Nolicin

Farmakoterapeutická skupina: fluorochinolony, ATC kód: J01MA
Mechanismus účinku
Antibakteriální účinnost norfloxacinu je založena na inhibici syntézy DNA bakteriální buňky.
Hlavním účinkem je inhibice enzymu DNA gyrázy (topoizomerázy II) a topoizomerázy IV.

Vztah farmakodynamiky a farmakokinetiky
Účinnost závisí hlavně na poměru Cmax (maximální sérová koncentrace): MIC (minimální inhibiční
koncentrace) patogenu a na poměru AUC (plocha pod křivkou): MIC patogenu.

Mechanismus vzniku rezistence
Rezistence na norfloxacin může vznikat následujícími mechanizmy:
- Modifikace cílových struktur: Hlavním mechanismem rezistence na norfloxacin a další
fluorochinolony je změna topoizomerázy II a IV v důsledku mutace.
- Další mechanismy rezistence vedou ke snížení koncentrace fluorochinolonů v místě působení.
V důsledku snížené penetrace do bakteriální buňky, která je způsobená sníženou tvorbou porinů
nebo zvýšením efluxu z buňky pomocí efluxních pump.
- Přenositelná, plazmidem kódovaná rezistence byla prokázána u bakterií Escherichia coli a
Klebsiella spp.

Mezi norfloxaciem a ostatními fluorochinolony existuje částečná nebo úplná zkřížená rezistence.

Hraniční hodnoty
Testování norfloxacinu se provádí pomocí obvyklých sérií ředění. Pro citlivé a rezistentní
mikroorganismy byly stanoveny následující minimální inhibiční koncentrace:

Hraniční hodnoty podle EUCAST (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing):

Druh citlivý rezistentní
Enterobacteriaceae ≤ 0,5 mg/l > 1 mg/l
Hraniční hodnoty druhově nespecifické* ≤ 0,5 mg/l > 1 mg/l



* založené především na sérové farmakokinetice

Citlivost
Prevalence rezistence vybraných druhů se může lišit geograficky a časově. Je proto vhodná informace
o lokální rezistenci, zejména pokud se jedná o zajištění odpovídající léčby závažných infekcí. Pokud
jsou na základě situace v lokální rezistenci pochybnosti o účinnosti norfloxacinu, je třeba požádat
o radu experta.

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus saprophyticus°
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Proteus vulgaris
Salmonella enteritidis (enteritis salmonella)°
Serratia marcescens

Druhy, u nichž získaná rezistence může být problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus (citlivý na meticilin)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Campylobacter jejuni
Citrobacter freundii
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Neisseria gonorrhoeae
Proteus mirabilis
Pseudomonas aeruginosa

Přirozeně rezistentní organismy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecium
Staphylococcus aureus (rezistentní na meticilin)
Streptococcus agalactiae
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Stenotrophomonas maltophilia
Anaerobní mikroorganismy
Clostridium difficile
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia trachomatis
Mycoplasma hominis
Ureaplasma urealyticum
° V době zveřejnění tabulky nebyly k dispozici žádné aktuální údaje. Citlivost se předpokládá
v primární literatuře, standardních pracích a doporučeních k terapii