Vancomycin mip pharma

Farmakoterapeutická skupina: glykopeptidová antibiotika ATC kód: J01XA
Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u
citlivých bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky prekurzoru
buněčné stěny. Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc narušuje permeabilitu
bakteriální buněčné membrány a syntézu RNA.

Farmakokinetický/ farmakodynamický vztah (PK/PD)
Vankomycin ukazuje aktivitu nezávislou na dávce s plochou pod křivkou koncentrací (AUC)
rozdělenou minimální inhibiční koncentrací (MIC) cílového organismu jako primární předpovědní
ukazatel účinnosti. Na základě údajů in vitro, zvířecích a v omezené míře dostupných údajů u lidí
byl stanoven poměr AUC/MIC s hodnotou 400 jako cílový PK/PD pro dosažení klinické účinnosti
vankomycinu. Pro dosažení tohoto cíle tam, kde MIC je ≥ 1,0 mg/l, je požadováno dávkování v
horním rozmezí a vysoké sérové koncentrace (15-20 mg/l) (viz bod 4.2).

Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání různých
“van” genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-D-laktát nebo D-
alanyl-D-serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je pozorován vzrůstající počet
případů rezistence, zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou multirezistentní kmeny
Enterococcus faecium.

“Van” geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné stěny mají
za následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny methicilin-
rezistentní kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin. Snížená citlivost nebo
rezistence na vankomycin u rodu Staphylococcus není dobře pochopena. Je vyžadováno několik
genetických prvků a mnohočetné mutace.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se
zkřížená rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární rozvoj
rezistence v průběhu léčby je vzácný.

Synergismus
Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem má synergický účinek proti mnoha
kmenům Staphylococcus aureus, non-enterokokové skupině D-streptokoků, enterokokům a
streptokokům rodu viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem má synergický účinek proti
některým oxacilin-rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis, a kombinace vankomycinu s
rifampicinem má synergický účinek proti Staphylococcus epidermidis a částečně synergický účinek
proti některým kmenům Staphylococcus aureus. Jelikož vankomycin v kombinaci s cefalosporinem
může mít rovněž antagonistický účinek proti některým kmenům Staphylococcus epidermidis a v
kombinaci s rifampicinem proti některým kmenům Staphylococcus aureus, je vhodné testování
předchozího synergismu.

Mají být získány vzorky pro bakteriální kultury, aby bylo možno izolovat a identifikovat
vyvolávající organismy a stanovit jejich citlivost na vankomycin.

Hraniční hodnoty testů citlivosti
Vankomycin je aktivní vůči grampozitivním bakteriím jako stafylokoky, streptokoky, enterokoky,
pneumokoky a klostridia. Gramnegativní bakterie jsou rezistentní.

Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může geograficky a v čase měnit a jsou žádoucí
lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je to potřebné,
má být vyhledána rada specialisty, jestliže lokální prevalence rezistence je taková, že užitečnost
léčiva alespoň u některých typů infekcí je sporná. Tato informace pouze poskytuje přibližné vodítko
ke zhodnocení, zda jsou mikroorganismy citlivé na vankomycin.

Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -EUCAST)
jsou následující:

Citlivé Rezistentní
Staphylococcus aureus1  2 mg/l > 2 mg/l
Staphylococcus koaguláza-negativní ≤ 4 mg/l > 4 mg/l
Enterococcus spp.  4 mg/l > 4 mg/l
Streptokoky skupiny
A, B, C a G
 2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae  2 mg/l > 2 mg/l
Grampozitivní anaerobní bakterie  2 mg/l > 2 mg/l
S. aureus s MIC vankomycinu 2 mg/l jsou na hranici distribuce divokého typu, a proto se může vyskytnout narušená
klinická odpověď.


Obvykle citlivé druhy
Grampozitivní druhy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus
Staphylococcus aureus methicilin-rezistentní
Koaguláza-negativní stafylokok
Streptococcus spp.
Streptococcus pneumoniae
Enterococcus spp.
Staphylococcus spp.

Anaerobní druhy
Clostridium spp. kromě Clostridium innocuum
Eubacterium spp.
Peptostreptococcus spp.

Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Enterococcus faecium

Přirozeně rezistentní druhy
Všechny gramnegativní bakterie

Grampozitivní aerobní druhy
Erysipelothrix rhusiopathiae
Heterofermentative Lactobacillus
Leuconostos spp.
Pediococcus spp.

Anaerobní druhy
Clostridium innocuum

Výskyt rezistence na vankomycin se liší od jedné nemocnice k
druhé a proto je třeba kontaktovat lokální mikrobiologické
laboratoř kvůli získání lokálních informací