Mulado prolong

Farmakoterapeutická skupina: přípravky snižující glykémii, vyjma inzulinů. Biguanidy.
ATC kód: A10BA
Mechanismus účinku

Metformin je biguanid s antihyperglykemickým účinkem na bazální i postprandiální hyperglykemii.
Nestimuluje sekreci inzulínu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii. Metformin snižuje bazální


hyperinzulinemii a v kombinaci s inzulínem snižuje potřebu inzulínu.

Metformin uplatňuje svůj antihyperglykemický účinek několika mechanismy:
Metformin snižuje tvorbu glukózy v játrech.
Metformin usnadňuje vychytávání a utilizaci glukózy v periferních tkáních, částečně zvýšením účinku
inzulínu.

Metformin mění obrat glukózy ve střevě: Vychytávání z oběhu se zvyšuje a vstřebávání z potravy se
snižuje. Další mechanismy připisované střevu zahrnují zvýšení uvolňování glukagonu podobného
peptidu 1 (GLP-1) a snížení resorpce žlučových kyselin. Metformin mění střevní mikrobiom.

Metformin může zlepšit lipidový profil u osob s hyperlipidemií.

V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno buď se stabilní tělesnou hmotností, nebo s
mírným úbytkem tělesné hmotnosti.

Metformin je aktivátorem adenosinmonofosfát-proteinkinázy (AMPK) a zvyšuje transportní kapacitu
všech známých typů membránových glukózových transportérů (GLUT).

Klinická účinnost:
Prospektivní randomizovaná (UKPDS) studie prokázala dlouhodobou výhodu intenzivní kontroly
glykemie u pacientů s diabetem 2. typu a s nadváhou léčených metforminem s okamžitým
uvolňováním v terapii první linie po selhání úprav stravování. Analýza výsledků u pacientů s
nadváhou, léčených pomocí metforminu po selhání samotné diety, prokázala:
– významné snížení absolutního rizika jakékoli komplikace spojené s diabetem ve skupině pacientů
léčených metforminem (29,8 případů/1000 pacientů za rok) ve srovnání se samotnými úpravami
stravování (43,3 případů/1000 pacientů za rok), p = 0,0023, a ve srovnání s kombinovanými
skupinami pacientů léčených deriváty sulfonylurey a inzulinem v monoterapii (40,1 případů/pacientů za rok), p = 0,0034;
– významné snížení absolutního rizika mortality spojené s diabetem: metformin 7,5 případů/pacientů za rok, samotné úpravy stravování 12,7 případů/1000 pacientů za rok, p = 0,017,
– významné snížení absolutního rizika celkové mortality: metformin – 13,5 případů/1000 pacientů
za rok ve srovnání se samotnými úpravami stravování – 20,6 případů/1000 pacientů za rok (p =
0,011), a ve srovnání s kombinovanými skupinami pacientů léčených deriváty sulfonylurey a
inzulinem v monoterapii – 18,9 případů/1000 pacientů za rok (p = 0,021);
– významné snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin 11 případů/1000 pacientů za
rok, samotné úpravy stravování 18 případů/1000 pacientů za rok (p = 0,01).

Při podávání metforminu jako léku druhé volby v kombinaci s deriváty sulfonylurey nebyl přínos na
klinické výsledky pozorován.

U diabetu 1. typu byla kombinace metforminu a inzulínu použita u vybraných pacientů. Klinické
přínosy této kombinace však nebyly formálně potvrzeny.