Abiraterone glenmark

Farmakokinetika abirateronu po perorálním podání abirateron-acetátu byla studována u
zdravých subjektů, pacientů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty a u subjektů
bez zhoubného nádoru s poruchou funkce jater nebo ledvin. Abirateron-acetát je in vivo rychle
metabolizován na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů (viz bod 5.1).
Absorpce
Po perorálním podání abirateron-acetátu nalačno je doba do dosažení maximální koncentrace
abirateronu v plazmě přibližně 2 hodiny.
Podání abirateron-acetátu s potravou vede ve srovnání s podáním nalačno až k 10násobnému
(AUC) a až 17násobnému (Cmax) vzestupu průměrné hodnoty systémové expozice abirateronu v
závislosti na obsahu tuku v potravě. Při obvyklém složení a obsahu potravy může podání
abirateron-acetátu vést k velmi variabilním expozicím. Proto se přípravek Abiraterone Glenmark
nesmí užívat spolu s jídlem. Tablety Abiraterone Glenmark se musí užívat v jedné dávce jednou
denně nalačno. Abiraterone Glenmark se musí užívat nejméně dvě hodiny po jídle a jídlo se nesmí
jíst alespoň jednu hodinu po užití Abiraterone Glenmark. Tablety se musí polykat celé a zapíjejí
se vodou (viz bod 4.2).
Distribuce
Vazba 14C-abirateronu na lidské plazmatické bílkoviny je 99,8 %. Zdánlivý distribuční objem je
přibližně 5 630 l, což ukazuje, že abirateron je extenzivně distribuován do periferních tkání.
Biotransformace
Po perorálním podání 14C-abirateron-acetátu v tobolkách se abirateron-acetát hydrolyzuje na
abirateron; ten je potom dále metabolizován, včetně sulfatace, hydroxylace a oxidace, převážně v
játrech. Většina cirkulující radioaktivity (přibližně 92 %) je nalezena ve formě metabolitů
abirateronu. Z 15 detekovatelných metabolitů jsou 2 metabolity hlavní, abirateron-sulfát a N-oxid
abirateron-sulfátu, z nichž každý vykazuje přibližně 43 % celkové radioaktivity.

Eliminace
Průměrný plazmatický poločas abirateronu na základě stanovení u zdravých subjektů je přibližně
15 hodin. Po perorálním podání 1 000 mg 14C-abirateron-acetátu se přibližně 88 % radioaktivity
objeví ve stolici a přibližně 5 % v moči. Hlavní sloučeniny přítomné ve stolici jsou nezměněný
abirateron-acetát a abirateron (přibližně 55 %, resp. 22 % podané dávky).
Porucha funkce jater
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla zkoumána u subjektů s lehkou nebo středně těžkou
poruchou funkce jater (Child-Pugh tříd A a B) a u zdravých kontrolních subjektů. Systémová
expozice abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů s lehkou
poruchou funkce jater zvýšila přibližně o 11 % a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce
jater přibližně o 260 %. Průměrný poločas abirateronu je prodloužen přibližně na 18 hodin u
pacientů s lehkou poruchou funkce jater a na 19 hodin u pacientů se středně těžkou poruchou
funkce jater.
V další studii byla zkoumána farmakokinetika abirateronu u subjektů s již existující těžkou (n = 8)
poruchou funkce jater (Child- Pugh třída C) a v kontrolní skupině u 8 zdravých subjektů s normální
funkcí jater. AUC abirateronu se zvýšilo přibližně o 600 % a podíl volného léčiva se zvýšil o % u subjektů s těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater.
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování.
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateron-acetátu důkladně
posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 4.4). Pacientům s těžkou
poruchou funkce jater se abirateron-acetát nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).
U pacientů, u kterých vznikne hepatotoxicita během léčby, může být nutné léčbu přerušit nebo
dávku upravit (viz body 4.2 a 4.4).
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla srovnávána u pacientů s onemocněním ledvin v
terminálním stadiu stabilizovaných na hemodialýze proti kontrolním subjektům s normální
funkcí ledvin. Systémová expozice abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 mg se u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním stadiu na hemodialýze nezvýšila. Podání
u pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin, nevyžaduje snížení
dávky (viz bod 4.2). U pacientů s karcinomem prostaty a s těžkou poruchou funkce ledvin však
není klinická zkušenost. U těchto pacientů se doporučuje opatrnost.