Zinkorot

Farmakoterapeutická skupina: Jiné minerální doplňky
ATC kód: A12CB

Zinek je esenciální stopový prvek, který se podílí na mnoha enzymových systémech, slouží
pro strukturální, katalytické a regulační úlohy v buněčné biologii. Zinek hraje důležitou úlohu
v imunitní funkci, integritě kůže, hojení ran, chuti a čichu, funkci štítné žlázy, růstu a vývoji,
zrání testes, neurologické funkci a účinku inzulínu. Je nutný pro normální vývoj a fyziologii
savčího mozku, a nedostatek nebo nadbytek zinku způsobuje změny chování, abnormální
vývoj centrálního nervového systému a neurologické onemocnění.

Referenční příjem v potravě (Reference Nutrient Intake – RNI) pro dospělé muže a ženy je
10 mg, resp. 7 mg denně. Přesné požadavky se liší s věkem a v těhotenství a v období kojení.

Plazmatická hladina zinku je hlavní laboratorní test provedený pro stanovení deficitu zinku. I
když je velmi dobrý k diagnostice velkých deficitů, je poměrně necitlivý pro hraniční deficit,
protože změna v plazmatické hladině zinku se neobjevuje, dokud není příjem zinku extrémně
nízký. Tedy pacient s „normálními“ výsledky může i přesto trpět deficitem. Optimální
rozmezí plazmatické hladiny zinku je 13,8 – 22,9 μmol/L (90-150 μg/dl). Klinické příznaky
deficitu zinku se mohou objevovat v případě, že plazmatická koncentrace zinku klesne pod
9,9 μmol/L (65 μg/dl). Hodnoty nižší než 5 μmol/l (33 μg/dl) jsou zvlášť spojeny s poklesem
chuti a čichu, bolestmi břicha, průjmem, kožní vyrážkou a ztrátou chuti. Referenční rozmezí
zinku v séru je 10,7 – 22,9 μmol/l (70-150 μg/dl). Koncentrace nižší než 7 μmol/l (46μg/dl)
ukazuje na jednoznačný deficit.

Hlavní klinické příznaky těžkého deficitu zinku u člověka jsou růstová retardace, zpoždění
pohlavní zralosti, zpoždění dozrávání skeletu, vývoj orificiální a akrální dermatitidy, průjem,
alopecie, zhoršení chuti k jídlu, vznik změn chování a zvýšená citlivost na infekce v důsledku
vývoje defektního imunitního systému.
Těžké příznaky deficitu jsou pozorovány u pacientů s akrodermatitis enteropathica, která je
důsledkem získané nebo hereditární (autosomálně recesivní) neschopnosti vstřebávat zinek.
Pacienti, kteří dostávají totální parenterální výživu bez zinku a pacienti, kteří užívají
chelatační činidla, jako je penicilamin.

Příznaky marginálního nebo mírného deficitu zinku jsou méně zjevné a často nejsou
zaznamenány. Zahrnují sníženou rychlost růstu, poruchu resistence vůči infekci, oddálené
hojení rány a neurosenzorické defekty, jako jsou abnormality chuti.