Diazepam stada
Dávkování
Dávka se má přizpůsobit každému konkrétnímu onemocnění. Léčbu je třeba zahájit s nejnižší účinnou
dávkou a poté ji postupně zvyšovat, dokud není dosaženo optimálního účinku.
Protože v České republice není k dispozici žádný léčivý přípravek obsahující diazepam v síle 2 mg, je
třeba léčbu zahajovat dávkou 2,5 mg. Dávka 2,5 mg se docílí podáním půlky 5mg tablety.
Dospělí
Úzkost
• Obvyklá dávka: 2 mg až 5 mg diazepamu dvakrát až třikrát denně.
• Maximální dávka: V závažných případech může být dávka postupně zvýšena až na 30 mg
diazepamu denně podávaných ve 2 až 4 dílčích dávkách upravených dle individuálních potřeb.
• Má se použít nejnižší dávka, která umožní kontrolovat příznaky.
• Léčba plnou dávkou nemá překročit 4 týdny.
• Dlouhodobé chronické užívání se nedoporučuje.
• Léčba se má vždy snižovat postupně. Pacienti, kteří užívají benzodiazepiny delší dobu, mohou
vyžadovat delší období, během něhož se dávky snižují.
Kontrola svalových spasmů
• Svalové spasmy: Až 15 mg diazepamu denně ve 2 až 4 dílčích dávkách.
• Léčba spasticity horního motoneuronu (jako je dětská mozková obrna) ve vybraných případech:
V případě potřeby může být dávka titrována až do maximální dávky 60 mg diazepamu denně
podávaných ve 3 až 4 dílčích dávkách.
Abstinenční příznaky při závislosti na alkoholu
• První den: 5 mg až 20 mg diazepamu (tuto dávku lze v případě nutnosti podat během 2 až hodin ještě jednou), nebo 10 mg diazepamu třikrát až čtyřikrát během dne. Po prvním dni se
dávka obvykle sníží na 5 mg diazepamu třikrát až čtyřikrát denně podle potřeby.
• V těžkých případech může být použita nasycovací dávka 10 mg diazepamu každou hodinu,
dokud není pacient v lehké sedaci a asymptomatický, což obvykle bývá dávka 50 až 80 mg.
Léčba má probíhat v nemocničním prostředí a pacient má být patřičně sledován.
Zvláštní populace:
Jedinci spadající do níže uvedených skupin pacientů je zapotřebí na začátku léčby pravidelně
kontrolovat. Monitorování během léčby je nezbytné kvůli minimalizaci dávky a/nebo četnosti
podávání, aby se zabránilo předávkování v důsledku akumulace, například u dětí a dospívajících,
starších pacientů a pacientů s poruchou funkce jater.
Pediatrická populace
Děti od 6 let a dospívající
Podávání dětem od 6 let a dospívajícím je možné pouze ze závažných zdravotních důvodů. Poločas
diazepamu může být u dětí prodloužen. Dávku je třeba snížit a individuálně upravit.
• Obvyklá dávka: 0,1–0,3 mg/kg tělesné hmotnosti/den podávaných ve dvou až čtyřech dílčích
dávkách. Léčba má být zahájena s nejnižší možnou dávkou, která se postupně zvyšuje podle
potřeby a tolerance.
Děti do 6 let
Diazepam STADA se nedoporučuje podávat dětem do 6 let kvůli možným potížím s polykáním. Pro
mladší děti mohou být k dispozici vhodnější lékové formy.
Pokud by však bylo zvažováno podávání dětem do 6 let, lze k němu přistoupit pouze po rozhodnutí
lékaře a pod přísným dohledem lékaře specialisty (pediatra, neurologa, psychiatra, anesteziologa
a lékaře pracujícího v oblasti intenzivní péče), který určí dávku.
Starší pacienti
Léčbu je třeba zahájit s nejnižší možnou dávkou (2,0 až 2,5 mg jednou nebo dvakrát denně)
a postupně dávku zvyšovat podle potřeby a tolerance.
Tito pacienti mají být na začátku léčby pravidelně kontrolováni, aby se dávka a/nebo frekvence
podávání snížila na minimum a zabránilo se předávkování v důsledku akumulace.
Porucha funkce ledvin
Úprava dávky obvykle není nutná. Při léčbě pacientů s poruchou funkce ledvin je však třeba
opatrnosti.
U pacientů s poruchou ledvin v terminálním stadiu je třeba se vyvarovat podávání benzodiazepinů s
aktivními metabolity, jako je diazepam.
Porucha funkce jater
Tito pacienti mají dostat sníženou dávku a mají být na začátku léčby pravidelně kontrolováni, aby se
dávka a/nebo frekvence podávání snížila na minimum a zabránilo se předávkování v důsledku
akumulace.
Pacienti s těžkou poruchou funkce jater nesmí být léčeni diazepamem kvůli riziku jaterní encefalopatie
(viz bod 4.3).
Pacienti s nadváhou
Různé studie ukázaly, že u pacientů s nadváhou ve srovnání s pacienty s normální tělesnou hmotností
se mění kinetika diazepamu. Oproti pacientům s normální tělesnou hmotností je u pacientů s nadváhou
zapotřebí výrazně delší doba léčby, než se při dlouhodobé léčbě dostaví maximální účinek. Obdobně,
terapeutický účinek a nežádoucí účinky včetně abstinenčních příznaků, se mohou u pacientů s
nadváhou vyskytnout po delší době po vysazení dlouhodobější léčby (viz bod 5.2).
Délka léčby
Délka léčby úzkosti má být co nejkratší (viz bod 4.4). Pacienta je třeba pravidelně vyšetřovat, aby bylo
možné posoudit nutnost další léčby, zejména v případě, kdy je pacient bez příznaků. Obecně platí, že
léčba nesmí trvat déle než 8 až 12 týdnů, včetně postupného snižování dávky.
V některých případech může být nezbytně nutné maximální dobu léčby prodloužit; v tomto případě
má být stav pacienta znovu posouzen lékařem specialistou.
Účinnost dlouhodobé léčby (>6 měsíců) nebyla v systematických klinických studiích hodnocena.
Způsob podání
Perorální podání.
Tento přípravek se obvykle užívá odpoledne nebo večer.
Postupné snižování dávky
Léčba má vždy končit postupným snižováním dávky. Pacienti, kteří užívají benzodiazepiny delší
dobu, mohou vyžadovat delší období, během něhož se dávky snižují.