Naxalgan

V konvenčních bezpečnostních farmakologických studiích na zvířatech byl pregabalin v klinicky
odpovídajících dávkách dobře tolerován. Ve studiích toxicity po opakovaném podání dávek potkanům a
opicím byly pozorovány účinky na CNS, zahrnující sníženou aktivitu, zvýšenou aktivitu a ataxii. Při
dlouhodobé expozici pregabalinem na hladinách 5x vyšších, než jsou průměrné hladiny u lidí při podávání
maximální doporučené klinické dávky, byl pozorován vyšší výskyt atrofie sítnice, kterou je často možné
vidět u starších potkanů albínů.

Pregabalin nebyl teratogenní u myší, potkanů a králíků. Pregabalin přivodil fetální toxicitu u potkanů a
králíků při jejich vystavení dávkám výrazně vyšším, než je expozice u lidí. Ve studiích prenatální a

postnatální toxicity způsobil pregabalin vývojovou toxicitu u potomků potkanů vystavených dávkám > 2x
vyšším, než je maximální doporučená expozice u lidí.

Pouze při expozicích výrazně vyšších, než jsou terapeutické expozice, byly pozorovány nežádoucí účinky na
fertilitu samců i samic potkanů. Nežádoucí účinky na samčí reprodukční orgány a parametry spermií byly
reverzibilní a objevovaly se pouze při expozicích výrazně vyšších než terapeutických, nebo souvisely se
spontánním degenerativním procesem samčích reprodukčních orgánů u potkanů. Proto jsou tyto účinky
považovány za klinicky málo nebo vůbec relevantní.

Na základě výsledků baterie testů in vitro a in vivo nebyla zjištěna genotoxicita pregabalinu.

Proběhly dvouleté studie kancerogenity na potkanech a myších. U potkanů nebyly pozorovány tumory při
expozici až 24x vyšší, než je průměrná expozice u člověka při maximální doporučené klinické dávce 600 mg
za den. U myší nebyla zaznamenána zvýšená incidence tumorů při expozicích obdobných průměrné expozici
člověka, ale při vyšších expozicích byla pozorována zvýšená incidence hemangiosarkomu. Non-genotoxický
mechanismus vytváření tumorů vyvolaných pregabalinem u myší zahrnuje změny krevních destiček a s tím
související proliferaci endoteliálních buněk. Tyto změny krevních destiček se podle krátkodobých nebo
limitovaných dlouhodobých klinických údajů u potkanů nebo člověka nevyskytovaly. Není důkaz, který by
nasvědčoval možnému riziku pro člověka.

U mláďat potkanů se typ toxicity kvalitativně neliší od toxicity pozorované u dospělých zvířat. Mláďata
potkanů jsou však citlivější. Při terapeutických hladinách pregabalinu byly přítomny klinické známky
hyperaktivity CNS a bruxismus a určité změny růstu (přechodné potlačení přibývání na váze). Účinky na
cyklus říje byly pozorovány při 5x vyšších dávkách, než jsou terapeutické dávky u lidí. U mláďat potkanů
byla pozorována 1-2 týdny po expozici vyšší než dvojnásobné terapeutické dávky pro člověka snížená
akustická úleková odpověď. Devět týdnů po expozici nebyl tento účinek dále pozorován.