Sunosi
Absorpce
Biologická dostupnost solriamfetolu po perorálním podání je přibližně 95 %, medián doby dosažení
maximální plazmatické koncentrace tmax je 2 hodiny
Užití solriamfetolu s jídlem s vysokým obsahem tuku vedlo k minimálním změnám hodnot Cmax
a AUC, bylo však pozorováno prodloužení hodnoty tmax přibližně o 1 hodinu. Tyto výsledky prokazují,
že solriamfetol je možné užívat bez ohledu na jídlo.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem solriamfetolu je přibližně 198,7 l, což svědčí pro extenzivní distribuci do
tkání, mimo cévní kompartment. Vazba na bílkoviny krevní plazmy se v rozmezí koncentrací
solriamfetolu 0,059 μg/ml až 10,1 μg/ml v lidské plazmě pohybovala v rozmezí od 13,3 % do 19,4 %.
Průměrný poměr koncentrací v krvi a v plazmě se pohyboval v rozmezí od 1,16 do 1,29, což
naznačuje, že malé množství solriamfetolu je vázáno na krevní buňky.
Biotransformace
Solriamfetol se u člověka metabolizuje v minimální míře.
Interakce
S výjimkou slabé inhibice CYP2D6 koncentracích substrátem ani inhibitorem žádného z významných enzymů CYP a neindukuje enzymy
CYP1A2, 2B6, 3A4 ani UGT1A1. Zdá se, že solriamfetol není substrátem ani inhibitorem
membránových transportérů P-gp, BCRP, OATP1B1, OATP1B3, OAT1 ani OAT3. Solriamfetol se
vylučuje převážně v nezměněné formě močí a je nízkoafinitním substrátem různých transportérů
kationtových léčivých látek v ledvinách, bez silné afinity k jakémukoli jednotlivému testovanému
transportéru transportérů OCT1, MATE2-K, OCTN1 ani OCTN2, je ale slabým inhibitorem OCT2 a MATE1 farmakokinetických lékových interakcí není u pacientů užívajících solriamfetol pravděpodobný.
Eliminace
Zdánlivý průměrný poločas eliminace solriamfetolu je 7,1 hodiny a zdánlivá celková clearance je
přibližně 19,5 l/h. Renální clearance solriamfetolu je přibližně 18,2 l/h.
Ve studii hmotnostní bilance u člověka bylo zjištěno přibližně 95 % dávky solriamfetolu v moči
v nezměněné formě a 1 % dávky nebo méně bylo detekováno v podobě méně významného inaktivního
metabolitu N-acetylsolriamfetolu. Renální clearance představovala většinu zdánlivé celkové clearance
a překročila clearance kreatininu přibližně 3násobně, což znamená, že aktivní tubulární sekrece
původní látky je pravděpodobně hlavní eliminační cestou.
Linearita/nelinearita
Solriamfetol vykazuje lineární farmakokinetiku v celém klinickém rozmezí dávek. Ustáleného stavu se
dosáhne za 3 dny a při podávání dávky 150 mg jednou denně se očekává minimální akumulace
solriamfetolu
Zvláštní populace
Porucha funkce ledvin
V porovnání se subjekty s normální funkcí ledvin glomerular filtration rate, eGRF] ≥ 90 ml/min/1,73 m260 - 89 ml/min/1,73 m21,5násobně, 2,3násobně, resp. 4,4násobně a hodnota t1/2 se zvýšila přibližně 1,2násobně, 1,9násobně,
resp. 3,9násobně. Průměrná hodnota Cmax a medián hodnot tmax nebyly všeobecně poruchou funkce
ledvin ovlivněny.
V porovnání se subjekty s normální funkcí ledvin solriamfetolu přibližně 6,2násobně vyšší u pacientů s ESRD bez hemodialýzy a 4,6násobně vyšší
u pacientů s ESRD podstupujících hemodialýzu a hodnota t1/2 se zvýšila alespoň 13krát. Solriamfetol
se nedoporučuje podávat pacientům s ESRD. U pacientů s ESRD bylo v průměru 21 % solriamfetolu
odstraněno hemodialýzou.
Věk, pohlaví, rasa
Populační farmakokinetická analýza naznačila, že vnitřní kovariáty věk, pohlaví a rasa nemají klinicky
významný vliv na farmakokinetiku solriamfetolu.