RISPERIDON ORION -

Sp. zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Risperidon Orion 1 mg/ml perorální roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

ml obsahuje risperidonum 1 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: 1 ml perorálního roztoku obsahuje 1,5 mg kyseliny benzoové (E210).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Perorální roztok.
Čirý a bezbarvý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Risperidon Orion je indikován k léčbě schizofrenie.

Risperidon Orion je indikován k léčbě středně závažných až závažných manických epizod provázejících
bipolární poruchy.

Risperidon Orion je indikován ke krátkodobé léčbě (do 6 týdnů) přetrvávající agrese u pacientů se středně
závažnou až závažnou Alzheimerovskou demencí, kteří neodpovídají na nefarmakologické postupy a u
kterých hrozí riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.

Risperidon Orion je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě (až do 6 týdnů) přetrvávající agrese při
poruchách chování u dětí od 5 let věku a dospívajících s podprůměrnými intelektuálními funkcemi nebo
mentální retardací diagnostikovanými na základě DSM-IV kritérií, u kterých závažnost agresivity nebo jiné
formy destruktivního chování vyžadují farmakologickou léčbu. Farmakologická léčba musí být součástí
rozsáhlého léčebného programu, který zahrne i psychosociální a vzdělávací intervence. Doporučuje se, aby
byl risperidon předepsán specialistou v dětské neurologii a psychiatrii dětí a dospívajících nebo lékařem,
který je dobře seznámen s léčbou disruptivních poruch chování u dětí a dospívajících.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Schizofrenie

Dospělí

Risperidon Orion je možno užívat jednou nebo dvakrát denně.

Léčba se zahajuje dávkou 2 mg risperidonu denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg. Tuto dávku
lze ponechat nezměněnou nebo ji v případě potřeby dále individuálně upravovat. Pro většinu pacientů činí
optimální denní dávka 4 až 6 mg. U některých pacientů může být vhodná pomalejší titrační fáze, nižší
úvodní dávka a tomu odpovídající udržovací dávka.


Dávky nad 10 mg denně neprokázaly vyšší účinnost ve srovnání s nižšími dávkami a mohou vést ke
zvýšenému výskytu extrapyramidových symptomů. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla ověřena, a
proto se tyto dávky nedoporučují.

Starší pacienti

Léčba se zahajuje doporučenou dávkou 0,5 mg dvakrát denně. Toto dávkování lze individuálně
přizpůsobovat zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na 1 až 2 mg dvakrát denně.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku údajů o
účinnosti.

Manické epizody u bipolární poruchy

Dospělí

Risperidon Orion by měl být užíván jednou denně, s počáteční dávkou 2 mg risperidonu. Tuto dávku lze v
případě potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne častěji než ve 24hodinových
intervalech. Risperidon může být podáván ve flexibilních dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg tak, aby u
každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky nad 6 mg risperidonu
nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny.

Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit a
posuzovat.

Starší pacienti

Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg dvakrát
denně do 1 až 2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním starším osobám
jsou omezené, je nutno věnovat tomuto podávání zvýšenou pozornost.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku
klinických údajů o účinnosti.

Přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou Alzheimerovskou demencí

Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg dvakrát denně. Toto dávkování může být individuálně upravováno
zvyšováním o 0,25 mg dvakrát denně, ale ne častěji než obden. Optimální dávka 0,5 mg dvakrát denně
postačuje pro většinu pacientů. Pro některé pacienty je nejvhodnější dávkování až do 1 mg dvakrát denně.

U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovské demence by se Risperidon Orion neměl používat déle než
týdnů. Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.

Poruchy chování

Děti a dospívající ve věku od 5 do 18 let
U pacientů ≥ 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální dávka
pro většinu pacientů představuje 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná dávka od
0,5 mg jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně.
U pacientů  50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,25 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,25 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální
dávka pro většinu pacientů představuje 0,5 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná
dávka od 0,25 mg jednou denně, zatímco pro jiné 0,75 mg jednou denně.


Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit a
posuzovat nutnost další léčby.

Risperidon Orion se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože u této poruchy není u dětí do 5 let žádná
zkušenost.

Porucha funkce ledvin a jater

Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku než
dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické koncentrace
volné frakce risperidonu.

Nezávisle na indikaci by měly být u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater sníženy úvodní a následné
dávky na polovinu a zpomalena titrace dávky.

Risperidon Orion by měl být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností.

Způsob podání

Risperidon Orion je určen k perorálnímu podání. Potrava neovlivňuje absorpci přípravku Risperidon Orion,
který může být užíván s jídlem nebo mezi jídly. Roztok je možno rozpustit v minerální vodě, pomerančovém
džusu nebo černé kávě. Po tomto naředění musí být roztok užit okamžitě (viz bod 6).

Pro ukončení léčby se doporučuje postupné snižování dávky. Po náhlém vysazení vysokých dávek
antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky, které zahrnovaly
nauzeu, zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat psychotických příznaků
a bylo hlášeno nebezpečí mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie a dyskineze).

Převádění z léčby ostatními antipsychotiky

V lékařsky odůvodněných případech se doporučuje předchozí medikaci postupně snižovat a současně
zavádět léčbu risperidonem. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky odůvodněných
případech převádět na risperidon namísto příští plánované injekce. Nutnost pokračování zavedené medikace
antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně posuzovat.

Návod k použití perorálního roztoku Risperidon Orion viz bod 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Starší pacienti s demencí

Zvýšení mortality u starších osob s demencí

V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik, včetně risperidonu, u starších
pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky byla ve srovnání s placebem zvýšena mortalita.
V klinických studiích kontrolovaných placebem s perorálně podaným risperidonem byla v této populaci
incidence mortality 4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve srovnání s 3,1 % u skupiny léčené placebem.
Poměr odds ratio (95% interval spolehlivosti) byl 1,21 (0,7, 2,1). Průměrný věk (rozpětí) pacientů, kteří
zemřeli, byl 86 let (rozpětí 67 - 100). Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s
demencí léčení klasickými antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří
antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho
příčina zůstává neznámá. Není jasné, v jakém rozsahu lze nálezy zvýšené mortality z observačních studií
přičíst antipsychotikům v porovnání s některými vlastnostmi pacientů.


Současné užívání furosemidu

V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla mortalita
ve skupině s furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75 - 97) než při léčbě
risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70 - 96) nebo samotným furosemidem (4,1 %; průměrný
věk 80 let, rozpětí 67 - 90). Zvýšená mortalita pacientů léčených furosemidem spolu s risperidonem byla
shledána u dvou ze čtyř klinických studií. Současné užívání risperidonu s dalšími diuretiky (hlavně
thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce) nebylo s podobnými nálezy spojeno.

Patofyziologický mechanismus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí nebyla
zjištěna. Přesto však je zapotřebí věnovat této kombinaci nebo současnému podávání dalších vysoce
účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko a prospěch.
Incidence mortality u pacientů užívajících současně s risperidonem jiná diuretika nebyla zvýšena. Nezávisle
na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto zapotřebí jí u starších pacientů s
demencí zamezit.

Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE)

V randomizovaných placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými atypickými
antipsychotiky bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních nežádoucích
příhod. Data vyplývající ze šesti placebem kontrolovaných studií s risperidonem u převážně starších pacientů
(> 65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky (závažné i nezávažné, kombinované) se
vyskytly u 3,3 % (33/1 009) pacientů léčených risperidonem a u 1,2 % (8/712) pacientů, kteří užívali
placebo. Poměr odds ratio činil (při 95% intervalu spolehlivosti) 2,96 (1,34, 7,50). Mechanismus tohoto
zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro jiná antipsychotika nebo další populace
pacientů. U pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární příhodu je nutno Risperidon Orion používat
s opatrností.

Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu ve srovnání
s Alzheimerovskou demencí. Proto by pacienti s jinými typy demence než Alzheimerovskou neměli být
léčeni risperidonem.

Lékař by měl posoudit rizika a přínosy použití risperidonu u starších pacientů s demencí a vzít v úvahu
rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient/osoba poskytující péči by
měli být upozorněni, aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných cerebrovaskulárních příhod, jako je
náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních končetinách a obtíže s řečí nebo poruchy
vidění. V takovém případě by měly být neprodleně posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně vysazení
risperidonu.

Risperidon Orion je možno u přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou
Alzheimerovskou demencí použít pouze krátkodobě jako doplněk nefarmakologických přístupů, které měly
pouze omezenou nebo žádnou účinnost a existuje-li potenciální riziko sebepoškození nebo poškození
ostatních.

Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat.

Ortostatická hypotenze

Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi, zvláště
během počáteční titrační fáze. V post-marketingu byla pozorována klinicky významná hypotenze při
současném podávání risperidonu a antihypertenziv. Risperidon Orion by měl být podáván s opatrností
pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním (např. při srdečním selhání, infarktu myokardu,
poruchách vodivosti, dehydrataci, hypovolémii nebo cerebrovaskulárním onemocnění); zde je zapotřebí
dávky postupně titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v průběhu léčby vyskytne hypotenze, je
zapotřebí zvážit snížení dávky.

Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza


V souvislosti s užíváním antipsychotik, včetně risperidonu, byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a
agranulocytózy. Agranulocytóza byla během postmarketingového sledování hlášena velmi vzácně (< 000 pacientů).
Pacienti s klinicky významným nízkým počtem bílých krvinek (WBC – white blood cells) nebo léky
vyvolanou leukopenií / neutropenií v anamnéze by měli být v průběhu několika prvních měsíců léčby
sledováni a při prvním náznaku klinicky významného poklesu WBC je při absenci jiných příčinných faktorů
třeba zvážit vysazení risperidonu.
U pacientů s klinicky signifikantní neutropenií by měla být pečlivě sledována horečka nebo jiné příznaky
nebo známky infekce, a pokud se tyto příznaky objeví, mají být neprodleně léčeny. U pacientů se závažnou
neutropenií (absolutní počet neutrofilů < 1 x 109/l) má být přerušena léčba risperidonem a sledován počet
bílých krvinek dokud se buňky neobnoví.

Tardivní dyskineze/Extrapyramidové příznaky (TD/EPS)

Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje tardivní
dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka a/nebo obličeje.
Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se objeví příznaky
tardivní dyskineze, mělo by být posouzeno vysazení všech antipsychotik.

Opatrnost je nutná u pacientů užívajících současně psychostimulancia (např. methylfenidát) a risperidon,
jelikož by se mohly objevit extrapyramidové příznaky při úpravě dávky jednoho nebo obou přípravků. Je
doporučeno postupné vysazení stimulační léčby (viz bod 4.5).

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)

Při léčbě antipsychotiky byl rovněž popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií,
svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí a zvýšenými plazmatickými hladinami
kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům může patřit myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní ledvinové
selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně risperidonu.

Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky

Při předepisování antipsychotik včetně risperidonu pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou nebo
demencí s Lewyho (DLB) tělísky by měli lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu. Parkinsonova choroba se
s risperidonem může zhoršit. U obou skupin může být zvýšené riziko neuroleptického maligního syndromu a
zvýšená citlivost k antipsychotikům; tito pacienti byli vyloučeni z klinických hodnocení.
K projevům této zvýšené citlivosti může patřit zmatenost, otupělost, posturální nestabilita s častými pády
doprovázející extrapyramidové příznaky.

Hyperglykémie a diabetes mellitus

V průběhu léčby risperidonem byly hlášeny hyperglykémie, diabetes mellitus a zhoršení již existujícího
diabetu. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek tělesné hmotnosti, což mohlo být spouštěcím
faktorem. Spojení s ketoacidózou bylo hlášeno velmi vzácně a spojení s diabetickým komatem vzácně.
Doporučuje se příslušné klinické monitorování v souladu s užívanými doporučeními pro antipsychotika. U
pacientů léčených jakýmkoli atypickým antipsychotikem, včetně risperidonu, je nutno monitorovat příznaky
hyperglykémie (jako jsou polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienty s diabetem je nutno pravidelně
monitorovat na zhoršení kontroly hladiny glukózy.

Přírůstek tělesné hmotnosti

Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je nutno
pravidelně kontrolovat.

Hyperprolaktinemie


Hyperprolaktinemie je častý nežádoucí účinek během léčby risperidonem. Je doporučeno stanovit hladinu
prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky spojených s prolaktinem (např.
gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility, snížení libida, poruchy erekce a
galaktorea).

Studie na tkáňových kulturách ukazují, že buněčný růst v lidských nádorech prsu může být stimulován
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá souvislost s
podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně. U pacientů s
existující hyperprolaktinemií a u pacientů s dokumentovanými tumory závislými na prolaktinu je nutno
Risperidon Orion používat s opatrností.

Prodloužení QT

Prodloužení QT intervalu bylo velmi vzácně hlášeno v post-marketingu. Jako u jiných antipsychotik je nutno
při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním,
prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii nebo poruchách elektrolytové rovnováhy
(hypokalemie, hypomagnesemie), protože risperidon může při současném užívání přípravků, které prodlužují
QT interval, zvýšit riziko arytmogenního účinku.

Křeče

Risperidon Orion je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které
potenciálně snižují křečový práh.

Priapismus

Během léčby risperidonem se vzhledem k blokádě alfa-adrenergního účinku risperidonem může objevit
priapismus.

Regulace tělesné teploty

Antipsychotikům je přisuzována vlastnost rušit schopnost těla snižovat tělesnou teplotu. Pacientům, u
kterých dojde k okolnostem přispívajícím ke zvýšení tělesné teploty, např. intenzivní cvičení, vystavení
extrémním teplotám, současné léčbě přípravky s anticholinergní aktivitou nebo dehydrataci, je při
předepisováni risperidonu nutno věnovat příslušnou péči.

Antiemetický účinek

V preklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek vyskytne
u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky, nebo stavy jako je
střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor.

Porucha funkce ledvin a jater

Pacienti s poruchou funkce ledvin mají nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku než
dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické koncentrace
volné frakce risperidonu (viz bod 4.2).

Žilní tromboembolismus (VTE)

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k
tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by
být před i během léčby přípravkem Risperidon Orion tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla
být uplatněna preventivní opatření.

Peroperační syndrom plovoucí duhovky


U pacientů léčených přípravky s alfa1a-adrenergními antagonistickým účinkem, včetně risperidonu (viz bod
4.8), byl během operací katarakty pozorován peroperační syndrom plovoucí duhovky (Intaroperative floppy
iris syndrome = IFIS).

IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu a po operaci. Před operací by měl být oční chirurg
informován o užívání přípravků s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem v současnosti anebo v
minulosti. Potenciální přínos ukončení léčby alfa1-blokátorem před operací katarakty nebyl stanoven a musí
být porovnán s rizikem ukončení léčby antipsychotiky.

Pediatrická populace

Před předepsáním risperidonu dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování je nutno pečlivě zhodnotit
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování, jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí.

Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému vlivu na
schopnost učit se. Změna doby podávání risperidonu může u dětí a dospívajících zlepšit vliv na útlum
pozornosti.

Risperidon byl spojován se středními přírůstky na tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI). Před
zahájením léčby může být u Vás nebo u Vašeho dítěte změřena tělesná hmotnost. Ta pak může být během
léčby pravidelně sledována. Změny výšky v dlouhodobé otevřené extensní studii byly v rámci očekávaných
věku příslušných norem. Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen.

Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinemie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je nutno
uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky, hmotnosti, sexuální
zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených s prolaktinem.

Výsledky z malé postmarketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 8 – 16 let,
kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3,0 až 4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali jinou atypickou
antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla expozice risperidonu nějaký
vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek způsoben přímým účinkem risperidonu
na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst kostí nebo důsledek efektivnější kontroly
základního onemocnění s následným vzestupem lineárního růstu.

Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů a jiných
poruch hybnosti.

Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodu 4.2.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje kyselinu benzoovou (E210). Zvýšení hladiny bilirubinu v krvi po jeho
uvolnění z albuminu může zesílit novorozenecký ikterus, který se může vyvinout do kernikteru (ložiska
nekonjugovaného bilirubinu v mozkové tkáni).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce související s farmakodynamikou

Přípravky prodlužující QT interval

Stejně jako u jiných antipsychotik je nutná opatrnost při předepisování risperidonu spolu s léčivými
přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika (např. chinidin,
disopyramid, prokainamid, propafenon, amiodaron, sotalol), tricyklická antidepresiva (např. amitriptylin),
tetracyklická antidepresiva (např. maprotilin), některá antihistaminika, jiná antipsychotika, některá
antimalarika (např. chinin, meflochin) a spolu s přípravky způsobující poruchu elektrolytové rovnováhy
(hypokalemii, hypomagnesemii), bradykardii nebo přípravky, které inhibují metabolismus risperidonu v
játrech. Tento seznam je příkladný, nikoli úplný.


Centrálně účinkující přípravky a alkohol

Risperidon je nutno používat opatrně v kombinaci s dalšími centrálně účinkujícími léčivými přípravky
včetně alkoholu, opiátů, antihistaminik a benzodiazepinů vzhledem ke zvýšenému riziku sedace.

Levodopa a agonisté histaminu

Risperidon může zeslabit účinek levodopy a jiných agonistů dopaminu. Je-li tato kombinace nutná, zejména
v konečném stadiu Parkinsonovy choroby, je nutno předepsat nejnižší účinnou dávku obou přípravků.

Antihypertenziva

V post-marketingovém období byla při současném používání risperidonu a antihypertenziv pozorována
klinicky významná hypotenze.

Paliperidon

Současné užívání perorálního risperidonu s paliperidonem se nedoporučuje, protože paliperidon je účinným
metabolitem risperidonu a jejich kombinace může vést ke zvýšené expozici antipsychotické frakce.

Psychostimulancia

Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) a risperidonu může vést ke
vznikuextrapyramidových symptomů po změně jedné léčby nebo obou (viz bod 4.4).


Interakce související s farmakokinetikou

Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.

Risperidon je metabolizován převážně prostřednictvím CYP2D6 a v menší míře prostřednictvím CYP3A4.
Jak risperidon, tak i jeho aktivní metabolit 9-hydroxyrisperidon jsou substráty P-glykoproteinu (P-gp). Látky,
které ovlivňují aktivitu CYP2D6 nebo silné inhibitory nebo induktory aktivity CYP3A4 a/nebo P-gp mohou
mít účinek na farmakokinetiku účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Silné inhibitory CYP2D
Současné podávání risperidonu se silným inhibitorem CYP2D6 může zvýšit plazmatické koncentrace
risperidonu, ale méně už koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky silného inhibitoru
CYP2D6 mohou zvýšit koncentraci účinné antipsychotické frakce risperidonu (např. paroxetin, viz níže).
Předpokládá se, že jiné inhibitory CYP2D6, jako je chinidin, mohou mít vliv na plazmatické koncentrace
risperidonu podobným způsobem. Při zahájení či ukončení léčby a současném užívání paroxetinu, chinidinu
nebo jiného silného inhibitoru CYP2D6, zvláště při vyšších dávkách, má lékař přehodnotit dávkování
risperidonu.

Inhibitory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu
Současné užívání risperidonu spolu se silnými inhibitory CYP3A4 a/nebo inhibitory P-gp může podstatně
zvýšit plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena
léčba současně užívaným itrakonazolem a/nebo jiným silným inhibitorem CYP3A4 a/nebo P-gp, má lékař
přehodnotit dávkování risperidonu.

Induktory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu

Současné užívání risperidonu spolu se silnými induktory CYP3A4 a/nebo induktory P-gp může snížit
plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena léčba
současně užívaným karbamazepinem a/nebo jiným silným induktorem CYP3A4 a/nebo P-gp, má lékař
přehodnotit dávkování přípravku RISPERDAL. Účinky induktorů CYP3A4 se projevují v závislosti na čase

a může trvat nejméně 2 týdny od zahájení léčby do dosažení maximálního účinku. Naopak při ukončení
léčby může trvat nejméně 2 týdny, než indukce CYP3A4 poklesne.

Léky s vysokou vazbou na proteiny

Pokud je risperidon užíván spolu s přípravky s vysokou vazbou na proteiny, není klinicky relevantní
vytlačení z vazby na plazmatické bílkoviny ani u jednoho z léků.

Při současném podávání těchto přípravků je třeba nahlédnout do informací o přípravku pro informace o
způsobu metabolismu a možné potřebě úpravy dávkování.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Relevance výsledků z těchto studií u pediatrické
populace není známá.

Současné užívání psychostimulantů (např. methylfenidátu) spolu s risperidonem u dětí a dospívajících
neovlivnilo farmakokinetiku a účinnost risperidonu.

Příklady
Příklady přípravků, které se mohou potenciálně ovlivňovat, nebo u kterých nebyly prokázány interakce s
risperidonem jsou uvedeny níže:

Vliv jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku risperidonu:

Antibakteriální látky:
• Erythromycin, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp nemění farmakokinetiku risperidonu a účinné
antipsychotické frakce.
Rifampicin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp snižuje plazmatické koncentrace účinné antipsychotické
frakce.

Anticholinesterázy:
• Donepezil a galantamin, oba substráty CYP2D6 a CYP3A4, nevykazují klinicky významný účinek na
farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické frakce.

Antiepileptika:
• Karbamazepin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp prokazatelně snižuje plazmatické koncentrace
účinné antipsychotické frakce risperidonu. Podobné účinky mohou být pozorovány např. u fenytoinu
a fenobarbitalu, které také indukují jaterní enzym CYP3A4, stejně jako P-glykoprotein.
• Topiramát mírně snižuje biologickou dostupnost risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické
frakce. Proto není pravděpodobné, že by tato interakce měla klinický význam.

Antimykotika:
• Itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace účinné psychotické frakce přibližně o 70 % při dávce risperidonu 2 až 8 mg/den.
• Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace risperidonu a snižuje plazmatické koncentrace 9- hydroxyrisperidonu.

Antipsychotika:
• Fenothiaziny mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Antivirotika:
• Inhibitory proteázy: nejsou dostupné údaje z oficiálního hodnocení, nicméně vzhledem k tomu, že
ritonavir je silným inhibitorem CYP3A4 a slabým inhibitorem CYP2D6, mohou ritonavir a
ritonavirem zesílené inhibitory proteázy zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce
risperidonu.


Betablokátory:
• Některé betablokátory mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Blokátory kalciových kanálů:
• Verapamil, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu a
účinné antipsychotické frakce.

Gastrointestinální přípravky:
• Antagonisté H2-receptorů: cimetidin a ranitidin, oba slabé inhibitory CYP2D6 a CYP3A4, zvyšují
biologickou dostupnost risperidonu, pouze minimálně však zvyšují dostupnost účinné
antipsychotické frakce.

SSRI a tricyklická antidepresiva:
• Fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale méně už účinné
antipsychotické frakce.
• Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale při dávce do mg/den už méně koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky paroxetinu však mohou
zvýšit plazmatickou koncentraci i u účinné antipsychotické frakce.
• Tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, ale nikoli účinné
antipsychotické frakce. Amitriptylin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu ani účinné
antipsychotické frakce.
• Sertralin, slabý inhibitor CYP2D6, a fluvoxamin, slabý inhibitor CYP3A4, v dávce až do 100 mg/den
nejsou spojovány s klinicky významnými změnami v koncentracích účinné antipsychotické frakce
risperidonu. Nicméně denní dávky sertralinu nebo fluvoxaminu vyšší než 100 mg mohou zvýšit
koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Účinky risperidonu na farmakokinetiku ostatních přípravků:

Antiepileptika:
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku valproátu nebo topiramátu.

Antipsychotika:
• Aripiprazol, substrát CYP2D6 a CYP3A4: risperidon v tabletách nebo injekcích neovlivňuje
farmakokinetiku aripiprazolu a jeho aktivního metabolitu dehydroaripiprazolu.

Digitalisové glykosidy:
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu.

Lithium:
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku lithia.

Současné užívání risperidonu s furosemidem

• Viz informace v bodě 4.4 týkající se zvýšené úmrtnosti starších pacientů s demencí, užívajících
současně furosemid.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání risperidonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Risperidon nebyl ve studiích na
zvířatech teratogenní, ale byly pozorovány jiné typy reprodukční toxicity (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro
člověka není známo.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně
přípravku Risperidon Orion), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo

příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto
by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.
Risperidon Orion by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné. Je-li nutné
přerušení léčby během těhotenství, nesmí se léčba ukončit náhle.

Kojení

Ve studiích na zvířatech byl risperidon i 9-hydroxy-risperidon vylučován do mléka. Bylo prokázáno, že se
risperidon a 9-hydroxy-risperidon vylučují v malém množství také do lidského mateřského mléka.
O nežádoucích účincích na kojené děti nejsou dostupné údaje. Výhody kojení by proto měly být posouzeny
oproti potenciálnímu riziku pro dítě.

Fertilita

Podobně jako další léčivé přípravky, které antagonizují dopaminové D2 receptory, zvyšuje risperidon hladinu
prolaktinu. Hyperprolaktinemie může potlačovat hypothalamický GnRH, což vede ke snížení sekrece
gonadotropinu hypofýzou. To může dále inhibovat reprodukční funkce u ženských i mužských pacientů
narušením gonadální steroidogeneze.

V předklinických studiích nebyly pozorovány relevantní účinky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Risperidon Orion má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje vzhledem k jeho
účinku na nervový systém a účinku na zrak (viz bod 4.8). Proto by pacienti měli být upozorněni, aby neřídili
nebo neobsluhovali stroje, dokud nebude známa jejich individuální vnímavost.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (výskyt ≥ 10 %) jsou: Parkinsonismus, sedace/ospalost, bolest
hlavy a nespavost. Nežádoucí účinky jevící se jako závislé na dávce zahrnují parkinsonismus a akatizii.

Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky hlášené z klinických hodnocení a postmarketingových zkušeností s
risperidonem podle frekvence výskytu stanovené v klinických studiích. Používána je následující
terminologie a frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100),
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) a velmi vzácné (< 1/10 000).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Orgánový
systém
Nežádoucí účinky
Frekvence
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné
Infekce a
infestace
pneumonie,
bronchitida,
infekce horních
cest dýchacích,
sinusitida,
infekce
močového
ústrojí, infekce
ucha, chřipka
infekce dýchacích
cest, cystitida,
infekce oka
tonsilitida,
onychomykóza,
celulitida,
lokalizovaná
infekce, virová
infekce,
akarodermatitida
infekce
Poruchy krve
a
lymfatického
systému
neutropenie,
snížení počtu
leukocytů,
trombocytopenie,
anémie, snížený
agranulocytózac

hematokrit,
zvýšený počet
eosinofilů
Poruchy
imunitního
systému
hypersensitivita anafylaktická
reakcec

Endokrinní
poruchy
hyperprolaktiné
miea
nepřiměřená
sekrece
antidiuretického
hormonu,
přítomnost
glukosy v moči

Poruchy
metabolismu
a výživy
zvýšení tělesné
hmotnosti,
zvýšení chuti k
jídlu, snížení
chuti k jídlu
diabetes mellitusb,
hyperglykémie,
polydipsie,
snížení tělesné
hmotnosti,
anorexie, zvýšení
cholesterolu v
krvi
hyperhydratacec,
hypoglykémie,
hyperinzuliné-
miec, zvýšení
triglyceridů v
krvi
diabetická
ketoacidóza
Psychiatrické
poruchy
insomnied porucha spánku,
agitovanost,
deprese, úzkost
mánie, zmatenost,
snížené libido,
nervozita, noční
můry
katatonie,
somnabulismus,
porucha příjmu
potravy spojená
se spánkem,
otupělost,
anorgasmie

Poruchy
nervového
systému
sedace /
somnolence,
parkinsonismus
d, bolest hlavy
akatizied,
dystonied,
závrať,
dyskinezed, třes
tardivní
dyskineze,
cerebrální
ischemie,
nereagování na
podněty, ztráta
vědomí, snížená
úroveň vnímání,
křečed, synkopa,
psychomotorická
hyperaktivita,
poruchy
rovnováhy,
abnormální
koordinace,
posturální
závratě, poruchy
pozornosti,
dysartrie, poruchy
chuti, snížená
citlivost,
parestézie
neuroleptický
maligní
syndrom,
cerebrovaskulár
ní porucha,
diabetické
kóma, titubace
závislá na
poloze hlavy.

Poruchy oka rozmazané
vidění,
konjunktivitida
fotofobie, suché
oko, zvýšená
tvorba slz, oční
hyperémie
glaukom,
poruchy oční
hybnosti,
koulení očima,
strupovitý okraj
víčka, syndrom
plovoucí
duhovky
(peroperační)c


Poruchy ucha
a labyrintu
vertigo, tinnitus,
bolest ucha

Srdeční
poruchy
tachykardie atriální fibrilace,
atrioventrikulární
blokáda, poruchy
vedení,
prodloužení QT
intervalu na EKG,
bradykardie,
abnormální EKG,
palpitace
sinusová
arytmie

Cévní
poruchy
hypertenze hypotenze,
ortostatická
hypotenze, návaly
plicní embolie,
žilní trombóza

Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
dyspnoe,
faryngo-
laryngeální
bolest, kašel,
epistaxe,
ucpaný nos
aspirační
pneumonie, plicní
kongesce,
kongesce
dýchacího traktu,
šelest, sípání,
dysfonie, poruchy
dýchání
syndrom
spánkové apnoe,
hyperventilace

Gastrointesti
nální
poruchy
bolest břicha,
abdominální
dyskomfort,
zvracení,
nevolnost,
zácpa, průjem,
dyspepsie,
sucho v ústech,
bolest zubů
inkontinence
stolice, fekaloma,
gastroenteritida,
dysfagie,
flatulence
pankreatitida,
obstrukce
střeva, otok
jazyka,
cheilitida
ileus
Poruchy jater
a žlučových
cest
zvýšení
transamináz,
zvýšení GGT,
zvýšení jaterních
enzymů
ikterus
Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
vyrážka, erytém kopřivka,
pruritus, alopecie,
hyperkeratóza,
ekzém, suchá
kůže, změna
zbarvení
pokožky, akné,
seboroická
dermatitida,
poruchy kůže,
kožní léze
polékový
exantém, lupy
angioedém
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové
tkáně
svalové křeče,
bolesti svalů a
kostí, bolest
zad, bolesti
kloubů
zvýšení
kreatinfosfo-
kinázy v krvi,
abnormální držení
těla, ztuhlost
kloubů, otok
kloubů, svalová
slabost, bolesti
krční páteře
rhabdomyolýza
Poruchy inkontinence polakisurie,

ledvin a
močových
cest
moči retence moči,
dysurie
Stavy
spojené s
těhotenstvím,
šestinedělím
a
perinatálním
obdobím
syndrom z
vysazení léku u
novorozencůc

Poruchy
reprodukčníh
o systému a
prsu
erektilní
dysfunkce,
porucha
ejakulace,
amenorea,
poruchy
menstruaced,
gynekomastie,
galaktorea,
sexuální
dysfunkce, bolest
prsu, prsní
diskomfort, výtok
z pochvy
priapismus c,
opožděná
menstruace,
překrvení prsů,
zvětšení prsů,
výtok z prsů

Celkové
poruchy a
reakce v
místě
aplikace
edémd, horečka,
bolest na hrudi,
slabost, únava,
bolest
otok obličeje,
zimnice, zvýšená
tělesná teplota,
poruchy chůze,
žízeň, tíže na
hrudi, malátnost,
abnormální pocit,
diskomfort
hypotermie,
snížená tělesná
teplota, studené
konce končetin,
syndrom z
vysazení léku,
induracec

Poranění,
otravy a
procedurální
komplikace
pád procedurální
bolest


a Hyperprolaktinemie může v některých případech vést ke gynekomastii, poruchám menstruace, amenoree,
anovulaci, galaktoree, poruše fertility, sníženému libidu, či erektilní dysfunkci.
b V placebem kontrolovaných studiích byl diabetes mellitus hlášen u 0,18 % osob léčených risperidonem v
porovnání s 0,11 % ve skupině s placebem. Celková incidence ze všech klinických studií byla 0,43 % u
všech osob léčených risperidonem.
c Nebyly pozorovány v klinických studiích, ale při použití risperidonu po uvedení na trh.
d Mohou se objevit extrapyramidové příznaky: Parkinsonismus (hypersekrece slin, muskuloskeletální
ztuhlost, parkinsonismus, slinění, fenomén ozubeného kola, bradykineze, hypokineze, ztuhlost obličejových
svalů, svalové napětí, akineze, ztuhlost šíje, svalová ztuhlost, parkinsonská chůze a abnormální glabelární
reflex, parkinsonský klidový třes), akatizie (akatizie, neklid, hyperkineze a syndrom neklidných nohou),
třes, dyskineze (dyskineze, svalové záškuby, choreoatetóza, atetóza a myoklonus), dystonie. Dystonie
zahrnuje dystonii, hypertonii, tortikolis, mimovolní svalové kontrakce, svalové kontrakce, blefarospasmus,
okulogyraci, paralýzu jazyka, faciální spasmus, laryngospasmus, myotonii, opistotonus, orofaryngeální
spasmus, pleurototonus, spasmus jazyka a trismus. Je nutno poznamenat, že je zahrnuto širší spektrum
příznaků, které nemusejí být nutně extrapyramidového původu. Insomnie zahrnuje počáteční nespavost,
střední nespavost; konvulze zahrnují křeče typu Grand mal; menstruační poruchy zahrnují nepravidelnou
menstruaci, oligomenorea; edém zahrnuje generalizovaný edém, periferní edém, důlkový edém.

Nežádoucí účinky zaznamenané u paliperidonu

Paliperidon je účinným metabolitem risperidonu, a proto jsou profily nežádoucích účinků těchto sloučenin
(včetně orální i injekční formy) navzájem relevantní. Kromě výše uvedených nežádoucích účinků, byly
následující nežádoucí účinky zaznamenány při použití paliperidonu a lze očekávat, že se objeví i v případě
použití přípravku Risperidon Orion.

Srdeční poruchy: syndrom posturální ortostatické tachykardie.

Účinky třídy

Podobně jako u jiných antipsychotik byly po uvedení na trh hlášeny velmi vzácné případy prodloužení QT
intervalu. Další účinky na srdce spojené s touto skupinou přípravků hlášené u antipsychotik, které prodlužují
QT interval, zahrnují ventrikulární arytmii, ventrikulární fibrilaci, ventrikulární tachykardii, náhlé úmrtí,
zástavu srdce a torsade de pointes.

Žilní tromboembolismus

Případy žilního tromboembolismu, včetně případů plicní embolie a hluboké žilní trombózy, byly hlášeny v
souvislosti s antipsychotiky (frekvence není známa).

Přírůstek na tělesné hmotnosti

Podíl pacientů se schizofrenií léčených risperidonem a placebem, kteří dosáhli přírůstku na tělesné hmotnosti
≥ 7 %, byl porovnán v souhrnné analýze 6 – 8týdenních placebem kontrolovaných klinických hodnocení;
závěrem byl statisticky významně větší přírůstek na tělesné hmotnosti u pacientů léčených risperidonem (%) oproti placebu (9 %). V souhrnné analýze 3týdenních studií u dospělých pacientů s akutní mánií byl
výskyt přírůstku na tělesné hmotnosti ≥ 7 % v závěru studie srovnatelný u skupiny s risperidonem (2,5 %) a
u skupiny s placebem (2,4 %) a byl mírně vyšší u skupiny s aktivní kontrolou (3,5 %).

V populaci dětí a dospívajících s poruchami chování a jinými disruptivními poruchami chování byl v
dlouhodobých klinických studiích střední nárůst tělesné hmotnosti 7,3 kg po 12 měsících léčby. Očekávaný
přírůstek na tělesné hmotnosti normálních dětí mezi 5 – 12 lety je 3 až 5 kg za rok. Mezi 12 - 16 rokem věku
je přírůstek na tělesné hmotnosti 3 až 5 kg za rok zachován u dívek, zatímco u chlapců je přírůstek přibližně
kg za rok.

Další informace u zvláštních populací

Nežádoucí účinky, které byly hlášeny s vyšším výskytem u starších pacientů s demencí nebo pediatrických
pacientů než u dospělé populace, jsou uvedeny níže:

Starší pacienti s demencí

Frekvence transientních ischemických příhod a cerebrovaskulárních příhod hlášených jako nežádoucí účinky
v klinických hodnoceních u starších pacientů byly 1,4 %, resp. 1,5 %. Dále byly s frekvencí ≥ 5 % a s
nejméně dvojnásobnou frekvencí než u dospělé populace hlášeny u starších pacientů s demencí tyto
nežádoucí účinky: infekce močových cest, periferní otok, letargie a kašel.

Pediatrická populace

Všeobecně se předpokládá, že nežádoucí účinky u dětí budou podobného typu jako ty pozorované u
dospělých. U pediatrických pacientů (5 až 17 let) byly s frekvencí ≥ 5 % a s nejméně dvojnásobnou
frekvencí než v klinických studiích u dospělé populace hlášeny tyto nežádoucí účinky: somnolence/sedace,
únava, bolest hlavy, zvýšení chuti k jídlu, zvracení, infekce horních cest dýchacích, kongesce nosní sliznice,
bolest břicha, závrať, kašel, pyrexie, tremor, průjem a enuréza.
Vliv dlouhodobé léčby risperidonem na sexuální zrání a výšku nebyl dostatečně studován (viz bod 4.4, oddíl

Pediatrická populace).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky

Všeobecně se jedná o příznaky vyplývající z vystupňování známých farmakologických účinků risperidonu.
Patří k nim ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze a extrapyramidové symptomy. Při předávkování byly
hlášeny případy prolongace QT intervalu a křečí. Torsade de pointes byly hlášeny v souvislosti s
kombinovaným předávkováním risperidonem a paroxetinem.

V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více přípravky.

Léčba

Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní okysličení a ventilaci. Je možno zvážit
podání živočišného uhlí společně s laxativem, pokud byl příjem léčivého přípravku méně než před jednou
hodinou. Okamžitě je nutno zahájit monitorování kardiovaskulárních funkcí a udržovat je kontinuálně s
cílem detekce možných arytmií.

Specifické antidotum risperidonu není známo, proto je zapotřebí zahájit podpůrnou léčbu. Hypotenzi a
cirkulační kolaps je nutno léčit adekvátním způsobem – intravenózním podáním tekutin a/nebo
sympatomimetiky. Při závažných extrapyramidových příznacích by měla být podávána anticholinergika.
Pacient by měl být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do normalizace stavu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX
Mechanismus účinku

Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na alfaadrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nemá
afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným D2 antagonistou, s čímž souvisí jeho
terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými antipsychotiky způsobuje
nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a
dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně
rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost

Schizofrenie

Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4 až týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro schizofrenii.
V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách až do 10 mg/den

podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém hodnocení na Brief Psychiatric
Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu
(2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v
celkovém hodnocení na Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající
dávky, která zahrnovala pět fixních dávek risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně),
převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na
PANSS. Ve 4týdenní placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky
risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu
placebo v několika PANSS kritériích, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-IV
kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě randomizováni
do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po dobu 1 až 2 let.
Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem signifikantně delší než
u pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy

Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií u
přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech studiích
byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné studii)
významně účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního stavu v
celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy prokazující účinnost
byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 % celkového YMRS skóre od
počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u risperidonu než u placeba. Jedna z
těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě slepou udržovací fázi. Účinnost byla
zachována po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového YMRS od výchozího stavu se stále
zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a haloperidol.

Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena v
jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro
bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka
mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější než samotné lithium
nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu v celkovém YMRS skóre ve 3.
týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den)
kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší v redukci celkového YMRS skóre než
lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie. Možným zdůvodněním selhání této studie byla
indukce clearance risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým
hladinám risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné
analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre
než samotné lithium nebo valproát.

Přetrvávající agrese při demenci

Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita, vzrušení,
psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných
studiích u 1 150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla s fixními dávkami
risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly skupiny s dávkou
risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se prokázala statisticky
významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní účinnost při léčbě vzrušení a
psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural Pathology in Alzheimer’s Disease
Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu
nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE) (a tím na závažnosti demence), na
sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci psychózy a na typu demence, Alzeimerova
typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování

Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV diagnózou
DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální retardací/poruchou učení. Ve
dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně účinnější než placebo v předem
stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u podstupnice problematického chování v
Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Risperidon je metabolizován na 9-hydroxy-risperidon, který má podobnou farmakologickou účinnost jako
risperidon (viz Biotransformace a eliminace).

Absorpce

Risperidon je po perorálním podání úplně vstřebán, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje během
až 2 hodin. Absolutní biologická dostupnost risperidonu po perorálním podání je 70 % (CV = 25 %).
Relativní biologická dostupnost risperidonu z tablet je 94 % (CV = 10 %) ve srovnání s roztokem. Absorpce
není ovlivněna potravou a risperidon tak lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Rovnovážného stavu je u většiny
pacientů dosaženo během 1 dne. Rovnovážného stavu 9-hydroxyrisperidonu je dosaženo během 4 – 5 dní po
podání.

Distribuce

Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1 – 2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na albumin
a kyselý alfa1- glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje 90 %, u hydroxy-risperidonu 77 %.

Biotransformace a eliminace

Risperidon je metabolizován cytochromem CYP2D6 na 9-hydroxy-risperidon, jehož farmakologický účinek
je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxy-risperidon tvoří účinnou antipsychotickou frakci. CYP2Dje předmětem genetického polymorfismu. Rychlí metabolizátoři CYP2D6 přeměňují risperidon na hydroxy-risperidon rychle, zatímco pomalí metabolizátoři CYP2D6 jej přeměňují mnohem pomaleji. Ačkoli
rychlí metabolizátoři mají nižší hladinu risperidonu a vyšší hladinu 9-hydroxy-risperidonu než pomalí
metabolizátoři, farmakokinetika kombinace risperidonu a 9-hydroxyrisperidonu (tj. aktivní antipsychotické
frakce) po jednorázovém a opakovaném podání je obdobná jak u rychlých tak i pomalých metabolizátorů
CYP2D6.

Další cestou metabolizace risperidonu je N-dealkylace. In vitro studie na lidských jaterních mikrozomech
ukázaly, že risperidon v klinicky významných koncentracích neinhibuje podstatně metabolismus látek
metabolizovaných isoenzymy cytochromu P450 včetně CYP1A2, CYP2A6, CYP2C8/9/10, CYP2D6,
CYP2E1, CYP3A4 a CYP3A5. Jeden týden po podání je 70 % dávky vyloučeno močí a 14 % stolicí. V moči
představují risperidon a 9-hydroxy-risperidon 35 – 45 % dávky.
Zbývající podíl tvoří neaktivní metabolity. Po perorálním podání psychotickým pacientům je risperidon
eliminován s poločasem přibližně 3 hodiny. Eliminační poločas 9-hydroxy-risperidonu a aktivní
antipsychotické frakce činí 24 hodin.

Linearita/nelinearita

Koncentrace risperidonu v plazmě jsou v rámci terapeutického rozmezí odpovídající dávce.

Starší pacienti, porucha funkce jater a ledvin

PK studie s jednorázovým podáním perorálního risperidonu prokázala v průměru o 43 % vyšší plazmatické
koncentrace účinné antipsychotické frakce, o 38 % delší poločas a snížení clearance účinné antipsychotické

frakce o 30 % u starších pacientů. U dospělých se středně závažnou poruchou funkce ledvin byla clearance
aktivní složky ~48 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. U dospělých se závažnou poruchou
funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~31 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých.
Poločas aktivní složky byl 16,7 hod. u zdravých mladých dospělých; 24,9 hod. u dospělých se středně
závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,5krát delší než u mladých dospělých) a 28,8 hod. u pacientů se
závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,7krát delší než u mladých dospělých). U pacientů s jaterní
insuficiencí byly plazmatické koncentrace risperidonu normální, ale průměrná volná plazmatická frakce
risperidonu byla zvýšena přibližně o 37,1 %.

Clearance po perorálním podání a eliminační poločas risperidonu a jeho aktivní složky u dospělých se
středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater nebyly významně odlišné od těchto parametrů u
mladých zdravých dospělých osob.

Pediatrická populace

Farmakokinetika risperidonu, 9-hydroxy-risperidonu a účinné antipsychotické frakce je u dětí obdobná jako
u dospělých.

Pohlaví, rasa a kouření

Analýza farmakokinetiky u populace neprokázala žádný významný vliv pohlaví, rasy nebo kouření na
farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích (sub)chronické toxicity, kdy bylo dávkování zahájeno u pohlavně nezralých laboratorních
potkanů a psů, byly v závislosti na dávce shledány účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné žlázy.
Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového D2 receptoru
risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst v lidských tumorech prsu
mohl být stimulován prolaktinem. Risperidon nebyl teratogenní u potkanů a králíků. V reprodukčních
studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na páření a na porodní hmotnost a
přežití mláďat. U potkanů byla intrauterinní expozice risperidonu spojena s kognitivním deficitem v
dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím zvířatům negativní vliv na učení a motorický
vývoj mláďat. Ve studiích toxicity u mláďat potkanů byly pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování
fyzického vývoje. Ve 40týdenní studii u štěňat bylo zpožděno pohlavní zrání. Růst dlouhých kostí nebyl
dotčen u psů při 3,6násobku maximální humánní expozice pro dospívající (1,5 mg/den) na základě posouzení
AUC; účinky na dlouhé kosti a pohlavní zrání byly pozorovány při 15násobku maximální humánní expozice
pro dospívající.

Risperidon nebyl genotoxický podle celé řady testů. Ve studiích kancerogenity u perorálního podání
risperidonu potkanům a myším byl pozorován nárůst adenomu hypofýzy (myši), endokrinního adenomu
slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny s prodlouženým
antagonismem dopamin D2 a hyperprolaktinemií. Význam nálezů těchto nádorů u hlodavců pro člověka není
znám. In vitro a in vivo modely na zvířatech ukazují, že vysoké dávky risperidonu mohou způsobit
prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky zvýšeným rizikem torsade de pointes.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kyselina vinná (E 334)
Kyselina benzoová (E 210)
Kyselina chlorovodíková 35%
Čištěná voda

6.2 Inkompatibility


Risperidon Orion se může mísit pouze s nápoji, které jsou uvedeny v bodě 6.6 „Zvláštní opatření pro
likvidaci přípravku a pro zacházení s ním“.

6.3 Doba použitelnosti

Uzavřený: 3 roky
Po prvním otevření: 4 měsíce

Po zředění minerální vodou, pomerančovým džusem nebo černou kávou je přípravek stabilní až po dobu hodin, ačkoliv se doporučuje užít Risperidon Orion perorální roztok okamžitě po zředění uvedeným
způsobem, aby se zamezilo riziku nechtěného požití.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Lahvička z hnědého skla (třída III) s pojistným a bezpečnostním uzávěrem (PP/LDPE) a dávkovací pipeta
(polystyren/LDPE).

Velikosti lahvičky: 30 ml, 60 ml, 100 ml a 120 ml. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Je-li to potřebné, lze Risperidon Orion perorální roztok ředit minerální vodou, pomerančovým džusem nebo
černou kávou. Po zředění uvedeným způsobem se doporučuje lék okamžitě, aby se zamezilo riziku
nechtěného požití.

Každé balení perorálního roztoku Risperidon Orion obsahuje dávkovací pipetu.

Návod k používání pipety na perorální roztok Risperidon Orion:
1. Zatlačením směrem dolů a současným otáčením proti směru hodinových ručiček odšroubujte dětský
bezpečnostní uzávěr lahvičky.
2. Umístěte lahvičku na rovnou plochu.
3. Vložte pipetu do roztoku v lahvičce.
4. Přidržujte spodní kroužek pipety a současně táhněte vrchní kroužek nahoru, dokud neuvidíte značku
označující počet mg nebo ml odpovídající dávce, kterou máte užít.
5. Přidržujte spodní kroužek a vytáhněte celou pipetu z lahvičky.
6. Pipetu vyprázdníte tak, že tlačíte vrchní kroužek směrem dolů a současně stále držíte spodní kroužek.
7. Obsah pipety můžete vyprázdnit rovnou do úst nebo do minerální vody, pomerančového džusu nebo
černé kávy.
8. Pipetu opláchněte vodou.
9. Lahvičku uzavřete stlačením dětského bezpečnostního uzávěru směrem dolů a otáčením ve směru
hodinových ručiček, dokud není zcela uzavřena.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Orion Corporation
Orionintie FI-02200 Espoo
Finsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

68/214/08-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE


Datum první registrace: 30. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 11. 2.
10. DATUM REVIZE TEXTU

21. 3.