Nulojix

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Potransplantační lymfoproliferativní porucha
Ve studiích fáze 2 a 3 u pacientů léčených belataceptem než u pacientů léčených cyklosporinem transplantovaného orgánu léčení belataceptem, kteří jsou EBV séronegativní, jsou vystaveni
zvýšenému riziku vzniku PTLD ve srovnání s příjemci, kteří jsou EBV pozitivní Sérologie EBV by se má ověřit před zahájením podávání belataceptu. Příjemci transplantovaného
orgánu, kteří jsou EBV séronegativní nebo jejichž status protilátek je neznámý, nemají belatacept
dostávat
Kromě EBV séronegativity zahrnují další známé rizikové faktory PTLD infekci cytomegalovirem
u pacientů léčených belataceptem v klinických studiích fáze 3
PTLD se u pacientů léčených belataceptem nejčastěji projevovala v centrálním nervovém systému
neurologickými, kognitivními nebo behaviorálními příznaky.

Infekce

Použití imunosupresiv, včetně belataceptu, může zvýšit citlivost k infekci, včetně fatálních infekcí,
oportunních infekcí, tuberkulózy a herpesu leukoencefalopatie
Profylaxe CMV se doporučuje po dobu alespoň 3 měsíců po transplantaci, zejména u pacientů se
zvýšeným rizikem CMV infekce. Profylaxe pneumocystové pneumonie se doporučuje po dobu
alespoň 6 měsíců po transplantaci.

Tuberkulóza byla častěji pozorována u pacientů, kteří dostávali v klinických studiích belatacept
namísto cyklosporinu v současnosti žijí nebo žili v zemích s vysokou prevalencí tuberkulózy. Pacienti by mají být před
zahájením podávání belataceptu vyšetřeni s ohledem na tuberkulózu a mají být testováni s ohledem na
latentní infekci. Před zahájením podávání belataceptu má být zavedena adekvátní léčba latentní
tuberkulózy.

Progresivní multifokální leukoencefalopatie

PML je vzácná, často rychle progredující a fatální oportunní infekce CNS, která je způsobena John
Cunninghamovým u pacientů, kteří dostávali belatacept ve vyšších dávkách, než je doporučený režim. Ve studiích
hodnotících podávání belataceptu u pacientů po transplantaci ledvin byl hlášen jeden případ PML
u pacienta, který dostal antagonistu receptoru pro IL-2, mofetil-mykofenolát jako souběžnou léčbu. Ve studii po transplantaci jater dostal pacient MMF a kortikosteroidy jako
souběžnou léčbu. Vzhledem k tomu, že bylo s vyššími hladinami celkové imunosuprese spojeno vyšší
riziko PML a dalších infekcí, nemají být překročeny doporučené dávky belataceptu a souběžně
podávaných imunosupresiv včetně MMF nebo MPA
Časná diagnóza a léčba může zmírnit dopad PML. Lékaři mají zvážit PML v diferenciální diagnostice
u pacientů s novými nebo zhoršujícími se neurologickými, kognitivními nebo behaviorálními
příznaky. PML je obvykle diagnostikována pomocí zobrazení mozku, které zahrnuje magnetickou
rezonanci DNA JC viru polymerázovou řetězovou reakcí třeba u subjektů zvážit biopsii mozku, pokud není možné diagnózu PML stanovit pomocí PCR
mozkomíšního moku a neurozobrazovacími metodami. U všech suspektních nebo potvrzených
případů PML se doporučuje konzultace s neurologem.

Pokud je diagnostikována PML, doporučuje se při zohlednění rizika pro štěp ukončení imunosuprese
nebo její snížení. Plazmaferéza může urychlit odstranění belataceptu.

Malignity

Kromě PTLD jsou pacienti, kteří dostávají imunosupresivní režimy, včetně belataceptu, vystaveni
zvýšenému riziku vzniku maligních onemocnění včetně rakoviny kůže slunečnímu a ultrafialovému opalovacích krémů s vysokým ochranným faktorem.

Trombóza štěpu

V klinických studiích byla zvýšená incidence trombózy štěpu pozorována v potransplantačním období
u příjemců dárcovských alograftů s rozšířenými kritérii. V postmarketingovém sledování pacientů
s jinými predispozičními rizikovými faktory trombózy ledvinového štěpu se trombóza ledvinového
štěpu vyskytla, pokud byla počáteční dávka anti-thymocytárního globulinu jako imunosupresivní
indukce podána zároveň nebo téměř ve stejnou dobu jako první dávka belataceptu
Převedení z udržovací léčby CNI

Převedení klinicky stabilních pacientů z udržovacího režimu CNI na léčbu belataceptem může
zpočátku zvýšit riziko akutního odhojení transplantátu. Po převedení na belatacept se doporučuje po
dobu nejméně 6 měsíců bližší sledování podle místních standardů péče kvůli akutnímu odhojení
transplantátu. Údaje o převedení pacientů s vyšším imunologickým rizikem nejsou k dispozici, protože
tito pacienti byli na základě protokolem definovaných kriterií souvisejících s předchozí anamnézou
odhojení transplantátu převedení na belatacept zpočátku vystaveni dalšímu riziku akutního odhojení transplantátu oproti těm,
kteří byli skutečně studováni. U subjektů s vysokým imunologickým rizikem má být převedení
zváženo, pouze pokud se předpokládá, že potenciální přínosy převáží rizika.

Transplantace jater

Bezpečnost a účinnost belataceptu nebyla stanovena u pacientů s transplantovanými játry, a proto se
takovéto použití nedoporučuje. V jediné klinické studii fáze 2 bylo u pacientů, kterým byla játra
transplantována de novo, pozorováno zvýšení počtu úmrtí u 2 ze 3 studovaných režimů zahrnujících
belatacept. Tyto dávkovací režimy belataceptu se lišily od těch, které byly hodnoceny u příjemců
transplantované ledviny
Souběžné použití s jinými imunosupresivními látkami

Belatacept byl podáván v klinických studiích s těmito imunosupresivními látkami: basiliximabem,
MPA a kortikosteroidy.

Terapie snižující počet leukocytů a MPA: Vzhledem k tomu, že celková zátěž imunosupresivy je
rizikový faktor pro vznik maligních onemocnění a oportunních infekcí, je třeba se vyhýbat vyšším než
doporučeným dávkám souběžné imunosupresivní léčby. Léčbu snižující počet lymfocytů v rámci
terapie akutní rejekce je třeba používat opatrně.
Pacienti s vysokým PRA často vyžadují zvýšenou imunosupresivní léčbu. Belatacept nebyl hodnocen
u pacientů s PRA > 30 %
Omezování kortikosteroidů: Snižování dávek kortikosteroidů u pacientů používajících belatacept se
musí provádět opatrně, zejména u pacientů s vysokým imunologickým rizikem, jako jsou pacienti
s neshodami lidských leukocytárních antigenů bylo používání belataceptu ve spojení s indukcí basiliximabem, s mofetil-mykofenolátem a snížením
dávky kortikosteroidů na 5 mg denně do 6. týdne po transplantaci spojeno se zvýšeným výskytem
akutní rejekce, zejména rejekce stupně III. Tyto rejekce stupně III se vyskytly u pacientů s neshodami
HLA 4 až 6
U pacientů, kteří mohou být převedeni z belataceptu na jiné imunosupresivum, si mají být lékaři
vědomi 9–10denního biologického poločasu belataceptu, aby se zabránilo potenciálnímu
poddávkování nebo předávkování imunosupresivní léčbou po přerušení belataceptu.

Alergické reakce

V případě podání belataceptu byly v klinických studiích hlášeny reakce související s infúzí. Pacienti
nemusí být předem léčeni, aby se zabránilo alergickým reakcím třeba u pacientů s anamnézou alergických reakcí na belatacept nebo na jakoukoli pomocnou látku.
Během post-marketingového sledování byla hlášena anafylaxe jakékoliv závažné alergické reakce nebo anafylaxe, je nutné léčbu přípravkem NULOJIX okamžitě
přerušit a zahájit odpovídající terapii.

Vakcinace

Imunosupresivní terapie může ovlivnit odpověď na vakcinaci. Proto může být během léčby
belataceptem vakcinace méně účinná, i když toto nebylo hodnoceno v klinických studiích. Je třeba se
vyvarovat použití živých vakcín
Autoimunitní proces

Existuje teoretická obava, že by léčba belataceptem mohla zvýšit riziko autoimunních procesů bod 4.8
Imunogenicita

I když se vyskytlo několik pacientů, u nichž došlo ke vzniku protilátek a nedošlo k zjevné korelaci
vzniku protilátek ke klinické odpovědi nebo nežádoucím účinkům, jsou data pro definitivní hodnocení
příliš omezená Bezpečnost a účinnost opakované léčby belataceptem nebyly hodnoceny. Potenciální působení již
existujících protilátek proti belataceptu se musí vzít v úvahu při zvažování opakované léčby
belataceptem, která následuje po dlouhotrvajícím přerušení, zejména u pacientů, kteří nedostávali
imunosupresivní léčbu kontinuálně.

Obsah sodíku

Tento léčivý přípravek obsahuje 0,55 mmol neboli 13 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což
odpovídá 0,64 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g. Toto je třeba vzít v úvahu při léčbě pacientů na dietě s kontrolovaným
příjmem sodíku.