Paralen rapid

Předávkování již relativně nízkými dávkami paracetamolu (8–15 g v závislosti na tělesné hmotnosti
pacienta) může mít za následek závažné poškození jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu.
Poškození jater po požití 5 nebo více gramů paracetamolu může nastat u pacientů s rizikovými
faktory, jako je:
− dlouhodobá léčba induktory enzymů (karbamazepin, glutethimid, fenobarbital, fenytoin,
rifampicin, primidon, třezalka tečkovaná),
− pravidelná konzumace většího množství alkoholu,
− pokud je pravděpodobné, že jsou vyčerpány zásoby glutathionu (např. při poruše příjmu potravy,
cystické fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii).

Symptomy
Do 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, anorexie, bledost, letargie a pocení. Bolest v břiše
může být prvním příznakem jaterního poškození a vzniká během prvních 24 hodin. Může vzniknout
6/8
jaterní cytolýza, která může vést k jaternímu selhání, gastrointestinálnímu krvácení, encefalopatii,
kómatu až smrti. Komplikace selhání jater představují metabolická acidóza, edém mozku, krvácivé
projevy, hypoglykémie, hypotenze, infekce a renální selhání. V souvislosti s předávkováním
paracetamolem byly pozorovány případy diseminované intravaskulární koagulace. Za 12 až 48 hodin
po akutním předávkování se zvyšují hladiny jaterních aminotransferáz, laktát dehydrogenázy a
bilirubinu spolu s poklesem hladiny protrombinu. Prodloužení protrombinového času je indikátorem
zhoršení funkce jater, a proto se doporučuje jeho monitorování. Pacienti, kteří užívají induktory
enzymů (např. karbamazepin, fenytoin, barbituráty, rifampicin) nebo mají abúzus alkoholu v
anamnéze, jsou více náchylní k poškození jater. K akutnímu renálnímu selhání může dojít i bez
přítomnosti závažného poškození jater. Jinými projevy intoxikace jsou poškození myokardu,
pankreatitida a pancytopenie.

Léčba
Okamžité zahájení léčby je zásadní. I přes absenci výrazných časných příznaků mají být pacienti
neprodleně převezeni do nemocnice k okamžitému lékařskému vyšetření a terapii. Příznaky mohou být
omezeny na nauzeu nebo zvracení a nemusí odrážet závažnost předávkování nebo riziko poškození
orgánů. Použití aktivního uhlí je třeba zvážit, pokud k předávkování došlo do 1 hodiny. Plazmatické
koncentrace paracetamolu by měly být měřeny po 4 hodinách nebo později po požití (dřívější
koncentrace jsou nespolehlivé). Léčba N-acetylcysteinem může být použita do 24 hodin po požití
paracetamolu, ale maximálního ochranného účinku je dosaženo, pokud byl podán do 8 hodin po požití.
Účinnost antidota prudce klesá po překročení této doby. Pokud je to nutné, pacientovi by měl být
podán N-acetylcystein intravenózně v souladu se stanovenými dávkovacími schématy. Pokud pacient
nezvrací, může být perorální podání methioninu vhodnou alternativou v odlehlých oblastech mimo
nemocnici.