Atosiban avmc

Farmakoterapeutická skupina: jiná gynekologika, ATC kód: G02CX
Přípravek Atosiban AVMC obsahuje atosibanum (INN), syntetický peptid ([Mpa1,D-
Tyr(Et)2,Thr4,Orn8]-oxytocin), který je kompetitivním antagonistou lidského oxytocinu na
receptorové úrovni. U potkanů a morčat byla prokázána vazba na oxytocinové receptory, snížení
frekvence kontrakcí a tonu svaloviny dělohy, výsledkem čehož bylo potlačení děložních kontrakcí.
Rovněž byla prokázána vazba na receptory vazopresinu, čímž docházelo k inhibici efektu vazopresinu.
U zvířat nevykazoval atosiban žádné účinky na kardiovaskulární systém.
Při předčasném porodu u lidí atosiban v doporučených dávkách antagonizoval kontrakce dělohy a
navozoval její nečinnost. Začátek relaxace dělohy po podání atosibanu je rychlý, děložní kontrakce se
významně zmírní v průběhu 10 minut a děložní nečinnost (≤ 4 kontrakce za hodinu) přetrvává po dobu
12 hodin.
Klinické studie fáze III. (CAP-001) zahrnují údaje od 742 žen, u kterých byl diagnostikován hrozící
předčasný porod mezi 23.- 33. týdnem gestace a které z tohoto důvodu dostávaly buď atosiban
(v dávkování, které je uvedené v tomto dokumentu) nebo lék ze skupiny β-agonistů (dávkově
titrovaný).
Primární cílový parametr: primárním kritériem účinnosti v uvedených studiích bylo procento žen, u
kterých nedošlo k porodu a které přitom nevyžadovaly alternativní způsob tokolýzy v následujících dnech po zahájení léčby. Údaje ukazují, že 59,6% (n=201) žen léčených atosibanem a 47,7% (n=163)
žen léčených β-agonistou (p=0,0004) neporodilo a nevyžadovalo alternativní způsob tokolýzy
v následujících 7 dnech po zahájení léčby. Většina selhání léčby ve studiích CAP-001 byla způsobená
špatnou snášenlivostí léčby. Selhání léčby způsobené nedostatečnou účinností bylo signifikantně
(p=0,0003) častější u atosibanu (n=48, 14,2%) než v případě β-agonistou léčených žen (n=20, 5,8%).
Ve studiích CAP-001 zjištěná pravděpodobnost, že žena neporodí a zároveň nevyžaduje alternativní
způsob tokolýzy v následujících 7 dnech po zahájení léčby, byla podobná pro atosibanem i beta-
mimetikem léčené ženy v gestačním věku 24-28 týdnů. Tento nález je však založený na velmi malém
vzorku pacientek (n=129 pacientek).
Sekundární cílový parametr: sekundárním kritériem účinnosti bylo procento žen, které neporodily do
48 hodin po zahájení léčby. V tomto parametru nebyl zjištěný žádný rozdíl mezi skupinou žen
léčených atosibanem a skupinou žen léčených beta-mimetikem.
Průměrný (SD) gestační věk v době porodu byl stejný ve skupině atosibanu 35,6 (3,9) týdnů i ve
skupině beta-mimetika 35,3 (4,2) týdnů (p=0,37). Počet novorozenců přijatých na novorozeneckou
jednotku intenzivní péče byl též podobný pro obě skupiny (přibližně 30%). Stejně byla podobná délka
pobytu na jednotce intenzivní péče i počet novorozenců na ventilační terapii. Průměrná (SD) porodní
hmotnost byla 2491 (813) gramů v atosibanové skupině a 2461 (831) gramů ve skupině léčené β-
agonistou (p=0,58).
Nebyl zjištěný rozdíl mezi stavem plodu ani matky na konci studií v obou skupinách, ovšem klinické
studie neměly dostatečnou sílu, aby mohly případný rozdíl vyloučit.
Z celkového počtu 361 žen, které byly léčeny atosibanem ve studiích fáze III byla u 73 léčba
opakovaná minimálně 1krát, u 8 žen minimálně 2krát a u 2 žen byla léčba opakovaná 3krát (viz bod
4.4).
Vzhledem k tomu, že bezpečnost a účinnost atosibanu nebyla u žen s dobou těhotenství kratší než dokončených týdnů potvrzena kontrolovanými randomizovanými studiemi, léčba této skupiny
pacientů atosibanem se nedoporučuje (viz bod 4.3).
Ve studii, kde bylo podáváno placebo, činila fetální/dětská úmrtnost 5/295 (1,7%) ve skupině placebo
a 15/288 (5,2%) ve skupině atosiban , z čehož ke dvěma úmrtím došlo v pátém a osmém měsíci věku
dítěte. K 11 z 15 úmrtí ve skupině atosiban došlo u těhotných žen s dobou těhotenství 20 až 24 týdnů, i
když v této podskupině bylo rozložení pacientek nerovnoměrné (19 žen bralo atosiban , 4 placebo). U
žen s dobou těhotenství delší než 24 týdnů nenastal žádný rozdíl v úmrtnosti (1,7% ve skupině placebo
a 1,5% v skupině atosiban ).