Celiprolol vitabalans

Nebylo prokázáno, že by celiprolol byl mutagenní, karcinogenní či teratogenní. Nejvyšší perorální dávky ve
studiích na zvířatech byly 2000 mg/kg/den u myší a 400 mg/kg/den u potkanů. U potkanů neměla dávka
320 mg/kg/den vliv na fertilitu nebo průběh březosti. Během tříměsíční expozice u potkanů dávka
20 mg/kg/den nezpůsobila žádné změny v chování či hodnotách parametrů krve a moči. Změny pozorované
u krevního obrazu nebyly klinicky významné až do dávky 150 mg/kg/den. Dávka 400 mg/kg/den u potkanů
zvyšovala chuť k jídlu, diurézu a spotřebu vody a vedla k otokům končetin a sedaci. Došlo ke zvýšení
draslíku a anorganického fosforu v krvi. Změny vymizely během měsíce po ukončení expozice. Při
12měsíční expozici u potkanů dávka 200 mg/kg/den způsobovala výše uvedené změny v chování a změnu
krevních hodnot i snížení hmotnosti, ale nezvyšovala mortalitu. LD50 jediné perorální dávky je přibližně
2000 mg/kg u myší, 3800 mg/kg u potkanů a 1500 mg/kg u psů. Při 12měsícční expozici psů snižovala
dávka celiprololu 200 mg/kg/den srdeční frekvenci, omezila pohyblivost a zvýšila salivaci, kongesci
pankreatu a sérový draslík. Žádné orgánové patologické ani hematologické změny nebyly zjištěny. Změny
vymizely rychle po ukončení expozice. Celkově netoxická dávka při dlouhodobé (celoživotní) expozici je
20 mg/kg/den u potkanů a 10 mg/kg/den u psů. Pokud je dávka přípravku Celiprolol Vitabalans 400 mg,
expozice celiprololu u středně velkého dospělého je 5,5 mg/kg/den.

Celiprolol, pokud se používá ve farmakologických dávkách, dilatuje středně velké a malé arterie a
bronchioly. Ve studiích na psech bylo rovněž zjištěno, že zvyšuje koronární a renální perfuzi a vede k
relaxaci velkých žil prostřednictvím stimulace beta2-adrenoceptorů. Inhibuje chronotropní a inotropní účinky
agonistů beta-adrenoceptorů jak ve svalu síní, tak komor. Celiprolol ve farmakologických dávkách nemá
žádný membrány-stabilizující účinek. V několika experimentálních modelech bylo zjištěno, že u potkanů a
křečků zabraňuje tachykardii, fibrilaci komor a náhlé asystole. U psů však byly výsledky protichůdné.

V chemických modelech arytmie měl celiprolol antiarytmogenní a antifibrilační účinek. Při elektrické
stimulaci dávka 1 mg/kg i.v. zvyšovala práh komorové fibrilace, ale dávka 3 mg/kg i.v. v jiném experimentu
statisticky významně komorové tachykardii ani srdeční smrti nebránila. V experimentu s koronární stenózou
na psech celiprolol normalizoval zvýšené pH a snižoval ischémii, ale rovněž obnovoval kontrakční kapacitu
ischemického myokardu.