Zinkorot

Absorpce: Absorpce zinku probíhá v tenkém střevě a zdá se být transportním procesem
zprostředkovaným přenašečem, který není za normálních fyziologických podmínek saturován.
Zinek je vstřebáván pasivní difúzí a neznámým membránovým přenosovým mechanismem.
Kinetika vstřebávání je pravděpodobně saturovatelná, protože dochází ke zvýšení transportní
rychlosti při depleci zinku. Kromě toho reaguje exprese transportéru v tenkém střevě na dietní
příjem zinku a tím se střevní absorpce zinku při nízkém dietním příjmu zinku zvyšuje
s následným poklesem ztrát zinku střevem. Homeostáza zinku je ve značném rozsahu
regulována prostřednictvím gastrointestinálního traktu. Tento úzký regulační vztah vyžaduje
více transportérů, které fungují koordinovaně. Vychytávání zinku z normální diety je
v rozsahu od 26 do 33 %, pokud se podává s jídlem, ale je vyšší (tzn. 68 – 81 %), pokud se
podává nalačno. Tkáňový obsah a aktivita procesů závislých na zinku jsou udržovány
v širokém rozmezí dietního příjmu zinku.

Distribuce: Nejvyšší tkáňová koncentrace u člověka je ve vlasech, svalech a kostech,
následovaná orgány, jako je prostata, játra a ledviny. V krvi se 80 % nachází v erytrocytech.
Plazmatický zinek je volně navázán na albumin a reprezentuje pouze 0,1 % celkového zinku
v organismu. Asi 7 % je navázáno na aminokyseliny a zbytek je silně navázán na alfa-makroglobuliny a jiné proteiny.

Biotransformace: Zinek je kovový prvek, který se nachází v těle jako divalentní kationt.
Díky tomu nepodléhá metabolismu.

Eliminace: Většina zinku je vylučována stolicí (70 – 80 % přijaté dávky). V ledvinách je
převážná část zinku reabsorbována, močí se vylučuje okolo 14 %. Dalšími cestami eliminace
jsou pot, sekrece slin a inkorporace do vlasů.