Brimonidine polpharma
a) Obecná charakteristika
Po očním podání 0,2% roztoku dvakrát denně po dobu 10 dní byly plazmatické koncentrace nízké
(průměrná Cmax činila 0,06 ng/ml). Po opakované instilaci (dvakrát denně po dobu 10 dní) došlo
k mírné akumulaci v krvi. Plocha pod křivkou plazmatické koncentrace v čase byla po 12 hodinách
v ustáleném stavu (AUC0-12h) 0,31 ng∙hod/ml ve srovnání s 0,23 ng∙hod/ml po první dávce. Průměrný
zdánlivý poločas v systémové cirkulaci u člověka byl po topickém podání přibližně 3 hodiny.
Vazba brimonidinu na plazmatické proteiny činí po topickém podání u člověka přibližně 29 %.
Brimonidin se in vitro a in vivo reverzibilně váže na melanin v očních tkáních. Po dvou týdnech oční
aplikace byly koncentrace brimonidinu v duhovce, řasnatém tělísku a cévnatce a sítnici 3-17krát vyšší
než po jednorázové dávce. Při absenci melaninu k akumulaci nedochází.
Význam vazby na melanin u člověka je nejasný. Avšak při biomikroskopickém vyšetření očí pacientů
léčených očními kapkami obsahujícími brimonidin po dobu až 1 roku nebyly zjištěny významné
nežádoucí účinky na oči, ani nebyla zjištěna významná oční toxicita během jednoleté studie
bezpečnosti očního podání u opic, které dostávaly přibližně 4násobné dávky, než je doporučená dávka
brimonidin-tartarátu
Po perorálním podání u člověka se brimonidin dobře vstřebává a rychle vylučuje. Velká část dávky
(přibližně 75 %) se vyloučila do 5 dní močí ve formě metabolitů; v moči nebylo zjištěno žádné
nezměněné léčivo. Studie in vitro používající zvířecí a lidská játra svědčí o tom, že metabolismus je
zprostředkován z velké části aldehydoxidázou a cytochromem P450. Zdá se tedy, že primární cestou
systémové eliminace je jaterní metabolismus.
Kinetický profil:
Po jednorázovém místním podání dávky 0,08 %; 0,2 % a 0,5 % roztoku nebyla u plazmatických
hodnot Cmax a AUC zjištěna žádná velká odchylka od dávkové proporcionality.
b) Charakteristika u jednotlivých pacientů
Charakteristika u starších pacientů:
Ve srovnání s mladými dospělými jsou hodnoty Cmax, AUC a zdánlivého poločasu brimonidinu u
starších pacientů (65 let a starších) po jednorázové dávce podobné, což svědčí o tom, že systémové
vstřebávání a eliminace nejsou věkem ovlivněny.
Na základě údajů získaných z tříměsíční klinické studie, do které byli zahrnuti i starší pacienti, je
systémová expozice brimonidinu velmi nízká.