Ritonavir mylan
Absorpce
Dosud nebylo možné stanovit rozsah absorpce a absolutní biologickou dostupnost, neboť neexistuje
parenterální forma ritonaviru. Farmakokinetika opakovaných dávek ritonaviru byla sledována u HIV
pozitivních nehladovějících dospělých dobrovolníků. Akumulace ritonaviru je po opakovaných
dávkách o něco nižší, než by se očekávalo podle parametrů jedné dávky. Je to způsobeno nárůstem
zdánlivé clearance indukcí enzymů, ale do konce 2. týdne se stabilizovala.
Čas, potřebný k dosažení maximální koncentrace přibližně na 4 hodinách. Renální clearance byla v průměru nižší než 0,1 l/hod a byla poměrně stabilní
v celém dávkovém rozmezí.
Farmakokinetické parametry, které byly pozorovány v různých dávkovacích režimech samostatně
podaného ritonaviru, jsou uvedeny v tabulce níže. Plazmatické koncentrace ritonaviru jsou po podání
jednorázové dávky100 mg po jídle stejné, jako koncentrace po podání měkkých tobolek v dávce mg po jídle.
Tabulka 7. Rozpis dávkovacích režimů ritonaviru
100 mg jednou
denně
dennědenně
denně
denně
CAUCᄁ敢漠⠀딀㘬㘠넀režimech podáván po jídle.
Vliv potravy na perorální absorpci
Jídlo lehce snižuje biologickou dostupnost tabletové formy ritonaviru. Podání jednorázové dávky mg ritonaviru ve formě tablet spolu se středně tučným jídlem vysoce tučným jídlem AUC a Cmax ritonaviru.
Distribuce
Po jedné dávce 600 mg činí zdánlivý distribuční objem ritonaviru na bílkoviny lidské plazmy byla zhruba 98–99 % a je konstantní v rozmezí koncentrací
1,0100 μg/ml. Ritonavir se váže se srovnatelnou afinitou ke kyselému α1glykoproteinu lidskému sérovému albuminu
Studie tkáňové distribuce u potkanů pomocí 14C značeného ritonaviru prokázaly nejvyšší koncentrace
v játrech, nadledvinkách, pankreatu, ledvinách a štítné žláze. Hodnoty poměru distribuce v tkáních a
plazmě okolo 1, které byly naměřené v lymfatických uzlinách potkanů, potvrzují distribuci ritonaviru
do lymfatického systému. Do mozku ritonavir proniká minimálně.
Biotransformace
Bylo zjištěno, že ritonavir je silně metabolizován hepatálním systémem cytochromu P450, primárně
skupinou izozymů CYP3A a v menší míře izoformou CYP2D6. Studie na zvířatech, jakož i pokusy
s lidskými jaterními mikrozomy in vitro naznačují, že ritonavir se primárně metabolizuje oxidativní
cestou. U lidí byly zjištěny 4 metabolity ritonaviru. Hlavním z nich je izopropylthiazolový oxidační
metabolit AUC tohoto metabolitu však činila přibližně 3 % AUC výchozího léčivého přípravku.
Podání nízkých dávek ritonaviru vedlo k silnému ovlivnění farmakokinetiky jiných inhibitorů proteázy
mohou ovlivňovat farmakokinetiku ritonaviru
Eliminace
Studie u lidí s radioizotopicky značeným ritonavirem dokázaly, že je primárně vylučován
hepatobiliárním systémem; přibližně 86 % radioizotopu bylo zachyceno ve stolici. Část vyloučeného
radioizotopu je považována za neabsorbovaný ritonavir. V těchto studiích nebylo zjištěno, že by
ledviny byly hlavní cestou vylučování ritonaviru. Tyto nálezy jsou ve shodě s pokusy na zvířatech.
Zvláštní skupiny pacientů
Mezi muži a ženami nebyly zaznamenány klinicky významné rozdíly v AUC nebo Cmax.
Farmakokinetické parametry ritonaviru nebyly statisticky významně svázané s tělesnou hmotností
nebo aktivní tělesnou hmotou. Je-li ritonavir podáván v dávkách 100 mg v kombinaci s lopinavirem
nebo je podáván ve vyšších dávkách samostatně bez jiného inhibitoru proteázy, jsou plazmatické
expozice ritonaviru u pacientů ve věku 50–70 let srovnatelné s těmi, které byly pozorovány u mladších
pacientů.
Pacienti s poruchou funkce jater
Po opakovaném podávání ritonaviru zdravým dobrovolníkům s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater mezi těmito dvěma skupinami nelišila významně expozice ritonaviru po normalizaci dávky.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Farmakokinetika ritonaviru nebyla u pacientů s poruchou funkce ledvin studována. Jelikož je renální
clearance ritonaviru zanedbatelná, nelze u pacientů s postižením ledvin očekávat změny v celkové
tělesné clearance.
Pediatričtí pacienti
Farmakokinetické parametry ritonaviru v ustáleném stavu byly zjišťovány u dětí starších dvou let
infikovaných HIV virem, které dostávaly dávky od 250 mg/m2 dvakrát denně do 400 mg/m2 dvakrát
denně. Zjištěné koncentrace po podávání ritonaviru v dávce 350-400 mg/m2 dvakrát denně byly
u dětských pacientů srovnatelné s koncentracemi, které byly zjištěny u dospělých osob, které dostávaly
600 mg ritonaviru u pediatrických pacientů starších 2 let ve všech dávkovacích režimech přibližně 1,5 až 1,7krát vyšší
než u dospělých subjektů.
Farmakokinetické parametry ritonaviru v ustáleném stavu byly hodnoceny u HIV infikovaných dětí ve
věku do 2 let, jimž byly podávány dávky od 350 mg/m2 dvakrát denně do 450 mg/m2 dvakrát denně.
Koncentrace ritonaviru, získané v této studii, byly velmi proměnlivé a poněkud nižší než ty, jež byly
získány při podávání 600 mg Perorální clearance ritonaviru věku pohybovaly okolo 9,0 l/hod/m2, u dětí mezi 3 a 6 měsíci věku byla 7,8 l/hod/m2 a u dětí ve věku
od 6 do 24 měsíců byla 4,4 l/hod/m2.