Memantine vipharm

Zkušenosti s předávkováním v klinických studiích nebo po uvedení přípravku na trh jsou pouze
omezené.

Symptomy
V případě relativně významného předávkování (200 mg a 105 mg/den, po dobu 3 dnů) se objevily
pouze symptomy jako únava, slabost a/nebo průjem, případně předávkování proběhlo bez
jakýchkoli symptomů. Při požití dávek, které nepřesáhly 140 mg nebo u kterých dávka nebyla
známa, se projevilo ovlivnění centrálního nervového systému (zmatenost, ospalost, somnolence,
vertigo, agitovanost, agresivita, halucinace a poruchy chůze) a/nebo gastrointestinálního traktu
(zvracení a průjem).

V případě nejvyššího předávkování pacient přežil požití celkové dávky 2000 mg memantinu s
účinky na centrální nervový systém (kóma trvající 10 dní, později diplopie a agitovanost).
Pacientovi byla podána symptomatická léčba a provedena plazmaferéza. Pacient se zotavil bez
trvalých následků.

V případě jiného významného předávkování pacient také přežil a zotavil se. Tento pacient požil mg memantinu perorálně. U pacienta se objevily symptomy ovlivnění funkce centrálního nervového
systému jako neklid, psychóza, zrakové halucinace, zvýšené sklony ke křečím, somnolence, stupor
a bezvědomí.

Léčba
V případě předávkování je léčba symptomatická. Neexistuje specifické antidotum pro případ
intoxikace či předávkování. Dle potřeby je možno použít standardní klinické postupy k odstranění
léčivé látky, např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí (přerušení případného enterohepatálního
oběhu), acidifikace moči a forsírovaná diuréza.

Pokud se projeví známky a symptomy nadměrné stimulace CNS, má být pečlivě zvážena
symptomatická léčba.