Lamivudin teva pharma b.v.
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Lamivudin Teva Pharma B.V. 150 mg potahované tablety
Lamivudin Teva Pharma B.V. 300 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Lamivudin Teva Pharma B.V. 150 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje lamivudinum 150 mg.
Lamivudin Teva Pharma B.V. 300 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje lamivudinum 300 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Lamivudin Teva Pharma B.V. 150 mg potahované tablety
Světle šedá, bikonvexní potahovaná tableta ve tvaru kosočtverce přibližně délky 14,5 mm a 7,0 mm
šířky, s vyražením „L 150“ a půlicí rýhou na jedné straně a s půlicí rýhou na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
Lamivudin Teva Pharma B.V. 300 mg potahované tablety
Šedá, bikonvexní potahovaná tableta ve tvaru kosočtverce přibližně délky 18,0 mm a 8,0 mm šířky,
s vyražením „L 300“ a půlicí rýhou na jedné straně, druhá strana je hladká.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Lamivudin Teva Pharma B.V. je indikován v kombinaci s jinými antiretrovirotiky k terapii dospělých
a dětí infikovaných virem lidské imunodeficience
4.2 Dávkování a způsob podání
Terapii má zahajovat lékař, který má zkušenosti s léčbou infekcí HIV.
Lamivudin je také dostupný jako perorální roztok pro děti starší než tři měsíce a s tělesnou hmotností
nižší než 14 kg nebo pro pacienty, kteří nemohou polykat tablety Pacienti přecházející z léčby lamivudinem ve formě perorálního roztoku na lamivudin ve formě tablet
se mají řídit doporučeními pro dávkování konkrétní lékové formy
Dávkování
Dospělí, dospívající a děti Doporučené dávkování lamivudinu je 300 mg denně. Může se též podávat buď jako 150 mg tableta
dvakrát denně nebo jako 300 mg tableta jednou denně 300mg tableta je vhodná pouze pro podávání jednou denně.
Děti
Pro Lamivudin Teva Pharma B.V. tablety se doporučuje dávkování podle skupin tělesné hmotnosti.
Děti s tělesnou hmotností ≥ 20 kg až < 25 kg: Doporučená dávka je 225 mg denně. Tu lze podat buď
jako 75 mg
Děti s tělesnou hmotností 14 až < 20 kg: Doporučená dávka je 150 mg denně. Tu lze podat jako 75 mg
Děti od tří měsíců věku: Vzhledem k tomu, že 300mg tabletou bez půlicí rýhy nelze u této pacientské
populace dosáhnout přesného dávkování, doporučuje se používat tablety přípravku Lamivudin Teva
Pharma B.V. 150 mg s půlicí rýhou a řídit se odpovídajícími pokyny pro dávkování.
Děti mladší než tři měsíce: Podávání se vzhledem k nedostatečným údajům nedoporučuje bod 5.2
Pacienti přecházející z dávkování dvakrát denně na dávkování jednou denně mají užít doporučenou
dávku pro dávkování jednou denně dávkování dvakrát denně a poté pokračovat v užívání doporučené dávky jednou denně výšedoporučenou dávku pro dávkování dvakrát denně přibližně 24 hodin po poslední dávce režimu
dávkování jednou denně.
Zvláštní populace
Starší osoby: Nejsou k dispozici specifické údaje; v této věkové skupině je však doporučena speciální
péče vzhledem ke změnám souvisejícím s věkem, jako je například pokles funkce ledvin a změny
hematologických parametrů.
Porucha funkce ledvin: U pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce ledvin dochází
následkem snížené clearance lamivudinu k vzestupu jeho koncentrací. Proto je zapotřebí upravit
dávkování u pacientů, u kterých clearance kreatininu klesla pod 30 ml/min použitím lamivudinu
v lékové formě perorálního roztoku
Doporučená dávkování – dospělí, dospívající a děti
Clearance kreatininu
První dávka Udržovací dávkování
≥ 50 㰳 噺栀doporučuje se užívání perorálního roztoku
㔀鸠㔀鸠
乥předpokladu, že clearance kreatininu a clearance lamivudinu jsou u dětí v podobném vztahu jako
u dospělých, se doporučuje, aby dávkování u dětí s poruchou funkce ledvin bylo redukováno podle
jejich clearance kreatininu, úměrně jako u dospělých. Pro dosažení doporučeného dávkování u dětí
s poruchou funkce ledvin ve věku alespoň 3 měsíce a tělesnou hmotností nižší než 25 kg může být
nejvhodnější perorální roztok v dávce 10 mg/ml.
Doporučené dávkování - děti ve věku alespoň 3 měsíce a s tělesnou hmotností nižší než 25 kg:
Clearance kreatininu
První dávka Udržovací dávkování
≥ 㔀 mg/kg jednou denně
㔀 mg/kg dvakrát denně
㔀鸠㔀鸠
Porucha funkce jater: Údaje získané sledováním pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou
funkce jater ukazují, že porucha funkce jater nemá podstatný vliv na farmakokinetiku lamivudinu. Na
základě těchto údajů středně závažná ani závažná porucha funkce jater, pokud není doprovázena
poruchou funkce ledvin, není důvodem pro úpravu dávkování.
Způsob podání
Lamivudin Teva Pharma B.V. lze užívat spolu s jídlem nebo nalačno.
Aby se zajistilo podání celé dávky, měly by se tablety ideálně spolknout celé bez rozdrcení.
Pro pacienty, kteří nemohou polykat tablety, lze také tablety rozdrtit a přidat k malému množství
polotuhé potravy nebo tekutiny; to je pak nutno spolknout ihned
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek Lamivudin Teva Pharma B.V. se nedoporučuje k monoterapii.
Porucha funkce ledvin: U pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce ledvin se
následkem snížené clearance lamivudinu prodlužuje jeho terminální plazmatický poločas, a proto je
nutné upravit dávkování
Trojkombinovaná nukleosidová léčba: Když byl lamivudin kombinován s tenofovir-disoproxyl-
fumarátem a abakavirem, nebo také s tenofovir-disoproxyl-fumarátem a didanosinem v dávkovacím
režimu jednou denně byl hlášen vysoký výskyt virologického selhání a vznik rezistence v časné fázi.
Oportunní infekce: U pacientů užívajících přípravek Lamivudin Teva Pharma B.V. nebo jakékoli jiné
antiretrovirotikum se i přes tuto léčbu mohou vyvinout oportunní infekce a jiné komplikace infekce
HIV. Pacienti proto musejí zůstat pod pečlivým klinickým dohledem lékařů, kteří mají zkušenosti
s léčbou nemocí spojených s infekcí HIV.
Pankreatitida: Vzácně se vyskytly případy pankreatitidy. Není však jasné, zda tyto případy byly
způsobeny farmakoterapií, nebo základním onemocněním HIV. Vyskytnou-li se klinické známky,
symptomy nebo laboratorní abnormality svědčící pro pankreatitidu, musí být terapie přípravkem
Lamivudin Teva Pharma B.V. neprodleně zastavena.
Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero: Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým
způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudinu.
Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci u HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero
a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů; ty se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími
zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími účinky jsou hematologické poruchy neutropeniepřechodné. Vzácně byly hlášeny i některé neurologické poruchy s pozdním nástupem křeče, neobvyklé chování
nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte, které bylo in utero vystaveno působení
analogů nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné klinické nálezy neznámé etiologie, zvláště
neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní doporučení užívat antiretrovirovou léčbu
u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV.
Tělesná hmotnost a metabolické parametry: V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout
zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny
s kontrolou onemocnění a životním stylem. U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku
léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při
monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů
je třeba léčit podle klinické potřeby.
Syndrom imunitní reaktivace: Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie antiretroviral therapy, CARTvyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může
způsobit klinicky závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji
pozorovány během několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například
o cytomegalovirovou retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii
způsobenou patogenem Pneumocystis jiroveci zánětu mají být vyhodnoceny a v případě potřeby má být zahájena příslušná léčba. V souvislosti
s imunitní reaktivací byly hlášeny také autoimunitní poruchy autoimunitní hepatitidapo mnoha měsících od zahájení léčby.
Porucha funkce jater: Je-li lamivudin použit současně k léčbě HIV infekce a HBV, jsou další
informace týkající se použití lamivudinu k léčbě hepatitidy B dostupné v SPC přípravku lamivudin
100 mg.
Pacienti s chronickou hepatitidou B nebo C a pacienti léčení kombinovanou antiretrovirovou terapií
mají zvýšené riziko výskytu těžkých a potenciálně fatálních jaterních nežádoucích příhod. V případě
současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C, prosím, obraťte se rovněž na příslušné informace
o přípravku.
Zastaví-li se podávání přípravku Lamivudin Teva Pharma B.V. pacientům současně infikovaným
virem hepatitidy B, má se zvážit pravidelné vyšetření laboratorních indikátorů funkce jater a markerů
replikace HBV, jelikož ukončení podávání lamivudinu může vést k akutní exacerbaci hepatitidy. SPC pro lamivudin 100 mgPacienti s již dříve existujícími jaterními poruchami, včetně chronické aktivní hepatitidy, mají
v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšenou frekvenci výskytu poruch jaterních funkci,
a mají být proto pravidelně sledováni podle standardních požadavků. Je-li u těchto pacientů prokázané
zhoršování jaterního onemocnění, musí se zvážit přerušení nebo zastavení léčby
Pediatrická populace: Ve studii provedené s pediatrickými pacienty u dětí užívajících perorální roztok lamivudinu hlášeny nižší podíly virologické suprese a častější
virové rezistence ve srovnání s dětmi, které užívaly lékovou formu tablet. Kdykoli je to u dětí možné,
je vhodnější užít lamivudin ve formě tablet.
Osteonekróza: Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální kortikosteroidů, konzumaci alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnostipřípady osteonekrózy hlášeny především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při
dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost kloubů nebo pokud mají
pohybové potíže.
Lékové interakce: Lamivudin Teva Pharma B.V. se nemá užívat s žádnými jinými přípravky
obsahujícími lamivudin, nebo přípravky obsahujícími emtricitabin
Kombinace lamivudinu s kladribinem se nedoporučuje
Pomocná látka/Pomocné látky
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol že je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vzhledem k omezenému metabolismu lamivudinu, k jeho omezené vazbě na plazmatické proteiny
a k jeho téměř kompletní renální clearance je pravděpodobnost metabolických interakcí nízká.
Současná aplikace lamivudinu a kombinace trimethoprim/sulfamethoxazol v dávce 160 mg/ 800 mg
má vlivem trimethoprimové složky 40% zvýšení expozice lamivudinu. Pokud však pacient nemá poškozené renální funkce, není nutné
dávkování lamivudinu upravovat trimethoprimu nebo sulfamethoxazolu. Jestliže je žádoucí současná aplikace lamivudinu a ko-
trimoxazolu, mají být takto léčení pacienti klinicky sledováni. Je třeba se vyhnout současné aplikaci
lamivudinu a vysokých dávek ko-trimoxazolu, používaných v terapii pneumonie vyvolané patogenem
Pneumocystis jiroveci nebo v terapii toxoplazmózy.
Je třeba brát v úvahu možnost interakcí s jinými současně aplikovanými léčivými přípravky, zejména
jde-li o léčivé přípravky, jejichž hlavní eliminační cestou je aktivní renální sekrece prostřednictvím
transportního systému pro organické kationty; např. trimethoprim. Jiná léčiva cimetidins lamivudinem. Nukleosidové analogy tímto mechanismem, a jejich interakce s lamivudinem je proto nepravděpodobná.
Při společném podání zidovudinu s lamivudinem byl pozorován mírný zidovudinu, ale celková expozice farmakokinetiku lamivudinu
Vzhledem k podobnosti se lamivudin nemá podávat současně s jinými analogy cytidinu, jako
emtricitabinem. Lamivudin Teva Pharma B.V. se také nesmí užívat současně s dalšími léčivými
přípravky obsahujícími lamivudin
Lamivudin in vitro inhibuje intracelulární fosforylaci kladribinu, což vede k potenciálnímu riziku
ztráty účinnosti kladribinu v případě léčby kombinací těchto látek. Také některá klinická zjištění
ukazují na možnou interakci mezi lamivudinem a kladribinem. Z tohoto důvodu se současné podávání
lamivudinu a kladribinu nedoporučuje
Lamivudin není metabolizován enzymovým systémem CYP3A, a interakce s léčivy
metabolizovanými tímto systémem
Současné podání roztoku sorbitolu ve formě perorálního roztoku vedlo u dospělých k na dávce závislým snížením expozice lamivudinu
třeba se vyvarovat chronického současného podávání přípravku Lamivudin Teva Pharma B.V.
s léčivými přípravky obsahujícími sorbitol nebo jiné osmoticky působící polyalkoholy nebo
monosacharidové alkoholy monitorování virové nálože HIV-1, nelze-li se současnému chronickému podávání vyhnout.
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Obecně se při rozhodování, zda užít antiretrovirotika k léčbě infekce HIV u těhotných žen a zároveň
tak snížit riziko vertikálního přenosu HIV na novorozence, musí vzít v úvahu údaje od zvířat i klinická
zkušenost od těhotných žen. Studie lamivudinu na zvířatech ukázaly na vzestup raných embryonálních
úmrtí u králíků, nikoli však u potkanů placentou.
Více než 1 000 výstupů z užívání během prvního trimestru a více než 1 000 výstupů z užívání během
druhého a třetího trimestru u těhotných žen nenaznačují žádný malformační účinek a účinek na
plod/novorozence. Lamivudin Teva Pharma B.V. lze užívat během těhotenství, je-li to klinicky
potřebné. Na základě těchto údajů je riziko malformací u člověka nepravděpodobné.
U pacientek současně infikovaných virem hepatitidy, které jsou léčeny lamivudinem a následně
otěhotní, je třeba si uvědomit, že po vysazení lamivudinu může dojít k relapsu hepatitidy.
Mitochondriální dysfunkce: In vitro a in vivo bylo prokázáno, že nukleosidové a nukleotidové analogy
způsobují různé stupně mitochondriálního poškození. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u
kojenců, kteří byli in utero a/nebo postnatálně vystaveni působení nukleosidových analogů bod 4.4
Kojení
Lamivudin se po perorálním podání vylučoval do mateřského mléka v koncentracích podobných
koncentracím nacházejícím se v séru. Na základě výsledků od více než 200 párů matka/dítě léčených
na HIV infekci jsou koncentrace lamivudinu v séru u kojených dětí matek léčených na HIV infekci
velmi nízké hladiny, když kojené děti dosáhnou 24 týdnů věku. O bezpečnosti podání lamivudinu kojencům
mladším než tři měsíce nejsou dostupné žádné údaje. Aby se zamezilo přenosu viru HIV, doporučuje
se ženám infikovaným virem HIV, aby své děti nekojily.
Fertilita
Studie se zvířaty prokázaly, že lamivudin nemá vliv na fertilitu
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.
4.8 Nežádoucí účinky
Během léčby onemocnění HIV lamivudinem byly hlášeny následující nežádoucí účinky.
Nežádoucí účinky, které jsou považovány za přinejmenším pravděpodobně související s léčbou jsou
uvedeny níže podle orgánových systémů, orgánových tříd a frekvence výskytu. Četnost je definována
jako velmi časté seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: neutropenie a anemie Velmi vzácné: čistá aplázie červených krvinek.
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi vzácné: laktátová acidóza.
Poruchy nervového systému
Časté: bolest hlavy, nespavost.
Velmi vzácné: periferní neuropatie
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: kašel, nosní symptomy.
Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, zvracení, abdominální bolest nebo křeče, průjem.
Vzácné: pankreatitida, zvýšení hladin amyláz v séru.
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: přechodné zvýšení jaterních enzymů Vzácné: hepatitida.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: kopřivka, alopecie.
Vzácné: Angioedém.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté: artralgie, svalové poruchy.
Vzácné: rhabdomyolýza.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: únava, malátnost, horečka.
Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi bod 4.4
Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní
infekce. V souvislosti s imunitní reaktivací byly hlášeny také autoimunitní poruchy choroba a autoimunitní hepatitidaobjevit až po mnoha měsících od zahájení léčby
Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory,
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii
Pediatrická populace
Do studie ARROW věku 3 měsíce až 17 let, z nichž 669 dostávalo abakavir a lamivudin buď jednou nebo dvakrát denně
nebo dvakrát denně identifikovány žádné další bezpečnostní signály.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.
4.9 Předávkování
Podání velmi vysokých dávek lamivudinu ve studiích akutní toxicity na zvířatech nevedlo k projevům
orgánové toxicity. Po akutním předávkování lamivudinem nebyly identifikovány specifické známky
nebo symptomy, kromě těch, které jsou uvedeny jako nežádoucí účinky.
Dojde-li k předávkování, pacient má být sledován a v případě potřeby mu má být poskytována
standardní podpůrná léčba. Jelikož lamivudin je odstranitelný dialýzou, mohla by se v terapii
předávkování použít kontinuální hemodialýza, třebaže takové studie nebyly prováděny.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Nukleosidová analoga. ATC kód: J05AF
Mechanismus účinku
Lamivudin je nukleosidový analog působící proti viru lidské imunodeficience B mechanismem jeho účinku je ukončení řetězce při reverzní transkripci HIV. In vitro má lamivudin-trifosfát selektivní inhibiční účinnost na replikaci HIV-1 a HIV-2 a je účinný rovněž proti klinickým
izolátům HIV rezistentním na zidovudin. In vitro nebyl pozorován antagonistický účinek lamivudinu
a jiných antiretrovirotik
Rezistence
Rezistence HIV-1 na lamivudin zahrnuje změnu aminokyseliny M184V poblíž aktivního místa
reverzní transkriptázy léčených antiretrovirovým režimem obsahujícím lamivudin. Mutanty M184V mají významně sníženou
citlivost na lamivudin a vykazují sníženou schopnost replikace in vitro. Z in vitro studií vyplývá, že
virus rezistentní k zidovudinu se může stát zidovudin senzitivním, pokud současně získá rezistenci
k lamivudinu. Klinický význam těchto nálezů není zcela objasněn.
Na základě údajů, získaných ze studií in vitro lze předpokládat, že další podávání lamivudinu v rámci
antiretrovirového režimu přesto, že došlo ke vzniku M184V, by mohlo vést k reziduální
antiretrovirové aktivitě těchto nálezů nebyl stanoven. Dostupná klinická data jsou opravdu velmi omezená a na jejich základě
nelze učinit žádné spolehlivé závěry. V každém případě by měla být dána přednost zahájení léčby
NRTI s plnou citlivostí před udržovací léčbou lamivudinem. Proto by pokračování v léčbě
lamivudinem navzdory vzniku mutace M184V mělo být zvažováno pouze v případě, kdy není
dostupný žádný jiný účinný NRTI přípravek.
Zkřížená rezistence daná M184V RT je omezena jen na antiretrovirové přípravky ze skupiny
nukleosidových inhibitorů. Zidovudin a stavudin si uchovávají svou antiretrovirovou účinnost proti
kmenům HIV-1 rezistentním na lamivudin. Abakavir si uchovává svou antiretrovirovou účinnost proti
HIV-1, když je rezistence k lamivudinu vyvolána jen mutací M184V. Mutanta M184V RT vykazuje
4násobně nižší citlivost na didanosin. Klinický význam těchto nálezů není znám. Neexistuje standartní
metoda testování citlivosti in vitro, a tak se výsledky mohou lišit na základě metodických faktorů.
In vitro vykazuje lamivudin nízkou cytotoxicitu vůči lymfocytům periferní krve, zavedeným
buněčným liniím lymfocytů a monocytů-makrofágů a různým zárodečným buňkám kostní dřeně.
Klinická účinnost a bezpečnost
Klinické studie prokázaly, že lamivudin v kombinaci se zidovudinem snižuje virovou zátěž HIV-a zároveň zvyšuje počty buněk CD4. Výsledky podle klinických kritérií svědčí o tom, že lamivudin
v kombinaci se zidovudinem významně snižuje riziko další progrese onemocnění a mortality.
Důkazy z klinických studií ukazují, že kombinace lamivudinu a zidovudinu oddálí výskyt zidovudin
rezistentních izolátů u pacientů bez předchozí antiretrovirové léčby.
Lamivudin byl široce užíván jako součást antiretrovirové kombinované léčby s dalšími
antiretrovirovými léčivy stejné třídy transkriptázy
Výsledek z klinické studie u pediatrických pacientů léčených lamivudinem spolu s dalšími
antiretrovirotiky rezistence pozorované u pediatrických pacientů je podobný profilu pozorovanému u dospělých; na
základě detekovaných genotypových substitucí a jejich relativní četnosti.
U dětí léčených perorálním roztokem lamivudinu spolu s dalšími antiretrovirovými perorálními
roztoky v klinických studiích se vyvinula virová rezistence častěji než u dětí léčených tabletami [viz
popis klinické zkušenosti u pediatrické populace
Antiretrovirová léčba složená z více léčiv a obsahující lamivudin byla účinná u pacientů před tím
neléčených jakož i u pacientů infikovaných viry obsahujícími mutaci M184V.
Vztah mezi in vitro citlivostí HIV k lamivudinu a klinickou odpovědí na léčbu obsahující lamivudin je
stále ještě předmětem výzkumu.
Lamivudin v dávce 100 mg jednou denně byl účinný i v léčbě chronické infekce HBV u dospělých
pacientů Bylo však zjištěno, že v léčbě HIV infekce je účinná pouze dávka 300 mg lamivudinu denně
Lamivudin nebyl zvlášť zkoumán u pacientů současně infikovaných HIV a HBV.
Dávkování jednou denně dávkováním lamivudinu jednou denně a dvakrát denně. Tyto výsledky byly získány u skupiny
pacientů ještě neléčených antiretrovirotiky, primárně sestavené z asymptomatických HIV
infikovaných pacientů
Pediatrická populace: Randomizované srovnání režimu zahrnujícího dávkování abakaviru
a lamivudinu jednou denně proti dávkování dvakrát denně bylo provedeno v rámci randomizované
multicentrické kontrolované studie pediatrických pacientů infikovaných HIV. 1 206 pediatrických
pacientů ve věku 3 měsíce až 17 let zahrnutých do studie ARROW základě tělesné hmotnosti podle doporučení Světové zdravotnické organizace of HIV infection in infants and children, 2006dvakrát denně bylo 669 příslušných pacientů randomizováno tak, aby pokračovali buď v dávkování
dvakrát denně nebo byli převedeni na dávkování abakaviru a lamivudinu jednou denně po dobu
nejméně 96 týdnů.
Poznámka: Údaje pro děti mladší než jeden rok nebyly z této studie dostupné. Výsledky jsou shrnuty
v tabulce níže.
Virologická odpověď založená na hladině RNA HIV-1 v plazmě nižší než 80 kopií/ml ve
48. týdnu a v 96. týdnu u lamivudinu + abakaviru jednou denně vs. dvakrát denně
v randomizované studii ARROW
Dvakrát denně
一
┩
Jednou denně
一
┩
搀HIV-1 RNA v plazmě
< 80 kopií/ml
250/331 Rozdíl v riziku denně – dvakrát denně-4,8 %
HIV-1 RNA v plazmě
刀denně 阀 dvakrát denně96. týden
HIV-1 RNA v plazmě
刀denně 阀 dvakrát denně
12 měsíců z abakaviru a lamivudinu v perorálním roztoku dvakrát denně na dávkování jednou denně.
Tři pacienti měli ve 48. týdnu nedetekovatelnou virovou nálož a jeden měl hladinu HIV-RNA
v plazmě 900 kopií/ml. U těchto pacientů nebyly pozorovány žádné bezpečnostní problémy.
Bylo prokázáno, že skupina s dávkováním abakaviru a lamivudinu jednou denně je non-inferioritní ke
skupině s dávkováním dvakrát denně podle předem specifikovaného non-inferioritního kritéria 12 %
pro primární výstup, tj. < 80 kopií/ml ve 48. týdnu i v 96. týdnu ostatních testovaných parametrech spadaly pod tato non-inferioritní kritéria. Analýza podskupin testování heterogenity u dávkování
jednou denně vs. dvakrát denně neprokázala žádný významný vliv pohlaví, věku nebo virové nálože
při randomizaci. Závěry podpořily non-inferioritu bez ohledu na metodu analýzy.
V době randomizace na dávkování jednou denně nebo dvakrát denně lékovými formami tablet v jakémkoli okamžiku vyšší podíl suprese virové nálože než pacienti léčení
lékovými formami perorálního roztoku. Tyto rozdíly byly pozorovány v každé jednotlivé studované
věkové skupině. Tento rozdíl v podílech suprese mezi tabletami a roztokem přetrval u dávkování
jednou denně do 96. týdne.
Podíl jedinců při randomizaci na dávkování abakaviru + lamivudinu jednou denně
versus dvakrát denně ve studii ARROW u plazmatické HIV-1 RNA <80 kopií/ml:
Analýza podskupin podle lékové formy
Dvakrát denně
Plazmatická HIV-RNA <80 kopií/ml:
n/N Jednou denně
刀乁!!Týden 0 Jakýkoli režim s roztokem v kterémkoli
čase
ᄂ一嚚散栀průběžně
96. týden
Jakýkoli režim s roztokem v kterémkoli
čase
ᆪ一嚚散栀průběžně
穹> 1 000 kopií/ml. Mezi pacienty, kteří dostávali roztok lamivudinu v kombinaci s dalšími
antiretrovirovými roztoky, bylo detekováno více případů rezistence ve srovnání s pacienty, kteří
dostávali podobné dávky v lékové formě tablet. To je v souladu s nižšími podíly antivirové suprese
pozorovanými u těchto pacientů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Lamivudin se dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu; jeho biologická dostupnost po perorálním
podání je u dospělých normálně 80 až 85 %. Průměrná doba koncentrací v krevním séru získaných ve studii se zdravými dobrovolníky, kteří užívali terapeutickou dávku 150 mg dvakrát
denně bylo zjištěno, že průměrná plazmatická Cmax v ustáleném stavu je 1,2 μg/ml 0,09 μg/ml 4,7 μg.h/ml Cmax, Cmin a 24hodinová AUC následující: 2,0 μg/ml
Tableta s obsahem 150 mg je bioekvivalentní a dávkově proporcionální s 300 mg tabletou z hlediska
AUCmax, Cmax a tmax. Podání tablet lamivudinu je u dospělých bioekvivalentní s podáním perorálního
roztoku lamivudinu s ohledem na AUC∞ a Cmax. Rozdíly v absorpci byly pozorovány mezi dospělou
a pediatrickou populací
Užití lamivudinu spolu s jídlem má za následek delší tmax a nižší Cmax absorpce lamivudinu
Neočekává se, že by podání drcených tablet v malém množství polotuhé stravy nebo tekutiny mělo
vliv na farmaceutickou kvalitu přípravku, a proto se při takovém podání neočekává změna klinického
účinku. Tento závěr je založen na fyziochemických a farmakokinetických údajích, které předpokládají,
že pacient rozdrtí a do úst přenese 100 % tablety a že ji ihned spolkne.
Současné podání zidovudinu a lamivudinu má za následek 13 % vzestup expozice zidovudinu a 28 %
vzestup maximálních plazmatických hladin zidovudinu. To se z hlediska bezpečnosti pacienta
nepovažuje za významné, a není tedy nutné upravovat dávkování.
Distribuce
Průměrný distribuční objem zjištěný ve studiích po nitrožilním podání lamivudinu je 1,3 l/kg.
Průměrná systémová clearance lamivudinu je přibližně 0,32 l/h/kg a hlavní měrou se na ní podílí
renální clearance
Lamivudin vykazuje v rozmezí terapeutických dávek lineární farmakokinetiku a omezenou vazbu na
hlavní plazmatickou bílkovinu – albumin
Omezené údaje svědčí o tom, že lamivudin proniká do centrálního nervového systému a dostává se do
mozkomíšního moku hodiny po perorálním podání byl přibližně 0,12. Skutečný rozsah průniku ani jeho vztah ke klinické
účinnosti není znám.
Biotransformace
Plazmatický poločas lamivudinu po perorálním podání je 18 až 19 hodin a intracelulární aktivní forma
lamivudin-trifosfát má prodloužený terminální poločas v buňce dospělých dobrovolníků bylo prokázáno, že podávání lamivudinu 300 mg 1x denně je v rovnovážném
stavu farmakokineticky bioekvivalentní s lamivudinem 150 mg podávaným dvakrát denně se zřetelem
na AUC24 a Cmax intracelulárního trifosfátu.
Lamivudin je vylučován hlavně renální exkrecí v nezměněné formě. Vzhledem k malému rozsahu
hepatální biotransformace lamivudinu proteiny je pravděpodobnost metabolických interakcí lamivudinu s jinými léčivy malá.
Eliminace
Studie u pacientů s poruchou funkce ledvin prokázaly, že narušená funkce ledvin ovlivňuje eliminaci
lamivudinu. Doporučený dávkovací režim pro pacienty s clearance kreatininu pod 50 ml/min je
uveden v bodě 4.2.
Interakce s trimethoprimem, který je složkou ko-trimoxazolu, v terapeutických dávkách způsobuje
40 % vzestup expozice lamivudinu. Z tohoto důvodu však není nutné upravovat dávkování, pokud
nejde o pacienta s poruchou funkce ledvin kombinace trimethoprimu a sulfamethoxazoluledvin by se mělo pečlivě uvážit.
Zvláštní populace
Děti: Absolutní biologická dostupnost lamivudinu pacientů pod 12 let věku snížena. U dětí vedlo podání tablet spolu s dalšími antiretrovirovými
tabletami k vyšším AUC∞ a Cmax lamivudinu v plazmě než podání perorálního roztoku spolu s dalšími
antiretrovirovými perorálními roztoky. Děti dostávající lamivudin perorální roztok podle
doporučeného dávkovacího režimu dosáhly plazmatických expozic lamivudinu v rozmezí hodnot
pozorovaných u dospělých. Děti dostávající perorální tablety lamivudinu podle doporučeného
dávkovacího režimu dosahují vyšší plazmatické expozice než děti dostávající perorální roztok, protože
při podání tablet jsou podány vyšší dávky v mg/kg a tablety mají vyšší biodostupnost Pediatrické studie farmakokinetiky jak s perorálním roztokem, tak i s tabletami prokázaly, že při
podávání jednou denně jsou dosaženy ekvivalentní AUC0-24 jako při dávkování dvakrát denně při
stejné celkové denní dávce.
Farmakokinetické údaje získané sledováním pacientů mladších než tři měsíce jsou omezené.
U novorozenců ve věku 1 týden byla v porovnání se staršími pediatrickými pacienty snížena clearance
perorálně podaného lamivudinu, pravděpodobně v důsledku nezralé renální funkce a variabilní
absorpce. K dosažení podobné expozice jako u dospělých je pro novorozence vhodná dávka
mg/kg/den. Stanovení glomerulární filtrace nasvědčuje, že k dosažení podobné expozice jako
u dospělých a dětí je u šestitýdenních a starších dětí vhodná dávka 8 mg/kg/den.
Farmakokinetické údaje byly odvozeny ze 3 farmakokinetických studií
Souhrn AUC dávkování perorálního podávání jednou a dvakrát denně mezi studiemi
Studie
Věková skupina
Lamivudin
mg/kg
dávkování
jednou denně-
geometrický
průměr ClLamivudin
mg/kg
dávkování
dvakrát denně-
geometrický
průměr ClSrovnání jednou