucha funkce ledvin
Jednotlivá dávka 50 mg alogliptinu byla podávána 4 skupinám pacientů s různými stupni poruchy
funkce ledvin porucha porucha
U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin byl u alogliptinu pozorován nárůst AUC přibližně 1,7x.
Protože distribuce hodnot AUC alogliptinu u těchto pacientů měla stejný rozsah jako u kontrolních
subjektů, není potřeba u pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin žádná úprava dávky
U pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin nebo s terminálním renálním
selháním vyžadujícím hemodialýzu bylo pozorováno zvýšení systémové expozice alogliptinu přibližně
2x a 4x v uvedeném pořadí. po podání dávky alogliptinu. Na základě průměrných koncentrací dialyzátu bylo během 3hodinové
hemodialýzy odstraněno přibližně 7 % léčivé látky.expozic alogliptinu pozorovaných u pacientů s normální funkcí ledvin je nutné, aby pacientům se
středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin nebo s terminálním renálním selháním
vyžadujícím hemodialýzu byly podávány nižší dávky alogliptinu
Porucha funkce jater
Celková expozice alogliptinu byla u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater přibližně o 10 %
nižší a maximální hladina byla přibližně o 8 % nižší v porovnání se zdravými kontrolními subjekty.
Závažnost těchto snížení nebyla považována za klinicky relevantní. Proto není u pacientů s lehkou až
středně těžkou poruchou funkce jater potřeba žádná úprava dávky U pacientů s těžkou poruchou jater alogliptinu studovány.
Věk, pohlaví, rasa, tělesná hmotnost
Věk relevantní vliv na farmakokinetiku alogliptinu. Není potřeba žádná úprava dávky
Pediatrická populace
U dětí s diabetem mellitem 2. typu ve věku 10 až 17 let byla hodnocena farmakokinetika alogliptinu
po perorálním podávání dávek alogliptin-benzoátu. Na základě populační farmakokinetické analýzy
byly průměrné expozice u dětí po podání opakovaných denních 25mg dávek nepatrně nižší, tj.
s rozdílem hodnot AUCτ a Cmax menším než 25 %, než expozice u dospělých tělesných hmotností se pohybovalo od 54,5 do 195 kg u dětí a od 71,7 do 130 kg u dospělých.