Absorpce Po perorální dávce tablety s prodlouženým uvolňováním dochází k významné prodlevě absorpce metforminu ve srovnání s tabletou s okamžitým uvolňováním s Tmax po 7 hodinách (Tmax pro tablety s okamžitým uvolňováním je 2,5 hodiny).
Ve stabilním stavu nedochází podobně jako u přípravků s okamžitým uvolňováním k úměrnému zvýšení Cmax a AUC dle podané dávky. AUC po jednorázovém perorálním podání tablet s 2000 mg metforminu s prodlouženým uvolňováním je podobné jako po podání 1000 mg tablet metforminu s okamžitým uvolňováním 2krát denně.
Variabilita Cmax a AUC metforminu v tabletách s prodlouženým uvolňováním u jednoho subjektu je srovnatelná s hodnotami pozorovanými u metforminu v tabletách s okamžitým uvolňováním.
Po podání tablety s prodlouženým uvolňováním na lačno dojde ke snížení AUC o 30 % (bez vlivu na Cmax ani Tmax).
Složení jídla nemá vliv na absorpci metforminu u přípravků s prodlouženým uvolňováním.
Po opakovaném podávání tablet s 2000 mg metforminu s prodlouženým uvolňováním nebyla pozorována žádná akumulace.
Distribuce Vazba na plazmatické bílkoviny je zanedbatelná. Metformin prostupuje do erytrocytů. Maximální koncentrace v krvi je nižší než maximální koncentrace v plazmě a je jí dosaženo přibližně ve stejném čase. Erytrocyty s největší pravděpodobností představují sekundární kompartment distribuce. Průměrná hodnota (Vd) byla v intervalu 63–276 l.
Metabolismus Metformin se vylučuje močí v nezměněné formě. U člověka nebyly zjištěny žádné metabolity.
Eliminace Renální clearance metforminu je >400 ml/min, což ukazuje, že se metformin vylučuje glomerulární filtrací a tubulární sekrecí. Po perorálním podání je terminální eliminační poločas přibližně 6,5 hodin. Při zhoršení funkce ledvin se renální clearance snižuje úměrně ke clearance kreatininu a poločas eliminace se tak prodlužuje, což vede ke zvýšení hladiny metforminu v plazmě.
Charakteristiky u specifických skupin pacientů Porucha funkce ledvin K dispozici je pouze minimum údajů od subjektů se středně těžkou renální insuficiencí a v této skupině nelze spolehlivě odhadnout systémovou expozici metforminu ve srovnání se subjekty s normálními renálními funkcemi. Z toho důvodu je třeba upravit dávku na základě klinické účinnosti / tolerability (viz bod 4.2).