Relenza

Absorpce
V průběhu farmakokinetických studií byla prokázána nízká biologická dostupnost přípravku při
perorálním podání, průměrně 2 % (min. 1 %, max. 5 %). Z analogických klinických studií zaměřených
na perorálně inhalovaný zanamivir vyplynulo, že asi 4 až 17 % dávky se systémově vstřebává,
přičemž maximálních koncentrací přípravku v séru bylo dosaženo v průběhu jedné až dvou hodin.
Špatná absorpce přípravku má za následek nízké systémové koncentrace, proto při inhalačním podání
nedojde k signifikantní systémové expozici. Po opakovaných inhalacích nebyly pozorovány změny
v kinetice léčiva.

Distribuce
Zanamivir se neváže na bílkoviny plazmy (< 10 %). Distribuční objem zanamiviru u dospělých je
přibližně 16 l, což odpovídá objemu extracelulární tekutiny. Po perorálním inhalačním podání se
převážná část zanamiviru ve vysokých koncentracích deponuje v celém respiračním traktu, a léčivá
látka se tak dostává až k místu chřipkové infekce.

Biotransformace
Zanamivir se nemetabolizuje a v nezměněné podobě se vylučuje ledvinami.

Eliminace
Po inhalačním podání dosahuje poločas eliminace zanamiviru v séru 2,6 až 5,05 hodin. V plném
rozsahu se vylučuje renální filtrací. Celková clearance odhadovaná z hodnoty clearance v moči se
pohybuje od 2,5 do 10,9 l/h. Přípravek se vyloučí ledvinami v průběhu 24 hodin.

Porucha funkce ledvin
Při inhalačním podání zanamiviru je přibližně 4-17 % dávky absorbováno. U závažné poruchy funkce
ledvin byly odebrány vzorky od studovaných jedinců po jednotlivé intravenózní dávce 2 mg
a dosažené hladiny byly dvakrát až čtyřikrát vyšší, než by byla očekávaná expozice po inhalaci.
V normálním dávkovacím režimu (10 mg dvakrát denně) je předpokládaná expozice v 5. dnu
čtyřicetinásobně nižší, než jaká byla tolerována u zdravých jednotlivců po opakovaných i.v. podáních.
Vzhledem k bezpečnosti zanamiviru není ani při podávání vyšších dávek zapotřebí dávku upravovat.

Porucha funkce jater
Zanamivir se nemetabolizuje v játrech, a proto u pacientů s poruchou funkce jater není zapotřebí
dávku upravovat.

Starší pacienti
Při terapeutických denních dávkách 20 mg je biologická dostupnost nízká (4 až 17 %), a proto
systémová expozice zanamiviru není signifikantní. Jakékoli změny farmakokinetiky související
s věkem nemají klinické důsledky, a proto dávky není třeba upravovat.

Pediatričtí pacienti
V otevřené klinické studii s jednou dávkou byla farmakokinetika zanamiviru hodnocena
u 16 pediatrických jedinců ve věkovém rozmezí od 6 do 12 let při podání inhalační lékové formy
suchého prášku (10 mg) (Diskhaler – zdravotnický prostředek). Systémová expozice u dětí byla
podobná podání 10 mg inhalačního prášku dospělým, ale variabilita byla veliká ve všech věkových
skupinách a více zřetelná u nejmladších dětí. Pět pacientů bylo vyřazeno vzhledem k nedetekovatelné
sérové hladině ve všech časových bodech nebo 1,5 hodiny po podání dávky, což naznačovalo
neadekvátní podání přípravku.