Oftidor
Na rozdíl od perorálních inhibitorů karboanhydrázy může lokální podání dorzolamid- hydrochloridu
zajistit působení léku přímo v oku v podstatně nižších dávkách, a proto s menší zátěží pro organizmus
než při systémovém podání. Při klinických zkouškách to vedlo ke snížení nitroočního tlaku, aniž by se
porušila acidobazická rovnováha nebo aniž by nastaly změny elektrolytů charakteristické pro perorální
inhibitory karboanhydrázy.
Absorpce, distribuce a biotransformace
Při lokálním podání proniká dorzolamid do systémového oběhu. Aby se určila schopnost systémové
inhibice karboanhydrázy po lokální aplikaci, byla měřena koncentrace léku a metabolitu
v erytrocytech a v plazmě a také inhibice karboanhydrázy v erytrocytech. Při dlouhodobém podávání
se dorzolamid hromadí v erytrocytech v důsledku selektivní vazby na KA-II, zatímco koncentrace
volného léku v plazmě se udržují extrémně nízké. Aktivní složka vytváří jediný N-desethyl metabolit
inhibující KA-II méně účinně než aktivní složka přípravku, ale také inhibující méně aktivní izoenzym
(KA-I). Metabolit se rovněž hromadí v erytrocytech, kde se váže hlavně na KA-I. Dorzolamid se
mírně váže na plazmatické proteiny (přibližně 33 %).
Eliminace
Dorzolamid se vylučuje především močí v nezměněné formě, jeho metabolit se též odvádí močí. Po
vysazení se dorzolamid vyplavuje z erytrocytů nelineárně, což vede nejdřív k rychlému snížení
koncentrace a pak pomalejší eliminační fázi s poločasem asi 4 měsíce.
Jestliže se dorzolamid podával perorálně tak, aby se simulovala maximální systémová expozice po
dlouhodobé lokální aplikaci do oka, dosáhlo se ustáleného stavu během 13 týdnů. V ustáleném stavu
se v plazmě nevyskytoval prakticky žádný volný lék ani jeho metabolit; inhibice KA v erytrocytech
byla menší než inhibice, u které se předpokládá, že je nezbytná pro farmakologický účinek na funkci
ledvin a dýchání. Podobné farmakokinetické výsledky byly zjištěny po dlouhodobé lokální aplikaci
dorzolamidu.
Někteří starší pacienti s poruchou funkce ledvin (CrCl 30–60 ml/min) však vykazovali vyšší
koncentraci metabolitu v erytrocytech; nicméně žádné významné rozdíly v inhibici karboanhydrázy
ani žádné klinicky významné vedlejší účinky nebylo možno přisuzovat přímo tomuto zjištění.