Castispir

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny ALT, glukózy,
fosforu a triacylglycerolů, jež byly přechodné povahy. Projevy toxicity u zvířat představovaly
zvýšenou sekreci slin, gastrointestinální symptomy, řídkou stolici a iontovou nerovnováhu. K těmto
jevům docházelo při dávkách, které dávaly > 17násobek systémové expozice pozorované při
klinickém dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den
(> 232násobek systémové expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech
montelukast při systémové expozici přesahující klinickou systémovou expozici více než 24násobně
neovlivňoval fertilitu ani reprodukční schopnosti. Ve studii samičí plodnosti na potkanech v dávkách
200 mg/kg/den (>69násobek klinické systémové expozice) byl zaznamenán mírný pokles tělesné
hmotnosti mláďat. Ve studiích na králících byla, v porovnání s kontrolními zvířaty, při systémové
expozici více než 24násobně přesahující klinickou systémovou expozici pozorovanou při klinické
dávce pozorována vyšší incidence nekompletní osifikace. U potkanů nebyly pozorovány žádné
abnormality. Bylo prokázáno, že montelukast prostupuje placentární bariérou a je vylučován do
mateřského mléka zvířat.

Po jedné perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5 000 mg/kg u myší a potkanů
(15 000 mg/m2 a 30 000 mg/m2 u myší respektive u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka,
nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000násobku doporučené denní dávky pro
dospělé (vztaženo ke hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně > 200násobek
systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani tumorigenní.