Sevorane

Sevofluran může způsobit respirační depresi, která může být zvýšena premedikací opioidy nebo
jinými látkami způsobujícími respirační depresi. Dýchání má být sledováno, a pokud nutno,
podporováno.

Sevofluran může být podáván pouze personálem vyškoleným v podávání celkové anestezie. Musí být
k dispozici vybavení pro udržení průchodnosti dýchacích cest, umělou plicní ventilaci, oxygenaci
a oběhovou resuscitaci.
Koncentrace sevofluranu podávaného odpařovačem musí být přesně známa. Protože prchavá
anestetika se liší svými fyzikálními vlastnostmi, musí být odpařovače specificky kalibrované pro
sevofluran.
Podávání celkové anestezie musí být individuálně upraveno v závislosti na odpovědi pacienta. Při
hlubších úrovních anestezie může docházet k prohloubení hypotenze a respirační deprese.

Ojediněle byly hlášeny případy prodloužení QT intervalu, jež byly ve velmi vzácných případech
spojeny s arytmií typu torsade de pointes (ve výjimečných případech s fatálním zakončením). Při
podávání sevofluranu vnímavým pacientům je proto zapotřebí opatrnosti.

U pediatrických pacientů s Pompeho chorobou byly hlášeny ojedinělé případy komorové arytmie.

Při podávání celkových anestetik, včetně sevofluranu, pacientům s mitochondriálními poruchami je
zapotřebí opatrnosti.

Pacienti s poruchou funkce jater
Z období po uvedení na trh byly hlášeny velmi vzácné případy lehké, středně těžké a těžké
postoperační jaterní dysfunkce nebo hepatitidy, v některých případech spojené se žloutenkou.
Pokud je sevofluran používán u pacientů s poškozením jaterních funkcí v anamnéze nebo u pacientů,
kteří užívají léčiva, která mohou jaterní dysfunkci způsobovat, je zapotřebí klinicky zhodnotit stav
pacienta (viz bod 4.8).
U pacientů, jež byli v relativně krátkém časovém intervalu (3 měsíce) opakovaně vystaveni působení
halogenovaných uhlovodíkových anestetik, včetně sevofluranu, může být riziko poškození jater vyšší.

Maligní hypertermie
U vnímavých jedinců mohou halogenovaná inhalační anestetika, včetně sevofluranu, indukovat
hypermetabolický stav kosterního svalstva vedoucí k enormně zvýšené spotřebě kyslíku a k rozvoji
klinického syndromu zvaného maligní hypertermie. Klinický syndrom se ohlašuje hyperkapnií a může
se projevovat jako svalová ztuhlost, tachykardie, tachypnoe, cyanóza, arytmie a/nebo nestabilní krevní
tlak. Některé z těchto nespecifických příznaků se mohou objevit též při mělké anestezii, akutní
hypoxii, hyperkapnii a hypovolémii.
Z klinických studií byl hlášen jeden případ maligní hypertermie. Případy maligní hypertermie byly
navíc hlášeny z období po uvedení na trh. Některé z těchto případů byly fatální.

Léčba maligní hypertermie spočívá v okamžitém vysazení vyvolávajících látek (např. sevofluranu),
intravenózním podání sodné soli dantrolenu (prosím konzultujte souhrn údajů o přípravku pro sodnou
sůl dantrolenu pro informace, jak o pacienta následně pečovat) a v podpůrné léčbě. Ta zahrnuje
zapojení veškeré dostupné péče, aby byl zajištěn návrat tělesné teploty pacienta k normálu, dále se
doporučuje podpora dýchání i krevního oběhu a péče o elektrolytovou a acidobazickou rovnováhu a
sledování příjmu a výdeje tekutin. Později se může vyskytnout selhání ledvin, proto je zapotřebí
sledovat a udržovat diurézu, pokud je to možné.

Jiná upozornění
Používání inhalačních anestetik bylo ve vzácných případech spojeno s vzestupem sérových hladin
draslíku, které u dětských pacientů vyústilo až v srdeční arytmie a úmrtí během postoperačního
období. Nejvíce zranitelní se jeví pacienti s latentním a stejně tak i s ověřeným neuromuskulárním
onemocněním, zejména s Duchenneovou svalovou dystrofií. Současné užití sukcinylcholinu bylo
spojeno s většinou, ne však se všemi z těchto případů. U těchto pacientů docházelo také
k signifikantnímu vzestupu v sérových hladinách kreatinin-kinázy a v některých případech i ke
změnám ve složení moči, kdy se vyskytla myoglobinurie. Navzdory podobnosti v projevech maligní
hypertermie nevykazoval žádný z těchto pacientů známky či projevy svalové rigidity nebo
hypermetabolického stavu. Doporučuje se včasná a útočná léčba hyperkalémie a přetrvávajících
arytmií, jakožto součást následné péče o latentní neuromuskulární onemocnění.

Zvyšování koncentrace sevofluranu v průběhu anestezie se odrazí ve snížení krevního tlaku, které je
závislé na dávce. Příliš výrazný pokles tlaku spojený s hloubkou anestezie lze korigovat snížením
koncentrace sevofluranu ve vdechované směsi.
Obzvláště opatrně je třeba volit dávku u pacientů, kteří jsou hypovolemičtí, hypotenzní nebo jinak
hemodynamicky ohroženi, např. v důsledku užívání specifické medikace.

Udržení hemodynamické stability je jako u všech anestetik významné zejména pro prevenci ischemie
myokardu u pacientů s postižením koronárního řečiště.
Úplného procitnutí by mělo být dosaženo ještě před opuštěním pooperační jednotky intenzivní péče.

Jelikož k plnému návratu vědomí po anestezii sevofluranem dochází obvykle v průběhu několika
minut, nebyl studován vliv sevofluranu na intelektuální funkce v dalších dvou až třech dnech po
anestezii. Stejně jako u jiných anestetik mohou po dobu několika dní po anestezii přetrvávat drobné
změny nálady (viz bod 4.7).

Náhrada vyschlé náplně pohlcovače COPři používání sevofluranu v kombinaci s vyschlou náplní pohlcovače CO2, zejména u náplní
s obsahem hydroxidu draselného, byly vzácně hlášeny případy neobvyklého zahřívání, kouře a/nebo
spontánního vzplanutí v anesteziologickém přístroji. S nadměrným zahříváním pohlcovače CO2 může
být spojen neobvykle zpomalený vzestup nebo neočekávaný pokles vdechované koncentrace
sevofluranu oproti koncentraci nastavené na odpařovači. Pokud náplň pohlcovače CO2 vyschne, např.
prochází-li jí suchý plyn po delší dobu, může dojít k exotermické reakci, zvýšené degradaci
sevofluranu a vytváření degradačních produktů. V experimentu byly při použití vyschlých náplní
pohlcovačů CO2 a maximální koncentrace sevofluranu (8%) po delší dobu ( 2 hodiny) v okruhu
anesteziologického přístroje zaznamenány produkty degradace sevofluranu (methanol, formaldehyd,
oxid uhelnatý a sloučeniny A, B, C a D). Koncentrace formaldehydu, které byly zjištěny v okruhu
anesteziologického přístroje (při použití pohlcovačů CO2 s obsahem hydroxidu sodného), jsou
přibližně stejné jako koncentrace, o nichž je známo, že vyvolávají lehké podráždění dýchacího
systému. Klinický význam degradačních produktů pozorovaných v tomto extrémním experimentálním
modelu není znám. Má-li klinik podezření, že náplň pohlcovače CO2 může být vyschlá, má ji před
podáním sevofluranu vyměnit. Barva indikátoru většiny pohlcovačů CO2 se nemusí v důsledku
vyschnutí měnit. Skutečnost, že se barva náplně významně nezměnila, se nemá považovat za známku
její dostatečné vlhkosti. Náplň pohlcovače CO2 se má měnit pravidelně bez ohledu na zabarvení
indikátoru.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Bezpečnost podávání sevofluranu osobám s renální insuficiencí (výchozí hladina kreatininu v séru
> 1,5 mg/dl) ještě nebyla detailně prostudována pro malý počet těchto pacientů v klinických studiích.
Při podávání sevofluranu pacientům s renální insuficiencí je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti.

Neurochirurgie
Pacientům s rizikem zvýšení nitrolebního tlaku je třeba podávat sevofluran opatrně a současně
použít metody, které nitrolební tlak snižují, jako je např. hyperventilace.

Epileptické záchvaty
V souvislosti s podáním sevofluranu byly hlášeny vzácné případy záchvatů křečí.

Použití sevofluranu bylo spojeno s výskytem záchvatů jak u pediatrické populace a mladých
dospělých pacientů, tak i u starší populace, ať už s přítomnými, nebo nepřítomnými rizikovými
faktory. Před použitím sevofluranu u rizikových pacientů je zapotřebí klinicky zhodnotit stav pacienta.
U dětí je třeba omezit hloubku anestezie. U predisponovaných pacientů je k optimalizaci dávky
sevofluranu a vyhnutí se riziku rozvoje záchvatové aktivity možno užít EEG (viz bod 4.4 –
Pediatrická populace).

Pediatrická populace
Použití sevofluranu bylo spojeno se vznikem záchvatů. Mnoho z těchto případů se vyskytlo
u pediatrických pacientů od 2 měsíců a mladších dospělých, u většiny z těchto případů nebyly zjištěny
rizikové faktory pro vznik záchvatů (viz bod 4.4 – Záchvaty).