Apeneta

Amesův test neprokázal genotoxicitu tapentadolu pro bakterie. Při testech chromozomální aberace in
vitro byly zjištěny nejednoznačné výsledky. Při opakovaném vyšetření byly ale výsledky jednoznačně
negativní. Podle dvou cílových parametrů, kterými byly chromozomální aberace a neplánovaná syntéza
DNA testovaných do maximální tolerované dávky, nebyl tapentadol genotoxický in vivo. Dlouhodobé
studie na zvířatech neprokázaly možné kancerogenní riziko relevantní pro člověka.

Tapentadol neměl žádný vliv na fertilitu samců nebo samic potkanů. U vysoké dávky bylo však sníženo
přežití in utero. Není známo, zda k tomu došlo prostřednictvím samce, nebo samice. U tapentadolu
nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky na potkany a králíky po intravenózní a subkutánní
expozici. Byl však pozorován opožděný vývoj a embryotoxicita po podání dávek vedoucích k nadměrné
farmakologii (nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání vyšších než terapeutických dávek a jejich
účinků na opioidní μ–receptory v CNS). U potkanů bylo pozorováno snížené přežití in utero
po intravenózní dávce. Tapentadol vyvolal zvýšení mortality mláďat F1 u potkanů po přímé expozici
prostřednictvím mléka mezi 1. a 4. dnem po porodu již v případě dávek, které nevyvolaly toxicitu
u matky. Nebyly pozorovány žádné účinky na neurologicko-behaviorální parametry.

Vylučování do mateřského mléka bylo sledováno u potkaních mláďat kojených samicemi užívajícími
tapentadol. Tapentadol a tapentadol-O-glukuronid působil na mláďata v závislosti na dávce. Byl učiněn
závěr, že se tapentadol do mléka vylučuje.