Genotropin

Dávkování je individuální.

Injekce se podává subkutánně a místo vpichu se má střídat, aby se předešlo atrofii tukové tkáně.

Poruchy růstu u dětí vyvolané nedostatečnou sekrecí růstového hormonu: Obvykle se doporučuje
dávka 0,025-0,035 mg/kg těl. hmotnosti/den nebo 0,7-1,0 mg/m2 těl. povrchu/den. Používají se i
vyšší dávky.

Pokud výskyt GHD u dětí přetrvává do dospívání, je nutné v léčbě pokračovat až do dosažení
úplného tělesného vývoje (např. skladba těla, kostní hmota). Pro účely sledování je jedním
z terapeutických cílů během přechodného období dosažení normálních nejvyšších hodnot kostní
hmoty definovaných jako T skóre > -1 (t.j. normální nejvyšší hodnoty kostní hmoty u dospělých
standardizované k průměru, měřené denzitometricky metodou DEXA, beroucí v úvahu pohlaví a
etnickou příslušnost). Dávkování viz níže.

U syndromu Prader-Willi u dětí je ke zlepšení růstu a skladby těla doporučována dávka od 0,mg/kg tělesné hmotnosti/den nebo 1,0 mg/m2 tělesného povrchu/den. Nemá být překročena denní
dávka 2,7 mg. Léčba nemá být používána u dětí s rychlostí růstu menší než 1 cm za rok a téměř
uzavřenými epifýzami.

Poruchy růstu u Turnerova syndromu: Doporučená dávka je 0,045-0,050 mg/kg těl. hmotnosti/den
nebo 1,4 mg/m2 těl. povrchu/den.

Poruchy růstu při chronické renální insuficienci: Doporučuje se dávka 0,045-0,050 mg/kg těl.
hmotnosti/den, nebo 1,4 mg/m2 těl. povrchu/den. Pokud je rychlost růstu nedostatečná, mohou být
dávky zvýšeny. Po půlroční léčbě je možné dávky upravit.

Poruchy růstu u dětí malého vzrůstu, které se narodily malé na svůj gestační věk (SGA): Zpravidla je
doporučena dávka 0,035 mg/kg tělesné hmotnosti/den (1 mg/m² tělesného povrchu/den), dokud není
dosaženo konečné výšky (viz 5.1). Léčba má být ukončena po prvním roce, jestliže SDS rychlosti
růstu je pod +1. Léčba má být ukončena, je-li rychlost růstu < 2 cm/rok, a kostní věk je > 14 let
(dívky) nebo > 16 let (chlapci), což odpovídá uzávěru epifyzárních růstových štěrbin, je-li potřeba
potvrzení.

DOPORUČENÉ DÁVKOVÁNÍ U DĚTÍ:
Indikace mg/kg těl. hmotnosti mg/m2 těl. povrchu dávka/den dávka/den
Deficit růstového hormonu u dětí 0,025-0,035 0,7-1,Syndrom Prader-Willi u dětí 0,035 1,Turnerův syndrom 0,045-0,050 1,Chronická renální insuficience 0,045-0,050 1,Děti s SGA 0,035 1,
Dospělí pacienti s deficitem růstového hormonu:
U pacientů, u nichž pokračuje léčba GHD vzniklého v dětském věku, je doporučená dávka 0,2 –
0,5 mg denně. Dávka se postupně zvyšuje nebo snižuje podle individuálních potřeb pacienta,
určených dle koncentrací IGF-I.

Léčba pacientů s GHD vzniklým v dospělém věku má být započata nízkými dávkami, 0,15 – 0,3 mg
denně. Dávka má být postupně zvyšována podle individuálních potřeb pacienta, určených dle
koncentrací IGF-I (insulin like growth factor).

V obou případech by cílem terapie měla být koncentrace IGF-I v rozmezí 2 SDS průměrně
korigováno podle věku. Pacientům s normální koncentrací IGF-I na začátku terapie má být podáván
růstový hormon až do dosažení horní hranice normálního rozmezí IGF-I, a to by nemělo být vyšší
než 2 SDS. Titraci dávky lze provádět dle klinické odpovědi a nežádoucích účinků. Je známo, že
u některých pacientů s GHD se hladiny IGF-I nenormalizují, přestože je klinická odpověď těchto
pacientů dobrá a není tedy třeba zvyšování dávek. Udržovací denní dávka zřídka překračuje 1,0 mg
denně. Ženy mohou vyžadovat vyšší dávky než muži, přičemž muži v průběhu času vykazují
zvyšující se citlivost vůči IGF-I. To znamená, že existuje riziko, že ženy, zejména na perorální
estrogenové léčbě, budou poddávkovány, zatímco muži budou léčeni nadměrně.

Správnost dávkování růstového hormonu má proto být kontrolována každých šest měsíců. Stejně
jako normální fyziologická produkce růstového hormonu klesá s věkem, snižuje se i potřebná
velikost dávky. U pacientů starších 60 let se léčba zahajuje dávkou 0,1 – 0,2 mg denně a postupně se
zvyšuje podle potřeb každého pacienta. Má být užívána minimální účinná dávka. Denní udržovací
dávka u těchto pacientů zřídka přesahuje 0,5 mg denně.