Sustiva

Doporučená dávka přípravku efavirenz efavirenzv kombinaci s PI a/nebo NRTI u pacientů ve věku od
měsíců do 17 let je uvedena v tabulce 1. Neporušené tvrdé tobolky efavirenz lze podávat pouze
dětem, které dokáží tvrdé tobolky spolehlivě spolknout.

Tabulka 1: Dětské dávky podávané jednou denně*

Tělesná hmotnost efavirenz Počet tobolek nebo tablet a síla
dávky k podání
3,5 až < 5 100 jedna 100 mg tobolka
až < 7,5 150 jedna 100 mg tobolka + jedna
50 mg tobolka
7,5 až < 15 200 jedna 200 mg tobolka
15 až < 20 250 jedna 200 mg tobolka + jedna
50 mg tobolka
20 až < 25 300 tři 100 mg tobolky
25 až < 32,5 350 tři 100 mg tobolky + jedna 50 mg
tobolka
32,5 až < 40 400 dvě 200 mg tobolky
≥ 40 600 jedna 600 mg tobolka NEBO tři
200 mg tobolky
*Pro informace o biologické dostupnosti obsahu tobolky po smísení s jídlem viz bod 5.2.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin

Farmakokinetika efavirenzu nebyla u pacientů s nedostatečností ledvin hodnocena; nicméně do moči
se v nezměněné formě vylučuje méně než 1% dávky efavirenzu, takže vliv poruchy funkce ledvin na
eliminaci efavirenzu by měl být minimální
Porucha funkce jater

Pacienti s lehkou poruchou jater mohou být léčeni běžně doporučovanou dávkou efavirenzu. Pacienti
musí být pečlivě sledováni, zda se u nich nevyskytnou nežádoucí účinky závislé na dávce, zvláště
neurologické příznaky
Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost efavirenzu u dětí mladších 3 než měsíce nebo s tělesnou hmotností do 3,5 kg
nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Doporučuje se, užívat efavirenz na lačný žaludek. Zvýšená koncentrace efavirenzu pozorovaná po
podání efavirenzu s jídlem, může vést ke zvýšení četnosti nežádoucích účinků
Pacienti, kteří nemohou polykat

Vysypání tobolky: u pacientů ve věku minimálně 3 měsíce a s tělesnou hmotností minimálně 3,5 kg,
kteří nemohou spolknout tobolky, může být obsah tobolky podán s malým množstvím jídla, a to
metodou vysypání obsahu tobolky do jídla eflavirenz nesmí být konzumováno žádné další jídlo.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v
bodě 6.1.

Pacienti s těžkou poruchou funkce jater
Současné podávání s terfenadinem, astemizolem, cisapridem, midazolamem, triazolamem, pimozidem,
bepridilem nebo námelovými alkaloidy methylergometrina případným závažným a/nebo život ohrožujícím nežádoucím účinkům rytmu, prodloužení sedace nebo deprese dechové funkce
Současné podávání s lbasvirem a grazopreviremkvůli potenciálnímu významnému snižování
koncentrace elbasviru a grazopreviru v plazmě
Rostlinné přípravky obsahující třezalku koncentrací a snížených klinických účinků efavirenzu
Pacienti s:
- rodinnou anamnézou náhlého úmrtí nebo kongenitálním prodloužením QTc intervalu na
elektrokardiogramu nebo s jinými klinickými stavy, u kterých je známo, že prodlužují QTc interval.
- anamnézou symptomatických srdečních arytmií nebo s klinicky relevantní bradykardií nebo
s kongestivním srdečním selháním doprovázeným snížením ejekční frakce levé srdeční komory.
- závažnou poruchou rovnováhy elektrolytů, např. hypokalemie nebo hypomagnesemie.

Pacienti užívající léčivé přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QTc interval Mezi tyto léčivé přípravky patří:
- antiarytmika tříd IA a III,
- neuroleptika, antidepresiva,
- určitá antibiotika včetně některých látek z následujících tříd: makrolidy, fluorochinoliny,
imidazolová a triazolová antimykotika,
- určitá nesedativní antihistaminika - cisaprid,
- flekainid,
- určitá antimalarika,
- methadon.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při léčbě infekce HIV se efavirenz nesmí používat samostatně ani se nesmí přidávat jako jediný další
přípravek k selhávajícímu léčebnému režimu. Dochází rychle ke vzniku rezistence viru, pokud se
efavirenz podává jako monoterapie. Při volbě nového antiretrovirového přípravku přípravkůviru
Současné podávání efavirenzu s tabletovou fixní kombinací obsahující efavirenz, emtricitabin a
tenofovir-disoproxil, se nedoporučuje, pokud není potřebné pro úpravu dávky s rifampicinem
Současné podávání sofosbuviru/velpatasviru s efavirenzem se nedoporučuje Současné podávání velpatasviru/sofosbuviru/voxilapreviru s efavirenzem se nedoporučuje

Současné podávání glekapreviru/pibrentasviru s efavirenzem může významně snižovat koncentraci
glekapreviru a pibrentasviru v plazmě, čímž se snižuje terapeutický účinek. Současné podávání
glekapreviru/pibrentasviru s efavirenzem se nedoporučuje
Současné užívání výtažků z Ginkgo biloba se nedoporučuje
Při předepisování léčivých přípravků současně s přípravkem efavirenzse lékař musí seznámit
s příslušným Souhrnem údajů o přípravku.

Jestliže se pro podezření na nesnášenlivost vysadí z kombinovaného léčebného režimu některý
antiretrovirový léčivý přípravek, je třeba pečlivě zvážit současné vysazení všech antiretrovirových
léčivých přípravků. Opětovnou aplikaci antiretrovirových léčivých přípravků je nutno zahájit
současně, po vymizení symptomů nesnášenlivosti. Přerušovaná monoterapie a následné opětovné
nasazování antiretrovirových přípravků není vhodné, protože se tak zvyšuje možnost selekce
rezistentních virů.

Vyrážka:

V klinických studiích s efavirenzem byl hlášen rozvoj mírné až středně těžké vyrážky, která obvykle
při pokračování terapie vymizela. Podávání vhodných antihistaminik a/nebo kortikosteroidů může
zlepšit snášenlivost a urychlit vymizení vyrážky. Závažná vyrážka s tvorbou puchýřů, vlhkou
deskvamací nebo s tvorbou vředů byla popsána u méně než 1% nemocných léčených efavirenzem.
Incidence erythema multiforme nebo Stevensova-Johnsonova syndromu dosahovala přibližně 0,1%. U
pacientů se závažnou vyrážkou provázenou tvorbou puchýřů, deskvamací, postižením sliznic nebo
horečkou se musí podávání efavirenzu přerušit. Pokud se terapie efavirenzem přeruší, je třeba také
zvážit přerušení léčby dalšími antiretrovirovými přípravky, aby se zabránilo vývoji rezistentních virů

Zkušenosti s efavirenzem u pacientů, kteří vysadili jiná antiretrovirová léčiva ze třídy NNRTI, jsou
omezené měli život ohrožující kožní reakce
Psychiatrické symptomy:

U pacientů léčených efavirenzem byly popsány nežádoucí psychiatrické účinky. Zdá se, že riziko
těchto závažných psychiatrických nežádoucích účinků je větší u pacientů s psychiatrickými poruchami
v anamnéze. Hlavně těžká deprese se vyskytovala častěji u jedinců s depresí v anamnéze. Po uvedení
přípravku na trh se objevila i hlášení o těžké depresi, dokonané sebevraždě, bludech, chování
připomínajícím psychózu a katatonii. Pacienty je nutno poučit, aby v případě, že se u nich objeví
symptomy jako těžká deprese, psychóza nebo sebevražedné sklony, okamžitě vyhledali svého lékaře,
který zjistí, zda mohou uvedené symptomy souviset s užíváním efavirenzu, a v kladném případě
rozhodne, zda rizika pokračování léčby převažují nad přínosem
Neurologické symptomy:

Symptomy včetně - ne však pouze - závratí, nespavosti, ospalosti, poruchy soustředění a „divokých“
snů představují často uváděné nežádoucí účinky u pacientů, kteří v klinických studiích dostávali
efavirenz v dávce 600 mg denně během jednoho nebo dvou dnů terapie a obvykle ustupují po prvních 2-4 týdnech. Pacienty je nutno
informovat o tom, že, pokud se tyto časté symptomy vyskytnou, nejspíše se v dalším průběhu terapie
zmírní a neznamená to, že následně dojde k rozvoji některého z méně častých psychiatrických
symptomů.

Záchvaty:

U dospělých a pediatrických pacientů užívajících přípravek efavirenz byly pozorovány konvulze,
obvykle v případě známé anamnézy záchvatů. U pacientů kterým jsou současně podávány
antikonvulzní léčivé přípravky primárně metabolizované játry, jako je fenytoin, karbamazepin
a fenobarbital, může být nutné pravidelně monitorovat plazmatické koncentrace. Ve studii na lékové
interakce došlo k poklesu plazmatické koncentrace karbamazepinu, když byl karbamazepin podán
spolu s efavirenzem
Jaterní příhody:

U pacientů bez stávající choroby jater nebo jiných identifikovatelných rizikových faktorů bylo po
uvedení na trh hlášeno několik případů selhání jater jater nebo s jinými rizikovými faktory je nutno zvážit monitoring jaterních enzymů.

Prodloužení intervalu QTc

Při použití efavirenzu bylo pozorováno prodloužení intervalu QTc
Pokud se efavirenz má podávat s léky se známým rizikem výskytu torsade de pointes nebo pacientům
s vyšším rizikem výskytu torsade de pointes, zvažte k němu alternativní léčbu.

Vliv jídla:

Ppodávání přípravku efavirenzspolu s jídlem může zvyšovat expozici efavirenzu vést ke zvýšení četnosti nežádoucích účinků nejlépe před spaním.

Syndrom imunitní reaktivace:

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce
na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky závažné stavy
nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během několika
prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu,
generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis
jiroveci v případě potřeby by měla být zahájena příslušná léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt
autoimunitních onemocnění doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení
léčby.

Tělesná hmotnost a metabolické parametry

Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi. Tyto
změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. U lipidů existuje v
některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti není významný průkaz
spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba sledovat zavedené pokyny pro
léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.

Osteonekróza:

Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnostipředevším u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART.
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže.

Zvláštní skupiny pacientů:

Jaterní onemocnění:

Efavirenz je u pacientů s těžkou poruchou funkce jater kontraindikován pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater se nedoporučuje, protože není k dispozici dostatek
údajů, na základě kterých by bylo možno určit, zda není nutná úprava dávky. Vzhledem k
extenzivnímu metabolizmu efavirenzu zprostředkovanému cytochromem P450 a k omezeným
klinickým zkušenostem u pacientů s chronickým onemocněním jater si podávání efavirenzu
nemocným s mírnou poruchou funkce jater vyžaduje opatrnost. Pacienty je třeba pozorně sledovat zda
u nich nedochází k rozvoji nežádoucích účinků závislých na dávce, zvláště neurologických symptomů.
Za účelem hodnocení stavu onemocnění jater je nutno pravidelně provádět laboratorní testy bod 4.2
U pacientů s existujícími významnými poruchami funkce jater nebyla bezpečnost a účinnost
efavirenzu stanovena U pacientů s chronickou hepatitidou typu B nebo C léčených kombinovanou
antiretrovirovou terapií existuje zvýšené riziko závažných a potenciálně fatálních hepatálních
nežádoucích účinků. Pacienti s již přítomnou dysfunkcí jater včetně chronické aktivní hepatitidy mají
během kombinované antiretrovirové terapie zvýšený výskyt poruch jaterní funkce, a měli by být
sledováni způsobem odpovídajícím běžné praxi. Pokud se objeví důkazy o zhoršení jaterního
onemocnění nebo o trvalém zvýšení sérových aminotransferáz na více než pětinásobek horní hranice
normálního rozmezí, je nutno posoudit přínos pokračování léčby efavirenzem oproti potenciálním
rizikům významné hepatální toxicity. U těchto nemocných je nutno zvážit přerušení nebo ukončení
léčby
Sledování jaterních enzymů se doporučuje i u pacientů užívajících jiné léčivé přípravky spojované
s jaterní toxicitou. V případě současné antivirové terapie hepatitidy typu B nebo C je třeba seznámit se
s odpovídajícími informacemi o těchto přípravcích.

Renální insuficience:

Farmakokinetika efavirenzu nebyla zjišťována u pacientů s renální nedostatečností; v nezměněné
podobě se však močí vylučuje méně než 1% dávky efavirenzu, takže by důsledky poruchy renální
funkce na vylučování efavirenzu měly být minimální zkušenosti u pacientů se závažným renálním selháním, proto se doporučuje tuto populaci pozorně
sledovat z hlediska bezpečnosti.

Starší pacienti:

V klinických studiích nebyl hodnocen dostatečný počet starších jedinců, aby bylo možné stanovit, zda
starší nemocní reagují jinak, než mladší pacienti.

Pediatrická populace

Efavirenz nebyl zkoušen u dětí ve věku do 3 měsíců nebo s tělesnou hmotností pod 3,5 kg. Z tohoto
důvodu se nemá efavirenz podávat dětem mladším než 3 měsíce.

Vyrážka byla hlášená u 59 ze 182 dětí závažná. Před zahájením terapie efavirenzem u dětí lze zvážit možnost profylaxe vhodnými
antihistaminiky.

Laktóza:

Pacienti se vzácnými dědičnými poruchami intolerance galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo
malabsorpcí glukózo-galaktózy by tento léčivý přípravek neměli užívat.