Melphalan zentiva

Léčba melfalanem má probíhat pod dohledem lékaře se zkušenostmi s použitím protinádorových
terapií.


Obecná informace
Melfalan je určen pouze k intravenóznímu podání a k regionální arteriální perfuzi. V dávkách nad mg/m2 by melfalan neměl být podáván bez záchranné medikace pro hematopoetické kmenové buňky.

Pro intravenózní podání se doporučuje, aby byl melfalan vstřikován pomalu do rychle tekoucího
infuzního roztoku injekčním portem, který je otřený. Pokud přímá injekce do rychle tekoucí infuze
není vhodná, může být melfalan podáván naředěný v infuzním vaku.

Je třeba dbát na to, aby nedošlo k extravazaci melfalanu, a v případech špatného přístupu do periferní
žíly má být zváženo použití centrálního žilního katétru.

Při vysokých dávkách melfalanu, při autologní transplantaci kostní dřeně nebo bez ní, se doporučuje
podání pomocí centrálního žilního katétru. Vzhledem k existujícím rizikům a požadované úrovni
podpůrné péče (viz bod 4.4) má být podávání vysokých dávek melfalanu omezeno na specializovaná
pracoviště s příslušným zařízením a prováděno pouze zkušenými lékaři.

V případě regionální arteriální perfuze je třeba pro podrobnou metodiku nahlédnout do literatury.

Během intravenózního podání chraňte pacienta před vnějším kontaktem s injekčním/infuzním
roztokem melfalanu (viz bod 4.4).

Tromboembolické příhody
Tromboprofylaxe má být podávána nejméně prvních 5 měsíců léčby, zejména u pacientů s dalšími
trombotickými rizikovými faktory. Rozhodnutí o zavedení antitrombotických profylaktických opatření
má být provedeno po pečlivém posouzení existujících rizikových faktorů u každého pacienta (viz body
4.4 a 4.8).

Pokud se u pacienta objeví jakékoliv tromboembolické příhody, musí být léčba přerušena a zahájena
standardní antikoagulační léčba. Jakmile byl pacient stabilizován na antikoagulační léčbě a byly
zvládnuty jakékoliv komplikace thromboembolické příhody, podávání melfalanu v kombinaci s
lenalidomidem a prednisonem nebo thalidomidem a prednisonem nebo dexamethasonem může být
znovu zahájeno v původní dávce v závislosti na posouzení přínosu a rizika. Během léčby melfalanem
má pacient pokračovat v antikoagulační léčbě.

Dávkování

Mnohočetný myelom

Běžná dávka

Melfalan se podává intermitentně, a to v monoterapii nebo v kombinaci s jinými cytotoxickými
přípravky. Podávání prednisonu bylo také zahrnuto do řady režimů.

Při použití v monoterapii je typický intravenózní dávkovací režim melfalanu 0,4 mg/kg tělesné
hmotnosti (16 mg/m2 plochy povrchu těla) opakovaný ve vhodných intervalech (např. každé 4 týdny)
za předpokladu, že v tomto období došlo k zotavení periferního krevního obrazu.

Vysoká dávka
Vysokodávkové režimy obvykle používají jednotlivé intravenózní dávky v rozmezí 100 až 200 mg/mplochy tělesného povrchu (přibližně 2,5 až 5,0 mg/kg tělesné hmotnosti), ovšem záchranná medikace
pro hematopoetické kmenové buňky se stává nezbytnou při dávkách vyšších než 140 mg/m2 plochy
povrchu těla.

Adenokarcinom ovaria
Při intravenózním podání v monoterapii je obvykle použita dávka 1 mg/kg tělesné hmotnosti
(přibližně 40 mg/m2 plochy povrchu těla) podávaná ve 4týdenních intervalech.


V kombinaci s jinými cytotoxickými přípravky se užívají intravenózní dávky mezi 0,3 a 0,4 mg/kg
tělesné hmotnosti (12 až 16 mg/m2 plochy povrchu těla) v intervalech 4 až 6 týdnů.

Pokročilý neuroblastom
Dávky mezi 100 a 240 mg/m2 plochy tělesného povrchu (někdy rozděleny rovnoměrně po 3 po sobě
následující dny) spolu se záchranou hematopoetických kmenových buněk byly použity buď v
monoterapii nebo v kombinaci s radioterapií a/nebo s jinými cytotoxickými přípravky.

Maligní melanom
Hypertermická regionální perfuze melfalanem se používá jako adjuvans k operaci časného maligního
melanomu a jako paliativní léčba pokročilého, ale lokalizovaného onemocnění. Podrobnosti o perfuzní
technice a použité dávce je třeba vyhledat ve vědecké literatuře. Typické rozmezí dávek pro perfuzi
horní končetiny je 0,6 až 1,0 mg/kg tělesné hmotnosti a pro dolní končetinu 0,8 až 1,5 mg/kg tělesné
hmotnosti.

Sarkom měkkých tkání
Hypertermická regionální perfuze melfalanem se používá k léčbě všech stadií lokalizovaného sarkomu
měkkých tkání, obvykle v kombinaci s chirurgickým zákrokem. Podrobnosti o perfuzní technice a
použité dávce je třeba vyhledat ve vědecké literatuře. Typické rozmezí dávek pro perfuzi horní
končetiny je 0,6-1,0 mg/kg tělesné hmotnosti a pro dolní končetinu 1-1,4 mg/kg tělesné hmotnosti.

Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace
Melfalan je v konvenčních dávkách u dětí pouze vzácně indikován a pokyny pro dávkování nelze
stanovit.

U dětského neuroblastomu byly užity vysoké dávky melfalanu ve spojení se záchranou
hematopoetických kmenových buněk. Je možno použít pokyny pro dávkování založené na ploše
povrchu těla.

Viz také odstavec o propylenglykolu v bodu 4.4.

Starší pacienti
Přestože se melfalan v konvenční dávce často užívá u starších pacientů, nejsou k dispozici žádné
specifické informace týkající se jeho podávání této podskupině pacientů.

Zkušenosti s použitím vysoké dávky melfalanu u starších pacientů jsou omezené. Před použitím
vysokých dávek melfalanu u starších pacientů se má proto zvážit a potvrdit adekvátní výkonnostní
stav a funkce orgánů.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Přestože je clearance melfalanu proměnlivá, může být při renálním poškození snížena.

Aktuální dostupné farmakokinetické údaje nepodporují absolutní doporučení ke snížení dávky při
podávání melfalanu pacientům s poruchou funkce ledvin, ale může být rozumné použít zpočátku
sníženou dávku, dokud nebude stanovena míra tolerance. Pokud se melfalan používá v konvenční
intravenózní dávce (8-40 mg/m2 plochy povrchu těla), doporučuje se, aby počáteční dávka byla
snížena o 50 % a následné dávkování určeno podle stupně hematologické suprese.

U vysokých intravenózních dávek melfalanu (100 až 240 mg/m2 plochy povrchu těla) závisí potřeba
snížení dávky na stupni poškození ledvin, na tom, zda jsou znovu podávány hematopoetické kmenové
buňky, a na terapeutické potřebě. Jako vodítko při léčbě vysokými dávkami melfalanu bez záchrany
hematopoetických kmenových buněk u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu 30 až 50 ml/min) je obvyklé snížení dávky o 50 %.


Vysoké dávky melfalanu se záchranou hematopoetických kmenových buněk byly úspěšně použity i u
dialyzovaných pacientů s terminálním selháním ledvin. Podrobnosti naleznete v příslušné literatuře.

Viz také odstavec o propylenglykolu v bodu 4.4.

Pacienti s poruchou funkce jater
Viz odstavec o propylenglykolu v bodu 4.4.

Způsob podání

Injekce/infuze
Pokyny pro rekonstituci a případné ředění léčivého přípravku před podáním jsou uvedeny v bodu 6.6.

Po rekonstituci má být léčivý přípravek čirý, viz bod 6.6.