Travoprost olikla

v různých podskupinách pediatrických pacientů byly rovněž podobné (viz bod 5.1). Nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky v pediatrické populaci byla oční hyperemie (16,9 %) a růst očních řas
(6,5 %). V podobné 3měsíční studii s dospělými pacienty se tyto příhody vyskytovaly s incidencí
11,4 %, resp. 0,0 %.

Další hlášené nežádoucí účinky léku u pediatrických pacientů v 3měsíční pediatrické studii (n=77),
v porovnání s obdobnou studií s dospělými pacienty (n=185), zahrnovaly erytém očního víčka,
keratitidu, zvýšené slzení a fotofobii; všechny byly hlášeny jako jednorázové příhody s incidencí
1,3 % oproti 0,0 % u dospělých.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Žádné případy předávkování nebyly hlášeny. Topické předávkování je nepravděpodobné a není
spojováno s toxicitou. Větší podaná dávka přípravku Travoprost Olikla do oka má být z oka (očí)
vypláchnuta vlažnou vodou. Dojde-li k požití přípravku Travoprost Olikla, má léčba být
symptomatická a podpůrná.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: oftalmologika, antiglaukomatika a miotika, analoga prostaglandinů.
ATC kód: S01EE
Mechanismus účinku
Travoprost, analog prostaglandinu F2α, je vysoce selektivním agonistou s vysokou afinitou k
prostaglandinovému receptoru FP a snižuje nitrooční tlak zvýšením výtoku komorové vody
prostřednictvím trabekulární sítě a uveosklerálních cest. Snížení nitroočního tlaku začíná zhruba
hodiny po podání a maximálního účinku dosahuje po 12 hodinách. Výrazné snížení nitroočního
tlaku lze udržet jedinou dávkou po dobu delší než 24 hodin.

Klinická účinnost a bezpečnost
V klinických studiích bylo u pacientů s glaukomem s otevřeným úhlem nebo nitrooční hypertenzí,
kteří byli léčeni travoprostem (s konzervační látkou polykvadium-chloridem) podávaným jedenkrát
denně večer, prokázáno snížení nitroočního tlaku o 8 až 9 mmHg (v průměru o 33%) oproti výchozí
hodnotě 24 až 26 mmHg. V průběhu klinických studií byla shromážděna data o kombinovaném
podávání travoprostu společně s 0,5% timololem a omezená data o podávání s 0,2%, brimonidinem
která prokázala aditivní účinek travoprostu k těmto lékům proti glaukomu. O současném používání
spolu s jinými přípravky snižujícími nitrooční tlak nejsou údaje k dispozici.

Sekundární farmakologie
Travoprost významně zvyšuje průtok krve v oblasti hlavového optického nervu u králíků v sedmi
dnech po lokálním očním podání (1,4 mikrogramu, jednou denně).


Pediatrická populace
Účinnost travoprostu u pediatrických pacientů ve věku od 2 měsíců do méně než 18 let byla prokázána
v 12týdenní dvojitě maskované klinické studii travoprostu v porovnání s timololem, která zahrnovala
152 pacientů s diagnostikovanou oční hypertenzí nebo pediatrickým glaukomem. Pacienti dostávali
buď 0,004% travoprost jednou denně, nebo 0,5% timolol (nebo 0,25% u subjektů mladších3 let)
dvakrát denně. Primárním cílovým parametrem účinnosti byla změna nitroočního tlaku (NOT) ve 12.
týdnu studie oproti počáteční hodnotě. Průměrné snížení NOT ve skupinách léčených travoprostem a
timololem byla obdobná (viz tabulka 1).

Ve věkových skupinách 3 až < 12 let (n=36) a 12 až < 18 let (n=26) bylo průměrné snížení NOT ve
12. týdnu ve skupině léčené travoprostem podobné jako ve skupině léčené timololem. Průměrné
snížení NOT ve 12. týdnu ve věkové skupině 2 měsíce až < 3 let bylo 1,8 mmHg ve skupině léčené
travoprostem a 7,3 mmHg ve skupině léčené timololem. Snížení NOT pro tuto skupinu vycházela
pouze z údajů od 6 pacientů ve skupině léčené timololem a 9 pacientů ve skupině léčené travoprostem,
přičemž 4 pacienti ve skupině travoprostu a 0 pacientů ve skupině timololu nevykazovali žádné
relevantní průměrné snížení NOT ve 12. týdnu. Nejsou dostupné žádné údaje o použití u dětí ve věku
do 2 měsíců. Účinek na NOT byl pozorován po druhém týdnu léčby a byl konzistentně udržován po
celé 12týdenní období studie ve všech věkových skupinách.

Tabulka 1–Porovnání průměrné změny NOT ve 12. týdnu oproti počáteční hodnotě (mmHg)
Travoprost Timolol
N Průměrná
(SO)
N Průměrná
(SO)
Průměrný
rozdíla
(95% IS)
53 -6,4 60 -5,8 -0,5 (-2,1; 1,0)
(1,05) (0,96)
SO = standardní odchylka; IS = interval spolehlivosti;
a Průměrný rozdíl je travoprost – timolol. Odhady založen é na průměrných hodnotách nejmenších
čtverců odvozených ze statistického modelu, který počítá s korelovaným měřením NOT u
jednotlivých pacientů, kde jsou strata primární diagnózy a počáteční hodnoty NOT součástí
modelu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Travoprost je esterové proléčivo. Absorbuje se rohovkou, kde se izopropylester hydrolyzuje na
aktivní volnou kyselinu. Studie na králících prokázaly vrcholové koncentrace 20 ng/ml volné kyseliny
v komorové vodě jednu až dvě hodiny po lokálním podání přípravku. Koncentrace v komorové vodě
klesaly s poločasem přibližně 1,5 hodiny.

Distribuce
Po lokálním podání travoprostu do oka zdravých dobrovolníků byla prokázána nízká systémová
expozice aktivní volné kyselině. Nejvyšší koncentrace aktivní volné kyseliny v plazmě ve výši pg/ml nebo méně byla pozorována v době od 10 do 30 minut po podání dávky. Poté klesly hodnoty v
plazmě rychle na hodnoty pod limit zkoušky 10 pg/ml dříve než jednu hodinu po podání. Vzhledem k
nízkým koncentracím v plazmě a rychlému vylučování po lokálním podání nemohl být poločas
eliminace aktivní volné kyseliny u člověka stanoven.

Biotransformace
Metabolismus představuje pro travoprost i volnou kyselinu hlavní způsob vylučování. Systémové
metabolické cesty jsou paralelní s cestami endogenního prostaglandinu F2α, které jsou
charakterizovány redukcí dvojné vazby v pozici 13-14, oxidací 15-hydroxylu a β -oxidativním
štěpením horního bočního řetězce.

Eliminace
Volná kyselina travoprostová a její metabolity se vylučují převážně ledvinami. Studie s travoprostem
probíhaly i u pacientů trpících lehkou až těžkou poruchou funkce jater a u pacientů s lehkou až

těžkyou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pouze 14 ml/min). U těchto pacientů není nutná
žádná úprava dávky.

Pediatrická populace
Farmakokinetická studie s pediatrickými pacienty ve věku od 2 měsíců do < 18 let prokázala velmi
nízkou plazmatickou expozici volné kyselině travoprostové; koncentrace se pohybovaly v rozmezí od
hodnoty pod hranicí hodnotitelnosti 10 pg/ml (BLQ) do 54,5 pg/ml. Ve 4 předchozích studiích
systémové farmakokinetiky u dospělé populace se plazmatické koncentrace volné kyseliny
travoprostové pohybovaly od BLQ do 52,0 pg/ml. Přestože většinu plazmatických údajů ze všech
studií nebylo možné kvantifikovat a statistické porovnání systémové expozice napříč věkovými
skupinami bylo tudíž neproveditelné, celkový trend ukazuje, že plazmatická expozice volné kyselině
travoprostové po topickém podání travoprostu je extrémně nízká ve všech hodnocených věkových
skupinách.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích oční toxicity na opicích se prokázalo, že podání travoprostu v dávce 0,45 mikrogramu
dvakrát denně vyvolává zvýšení palpebrálních fisur. Lokální oční podání travoprostu opicím
v koncentracích až 0,012% do pravého oka dvakrát denně po dobu jednoho roku nevyvolalo žádnou
systémovou toxicitu.

Studie reprodukční toxicity byly provedeny na potkanech, myších a králících systémovým podáním.
Nálezy souvisí s agonistickou aktivitou FP-receptoru v děloze s časnou embryoletalitou,
postimplantační ztrátou, fetotoxicitou. U březích potkaních samic vyvolávalo systémové podání
travoprostu v dávkách více než 200krát převyšujících klinickou dávku v průběhu organogeneze
zvýšený výskyt malformací. V amniotické tekutině a tkáních plodu březích potkaních samic, jimž byl
podán 3H-travoprost, byly naměřeny nízké hladiny radioaktivity. Reprodukční studie a studie vývoje
prokázaly silný účinek na vysokou četnost ztráty plodu, nalezeným u potkaních samic a myší
(180 pg/ml, resp. 30 pg/ml v plazmě), při expozicích přesahujících klinickou expozici 1,2 až 6krát (až
do 25 pg/ml).