Taxemba
Bezpečnost a účinnost přípravku Taxemba u dětí a dospívajících do 18 let nebyla dosud potvrzena.
Proto se u této skupiny pacientů použití přípravku Taxemba nedoporučuje.
Způsob podání
Přípravek Taxemba se podává perorálně.
Tablety s prodlouženým uvolňováním se nesmí drtit ani žvýkat kvůli zajištění mechanismu
prodlouženého účinku. Přípravek Taxemba se zapíjí dostatečným množstvím tekutiny.
Přípravek Taxemba lze užívat s jídlem nebo bez jídla.
Skořápka (matrice) tablety nemusí být zcela strávena, v důsledku toho se může vyloučit a může být
spatřena ve stolici pacienta. Toto zjištění však nemá klinický význam, jelikož léčivá látka tablety již
byla absorbována.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• V situacích, kdy jsou kontraindikovány léky s agonistickým působením na μ-opioidních
receptorech, tj. u pacientů se závažným útlumem dýchání (v podmínkách, kdy není možné
monitorování pacientů nebo chybí resuscitační vybavení) a u pacientů s akutním nebo těžkým
bronchiálním astmatem nebo hyperkapnií.
• U pacienta s manifestním nebo suspektním paralytickým ileem.
• U pacientů s akutní intoxikací alkoholem, hypnotiky, centrálně působícími analgetiky nebo
psychotropními léky (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Tolerance a porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)
Při opakovaném podávání opioidů se může vyvinout tolerance, fyzická a psychická závislost a
porucha z užívání opioidů (opioid use disorder, OUD). Zneužívání nebo úmyslné nesprávné používání
může způsobit předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou (rodiče
nebo sourozenci) zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z užívání
alkoholu), u současných uživatelů tabáku nebo u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví v
osobní anamnéze (např. deprese, úzkost a poruchy osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.
Pacienti budou vyžadovat sledování zaměřené na známky chování vedoucí k vyhledávání léku (např.
příliš časté žádosti o doplnění). To se týká i kontroly souběžně podávaných opioidů a psychoaktivních
léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD se má zvážit konzultace se
specialistou na léčbu závislostí.
Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky:
Současné užívání přípravku Taxemba a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné
předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Taxemba současně se sedativy je třeba zvážit snížení dávky
jednoho nebo obou léčivých přípravků a co možná nejvíce zkrátit dobu souběžné léčby.
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto
symptomech věděli (viz bod 4.5).
Respirační útlum
Při vysokých dávkách nebo u pacientů citlivých na agonisty μ-opioidních receptorů může přípravek
Taxemba vyvolat respirační útlum závislý na dávce. Z toho důvodu je třeba opatrnosti při podávání
přípravku Taxemba pacientům s poruchou respiračních funkcí. Jinou možností je u takových pacientů
volba neopioidních analgetik a použití přípravku Taxemba pouze pod pečlivým lékařským dohledem
a v co nejnižších účinných dávkách. Jestliže vznikne respirační útlum, musí být léčen stejně jako
jakýkoli jiný respirační útlum vyvolaný agonisty μ-opioidních receptorů (viz bod 4.9).
Úrazy hlavy a zvýšený nitrolební tlak
Přípravek Taxemba nemají užívat pacienti s projevy zvýšení nitrolebního tlaku, poruchou vědomí
nebo kómatem, protože mohou být mimořádně citliví na nitrolební účinky retence oxidu uhličitého.
Analgetika působící jako agonisté μ-opioidních receptorů mohou zakrýt klinický průběh úrazu hlavy.
Přípravek Taxemba má být podáván s opatrností u pacientů s úrazem hlavy a nádory mozku.
Epileptické záchvaty
Tapentadol ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním nebyl systematicky hodnocen u pacientů se
záchvatovitými poruchami, protože tito pacienti byli z klinických hodnocení vyloučeni. Přípravek
Taxemba, stejně jako ostatní μ-opioidní agonisté, se nedoporučuje podávat pacientům se
záchvatovitým onemocněním v anamnéze nebo za jakýchkoli podmínek zvyšujících riziko
epileptických záchvatů. Kromě toho může tapentadol zvýšit riziko epileptických záchvatů u pacientů
užívajících jiné léčivé přípravky, které snižují práh pro vznik křečí (viz bod 4.5).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost tapentadolu s prodlouženým uvolňováním
klinicky hodnocena, proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).
Porucha funkce jater
Pacienti s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater vykazovali 2krát, resp. 4,5krát vyšší
systémovou expozici ve srovnání s pacienty s normální jaterní funkcí. Přípravek Taxemba má být
u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností (viz body 4.2 a 5.2), a to
zejména na začátku léčby.
Tapentadol s prodlouženým uvolňováním nebyl studován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, a
proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).
Použití při onemocnění pankreatu/biliárního traktu
Léčivé látky působící jako agonisté μ-opioidních receptorů mohou vyvolat spazmus Oddiho sfinkteru.
U pacientů s onemocněním biliárního traktu včetně akutní pankreatitidy má být přípravek Taxemba
podáván s opatrností.
Poruchy dýchání ve spánku
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání ve spánku včetně centrální spánkové apnoe (CSA)
a spánkové hypoxemie. Použití opioidů zvyšuje riziko CSA úměrně dávce. Pokud se u pacientů
vyskytne CSA, je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů.
Smíšení agonisté/antagonisté opioidních receptorů
Při podávání přípravku Taxemba spolu se smíšenými agonisty/antagonisty opioidních receptorů (např.
pentazocin, nalbufin) nebo parciálními agonisty opioidních μ-receptorů (např. buprenorfin) je třeba
postupovat s opatrností. Pacienti, kterým je dlouhodobě podáván buprenorfin k léčbě závislosti na
opioidech, mají být v případě, že je u nich z důvodu léčby akutní bolesti nutné zahájit podávání plných
agonistů μ-receptorů (jako je tapentadol), převedeni na alternativní léčbu (s např. dočasným vysazením
buprenorfinu). Bylo hlášeno, že při současném podávání s buprenorfinem je třeba podávat vyšší dávky
plných agonistů μ-receptorů, a v těchto případech je pak nutné pečlivě sledovat možný výskyt
nežádoucích účinků, např. respiračního útlumu.