Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Furosemid Kabi 20 mg/2 ml injekční roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna 2 ml ampulka obsahuje furosemidum 20 mg, což odpovídá furosemidum 10 mg v 1 ml.
Pomocné látky se známým účinkem:
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,7 mg sodíku v ml.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční roztok
Čirý, bezbarvý až téměř bezbarvý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
- Edém a/nebo ascites vyvolaný onemocněním srdce nebo jater
- Edém vyvolaný onemocněním ledvin (v případě nefrotického syndromu je nutná léčba
základního onemocnění)
- Plicní edém (např. při akutním srdečním selhání)
- Hypertenzní krize (kromě dalších terapeutických opatření)
Parenterální podání furosemidu je indikováno v případech, kdy je třeba dosáhnout okamžité a
účinné diurézy nebo když perorální podání není možné nebo není účinné.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Vždy je nutno užít nejnižší dávku, se kterou je možné dosáhnout požadovaného účinku.
Doba trvání léčby musí být stanovena lékařem a musí odpovídat typu a závažnosti onemocnění.
Parenterální podání furosemidu je indikováno v případech, kdy perorální podání není možné
nebo není účinné (například přisnížené střevní absorpci) nebo jestliže je požadován rychlý
účinek. Jakmile to bude možné, doporučuje se přejít z parenterálního podání na perorální
podání.
K dosažení optimální účinnosti a k potlačení kontraregulačních mechanizmů se obvykle
upřednostňuje podání furosemidu kontinuální infuzí oproti podání opakovanými bolusovými
injekcemi.
Jestliže pro následnou léčbu po jedné nebo více akutních bolusových dávkách není vhodné
podání furosemidu kontinuální infuzí, upřednostňuje se následný režim s nízkými dávkami
podávanými v krátkých časových intervalech (přibližně 4 hodiny) oproti režimu s vysokými
bolusovými dávkami podávanými v dlouhých časových intervalech.
Intravenózní podání furosemidu musí být pomalé; nesmí se překročit rychlost 4 mg/min a
furosemid nesmí být nikdy podán stejnou injekční stříkačkou s jinými léčivými přípravky.
Intramuskulární podání musí být omezeno pouze na výjimečné případy, kdy ani perorální, ani
intravenózní podání není možné. Upozorňujeme, že intramuskulární podání není vhodné k
léčbě akutních stavů, jako je plicní edém.
Pokud lékař neurčí jinak, je doporučená počáteční dávka pro dospělé a dospívající starší 15 let
20 až 40 mg (1 až 2 ampulky) intravenózně (nebo ve výjimečných případech intramuskulárně);
maximální dávka se liší v závislosti na individuální odpovědi pacienta na léčbu. Jestliže jsou
potřeba vyšší dávky, musí být zvyšovány v přírůstcích po 20 mg a nesmí být podávány častěji
než každé dvě hodiny.
Maximální doporučená denní dávka u dospělých je 1500 mg furosemidu.
Úbytek tělesné hmotnosti způsobený zvýšenou diurézou nesmí přesáhnout 1 kg/den.
Pediatrická populace
Děti a dospívající (do věku 18 let):
Intravenózní podání furosemidu dětem a dospívajícím mladším 15 let se doporučuje pouze ve
výjimečných případech.
Dávkování se upravuje podle tělesné hmotnosti, přičemž doporučená denní dávka se pohybuje v
rozmezí 0,5 až 1 mg/kg tělesné hmotnosti až do maximální celkové denní dávky 20 mg.
Pacienti s poruchou funkce ledvin:
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (sérový kreatinin > 5 mg/dl) nesmí rychlost infuze
překročit 2,5 mg/min.
Starší pacienti:
Doporučuje se stejné dávkování jako u dospělých. Eliminace furosemidu u starších pacientů je
však obecně mnohem pomalejší. Doporučená počáteční dávka je 20 mg/den. Tato dávka se
postupně zvyšuje až do dosažení požadované odpovědi.
Speciální doporučení pro dávkování
Pro dospělé se dávka stanovuje následovně:
Edém spojený s chronickým a akutním městnavým srdečním selháním
Doporučená počáteční dávka je 20 až 40 mg denně. Tato dávka se může v případě potřeby
upravit podle odpovědi pacienta na léčbu. Dávka má být podána ve dvou nebo třech
jednotlivých dávkách za den při chronickém městnavém srdečním selhání a jako bolus při
akutním městnavým srdečním selhání.
Edém spojený s renálním onemocněním
Doporučená počáteční dávka je 20 až 40 mg za den. Tuto dávku je možno v případě potřeby
upravit podle odpovědi pacienta na léčbu. Celková denní dávka může být podána najednou nebo
v rámci několika dílčích dávek během dne.
Jestliže to nevede k optimálnímu zvýšení vylučování tekutin, musí být furosemid podáván
kontinuální intravenózní infuzí s počáteční rychlostí 50 až 100 mg za hodinu.
Před zahájením podávání furosemidu musí být upravena hypovolemie, hypotenze a porucha
acidobazické a elektrolytové rovnováhy.
U dialýzovaných pacientů se udržovací dávka obvykle pohybuje v rozmezí 250 mg až 1500 mg
za den.
U pacientů s nefrotickým syndromem musí být dávkování stanoveno s opatrností, vzhledem
k riziku vyššího výskytu nežádoucích účinků.
Hypertenzní krize (kromě jiných terapeutických opatření)
Doporučená počáteční dávka při hypertenzní krizi je 20 mg až 40 mg podaných jako bolus
intravenózní injekcí. Tato dávka může být v případě potřeby upravena podle odpovědi pacienta
na léčbu.
Edém spojený s onemocněním jater
Jestliže je intravenózní léčba naprosto nezbytná, musí se počáteční dávka pohybovat v rozmezí
20 mg až 40 mg. Tuto dávku je možno v případě potřeby upravit podle odpovědi pacienta na
léčbu. Celková denní dávka může být podána najednou nebo v rámci několika dávek.
Furosemid může být použit v kombinaci s antagonisty aldosteronu v případech, kdy tyto látky
nejsou v rámci monoterapie dostačující. Aby se zamezilo komplikacím, jako je ortostatická
intolerance nebo porucha acidobazické a elektrolytové rovnováhy nebo jaterní encefalopatie,
musí být dávka pečlivě upravena tak, aby bylo dosaženo pozvolného vylučování tekutin. Tato
dávka může u dospělých způsobit denní ztrátu tělesné hmotnosti přibližně 0,5 kg.
Plicní edém (např. při akutním srdečním selhání)
Počáteční podaná dávka je 40 mg furosemidu intravenózně. Jestliže to zdravotní stav pacienta
vyžaduje, podá se za 30-60 minut dalších 20 až 40 mg furosemidu.
Furosemid je nutno užít spolu s dalšími terapeutickými opatřeními.
Způsob podání
Intramuskulární nebo intravenózní podání.
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
4.3 Kontraindikace
− Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
− Hypersenzitivita na sulfonamidy (např. na deriváty sulfonylmočoviny nebo na
sulfonamidová antibiotika),
− Renální selhání s oligoanurií neodpovídající na léčbu furosemidem,
− Renální selhání jakožto následek otravy nefrotoxickými nebo hepatotoxickými látkami,
− Komatózní nebo v prekomatózní stav spojený s jaterní encefalopatií,
− Těžká hypokalemie (viz bod 4.8),
− Těžká hyponatremie,
− Hypovolemie a s nebo bez hypotenze,
− Dehydratace,
− Kojení (viz bod 4.6).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pečlivé sledování je vyžadováno v následujících případech:
- Pacienti s částečnou obstrukcí odtoku moči (např. pacienti s hypertrofií prostaty). Je nutno
zajistit produkci moči.
- Pacienti s hypotenzí nebo zvýšeným rizikem výrazného poklesu krevního tlaku (pacienti se
stenózou koronární arterie nebo cerebrální arterie).
- Pacienti s manifestním nebo latentním diabetes mellitus nebo kolísavou glykemií (je nutné
pravidelné sledování hladiny glukózy v krvi).
- Pacienti se dnou nebo hyperurikemií (je nutné pravidelné sledovat hladinu kyseliny močové
v séru)
- Pacienti s jaterním onemocněním nebo hepatorenálním syndromem (porucha funkce ledvin
spojená s těžkým onemocněním jater).
- Hypoproteinemie (spojená s nefrotickým syndromem, účinek furosemidu může být snížen a
může být zvýšena jeho ototoxicita).
- Současné podání se solemi lithia (je nutné sledování lithemie, viz bod 4.5)
- Akutní porfyrie (použití diuretik při akutní porfyrii není považováno za bezpečné a je třeba
zvláštní opatrnosti)
- Nedonošení kojenci (možný rozvoj nefrokalcinózy/nefrolitiázy; je nutné sledovat funkci
ledvin a provézt ultrasonografii ledvin). U nedonošených kojenců se syndromem respirační
tísně může diuretická léčba furosemidem během prvních týdnů života zvýšit riziko
přetrvávání ductus arteriosus Botalli (tj. Botallovy dučeje)
- Nesteroidní antirevmatika (tj. NSAID) mohou působit antagonisticky vůči diuretickému
účinku furosemidu a jiných diuretik. Použití NSAID s diuretiky může zvýšit riziko
nefrotoxicity.
Vyžaduje se opatrná titrace dávky.
- Změny elektrolytů (např. hypokalemie, hyponatremie)
- Změny v bilanci tekutin, dehydratace, snížení objemu krve s oběhovým kolapsem a rizikem
trombózy a embolie, zejména u starších pacientů při nadměrném použití přípravku
- Ototoxicita (podá-li se rychleji než 4 mg/ml) – současné podání dalších ototoxických látek
může toto riziko zvýšit (viz bod 4.5)
- Podávání vysokých dávek
- Podávání při progresivním a závažném renálním onemocnění
- Podání se sorbitolem. Současné podání obou těchto látek může vést ke zvýšené dehydrataci
(sorbitol může způsobit další ztrátu tekutin navozením průjmu).
- Podávání u pacientů se systémovým lupus erythematodes, kvůli možnosti exacerbace nebo
aktivace SLE
- Léčba prodlužující QT interval
Zvláštní opatrnost a/nebo snížení nutné dávky
Symptomatická hypotenze vede k závrati, mdlobě nebo ztrátě vědomí a může se objevit u
pacientů léčených furosemidem, a to zejména u starších pacientů, nebo u pacientů kteří užívají
další léky, které mohou způsobit pokles krevního tlaku a u pacientů majících další onemocnění,
které jsou rizikem pro hypotenzi.
Obecně se během léčby furosemidem doporučuje pravidelně sledovat hladinu sodíku, draslíku a
kreatininu v séru; zvláště pozorné sledování je vyžadováno u pacientů s vysokým rizikem
rozvoje poruchy elektrolytové rovnováhy, nebo v případě významné další ztráty tekutin (např.
z důvodu zvracení nebo průjmu).
Hypovolemie nebo dehydratace stejně jako jiné významné poruchy elektrolytové nebo
acidobazické rovnováhy musí být upraveny.
Fotosenzitivita
Případy fotosenzitivních reakcí byly hlášeny v souvislosti s thiazidovými diuretiky (viz bod
4.8). Jestliže se během léčby vyskytne fotosenzitivní reakce, doporučuje se léčbu ukončit.
Jestliže je opětovné podání thiazidu považováno za nezbytné, doporučuje se chránit exponované
oblasti těla před sluncem nebo umělým UVA zářením.
Sportovci
Je třeba sportovce upozornit, že tento přípravek používaný k nucené diuréze obsahuje látku,
která muže způsobit pozitivní dopingový test.
Souběžné použití s risperidonem
V placebem kontrolovaných studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byl pozorován
vyšší výskyt úmrtnosti u pacientů léčených kombinací furosemidu a risperidonu (7,3 %;
průměrný věk 89 let, rozpětí 75–97 let) v porovnání s pacienty léčenými samotným risperidonem
(3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70–96 let) nebo samotným furosemidem (4,1 %; průměrný
věk 80 let, rozpětí 67–90 let). Souběžné použití risperidonu s jinými diuretiky (zejména s
thiazidovými diuretiky použitými v nízkých dávkách) nebylo spojeno s obdobnými nálezy.
Nebyl identifikován žádný patofyziologický mechanismus, který by vysvětloval tyto nálezy, ani
nebyl pozorován žádný konzistentní vzorec příčin úmrtí. Nicméně je třeba opatrnosti a zvážení
rizik a přínosů této kombinace nebo současného podání s jinými silnými diuretiky předtím, než
se rozhodne o podání risperidonu. U pacientů užívajících jiná diuretika souběžně s risperidonem
nebyl pozorován zvýšený výskyt úmrtnosti. Bez ohledu na léčbu představovala dehydratace
hlavní rizikový faktor úmrtnosti, a je tedy nutné jí u starších pacientů s demencí předcházet (viz
bod 4.3 Kontraindikace)
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,7 mg sodíku v 1 ml, což odpovídá 0,2 % doporučeného
maximálního denního přijmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky jiné formy interakce
Nedoporučené kombinace
Lithium
Míra exkrece lithia se může podáním furosemidu snížit, což může vést ke zvýšenému
kardiotoxickému účinku a toxicitě lithia. Tato kombinace se proto nedoporučuje (viz bod 4.4).
Jestliže je nezbytné tuto kombinaci podat, je nutné pečlivě sledovat hladinu lithia a upravit jeho
dávkování.
Risperidon
Je třeba opatrnosti a rovněž zvážení rizik a přínosů kombinace nebo souběžného podání s
furosemidem nebo jinými silnými diuretiky předtím, než se rozhodne o podání risperidonu. Viz
bod 4.4 “Zvláštní upozornění a opatření pro použití”, kde naleznete informace o zvýšené
úmrtnosti u starších pacientů s demencí, kteří byli současně léčeni risperidonem.
Levothyroxin
Vysoké dávky furosemidu mohou inhibovat vazbu hormonů štítné žlázy na nosné proteiny, a
tím vést k počátečnímu přechodnému zvýšení volných hormonů štítné žlázy, následované
celkovým snížením celkové hladiny hormonů štítné žlázy. Hladiny hormonů štítné žlázy mají
být monitorovány.
Kombinace vyžadující opatrnost při použití
Léky zvyšující riziko prodloužení QTc intervalu a vzniku torsade de pointes v souvislosti
s hypokalemií
Poruchy elektrolytové rovnováhy (hypokalemie, hypomagnesemie a hypokalcemie) vyvolané
furosemidem mohou způsobit prodloužení QT intervalu, a proto hrozí zvýšené riziko arytmií,
je-li furosemid podán současně s léčivými látkami prodlužujícími QT interval nebo
vyvolávajícími hypokalemii, jako jsou:
- Antiarytmika tříty I a III (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid, amiodaron, sotalol,
ibutilid, dofetilid),
- Srdeční glykosidy (digoxin), současné podání furosemidu zesiluje toxický účinek srdečních
glykosidů na srdce a může vést k fatálním arytmiím,
- Antipsychotika (jako jsou sultoprid, fenothiaziny (např. chlorpromazin, thioridazin,
trifluoperazin), benzamidy (např. amisulprid, sulpirid), butyrofenony (např. droperidol,
haloperidol),
- Jiná neuroleptika (pimozid)
- Jiné látky (např. bepridil, cisaprid, erythromycin, halofantrin, sparfloxacin, pentamidin,
chinolony, atd.)
Proto jsou-li tyto léky předepsány současně s furosemidem, je nutné sledovat plasmatickou
hladiny draslíku a monitorovat EKG.
Léčivé látky snižující hladinu draslíku v séru
Podání furosemidu spolu s amphotericinem B, glukokortikoidy, karbenoxolonem,
tetrakosaktidem nebo laxativy může způsobit zvýšené ztráty draslíku. Lékořice působí stejně
jako karbenoxolon. Při podání glukokortikoidů je nutné vzít v úvahu hypokalemii a její případné
zhoršení při předávkování laxativy. Vzhledem k tomu, že při podání této kombinace hrozí
nevratné poruchy sluchu, smí být podána pouze tehdy, jsou-li k tomu závažné zdravotní důvody.
Hladina draslíku musí být sledována.
Léčivé látky snižující hladinu sodíku v séru
Současné podání karbamazepinu nebo aminoglutethimidu může zvýšit riziko hyponatremie.
Nesteroidní protizánětlivé látky a vysoké dávky salicylátů
Nesteroidní protizánětlivé látky (včetně koxibů) mohou v případě stávající hypovolemie vyvolat
akutní selhání ledvin a snížit diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinek furosemidu. Při
podání furosemidu spolu s vysokými dávkami salicylátů se může zvýšit riziko toxicity
salicylátů z důvodu snížené renální exkrece nebo pozměněné renální funkce.
Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) a antagonisté receptorů angiotenzinu II
(ARA)
Hypotenzní a/nebo renální účinky jsou zesíleny při současném podání s furosemidem. Omezení
nebo přerušení léčby furosemidem se doporučuje ne později než tři dny před zahájením
podávání ACE inhibitorů a ARA. Porucha funkce ledvin může také nastat během prvního
současného podání nebo při prvním podání vysokých dávek ACE inhibitorů nebo antagonistů
receptorů angiotenzinu II.
Léky zvyšující antihypertenzní účinek furosemidu
Účinek jiných antihypertenzních látek (jiná diuretika a jiné léky snižující krevní tlak jako jsou
betablokátory) může být zesílen při současném podání furosemidu.
Hrozí riziko aditivního účinku na hypotenzi při podání furosemidu spolu s amifostinem,
baklofenem nebo alfa-blokátory.
Hrozí zvýšené riziko posturální hypotenze při současném podání kličkových diuretik, jako je
furosemid, a tricyklických antidepresiv (např. imipramin, notriptylin, amitriptylin) nebo
antipsychotických látek.
Antidiabetika
Může dojít ke snížení glukózové tolerance, jelikož furosemid může zeslabit účinek antidiabetik.
Může být potřeba upravit dávku léků k léčbě hyperglykémie.
Chloralhydrát
V ojedinělých případech může intravenózní podání furosemidu během 24 hodin před podáním
chloralhydrátu způsobit zrudnutí (flush), nadměrné pocení (hyperhidróza), úzkost, nauzeu,
zvýšení krevního tlaku a tachykardii. Proto se současné podání furosemidu a chloralhydrátu
nedoporučuje.
Fibráty
Hladiny furosemidu a derivátů kyseliny fibrové v krvi (jako je klofibrát a fenofibrát) mohou být
zvýšeny při jejich současném podání (zejména v případě hypalbuminemie, např. při nefrotickém
syndromu). Nárůst těchto příznaků (zvýšená diuréza a svalové příznaky) musí být monitorován.
Jodované kontrastní látky
U pacientů s rizikovými faktory jako jsou zvýšené hladiny kreatininu v séru, dehydratace,
městnavé srdeční selhání, věk nad 70 let, nebo současné podání nefrotoxických léků může
současné podání furosemidu a jodovaných kontrastních látek zvýšit riziko akutního selhání
ledvin v souvislosti s kontrastními látkami a je tedy nutné se současného podání vyvarovat.
Metformin
Hladina metforminu v krvi může být furosemidem zvýšena. Naopak, metformin může snížit
hladinu furosemidu. Při poruše funkce ledvin je riziko spojeno se zvýšeným výskytem laktátové
acidózy.
Cholestyramin a kolestipol
Tyto přípravky mohou snížit biologickou dostupnost furosemidu.
Nefrotoxické/ ototoxické látky
Furosemid může zesílit nefrotoxický účinek nefrotoxických léků (např. cefaloridin, cefalotin,
ceftazidim, polymyxiny, aminoglykosidy, organoplatiny, imunosupresiva, foscarnet,
pentamidin).
Antibiotika jako jsou cefalosporiny – porucha funkce ledvin se může rozvinout u pacientů
léčených furosemidem a vysokými dávkami určitých cefalosporinů.
Při současném podání cisplatiny a furosemidu hrozí riziko ototoxického působení. Navíc
nefrotoxicita cisplatiny může být zvýšena, nepodává-li se furosemid k dosažení nucené diurézy
během léčby cisplatinou v nízkých dávkách (např. 40 mg u pacientů s normální funkcí ledvin) a
je-li bilance tekutin pozitivní.
Furosemid může také zesílit ototoxicitu některých léků, například aminoglykosidů a antibiotik,
jako je kanamycin, gentamicin a tobramycin, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Vzhledem k tomu, že při podání této kombinace hrozí nevratné poškození, smí být tyto léky
podány s furosemidem pouze tehdy, jsou-li k tomu závažné zdravotní důvody.
Neuromuskulární blokátory
Malé dávky furosemidu (méně než 100 ug/kg) mohou zesílit neuromuskulární blokádu
zprostředkovanou kompetitivními neuromuskulárními blokátory (svalová relaxancia kurarového
typu, jako je atrakurium a tubokurarin) a depolarizujícími neuromuskulárními blokátory (jako je
succinylcholin), zatímco vysoké dávky mohou působit proti neuromuskulární blokádě. Deplece
draslíku v souvislosti s podáním diuretik může zesílit účinek kompetitivních neuromuskulárních
blokátorů.
Jiná diuretika (draslík šetřící jako je amilorid, triamteren)
Současné podání furosemidu a draslík šetřících diuretik může mít synergistický účinek na
diurézu. Exkrece sodíku se může zvýšit a exkrece draslíku se může snížit.
Theofylin
Při současném podání furosemidu byla clearance theofylinu snížena o 20 %, čímž došlo k
zesílení účinku theofylinu. Při současném podání s furosemidem je zvýšeno riziko hypokalemie.
Thiazidy
Synergistický účinek diurézy, tj. vylučování sodíku a draslíku, nastává v důsledku interakce
furosemidu a thiazidů, což vede ke zvýšenému riziku dehydratace, hyponatremie a
hypokalemie.
Léky signifikantně sekretované renálními tubuly
Probenecid, methorexát a další léky, které jsou, podobně jako furosemid, signifikantně
sekretovány renálními tubuly, mohou snížit účinek furosemidu. Naproti tomu furosemid může
snížit eliminaci těchto látek ledvinami. Při léčbě vysokými dávkami (zejména jak furosemidu,
tak jiných látek) může dojít ke zvýšení sérových hladin a ke zvýšenému riziku nežádoucích
účinků z důvodu podávání furosemidu nebo těchto látek.
Antikonvulziva
Ke snížení účinku furosemidu může dojít při současném podání s antikonvulziva (např.
fenytoin, fenobarbital).
Presorické aminy (např. epinefrin, norepinefrin)
Současné použití furosemidu může oslabit účinek presorických aminů.
Jiné interakce
Současné podání cyklosporinu a diuretik je spojeno se zvýšeným rizikem dnavé artritidy
z důvodu hyperurikemie indukované furosemidem a nedostatečné renální exkrece urátů
způsobené cyklosporinem.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Vzhledem k tomu, že furosemid prostupuje placentou, smí být v průběhu těhotenství použit
pouze krátkodobě a pouze je-li indikace nevyhnutelná.
Diuretika nejsou v průběhu těhotenství vhodná k rutinní léčbě hypertenze a edému, jelikož
mohou porušit perfuzi placenty a tím i růst plodu.
Léčba během těhotenství vyžaduje sledování hladiny elektrolytů, hematokritu a růstu plodu.
Ve studiích na zvířatech byla pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Koncentrace furosemidu v pupečníkové krvi dosahuje 100 % koncentrace v mateřském séru. U
lidí dosud nebyly pozorovány žádné malformace v souvislosti s expozicí furosemidu. Je však
k dispozici pouze omezené množství zkušeností, aby bylo možno zhodnotit potenciální škodlivý
účinek na embryo/plod.
Při použití během těhotenství může furosemid predisponovat plod k hyperkalciurii,
nefrokalcinóze a sekundární hyperparatyreóze. Může také stimulovat produkci moči u plodu
během nitroděložního vývoje.
Kojení
Furosemid se vylučuje do mateřského mléka a inhibuje kojení. V takových případech je kojení
kontraindikováno (viz bod 4.3).
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Furosemid Kabi má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Reakce pacientů na furosemid je individuální, vzhledem k tomu, že způsobuje pokles krevního
tlaku, může snížit schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje. Toto riziko je vyšší
na počátku léčby, při změně léčby a při požití alkoholu.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem furosemidu je jaterní encefalopatie u pacientů s
hepatocelulární insuficiencí (viz bod 4.3).
Méně často byly hlášeny případy hluchoty, která byla v některých případech nevratná.
Tabulka s přehledem nežádoucích účinků
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na následující definici četnosti výskytu:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Stejně jako u jiných diuretik se mohou vyskytnout určité nežádoucí účinky, jako:
Třída orgánových
systémů
Časté
≥ až < Méně časté
≥ 1/1000 až
< Vzácné
≥ 1/10 000 až
< Velmi vzácné
(<1/10 000)
Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)
Poruchy krve a
lymfatického
systému
trombocytopenie1 útlum kostní dřeně2,
eozinofilie,
leukopenie
hemolytická
anemie, aplastická
anemie,
agranulocytóza
Poruchy imunitního
systému
těžké anafylaktické
a anafylaktoidní
reakce jako je
anafylaktický šok exacerbace nebo
aktivace
systémového lupus
erythematodes
Poruchy nervového
systému
jaterní encefalopatie
u pacientů
s hepatocelulární
insuficiencí parestezie, vertigo,
spavost, zmatenost,
pocit tlaku v hlavě
závratě, mdloby a
ztráta vědomí
(způsobeno
symptomatickou
hypotenzí nebo
jinými příčinami),
bolest hlavy
Poruchy oka rozmazané vidění,
poruchy zraku s
příznaky
hypovolemie
Poruchy ucha a
labyrintu
hluchota
(někdy nevratná)
dysakuze a/nebo
tinnitus aurium
Gastrointestinální
poruchy
nauzea, zvracení a
průjem, anorexie,
dyspepsie, zácpa,
sucho v ústech
akutní pankreatitida
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
pruritus, kožní a
slizniční reakcevaskulitida Stevensův-
Johnsonův
syndrom, toxická
epidermální
nekrolýza, akutní
generalizovaná
exantematózní
pustulóza (AGEP),
DRESS syndrom
(poléková vyrážka
s eozinofilií a
systémovými
příznaky)
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
svalové křeče
dolních končetin,
astenie, snížení
sérové hladiny
kalcia, chronická
artritida
Tetanie
byly hlášeny
případy
rhabdomyolýzy,
často související se
závažnou
hypokalemií (viz
bod 4.3)4
Poruchy ledvin a
močových cest
intersticiální
nefritida
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
febrilní stavy,
lokální bolest po
i.m. podání
Vyšetření Zvýšená hladina
sérového
cholesterolu a
triacylglycerolů
Může se projevit zejména zvýšenou tendencí ke krvácení.
Pokud toto nastane, musí být léčba ukončena.
Informace o léčbě viz bod 4.9.
Viz bod 4.3.
Tinitus se může vyskytovat přechodně.
6 Například bulózní exantém, vyrážka, kopřivka, purpura, erythema multiforme, exfoliativní
dermatitida, fotosenzitivita.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Poruchy krve a lymfatického systému
Diuretické působení furosemidu může vést nebo přispět k hypovolemii a v těžkých případech k
dehydrataci, a to zejména u starších pacientů. Těžká deplece tekutin může vést k
hemokoncentraci s tendencí ke vzniku trombóz.
Endokrinní poruchy
Furosemid může snížit glukózovu toleranci. U pacientů s diabetem mellitem to může vést ke
zhoršení metabolické kontroly; může dojít k manifestaci latentního diabetu mellitu.
Poruchy metabolismu a výživy
Zejména po dlouhodobé léčbě nebo při podávání vysokých dávek může dojít k poruše
elektrolytové a vodní rovnováhy (k hypokalemii, k hyponatremii a k metabolické alkalóze). Z
toho důvodu je indikováno pravidelné sledování sérových hladin elektrolytů (zejména draslíku,
sodíku a vápníku). Může dojít k depleci draslíku, a to zejména při dietě s nízkým obsahem
draslíku. Obzvláště, je-li současně snížen přísun draslíku a/nebo jsou zvýšeny extrarenální ztráty
draslíku (např. při zvracení nebo chronickém průjmu), může dojít k hypokalemii jakožto
důsledku zvýšených renálních ztrát draslíku. Projevem jsou neuromuskulární příznaky
(myastenie, parestezie, parézy), intestinální příznaky (zvracení, zácpa, meteorismus), renální
příznaky (polyurie, polydipsie) a srdeční příznaky (poruchy srdeční stimulace a poruchy
vedení). Těžké ztráty draslíku mohou způsobit paralytický ileus nebo poruchu vědomí, v
extremních případech kóma. Navíc základní onemocnění (např. cirhóza nebo srdeční selhání),
souběžná léčba (viz bod 4.5) a výživa mohou také predisponovat k deficitu draslíku. V takových
případech je nutný odpovídající monitoring a rovněž substituční léčba.
Následkem zvýšených renálních ztrát sodíku může nastat hyponatremie s odpovídajícími
příznaky, a to zejména při omezeném přísunu chloridu sodného. Často pozorovanými příznaky
nedostatku sodíku jsou apatie, svalové spasmy, snížená chuť k jídlu, astenie, somnolence,
zvracení a zmatenost.
Zvýšené renální ztráty vápníku mohou vést k hypokalcemii, která může ve vzácných případech
vést k tetanii.
U pacientů se zvýšenými renálními ztrátami hořčíku byla ve vzácných případech pozorována
tetanie nebo srdeční arytmie jakožto důsledek hypomagnesemie.
U některých pacientů může dojít ke zvýšení hladiny kyseliny močové a k atakám dny.
Po podání furosemidu může dojít k rozvoji metabolické alkalózy, nebo ke zhoršení stávající
metabolické alkalózy (např. dekompenzované jaterní cirhózy).
Poruchy ucha a labyrintu
Výskyt tinitu (tinnitus aurium) je vyšší při rychlém intravenózním podání, zejména u pacientů
s renálním selháním nebo hypoproteinemií (např. při nefrotickém syndromu).
Srdeční poruchy
Zejména v počáteční fázi léčby a u starších pacientů může velmi intenzivní diuréza způsobit
snížení krevního tlaku, které, pokud je výrazné, může způsobit známky a příznaky, jako jsou
ortostatická hypotenze, akutní hypotenze, pocit tlaku v hlavě, závratě, oběhový kolaps,
tromboflebitida nebo náhlé úmrtí (při intramuskulárním nebo intravenózním podání).
Poruchy jater a žlučových cest
Intrahepatální cholestáza, cholestatická žloutenka, jaterní ischemie, zvýšení hladin jaterních
aminotransferáz.
Poruchy ledvin a močových cest
Diuretika mohou zhoršit nebo odhalit příznaky akutního zadržování moči (poruchy
vyprazdňování močového měchýře, hyperplazie prostaty nebo zúžení močové trubice),
vaskulitidu, glykosurii, přechodné zvýšení hladin kreatininu a močoviny v krvi.
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
U nedonošených kojenců léčených furosemidem se může vyvinout nefrolitiáza a/nebo
nefrokalcinóza z důvodu ukládání vápníku v ledvinné tkáni.
U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může diuretická léčba furosemidem
během prvních týdnů života zvýšit riziko přetrvávající Botallovy dučeje (ductus arteriosus
Botalli).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování závisí primárně na rozsahu a
následcích ztráty elektrolytů a tekutin (např. hypovolemie, dehydratace, hemokoncentrace,
srdeční arytmie – včetně AV blokády a ventrikulární fibrilace) z důvodu nadměrné diurézy.
a) Příznaky
Příznaky těchto poruch zahrnují deliriózní stav, těžkou hypotenzi (přecházející do šoku), akutní
selhání ledvin, trombózu, chabou paralýzu, apatii a zmatenost.
b) Léčba
- Při prvních známkách šoku (hypotenze, nadměrné pocení, nauzea, cyanóza) je nutno ihned
přerušit podávání, umístit hlavu pacienta do nižší polohy a zajistit průchodnost dýchacích
cest.
- Náhrada tekutin a úprava poruchy elektrolytové rovnováhy; sledování metabolických funkcí
a udržení odtoku moči.
- Léčba v případě anafylaktického šoku: nařeďte 1 ml roztoku adrenalinu o koncentraci
1:1000 v 10 ml a pomalu injikujte 1 ml vzniklého roztoku (to odpovídá 0,1 mg adrenalinu),
kontrolujte pulz a tenzi a sledujte případné arytmie. Podání adrenalinu může být v případě
nutnosti opakováno. Následně intravenózně podejte glukokortikoidy (například 250 mg
methylprednisolonu), v případě nutnosti opakujte.
Pro děti upravte výše uvedené dávkování podle jejich tělesné hmotnosti.
Upravte hypovolemii dostupnými prostředky a doplňte umělou ventilací, kyslíkem a v případě
anafylaktického šoku antihistaminiky.
Není známo specifické antidotum furosemidu. Jestliže nastane předávkování během parenterální
léčby, léčba v podstatě sestává ze sledování pacienta a z podpůrné léčby. Hemodialýza
neurychluje eliminaci furosemidu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: diuretika s vysokým účinkem
ATC kód: C03CA
Mechanismus účinku
Přípravek Furosemid Kabi je silné diuretikum s rychlým účinkem. Z farmakologického hlediska
furosemid inhibuje ko-transportní systém (reabsorpci) následujících elektrolytů: Na+, K+ a 2Cl-,
který je situovaný na luminální membráně buněk vzestupného raménka Henleovy kličky.
Následkem toho závisí účinnost furosemidu na vstupu léčiva do lumen tubulů mechanismem
transportu aniontů. Diuretický účinek je výsledkem inhibice reabsorpce chloridu sodného
v tomto segmentu Henleovy kličky. V důsledku toho může frakce vylučovaného sodíku
dosáhnout až 35 % obsahu sodíku v glomerulárním filtrátu. Druhotné následky zvýšené
eliminace sodíku jsou: zvýšené vylučování moči a zvýšená sekrece draslíku v distálním tubulu.
Vylučování solí vápníku a hořčíku je také zvýšeno.
Furosemid inhibuje mechanismus zpětné vazby v macula densa a indukuje na dávce závislou
stimulaci systému renin-angiotenzin-aldosteron.
V případě srdečního selhání furosemid indukuje akutní snížení srdečního předtížení
(prostřednictvím zvětšení kapacity krevních cév). Tento časný vaskulární účinek je zřejmě
zprostředkován prostaglandiny za předpokladu adekvátní funkce ledvin s aktivace renin-
angiotenzinového systému a intaktní syntézy prostaglandinů. Prostřednictvím natriuretického
účinku furosemid snižuje reaktivitu cév na katecholaminy, která je u pacientů s hypertenzí
zvýšena.
Antihypertenzní účinek furosemidu je přisuzován zvýšenému vylučování sodíku, snížení
objemu krve a odpovědi hladkého svalstva cév na stimulaci vazokonstrikce.
Farmakodynamické účinky
Diuretický účinek furosemidu se dostavuje během 15 minut od intravenózního podání nebo
během 1 hodiny od perorálního podání.
Na dávce závislé zvýšení diurézy a natriurézy bylo pozorováno po podání furosemidu zdravým
jedincům (dávky v rozmezí 10 mg a 100 mg). Doba trvání účinku u zdravých jedinců po
intravenózním podání furosemidu v dávce 20 mg je přibližně 3 hodiny a po perorálním podání
dávky 40 mg je tato doba přibližně 3 až 6 hodin.
U nemocných pacientů lze vztah mezi tubulární koncentrací volného furosemidu a vázaného
furosemidu (stanovený rychlostí vylučování moči) a jeho natriuretickým účinkem vyjádřit
sigmoidní křivkou s minimální účinnou rychlostí vylučování přibližně 10 mikrogramů za
minutu. Kontinuální infuze furosemidu je tedy účinnější než opakované bolusové podání. Nad
určitou velikost bolusové dávky se účinnost léku již znatelně nezvyšuje. Účinnost furosemidu je
snížena v případě snížené tubulární sekrece nebo v případě intratubulární vazby léčiva na
albumin.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Distribuce
Distribuční objem furosemidu je 0,1 až 1,2 l/kg tělesné hmotnosti. Distribuční objem může být
zvýšen v závislosti na souběžném onemocnění.
Vazba na bílkoviny (převážně na albumin) je vyšší než 98 %.
Furosemid je vylučován do mateřského mléka. Prochází placentární bariérou a pomalu přechází
k plodu. Furosemid dosahuje podobné koncentrace u matky, plodu i novorozence.
Eliminace
Furosemid je eliminován převážně v nekonjugované formě, a to především sekrecí
v proximálním tubulu. Po intravenózním podání se 60 až 70 % furosemidu eliminuje tímto
způsobem. Glukuronové metabolity furosemidu představují 10 až 20 % látky vyloučené močí.
Zbytek dávky je eliminován stolicí, pravděpodobně biliární sekrecí. Po intravenózním podání je
plazmatický poločas furosemidu v rozmezí 1 až 1,5 hodiny.
Porucha funkce ledvin
Při poruše funkce ledvin je eliminace furosemidu pomalejší a jeho poločas zvýšen. U pacientů
s poruchou funkce ledvin může terminální poločas dosáhnout až 24 hodin.
Při nefrotickém syndromu vede nižší koncentrace plasmatických proteinů k vyšším
koncentracím nekonjugovaného furosemidu (volného). Na druhou stranu je účinnost furosemidu
u těchto pacientů snížena z důvodu intratubulární vazby na albumin a z důvodu snížené
tubulární sekrece.
Furosemid je špatně dialyzovatelný u pacientů podstupujících hemodialýzu, peritoneální dialýzu
nebo CAPD (kontinuální ambulantní peritoneální dialýza).
Porucha funkce jater
Při poruše funkce jater se poločas furosemidu zvyšuje o 30 až 90 %, převážně z důvodu vyššího
distribučního objemu. Biliární eliminace může být snížena (až na 50 %). U této skupiny
pacientů je větší proměnlivost farmakokinetických parametrů.
Městnavé srdeční selhání, těžká hypertenze, starší pacienti
Eliminace furosemidu je pomalejší z důvodu snížené funkce ledvin u pacientů s městnavým
srdečním selháním, s těžkou hypertenzí nebo u starších pacientů.
Nedonošené děti a novorozenci
V závislosti na stupni vývoje ledvin může být eliminace furosemidu pomalá. U dětí
s nedostatečnou kapacitou glukuronidace je metabolismus léčiva také snížen. U donošených
novorozenců je poločas obecně nižší než 12 hodin. U dětí ve věku 2 měsíců nebo starších je
terminální clearance stejná jako u dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní perorální toxicita byla u všech testovaných druhů nízká. Studie chronické toxicity u
potkanů a psů prokázaly změny renálních funkcí (mezi jiné například fibrózní degeneraci a
kalcifikaci ledvin).
In vitro a in vivo testy genotoxicity neodhalily žádné klinicky relevantní známky genotoxického
potenciálu furosemidu.
Dlouhodobé studie na myších a potkanech neodhalily žádné relevantní známky tumorogenního
potenciálu furosemidu.
V rámci studií reprodukční toxicity na plodech potkanů došlo po podání vysokých dávek ke
sníženému výskytu diferencovaných glomerulů, k anomáliím skeletu lopatek, pažních kostí a
žeber (vyvoláno hypokalemií). U plodů myší a králíků došlo po podání vysokých dávek k
hydronefróze.
Výsledky získané v rámci studie na myších a v rámci jedné ze tří studií na králících ukázaly
zvýšený výskyt a závažnost hydronefrózy (rozšíření ledvinových pánviček, v některých
případech močovodů) u plodů pocházejících od léčených samic ve srovnání s výskytem u plodů
z kontrolní skupiny.
Předčasně narození králíci vykazovali po podání furosemidu vyšší výskyt intraventrikulární
hemoragie oproti jejich sourozencům léčeným fyziologickým roztokem, a to zřejmě z důvodu
intrakraniální hypotenze vyvolané furosemidem.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Chlorid sodný, roztok hydroxidu sodného (pro úpravu pH), voda pro injekci
6.2 Inkompatibility
Furosemid nesmí být z důvodu rizika precipitace mísen se silně kyselými roztoky (s pH nižším
než 5,5), jako jsou roztoky obsahující kyselinu askorbovou, noradrenalin a adrenalin.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.
6.3 Doba použitelnosti
Doba použitelnosti přípravku před otevřením:
roky
Doba použitelnosti po prvním otevření:
Po otevření musí být přípravek okamžitě použit.
Doba použitelnosti po naředění:
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po naředění před použitím byla prokázána po dobu hodin při 25 °C, je-li zajištěna ochrana před světlem.
Z mikrobiologického hlediska musí být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě,
jsou doba a podmínky uchovávání po naředění před použitím na odpovědnosti uživatele a
normálně tato doba nesmí být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud naředění neproběhlo za
kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte ampulky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
ml, skleněná ampulka typu I jantarové barvy
Velikosti balení:
ampulek,
50 ampulek,
100 ampulek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Injekční roztok furosemidu smí být mísen s neutrálními a slabě alkalickými roztoky s pH
v rozmezí 7 až 10, jako je 0,9% roztok chloridu sodného a roztok Ringer-laktátu.
Obsahuje-li přípravek viditelné částice, nesmí být použit.
Pouze k jednorázovému použití. Po použití zlikvidujte veškerý zbylý roztok.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Fresenius Kabi s.r.o., Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
50/294/07-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 18. 12.
10. DATUM REVIZE TEXTU
28. 6.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Furosemid Kabi 20 mg/2 ml injekční roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna 2 ml ampulka obsahuje furosemidum 20 mg, což odpovídá furosemidum 10 mg v 1 ml.
Pomocné látky se známým účinkem:
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,7 mg sodíku v ml.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční roztok
Čirý, bezbarvý až téměř bezbarvý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
- Edém a/nebo ascites vyvolaný onemocněním srdce nebo jater
- Edém vyvolaný onemocněním ledvin (v případě nefrotického syndromu je nutná léčba
základního onemocnění)
- Plicní edém (např. při akutním srdečním selhání)
- Hypertenzní krize (kromě dalších terapeutických opatření)
Parenterální podání furosemidu je indikováno v případech, kdy je třeba dosáhnout okamžité a
účinné diurézy nebo když perorální podání není možné nebo není účinné.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Vždy je nutno užít nejnižší dávku, se kterou je možné dosáhnout požadovaného účinku.
Doba trvání léčby musí být stanovena lékařem a musí odpovídat typu a závažnosti onemocnění.
Parenterální podání furosemidu je indikováno v případech, kdy perorální podání není možné
nebo není účinné (například přisnížené střevní absorpci) nebo jestliže je požadován rychlý
účinek. Jakmile to bude možné, doporučuje se přejít z parenterálního podání na perorální
podání.
K dosažení optimální účinnosti a k potlačení kontraregulačních mechanizmů se obvykle
upřednostňuje podání furosemidu kontinuální infuzí oproti podání opakovanými bolusovými
injekcemi.
Jestliže pro následnou léčbu po jedné nebo více akutních bolusových dávkách není vhodné
podání furosemidu kontinuální infuzí, upřednostňuje se následný režim s nízkými dávkami
podávanými v krátkých časových intervalech (přibližně 4 hodiny) oproti režimu s vysokými
bolusovými dávkami podávanými v dlouhých časových intervalech.
Intravenózní podání furosemidu musí být pomalé; nesmí se překročit rychlost 4 mg/min a
furosemid nesmí být nikdy podán stejnou injekční stříkačkou s jinými léčivými přípravky.
Intramuskulární podání musí být omezeno pouze na výjimečné případy, kdy ani perorální, ani
intravenózní podání není možné. Upozorňujeme, že intramuskulární podání není vhodné k
léčbě akutních stavů, jako je plicní edém.
Pokud lékař neurčí jinak, je doporučená počáteční dávka pro dospělé a dospívající starší 15 let
20 až 40 mg (1 až 2 ampulky) intravenózně (nebo ve výjimečných případech intramuskulárně);
maximální dávka se liší v závislosti na individuální odpovědi pacienta na léčbu. Jestliže jsou
potřeba vyšší dávky, musí být zvyšovány v přírůstcích po 20 mg a nesmí být podávány častěji
než každé dvě hodiny.
Maximální doporučená denní dávka u dospělých je 1500 mg furosemidu.
Úbytek tělesné hmotnosti způsobený zvýšenou diurézou nesmí přesáhnout 1 kg/den.
Pediatrická populace
Děti a dospívající (do věku 18 let):
Intravenózní podání furosemidu dětem a dospívajícím mladším 15 let se doporučuje pouze ve
výjimečných případech.
Dávkování se upravuje podle tělesné hmotnosti, přičemž doporučená denní dávka se pohybuje v
rozmezí 0,5 až 1 mg/kg tělesné hmotnosti až do maximální celkové denní dávky 20 mg.
Pacienti s poruchou funkce ledvin:
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (sérový kreatinin > 5 mg/dl) nesmí rychlost infuze
překročit 2,5 mg/min.
Starší pacienti:
Doporučuje se stejné dávkování jako u dospělých. Eliminace furosemidu u starších pacientů je
však obecně mnohem pomalejší. Doporučená počáteční dávka je 20 mg/den. Tato dávka se
postupně zvyšuje až do dosažení požadované odpovědi.
Speciální doporučení pro dávkování
Pro dospělé se dávka stanovuje následovně:
Edém spojený s chronickým a akutním městnavým srdečním selháním
Doporučená počáteční dávka je 20 až 40 mg denně. Tato dávka se může v případě potřeby
upravit podle odpovědi pacienta na léčbu. Dávka má být podána ve dvou nebo třech
jednotlivých dávkách za den při chronickém městnavém srdečním selhání a jako bolus při
akutním městnavým srdečním selhání.
Edém spojený s renálním onemocněním
Doporučená počáteční dávka je 20 až 40 mg za den. Tuto dávku je možno v případě potřeby
upravit podle odpovědi pacienta na léčbu. Celková denní dávka může být podána najednou nebo
v rámci několika dílčích dávek během dne.
Jestliže to nevede k optimálnímu zvýšení vylučování tekutin, musí být furosemid podáván
kontinuální intravenózní infuzí s počáteční rychlostí 50 až 100 mg za hodinu.
Před zahájením podávání furosemidu musí být upravena hypovolemie, hypotenze a porucha
acidobazické a elektrolytové rovnováhy.
U dialýzovaných pacientů se udržovací dávka obvykle pohybuje v rozmezí 250 mg až 1500 mg
za den.
U pacientů s nefrotickým syndromem musí být dávkování stanoveno s opatrností, vzhledem
k riziku vyššího výskytu nežádoucích účinků.
Hypertenzní krize (kromě jiných terapeutických opatření)
Doporučená počáteční dávka při hypertenzní krizi je 20 mg až 40 mg podaných jako bolus
intravenózní injekcí. Tato dávka může být v případě potřeby upravena podle odpovědi pacienta
na léčbu.
Edém spojený s onemocněním jater
Jestliže je intravenózní léčba naprosto nezbytná, musí se počáteční dávka pohybovat v rozmezí
20 mg až 40 mg. Tuto dávku je možno v případě potřeby upravit podle odpovědi pacienta na
léčbu. Celková denní dávka může být podána najednou nebo v rámci několika dávek.
Furosemid může být použit v kombinaci s antagonisty aldosteronu v případech, kdy tyto látky
nejsou v rámci monoterapie dostačující. Aby se zamezilo komplikacím, jako je ortostatická
intolerance nebo porucha acidobazické a elektrolytové rovnováhy nebo jaterní encefalopatie,
musí být dávka pečlivě upravena tak, aby bylo dosaženo pozvolného vylučování tekutin. Tato
dávka může u dospělých způsobit denní ztrátu tělesné hmotnosti přibližně 0,5 kg.
Plicní edém (např. při akutním srdečním selhání)
Počáteční podaná dávka je 40 mg furosemidu intravenózně. Jestliže to zdravotní stav pacienta
vyžaduje, podá se za 30-60 minut dalších 20 až 40 mg furosemidu.
Furosemid je nutno užít spolu s dalšími terapeutickými opatřeními.
Způsob podání
Intramuskulární nebo intravenózní podání.
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
4.3 Kontraindikace
− Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
− Hypersenzitivita na sulfonamidy (např. na deriváty sulfonylmočoviny nebo na
sulfonamidová antibiotika),
− Renální selhání s oligoanurií neodpovídající na léčbu furosemidem,
− Renální selhání jakožto následek otravy nefrotoxickými nebo hepatotoxickými látkami,
− Komatózní nebo v prekomatózní stav spojený s jaterní encefalopatií,
− Těžká hypokalemie (viz bod 4.8),
− Těžká hyponatremie,
− Hypovolemie a s nebo bez hypotenze,
− Dehydratace,
− Kojení (viz bod 4.6).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pečlivé sledování je vyžadováno v následujících případech:
- Pacienti s částečnou obstrukcí odtoku moči (např. pacienti s hypertrofií prostaty). Je nutno
zajistit produkci moči.
- Pacienti s hypotenzí nebo zvýšeným rizikem výrazného poklesu krevního tlaku (pacienti se
stenózou koronární arterie nebo cerebrální arterie).
- Pacienti s manifestním nebo latentním diabetes mellitus nebo kolísavou glykemií (je nutné
pravidelné sledování hladiny glukózy v krvi).
- Pacienti se dnou nebo hyperurikemií (je nutné pravidelné sledovat hladinu kyseliny močové
v séru)
- Pacienti s jaterním onemocněním nebo hepatorenálním syndromem (porucha funkce ledvin
spojená s těžkým onemocněním jater).
- Hypoproteinemie (spojená s nefrotickým syndromem, účinek furosemidu může být snížen a
může být zvýšena jeho ototoxicita).
- Současné podání se solemi lithia (je nutné sledování lithemie, viz bod 4.5)
- Akutní porfyrie (použití diuretik při akutní porfyrii není považováno za bezpečné a je třeba
zvláštní opatrnosti)
- Nedonošení kojenci (možný rozvoj nefrokalcinózy/nefrolitiázy; je nutné sledovat funkci
ledvin a provézt ultrasonografii ledvin). U nedonošených kojenců se syndromem respirační
tísně může diuretická léčba furosemidem během prvních týdnů života zvýšit riziko
přetrvávání ductus arteriosus Botalli (tj. Botallovy dučeje)
- Nesteroidní antirevmatika (tj. NSAID) mohou působit antagonisticky vůči diuretickému
účinku furosemidu a jiných diuretik. Použití NSAID s diuretiky může zvýšit riziko
nefrotoxicity.
Vyžaduje se opatrná titrace dávky.
- Změny elektrolytů (např. hypokalemie, hyponatremie)
- Změny v bilanci tekutin, dehydratace, snížení objemu krve s oběhovým kolapsem a rizikem
trombózy a embolie, zejména u starších pacientů při nadměrném použití přípravku
- Ototoxicita (podá-li se rychleji než 4 mg/ml) – současné podání dalších ototoxických látek
může toto riziko zvýšit (viz bod 4.5)
- Podávání vysokých dávek
- Podávání při progresivním a závažném renálním onemocnění
- Podání se sorbitolem. Současné podání obou těchto látek může vést ke zvýšené dehydrataci
(sorbitol může způsobit další ztrátu tekutin navozením průjmu).
- Podávání u pacientů se systémovým lupus erythematodes, kvůli možnosti exacerbace nebo
aktivace SLE
- Léčba prodlužující QT interval
Zvláštní opatrnost a/nebo snížení nutné dávky
Symptomatická hypotenze vede k závrati, mdlobě nebo ztrátě vědomí a může se objevit u
pacientů léčených furosemidem, a to zejména u starších pacientů, nebo u pacientů kteří užívají
další léky, které mohou způsobit pokles krevního tlaku a u pacientů majících další onemocnění,
které jsou rizikem pro hypotenzi.
Obecně se během léčby furosemidem doporučuje pravidelně sledovat hladinu sodíku, draslíku a
kreatininu v séru; zvláště pozorné sledování je vyžadováno u pacientů s vysokým rizikem
rozvoje poruchy elektrolytové rovnováhy, nebo v případě významné další ztráty tekutin (např.
z důvodu zvracení nebo průjmu).
Hypovolemie nebo dehydratace stejně jako jiné významné poruchy elektrolytové nebo
acidobazické rovnováhy musí být upraveny.
Fotosenzitivita
Případy fotosenzitivních reakcí byly hlášeny v souvislosti s thiazidovými diuretiky (viz bod
4.8). Jestliže se během léčby vyskytne fotosenzitivní reakce, doporučuje se léčbu ukončit.
Jestliže je opětovné podání thiazidu považováno za nezbytné, doporučuje se chránit exponované
oblasti těla před sluncem nebo umělým UVA zářením.
Sportovci
Je třeba sportovce upozornit, že tento přípravek používaný k nucené diuréze obsahuje látku,
která muže způsobit pozitivní dopingový test.
Souběžné použití s risperidonem
V placebem kontrolovaných studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byl pozorován
vyšší výskyt úmrtnosti u pacientů léčených kombinací furosemidu a risperidonu (7,3 %;
průměrný věk 89 let, rozpětí 75–97 let) v porovnání s pacienty léčenými samotným risperidonem
(3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70–96 let) nebo samotným furosemidem (4,1 %; průměrný
věk 80 let, rozpětí 67–90 let). Souběžné použití risperidonu s jinými diuretiky (zejména s
thiazidovými diuretiky použitými v nízkých dávkách) nebylo spojeno s obdobnými nálezy.
Nebyl identifikován žádný patofyziologický mechanismus, který by vysvětloval tyto nálezy, ani
nebyl pozorován žádný konzistentní vzorec příčin úmrtí. Nicméně je třeba opatrnosti a zvážení
rizik a přínosů této kombinace nebo současného podání s jinými silnými diuretiky předtím, než
se rozhodne o podání risperidonu. U pacientů užívajících jiná diuretika souběžně s risperidonem
nebyl pozorován zvýšený výskyt úmrtnosti. Bez ohledu na léčbu představovala dehydratace
hlavní rizikový faktor úmrtnosti, a je tedy nutné jí u starších pacientů s demencí předcházet (viz
bod 4.3 Kontraindikace)
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,7 mg sodíku v 1 ml, což odpovídá 0,2 % doporučeného
maximálního denního přijmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky jiné formy interakce
Nedoporučené kombinace
Lithium
Míra exkrece lithia se může podáním furosemidu snížit, což může vést ke zvýšenému
kardiotoxickému účinku a toxicitě lithia. Tato kombinace se proto nedoporučuje (viz bod 4.4).
Jestliže je nezbytné tuto kombinaci podat, je nutné pečlivě sledovat hladinu lithia a upravit jeho
dávkování.
Risperidon
Je třeba opatrnosti a rovněž zvážení rizik a přínosů kombinace nebo souběžného podání s
furosemidem nebo jinými silnými diuretiky předtím, než se rozhodne o podání risperidonu. Viz
bod 4.4 “Zvláštní upozornění a opatření pro použití”, kde naleznete informace o zvýšené
úmrtnosti u starších pacientů s demencí, kteří byli současně léčeni risperidonem.
Levothyroxin
Vysoké dávky furosemidu mohou inhibovat vazbu hormonů štítné žlázy na nosné proteiny, a
tím vést k počátečnímu přechodnému zvýšení volných hormonů štítné žlázy, následované
celkovým snížením celkové hladiny hormonů štítné žlázy. Hladiny hormonů štítné žlázy mají
být monitorovány.
Kombinace vyžadující opatrnost při použití
Léky zvyšující riziko prodloužení QTc intervalu a vzniku torsade de pointes v souvislosti
s hypokalemií
Poruchy elektrolytové rovnováhy (hypokalemie, hypomagnesemie a hypokalcemie) vyvolané
furosemidem mohou způsobit prodloužení QT intervalu, a proto hrozí zvýšené riziko arytmií,
je-li furosemid podán současně s léčivými látkami prodlužujícími QT interval nebo
vyvolávajícími hypokalemii, jako jsou:
- Antiarytmika tříty I a III (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid, amiodaron, sotalol,
ibutilid, dofetilid),
- Srdeční glykosidy (digoxin), současné podání furosemidu zesiluje toxický účinek srdečních
glykosidů na srdce a může vést k fatálním arytmiím,
- Antipsychotika (jako jsou sultoprid, fenothiaziny (např. chlorpromazin, thioridazin,
trifluoperazin), benzamidy (např. amisulprid, sulpirid), butyrofenony (např. droperidol,
haloperidol),
- Jiná neuroleptika (pimozid)
- Jiné látky (např. bepridil, cisaprid, erythromycin, halofantrin, sparfloxacin, pentamidin,
chinolony, atd.)
Proto jsou-li tyto léky předepsány současně s furosemidem, je nutné sledovat plasmatickou
hladiny draslíku a monitorovat EKG.
Léčivé látky snižující hladinu draslíku v séru
Podání furosemidu spolu s amphotericinem B, glukokortikoidy, karbenoxolonem,
tetrakosaktidem nebo laxativy může způsobit zvýšené ztráty draslíku. Lékořice působí stejně
jako karbenoxolon. Při podání glukokortikoidů je nutné vzít v úvahu hypokalemii a její případné
zhoršení při předávkování laxativy. Vzhledem k tomu, že při podání této kombinace hrozí
nevratné poruchy sluchu, smí být podána pouze tehdy, jsou-li k tomu závažné zdravotní důvody.
Hladina draslíku musí být sledována.
Léčivé látky snižující hladinu sodíku v séru
Současné podání karbamazepinu nebo aminoglutethimidu může zvýšit riziko hyponatremie.
Nesteroidní protizánětlivé látky a vysoké dávky salicylátů
Nesteroidní protizánětlivé látky (včetně koxibů) mohou v případě stávající hypovolemie vyvolat
akutní selhání ledvin a snížit diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinek furosemidu. Při
podání furosemidu spolu s vysokými dávkami salicylátů se může zvýšit riziko toxicity
salicylátů z důvodu snížené renální exkrece nebo pozměněné renální funkce.
Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) a antagonisté receptorů angiotenzinu II
(ARA)
Hypotenzní a/nebo renální účinky jsou zesíleny při současném podání s furosemidem. Omezení
nebo přerušení léčby furosemidem se doporučuje ne později než tři dny před zahájením
podávání ACE inhibitorů a ARA. Porucha funkce ledvin může také nastat během prvního
současného podání nebo při prvním podání vysokých dávek ACE inhibitorů nebo antagonistů
receptorů angiotenzinu II.
Léky zvyšující antihypertenzní účinek furosemidu
Účinek jiných antihypertenzních látek (jiná diuretika a jiné léky snižující krevní tlak jako jsou
betablokátory) může být zesílen při současném podání furosemidu.
Hrozí riziko aditivního účinku na hypotenzi při podání furosemidu spolu s amifostinem,
baklofenem nebo alfa-blokátory.
Hrozí zvýšené riziko posturální hypotenze při současném podání kličkových diuretik, jako je
furosemid, a tricyklických antidepresiv (např. imipramin, notriptylin, amitriptylin) nebo
antipsychotických látek.
Antidiabetika
Může dojít ke snížení glukózové tolerance, jelikož furosemid může zeslabit účinek antidiabetik.
Může být potřeba upravit dávku léků k léčbě hyperglykémie.
Chloralhydrát
V ojedinělých případech může intravenózní podání furosemidu během 24 hodin před podáním
chloralhydrátu způsobit zrudnutí (flush), nadměrné pocení (hyperhidróza), úzkost, nauzeu,
zvýšení krevního tlaku a tachykardii. Proto se současné podání furosemidu a chloralhydrátu
nedoporučuje.
Fibráty
Hladiny furosemidu a derivátů kyseliny fibrové v krvi (jako je klofibrát a fenofibrát) mohou být
zvýšeny při jejich současném podání (zejména v případě hypalbuminemie, např. při nefrotickém
syndromu). Nárůst těchto příznaků (zvýšená diuréza a svalové příznaky) musí být monitorován.
Jodované kontrastní látky
U pacientů s rizikovými faktory jako jsou zvýšené hladiny kreatininu v séru, dehydratace,
městnavé srdeční selhání, věk nad 70 let, nebo současné podání nefrotoxických léků může
současné podání furosemidu a jodovaných kontrastních látek zvýšit riziko akutního selhání
ledvin v souvislosti s kontrastními látkami a je tedy nutné se současného podání vyvarovat.
Metformin
Hladina metforminu v krvi může být furosemidem zvýšena. Naopak, metformin může snížit
hladinu furosemidu. Při poruše funkce ledvin je riziko spojeno se zvýšeným výskytem laktátové
acidózy.
Cholestyramin a kolestipol
Tyto přípravky mohou snížit biologickou dostupnost furosemidu.
Nefrotoxické/ ototoxické látky
Furosemid může zesílit nefrotoxický účinek nefrotoxických léků (např. cefaloridin, cefalotin,
ceftazidim, polymyxiny, aminoglykosidy, organoplatiny, imunosupresiva, foscarnet,
pentamidin).
Antibiotika jako jsou cefalosporiny – porucha funkce ledvin se může rozvinout u pacientů
léčených furosemidem a vysokými dávkami určitých cefalosporinů.
Při současném podání cisplatiny a furosemidu hrozí riziko ototoxického působení. Navíc
nefrotoxicita cisplatiny může být zvýšena, nepodává-li se furosemid k dosažení nucené diurézy
během léčby cisplatinou v nízkých dávkách (např. 40 mg u pacientů s normální funkcí ledvin) a
je-li bilance tekutin pozitivní.
Furosemid může také zesílit ototoxicitu některých léků, například aminoglykosidů a antibiotik,
jako je kanamycin, gentamicin a tobramycin, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Vzhledem k tomu, že při podání této kombinace hrozí nevratné poškození, smí být tyto léky
podány s furosemidem pouze tehdy, jsou-li k tomu závažné zdravotní důvody.
Neuromuskulární blokátory
Malé dávky furosemidu (méně než 100 ug/kg) mohou zesílit neuromuskulární blokádu
zprostředkovanou kompetitivními neuromuskulárními blokátory (svalová relaxancia kurarového
typu, jako je atrakurium a tubokurarin) a depolarizujícími neuromuskulárními blokátory (jako je
succinylcholin), zatímco vysoké dávky mohou působit proti neuromuskulární blokádě. Deplece
draslíku v souvislosti s podáním diuretik může zesílit účinek kompetitivních neuromuskulárních
blokátorů.
Jiná diuretika (draslík šetřící jako je amilorid, triamteren)
Současné podání furosemidu a draslík šetřících diuretik může mít synergistický účinek na
diurézu. Exkrece sodíku se může zvýšit a exkrece draslíku se může snížit.
Theofylin
Při současném podání furosemidu byla clearance theofylinu snížena o 20 %, čímž došlo k
zesílení účinku theofylinu. Při současném podání s furosemidem je zvýšeno riziko hypokalemie.
Thiazidy
Synergistický účinek diurézy, tj. vylučování sodíku a draslíku, nastává v důsledku interakce
furosemidu a thiazidů, což vede ke zvýšenému riziku dehydratace, hyponatremie a
hypokalemie.
Léky signifikantně sekretované renálními tubuly
Probenecid, methorexát a další léky, které jsou, podobně jako furosemid, signifikantně
sekretovány renálními tubuly, mohou snížit účinek furosemidu. Naproti tomu furosemid může
snížit eliminaci těchto látek ledvinami. Při léčbě vysokými dávkami (zejména jak furosemidu,
tak jiných látek) může dojít ke zvýšení sérových hladin a ke zvýšenému riziku nežádoucích
účinků z důvodu podávání furosemidu nebo těchto látek.
Antikonvulziva
Ke snížení účinku furosemidu může dojít při současném podání s antikonvulziva (např.
fenytoin, fenobarbital).
Presorické aminy (např. epinefrin, norepinefrin)
Současné použití furosemidu může oslabit účinek presorických aminů.
Jiné interakce
Současné podání cyklosporinu a diuretik je spojeno se zvýšeným rizikem dnavé artritidy
z důvodu hyperurikemie indukované furosemidem a nedostatečné renální exkrece urátů
způsobené cyklosporinem.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Vzhledem k tomu, že furosemid prostupuje placentou, smí být v průběhu těhotenství použit
pouze krátkodobě a pouze je-li indikace nevyhnutelná.
Diuretika nejsou v průběhu těhotenství vhodná k rutinní léčbě hypertenze a edému, jelikož
mohou porušit perfuzi placenty a tím i růst plodu.
Léčba během těhotenství vyžaduje sledování hladiny elektrolytů, hematokritu a růstu plodu.
Ve studiích na zvířatech byla pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Koncentrace furosemidu v pupečníkové krvi dosahuje 100 % koncentrace v mateřském séru. U
lidí dosud nebyly pozorovány žádné malformace v souvislosti s expozicí furosemidu. Je však
k dispozici pouze omezené množství zkušeností, aby bylo možno zhodnotit potenciální škodlivý
účinek na embryo/plod.
Při použití během těhotenství může furosemid predisponovat plod k hyperkalciurii,
nefrokalcinóze a sekundární hyperparatyreóze. Může také stimulovat produkci moči u plodu
během nitroděložního vývoje.
Kojení
Furosemid se vylučuje do mateřského mléka a inhibuje kojení. V takových případech je kojení
kontraindikováno (viz bod 4.3).
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Furosemid Kabi má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Reakce pacientů na furosemid je individuální, vzhledem k tomu, že způsobuje pokles krevního
tlaku, může snížit schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje. Toto riziko je vyšší
na počátku léčby, při změně léčby a při požití alkoholu.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem furosemidu je jaterní encefalopatie u pacientů s
hepatocelulární insuficiencí (viz bod 4.3).
Méně často byly hlášeny případy hluchoty, která byla v některých případech nevratná.
Tabulka s přehledem nežádoucích účinků
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na následující definici četnosti výskytu:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Stejně jako u jiných diuretik se mohou vyskytnout určité nežádoucí účinky, jako:
Třída orgánových
systémů
Časté
≥ až < Méně časté
≥ 1/1000 až
< Vzácné
≥ 1/10 000 až
< Velmi vzácné
(<1/10 000)
Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)
Poruchy krve a
lymfatického
systému
trombocytopenie1 útlum kostní dřeně2,
eozinofilie,
leukopenie
hemolytická
anemie, aplastická
anemie,
agranulocytóza
Poruchy imunitního
systému
těžké anafylaktické
a anafylaktoidní
reakce jako je
anafylaktický šok exacerbace nebo
aktivace
systémového lupus
erythematodes
Poruchy nervového
systému
jaterní encefalopatie
u pacientů
s hepatocelulární
insuficiencí parestezie, vertigo,
spavost, zmatenost,
pocit tlaku v hlavě
závratě, mdloby a
ztráta vědomí
(způsobeno
symptomatickou
hypotenzí nebo
jinými příčinami),
bolest hlavy
Poruchy oka rozmazané vidění,
poruchy zraku s
příznaky
hypovolemie
Poruchy ucha a
labyrintu
hluchota
(někdy nevratná)
dysakuze a/nebo
tinnitus aurium
Gastrointestinální
poruchy
nauzea, zvracení a
průjem, anorexie,
dyspepsie, zácpa,
sucho v ústech
akutní pankreatitida
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
pruritus, kožní a
slizniční reakcevaskulitida Stevensův-
Johnsonův
syndrom, toxická
epidermální
nekrolýza, akutní
generalizovaná
exantematózní
pustulóza (AGEP),
DRESS syndrom
(poléková vyrážka
s eozinofilií a
systémovými
příznaky)
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
svalové křeče
dolních končetin,
astenie, snížení
sérové hladiny
kalcia, chronická
artritida
Tetanie
byly hlášeny
případy
rhabdomyolýzy,
často související se
závažnou
hypokalemií (viz
bod 4.3)4
Poruchy ledvin a
močových cest
intersticiální
nefritida
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
febrilní stavy,
lokální bolest po
i.m. podání
Vyšetření Zvýšená hladina
sérového
cholesterolu a
triacylglycerolů
Může se projevit zejména zvýšenou tendencí ke krvácení.
Pokud toto nastane, musí být léčba ukončena.
Informace o léčbě viz bod 4.9.
Viz bod 4.3.
Tinitus se může vyskytovat přechodně.
6 Například bulózní exantém, vyrážka, kopřivka, purpura, erythema multiforme, exfoliativní
dermatitida, fotosenzitivita.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Poruchy krve a lymfatického systému
Diuretické působení furosemidu může vést nebo přispět k hypovolemii a v těžkých případech k
dehydrataci, a to zejména u starších pacientů. Těžká deplece tekutin může vést k
hemokoncentraci s tendencí ke vzniku trombóz.
Endokrinní poruchy
Furosemid může snížit glukózovu toleranci. U pacientů s diabetem mellitem to může vést ke
zhoršení metabolické kontroly; může dojít k manifestaci latentního diabetu mellitu.
Poruchy metabolismu a výživy
Zejména po dlouhodobé léčbě nebo při podávání vysokých dávek může dojít k poruše
elektrolytové a vodní rovnováhy (k hypokalemii, k hyponatremii a k metabolické alkalóze). Z
toho důvodu je indikováno pravidelné sledování sérových hladin elektrolytů (zejména draslíku,
sodíku a vápníku). Může dojít k depleci draslíku, a to zejména při dietě s nízkým obsahem
draslíku. Obzvláště, je-li současně snížen přísun draslíku a/nebo jsou zvýšeny extrarenální ztráty
draslíku (např. při zvracení nebo chronickém průjmu), může dojít k hypokalemii jakožto
důsledku zvýšených renálních ztrát draslíku. Projevem jsou neuromuskulární příznaky
(myastenie, parestezie, parézy), intestinální příznaky (zvracení, zácpa, meteorismus), renální
příznaky (polyurie, polydipsie) a srdeční příznaky (poruchy srdeční stimulace a poruchy
vedení). Těžké ztráty draslíku mohou způsobit paralytický ileus nebo poruchu vědomí, v
extremních případech kóma. Navíc základní onemocnění (např. cirhóza nebo srdeční selhání),
souběžná léčba (viz bod 4.5) a výživa mohou také predisponovat k deficitu draslíku. V takových
případech je nutný odpovídající monitoring a rovněž substituční léčba.
Následkem zvýšených renálních ztrát sodíku může nastat hyponatremie s odpovídajícími
příznaky, a to zejména při omezeném přísunu chloridu sodného. Často pozorovanými příznaky
nedostatku sodíku jsou apatie, svalové spasmy, snížená chuť k jídlu, astenie, somnolence,
zvracení a zmatenost.
Zvýšené renální ztráty vápníku mohou vést k hypokalcemii, která může ve vzácných případech
vést k tetanii.
U pacientů se zvýšenými renálními ztrátami hořčíku byla ve vzácných případech pozorována
tetanie nebo srdeční arytmie jakožto důsledek hypomagnesemie.
U některých pacientů může dojít ke zvýšení hladiny kyseliny močové a k atakám dny.
Po podání furosemidu může dojít k rozvoji metabolické alkalózy, nebo ke zhoršení stávající
metabolické alkalózy (např. dekompenzované jaterní cirhózy).
Poruchy ucha a labyrintu
Výskyt tinitu (tinnitus aurium) je vyšší při rychlém intravenózním podání, zejména u pacientů
s renálním selháním nebo hypoproteinemií (např. při nefrotickém syndromu).
Srdeční poruchy
Zejména v počáteční fázi léčby a u starších pacientů může velmi intenzivní diuréza způsobit
snížení krevního tlaku, které, pokud je výrazné, může způsobit známky a příznaky, jako jsou
ortostatická hypotenze, akutní hypotenze, pocit tlaku v hlavě, závratě, oběhový kolaps,
tromboflebitida nebo náhlé úmrtí (při intramuskulárním nebo intravenózním podání).
Poruchy jater a žlučových cest
Intrahepatální cholestáza, cholestatická žloutenka, jaterní ischemie, zvýšení hladin jaterních
aminotransferáz.
Poruchy ledvin a močových cest
Diuretika mohou zhoršit nebo odhalit příznaky akutního zadržování moči (poruchy
vyprazdňování močového měchýře, hyperplazie prostaty nebo zúžení močové trubice),
vaskulitidu, glykosurii, přechodné zvýšení hladin kreatininu a močoviny v krvi.
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
U nedonošených kojenců léčených furosemidem se může vyvinout nefrolitiáza a/nebo
nefrokalcinóza z důvodu ukládání vápníku v ledvinné tkáni.
U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může diuretická léčba furosemidem
během prvních týdnů života zvýšit riziko přetrvávající Botallovy dučeje (ductus arteriosus
Botalli).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování závisí primárně na rozsahu a
následcích ztráty elektrolytů a tekutin (např. hypovolemie, dehydratace, hemokoncentrace,
srdeční arytmie – včetně AV blokády a ventrikulární fibrilace) z důvodu nadměrné diurézy.
a) Příznaky
Příznaky těchto poruch zahrnují deliriózní stav, těžkou hypotenzi (přecházející do šoku), akutní
selhání ledvin, trombózu, chabou paralýzu, apatii a zmatenost.
b) Léčba
- Při prvních známkách šoku (hypotenze, nadměrné pocení, nauzea, cyanóza) je nutno ihned
přerušit podávání, umístit hlavu pacienta do nižší polohy a zajistit průchodnost dýchacích
cest.
- Náhrada tekutin a úprava poruchy elektrolytové rovnováhy; sledování metabolických funkcí
a udržení odtoku moči.
- Léčba v případě anafylaktického šoku: nařeďte 1 ml roztoku adrenalinu o koncentraci
1:1000 v 10 ml a pomalu injikujte 1 ml vzniklého roztoku (to odpovídá 0,1 mg adrenalinu),
kontrolujte pulz a tenzi a sledujte případné arytmie. Podání adrenalinu může být v případě
nutnosti opakováno. Následně intravenózně podejte glukokortikoidy (například 250 mg
methylprednisolonu), v případě nutnosti opakujte.
Pro děti upravte výše uvedené dávkování podle jejich tělesné hmotnosti.
Upravte hypovolemii dostupnými prostředky a doplňte umělou ventilací, kyslíkem a v případě
anafylaktického šoku antihistaminiky.
Není známo specifické antidotum furosemidu. Jestliže nastane předávkování během parenterální
léčby, léčba v podstatě sestává ze sledování pacienta a z podpůrné léčby. Hemodialýza
neurychluje eliminaci furosemidu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: diuretika s vysokým účinkem
ATC kód: C03CA
Mechanismus účinku
Přípravek Furosemid Kabi je silné diuretikum s rychlým účinkem. Z farmakologického hlediska
furosemid inhibuje ko-transportní systém (reabsorpci) následujících elektrolytů: Na+, K+ a 2Cl-,
který je situovaný na luminální membráně buněk vzestupného raménka Henleovy kličky.
Následkem toho závisí účinnost furosemidu na vstupu léčiva do lumen tubulů mechanismem
transportu aniontů. Diuretický účinek je výsledkem inhibice reabsorpce chloridu sodného
v tomto segmentu Henleovy kličky. V důsledku toho může frakce vylučovaného sodíku
dosáhnout až 35 % obsahu sodíku v glomerulárním filtrátu. Druhotné následky zvýšené
eliminace sodíku jsou: zvýšené vylučování moči a zvýšená sekrece draslíku v distálním tubulu.
Vylučování solí vápníku a hořčíku je také zvýšeno.
Furosemid inhibuje mechanismus zpětné vazby v macula densa a indukuje na dávce závislou
stimulaci systému renin-angiotenzin-aldosteron.
V případě srdečního selhání furosemid indukuje akutní snížení srdečního předtížení
(prostřednictvím zvětšení kapacity krevních cév). Tento časný vaskulární účinek je zřejmě
zprostředkován prostaglandiny za předpokladu adekvátní funkce ledvin s aktivace renin-
angiotenzinového systému a intaktní syntézy prostaglandinů. Prostřednictvím natriuretického
účinku furosemid snižuje reaktivitu cév na katecholaminy, která je u pacientů s hypertenzí
zvýšena.
Antihypertenzní účinek furosemidu je přisuzován zvýšenému vylučování sodíku, snížení
objemu krve a odpovědi hladkého svalstva cév na stimulaci vazokonstrikce.
Farmakodynamické účinky
Diuretický účinek furosemidu se dostavuje během 15 minut od intravenózního podání nebo
během 1 hodiny od perorálního podání.
Na dávce závislé zvýšení diurézy a natriurézy bylo pozorováno po podání furosemidu zdravým
jedincům (dávky v rozmezí 10 mg a 100 mg). Doba trvání účinku u zdravých jedinců po
intravenózním podání furosemidu v dávce 20 mg je přibližně 3 hodiny a po perorálním podání
dávky 40 mg je tato doba přibližně 3 až 6 hodin.
U nemocných pacientů lze vztah mezi tubulární koncentrací volného furosemidu a vázaného
furosemidu (stanovený rychlostí vylučování moči) a jeho natriuretickým účinkem vyjádřit
sigmoidní křivkou s minimální účinnou rychlostí vylučování přibližně 10 mikrogramů za
minutu. Kontinuální infuze furosemidu je tedy účinnější než opakované bolusové podání. Nad
určitou velikost bolusové dávky se účinnost léku již znatelně nezvyšuje. Účinnost furosemidu je
snížena v případě snížené tubulární sekrece nebo v případě intratubulární vazby léčiva na
albumin.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Distribuce
Distribuční objem furosemidu je 0,1 až 1,2 l/kg tělesné hmotnosti. Distribuční objem může být
zvýšen v závislosti na souběžném onemocnění.
Vazba na bílkoviny (převážně na albumin) je vyšší než 98 %.
Furosemid je vylučován do mateřského mléka. Prochází placentární bariérou a pomalu přechází
k plodu. Furosemid dosahuje podobné koncentrace u matky, plodu i novorozence.
Eliminace
Furosemid je eliminován převážně v nekonjugované formě, a to především sekrecí
v proximálním tubulu. Po intravenózním podání se 60 až 70 % furosemidu eliminuje tímto
způsobem. Glukuronové metabolity furosemidu představují 10 až 20 % látky vyloučené močí.
Zbytek dávky je eliminován stolicí, pravděpodobně biliární sekrecí. Po intravenózním podání je
plazmatický poločas furosemidu v rozmezí 1 až 1,5 hodiny.
Porucha funkce ledvin
Při poruše funkce ledvin je eliminace furosemidu pomalejší a jeho poločas zvýšen. U pacientů
s poruchou funkce ledvin může terminální poločas dosáhnout až 24 hodin.
Při nefrotickém syndromu vede nižší koncentrace plasmatických proteinů k vyšším
koncentracím nekonjugovaného furosemidu (volného). Na druhou stranu je účinnost furosemidu
u těchto pacientů snížena z důvodu intratubulární vazby na albumin a z důvodu snížené
tubulární sekrece.
Furosemid je špatně dialyzovatelný u pacientů podstupujících hemodialýzu, peritoneální dialýzu
nebo CAPD (kontinuální ambulantní peritoneální dialýza).
Porucha funkce jater
Při poruše funkce jater se poločas furosemidu zvyšuje o 30 až 90 %, převážně z důvodu vyššího
distribučního objemu. Biliární eliminace může být snížena (až na 50 %). U této skupiny
pacientů je větší proměnlivost farmakokinetických parametrů.
Městnavé srdeční selhání, těžká hypertenze, starší pacienti
Eliminace furosemidu je pomalejší z důvodu snížené funkce ledvin u pacientů s městnavým
srdečním selháním, s těžkou hypertenzí nebo u starších pacientů.
Nedonošené děti a novorozenci
V závislosti na stupni vývoje ledvin může být eliminace furosemidu pomalá. U dětí
s nedostatečnou kapacitou glukuronidace je metabolismus léčiva také snížen. U donošených
novorozenců je poločas obecně nižší než 12 hodin. U dětí ve věku 2 měsíců nebo starších je
terminální clearance stejná jako u dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní perorální toxicita byla u všech testovaných druhů nízká. Studie chronické toxicity u
potkanů a psů prokázaly změny renálních funkcí (mezi jiné například fibrózní degeneraci a
kalcifikaci ledvin).
In vitro a in vivo testy genotoxicity neodhalily žádné klinicky relevantní známky genotoxického
potenciálu furosemidu.
Dlouhodobé studie na myších a potkanech neodhalily žádné relevantní známky tumorogenního
potenciálu furosemidu.
V rámci studií reprodukční toxicity na plodech potkanů došlo po podání vysokých dávek ke
sníženému výskytu diferencovaných glomerulů, k anomáliím skeletu lopatek, pažních kostí a
žeber (vyvoláno hypokalemií). U plodů myší a králíků došlo po podání vysokých dávek k
hydronefróze.
Výsledky získané v rámci studie na myších a v rámci jedné ze tří studií na králících ukázaly
zvýšený výskyt a závažnost hydronefrózy (rozšíření ledvinových pánviček, v některých
případech močovodů) u plodů pocházejících od léčených samic ve srovnání s výskytem u plodů
z kontrolní skupiny.
Předčasně narození králíci vykazovali po podání furosemidu vyšší výskyt intraventrikulární
hemoragie oproti jejich sourozencům léčeným fyziologickým roztokem, a to zřejmě z důvodu
intrakraniální hypotenze vyvolané furosemidem.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Chlorid sodný, roztok hydroxidu sodného (pro úpravu pH), voda pro injekci
6.2 Inkompatibility
Furosemid nesmí být z důvodu rizika precipitace mísen se silně kyselými roztoky (s pH nižším
než 5,5), jako jsou roztoky obsahující kyselinu askorbovou, noradrenalin a adrenalin.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.
6.3 Doba použitelnosti
Doba použitelnosti přípravku před otevřením:
roky
Doba použitelnosti po prvním otevření:
Po otevření musí být přípravek okamžitě použit.
Doba použitelnosti po naředění:
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po naředění před použitím byla prokázána po dobu hodin při 25 °C, je-li zajištěna ochrana před světlem.
Z mikrobiologického hlediska musí být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě,
jsou doba a podmínky uchovávání po naředění před použitím na odpovědnosti uživatele a
normálně tato doba nesmí být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud naředění neproběhlo za
kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte ampulky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
ml, skleněná ampulka typu I jantarové barvy
Velikosti balení:
ampulek,
50 ampulek,
100 ampulek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Injekční roztok furosemidu smí být mísen s neutrálními a slabě alkalickými roztoky s pH
v rozmezí 7 až 10, jako je 0,9% roztok chloridu sodného a roztok Ringer-laktátu.
Obsahuje-li přípravek viditelné částice, nesmí být použit.
Pouze k jednorázovému použití. Po použití zlikvidujte veškerý zbylý roztok.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Fresenius Kabi s.r.o., Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
50/294/07-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 18. 12.
10. DATUM REVIZE TEXTU
28. 6.
Více o léku Furosemid kabi 20 mg/2 ml
Furosemid kabi 20 mg/2 ml
Výber produktov v našej ponuke z našej lekárne
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 735 CZK |
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 135 CZK |
