Cancombino
Sloučeniny, které byly hodnoceny v klinických farmakokinetických studiích, zahrnují warfarin,
digoxin, perorální kontraceptiva (tj. ethinylestradiol/levonorgestrel), glibenklamid a nifedipin.
V těchto studiích nebyly zjištěny žádné klinicky významné interakce.
Lze předpokládat, že účinky hydrochlorothiazidu vedoucí k depleci draslíku budou potencovány
dalšími léčivými přípravky, které jsou spojovány se ztrátami draslíku a hypokalémií (např. další
kaliuretická diuretika, laxativa, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G, deriváty kyseliny
salicylové, steroidy, ACTH).
Souběžné užívání přípravku Cancombino a kalium šetřících diuretik, doplňků draslíku nebo náhražek
soli nebo jiných léčiv, která mohou zvyšovat hladiny draslíku v séru (např. sodná sůl heparinu,
kotrimoxazol, označovaný též jako trimethoprim/sulfamethoxazol), může vést ke zvýšeným hladinám
draslíku v séru. Je vhodné sledovat hladiny draslíku (viz bod 4.4).
Diuretiky navozená hypokalémie a hypomagnesémie predisponují k možným kardiotoxickým
účinkům digitalisových glykosidů a antiarytmik. Pokud se přípravek Cancombino podává spolu
s takovými léčivými látkami anebo s dalšími léčivými látkami, které mohou navodit torsade de
pointes, doporučuje se pravidelné sledování draslíku v séru:
- Antiarytmika Ia. třídy (tj. chinidin, hydrochinidin, disopyramid).
- Antiarytmika III. třídy (tj. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid).
- Některá antipsychotika (tj. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin,
cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol).
- Ostatní (tj. bepridil, cisaprid, difemanil, erytromycin i.v., halofantrin, ketanserin, mizolastin,
pentamidin, sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).
Při souběžném podávání ACE inhibitorů nebo hydrochlorothiazidu s lithiem byl pozorován
reverzibilní vzestup koncentrací lithia v séru s projevy toxicity. Podobný účinek se může vyskytnout
při souběžném podávání antagonistů angiotenzinu II. Použití kandesartanu a hydrochlorothiazidu
s lithiem se nedoporučuje. Pokud je podání této kombinace nezbytné, doporučuje se pečlivé
monitorování plasmatických hladin lithia.
Při souběžném podávání antagonistů angiotenzinu II s nesteroidními antiflogistiky (NSAID)
(tj. selektivními inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou (> 3 g/den) a s neselektivními
nesteroidními antiflogistiky) může docházet k oslabení antihypertenzního účinku.
Podobně jako u ACE inhibitorů může souběžné užívání antagonistů angiotenzinu II a NSAID vést ke
zvýšenému nebezpečí zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení
sérového draslíku, zvláště pak u pacientů se stávající špatnou funkcí ledvin. Tato kombinace se musí
podávat opatrně, zvláště u starších pacientů. Pacienti musejí být dostatečně hydratováni a po zahájení
souběžné léčby a poté v pravidelných intervalech je třeba věnovat pozornost monitorování funkce
ledvin.
Diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinek hydrochlorothiazidu je NSAID oslaben.
Vstřebávání hydrochlorothiazidu je sníženo kolestipolem nebo cholestyraminem.
Hydrochlorothiazid může potencovat účinky nedepolarizujících periferních myorelaxancií (např.
tubokurarinu).
Thiazidová diuretika mohou zvýšit hladiny kalcia v důsledku snížení jeho exkrece. V případě nutnosti
podávání doplňků kalcia nebo vitaminu D je třeba sledovat hladiny kalcia v séru a podle toho upravit
dávkování.
Thiazidy mohou zvyšovat hyperglykemické účinky beta-blokátorů a diazoxidu.
Anticholinergické látky (např. atropin, biperiden) mohou zvyšovat biologickou dostupnost diuretik
thiazidového typu snížením gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.
Thiazidy mohou zvyšovat riziko vzniku nežádoucích účinků způsobených amantadinem.
Thiazidy mohou snižovat renální exkreci cytotoxických léčiv (např. cyklofosfamidu, methotrexátu)
a potencovat jejich myelosupresivní účinky.
Souběžné požití alkoholu, barbiturátů nebo anestetik může zhoršit posturální hypotenzi.
Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. Může být potřeba upravit dávkování
antidiabetických léčiv, včetně insulinu. Metformin se má užívat s opatrností vzhledem k riziku
laktátové acidózy, která může být způsobená selháním funkce ledvin souvisejícím
s hydrochlorothiazidem.
Hydrochlorothiazid může způsobit arteriální reakci na presorické aminy (např. adrenalin) snižující, ale
ne zcela vylučující presorický účinek.
Hydrochlorothiazid může zvýšit riziko akutní renální insuficience, zvláště při vysokých dávkách
jodovaných kontrastních látek.
Souběžná léčba s cyklosporinem může zvýšit riziko hyperurikémie a dnavých komplikací.
Souběžná léčba s baklofenem, amifostinem, tricyklickými antidepresivy nebo neuroleptiky může vést
ke zvýšení antihypertenzního účinku a může indukovat hypotenzi.
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).