Simvastatin-ratiopharm

Simvastatin je inaktivní lakton, který je in vivo snadno hydrolyzován na odpovídající beta-hydroxy
kyselinu, účinný inhibitor HMG-CoA reduktázy. Hydrolýza probíhá zejména v játrech, rychlost
hydrolýzy v plazmě je velmi nízká.

Farmakokinetické vlastnosti byly hodnoceny u dospělých. Farmakokinetické údaje u dětí
a dospívajících nejsou k dispozici.

Absorpce
Simvastatin je dobře absorbován a podléhá extenzivnímu efektu prvního průchodu játry (first-pass
effect). Vychytávání játry je závislé na průtoku krve játry. Játra jsou prvním místem účinku aktivní
formy. Dostupnost beta-hydroxy kyseliny simvastatinu v systémovém oběhu po perorální dávce je
méně než 5 % podané dávky. Maximální plazmatické koncentrace aktivních metabolitů je dosaženo
přibližně 1-2 hodiny po podání simvastatinu. Současný příjem potravy neovlivňuje absorpci.
Farmakokinetika jednotlivé ani opakovaných dávek simvastatinu neprokazuje akumulaci látky ani po
opakovaném podávání.

Farmakokinetika jednorázových a opakovaných dávek simvastatinu neprokázala hromadění léku po
opakovaných dávkách.
Distribuce
Vazba simvastatinu a jeho aktivních metabolitů na plazmatické bílkoviny je více než 95 %.

Eliminace
Simvastatin je substrátem CYP3A4 (viz bod 4.3 a 4.5). Nejvýznamnějším metabolitem simvastatinu
přítomným v lidské plazmě je beta-hydroxy kyselina a 4 další aktivní metabolity. Po perorálním
podání radioaktivně značeného simvastatinu bylo 13 % radioaktivity vyloučeno močí a 60 % stolicí do
96 hodin. Množství vyloučené stolicí reprezentuje množství simvastatinu vyloučeného žlučí a
množství neabsorbované látky. Po intravenózní injekci beta-hydroxy kyseliny simvastatinu je jeho
poločas 1,9 hodiny. V průměru pouze 0,3 % i.v. dávky bylo vyloučeno močí ve formě inhibitorů.
Simvastatin je aktivně vychytáván do hepatocytů transportérem OATP1B1.
Simvastatin je substrát efluxního transportéru BCRP.

Zvláštní populace
Nosiči genu SLCO1B1, alely c.521T>C, mají nižší aktivitu OATP1B1. Průměrná expozice (AUC)
hlavního aktivního metabolitu kyseliny simvastatinové je 120 % u heterozygotních nosičů alely C
(CT) a 221 % u homozygotních nosičů (CC) v porovnání s pacienty, kteří mají nejčastěji se
vyskytující genotyp (TT). Alela C má v evropské populaci frekvenci výskytu 18 %. U pacientů s
polymorfismem SLCO1B1 je riziko zvýšené expozice simvastatinu, což může vést ke zvýšenému
riziku rabdomyolýzy (viz bod 4.4).