Vapress

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity
opakovaného podávání, genotoxicity a kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro
člověka.
Mateřské toxické dávky u potkanů (600 mg/kg/den) během posledních dní březosti a během kojení vedly
ke snížení přežívání, menším přírůstkům hmotnosti a opožděnému vývoji (odstouplé boltce a otevření
ušního kanálu) mláďat (viz bod 4.6). Tyto dávky u potkanů (600 mg/kg/den) jsou přibližně
osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u člověka na základě vztahu mg/m2 (výpočty
předpokládají perorální dávku 320 mg/den a pacienta o hmotnosti 60 kg).
V neklinických bezpečnostních studiích způsobily vysoké dávky valsartanu (200 až 600 mg/kg tělesné
hmotnosti) u potkanů redukci parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit) a byly
prokázány změny v hemodynamice ledvin (lehce zvýšená hladina močoviny v plazmě a hyperplazie
ledvinných tubulů a bazofilie u samců). Tyto dávky u potkanů (200 až 600 mg/kg/den) jsou přibližně
šesti až osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u lidí na základě vztahu mg/m2 (kalkulace
předpokládá perorální dávku 320 mg/den a pacienta o hmotnosti 60 kg).
U kosmanů užívajících obdobné dávky došlo k obdobným, ale závažnějším změnám, především
v ledvinách, kde tyto změny vedly k nefropatii se zvýšenou hladinou močoviny a kreatininu.
Hypertrofie juxtaglomerulárních buněk ledvin byla pozorována také u obou druhů. Všechny změny jsou
považovány za způsobené farmakologickým účinkem valsartanu, který vyvolává prodlouženou
hypotenzi, především u kosmanů. Při užívání terapeutických dávek u člověka nemá pravděpodobně
hypertrofie juxtaglomerulárních buněk ledvin žádnou relevanci.
Pediatrická populace
Perorální denní dávka valsartanu v dávkách méně než 1 mg/kg/den (což je cca 10–35 % maximální
doporučené dávky u dětí 4 mg/kg/den stanovené na základě systémové expozice) mělo u čerstvě
narozených/mladých potkanů (od 7. postnatálního dne do dne 70) za následek perzistentní nevratné
poškození ledvin. Tyto účinky ukazují na očekávaný zesílený farmakologický efekt inhibitorů
angiotenzin-konvertujícího enzymu a blokátorů receptoru typu 1 angiotenzinu II; takovýto účinek byl
pozorován, jestliže byli potkani léčeni po dobu prvních 13 dnů života. Tato doba se shoduje
s 36týdenním těhotenstvím u žen, které může být někdy prodlouženo až na 44 týdnů po početí. Potkani
zařazení do valsartanové studie mladých potkanů byli léčeni do dne 70 a účinek na dozrávání ledvin
(postnatálně 4–6 týdnů) nemohl být vyloučen. Dozrávání funkce ledvin je proces pokračující u člověka
v průběhu prvního roku života. Z toho vyplývá, že klinická relevance pro děti <1 roku nemůže být
vyloučena, zatímco předklinická data neprokázala bezpečnostní riziko pro děti starší než 1 rok.