Tenormin
Příznaky předávkování mohou zahrnovat bradykardii, hypotenzi, akutní srdeční nedostatečnost a
bronchospasmus.
Při předávkování je třeba pečlivé sledování pacienta na jednotce intenzivní péče, výplach žaludku,
podání aktivního uhlí a projímadla k zábraně vstřebání léku ještě přítomného v zažívacím ústrojí,
podání plazmy nebo náhrad plazmy k léčení hypotenze a šoku. Je třeba zvážit hemodialýzu nebo
hemoperfuzi.
Těžké bradykardii lze čelit nitrožilním podáním 1-2 mg atropinu a/nebo kardiostimulací. Pokud je
zapotřebí, může následovat nitrožilní bolusové podání glukagonu v dávce 10 mg. Podle potřeby lze
podání glukagonu opakovat nebo pokračovat nitrožilní infuzí v dávce 1-10 mg/hod podle odpovědi.
Pokud nemá podání glukagonu odezvu nebo glukagon není dosažitelný, je vhodné podat stimulans
beta-receptorů, např. dobutamin, v nitrožilní infuzi v dávce 2,5 až 10 g/kg/min. Dobutamin může být
vzhledem ke svému pozitivně inotropnímu účinku také použit k léčení hypotenze a akutní srdeční
nedostatečnosti. Je však pravděpodobné, že tyto dávky budou nedostatečné k odstranění kardiálních
účinků beta-blokády, pokud bylo předávkování značné. V případě potřeby musí být tedy dávka
dobutaminu zvýšena podle klinického stavu pacienta tak, aby bylo dosaženo požadované odpovědi.
Bronchospasmus se obvykle daří zvládnout pomocí bronchodilatačních léků.