Paracetamol zentiva k.s.

V případě předávkování paracetamolem je nezbytná okamžitá lékařská pomoc, a to i v případě když
nejsou přítomny žádné příznaky předávkování.

Symptomy
Předávkování i relativně nízkými dávkami paracetamolu může mít za následek závažné poškození
jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu.
Během 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, letargie, anorexie, bledost a pocení, nebo mohou
být pacienti asymptomatičtí. Bolest břicha může být prvním příznakem poškození jater a objevuje
se za 1–2 dny. Předávkování paracetamolem může způsobit nekrózu jaterních buněk, která
pravděpodobně vyvolá kompletní ireverzibilní nekrózu, což vede k hepatocelulární insuficienci,
metabolické acidóze a encefalopatii, která může vést ke kómatu a smrti. Současně jsou pozorovány
zvýšené hladiny jaterních aminotransferáz (AST, ALT), laktátdehydrogenázy a bilirubinu spolu
s prodlouženým protrombinovým časem, který se může objevit za 12 až 48 hodin po podání.
Prodloužení protrombinového času je jedním z ukazatelů zhoršené funkce jater, a proto se
doporučuje jeho sledování. Komplikace selhání jater zahrnují edém mozku, krvácení, hypoglykemii,
hypotenzi, infekci a renální selhání.
Poškození jater je pravděpodobnější u pacientů, kteří užili větší než doporučené množství
paracetamolu. Předpokládá se, že nadměrné množství toxického metabolitu se nevratně váže na
jaterní tkáň. U některých pacientů může být zvýšené riziko poškození jater v důsledku toxicity
paracetamolu. Mezi rizikové faktory patří:
− Pacienti s onemocněním jater.
− Starší pacienti.
− Malé děti.
− Pacienti dlouhodobě léčení karbamazepinem, fenobarbitalem, fenytoinem, primidonem,
rifampicinem, třezalkou tečkovanou nebo jinými léky, které indukují jaterní enzymy.
− Pacienti, kteří pravidelně konzumují alkohol v množství překračujícím doporučené
množství.
− Pacienti s deplecí glutathionu, např. při poruchách příjmu potravy, cystické fibróze,
infekci HIV, hladovění, kachexii.

Akutní selhání ledvin se může vyskytnout i bez přítomnosti závažné poruchy funkce jater. Dalšími
projevy intoxikace jsou poškození myokardu, srdeční arytmie a pankreatitida.

Opatření
Je nutná hospitalizace. Je třeba provést odběr krve ke stanovení počáteční plazmatické koncentrace
paracetamolu. V případě jednorázového akutního předávkování má být plazmatická koncentrace
paracetamolu změřena 4 hodiny po požití. Vyvolání zvracení, výplach žaludku, zvláště byl-li
paracetamol požit před méně než 4 hodinami, poté je nutné podat methionin (2,5 g p. o.), dále jsou
vhodná podpůrná opatření. Podání aktivního uhlí z důvodů snížení gastrointestinální absorpce je
sporné. Specifické antidotum N-acetylcystein je nutno podat co nejdříve, do 8–15 hodin po otravě,
příznivé účinky však byly pozorovány i při pozdějším podání acetylcysteinu. Acetylcystein má být
podáván v souladu s národními léčebnými pokyny, obvykle se podává dospělým, dospívajícím a
dětem i. v. v 5% glukóze v počáteční dávce 150 mg/kg tělesné hmotnosti během 15 minut. Dále mg/kg v infuzi 5% glukózy po dobu 4 hodin a poté 100 mg/kg do 16. resp. 20. hodiny od zahájení
léčby. Acetylcystein lze podat i p. o. do 10 hodin od požití toxické dávky paracetamolu v dávce 140 mg/kg 3krát denně. U velmi těžkých otrav je možná hemodialýza či hemoperfuze. Má být
zavedena symptomatická léčba.