Edicin

Farmakoterapeutická skupina: glykopeptidová antibiotika

ATC kód: J01XA01.

Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny
u citlivých bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky
prekurzoru buněčné stěny. Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc
narušuje permeabilitu bakteriální buněčné membrány a syntézu RNA.

Farmakokinetický/ farmakodynamický vztah (PK/PD)
Vankomycin ukazuje aktivitu nezávislou na dávce s plochou pod křivkou koncentrací (AUC)
rozdělenou minimální inhibiční koncentrací (MIC) cílového organismu jako primární
předpovědní ukazatel účinnosti. Na základě údajů in vitro, zvířecích a v omezené míře
dostupných údajů u lidí byl stanoven poměr AUC/MIC s hodnotou 400 jako cílový PK/PD
pro dosažení klinické účinnosti vankomycinu. Pro dosažení tohoto cíle tam, kde MIC je ≥ 1,mg/l, je požadováno dávkování v horním rozmezí a vysoké nejnižší sérové koncentrace (20 mg/l) (viz bod 4.2).

Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání
různých „van“ genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-
D-laktát nebo D-alanyl-D-serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je
pozorován vzrůstající počet případů rezistence, zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou
multirezistentní kmeny Enterococcus faecium.
„Van“ geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné
stěny mají za následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny
methicilin-rezistentní kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin.
Snížená citlivost nebo rezistence na vankomycin u rodu Staphylococcus není dobře
pochopena. Je vyžadováno několik genetických prvků a mnohočetné mutace.
Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se
zkřížená rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární
rozvoj rezistence v průběhu léčby je vzácný.

Synergismus
Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem má synergický účinek proti
mnoha kmenům Staphylococcus aureus, non-enterokokové skupině D-streptokoků,
enterokokům a streptokokům rodu viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem má
synergický účinek proti některým oxacilin-rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis,
a kombinace vankomycinu s rifampicinem má synergický účinek proti Staphylococcus
epidermidis a částečně synergický účinek proti některým kmenům Staphylococcus aureus.
Jelikož vankomycin v kombinaci s cefalosporinem může mít rovněž antagonistický účinek
proti některým kmenům Staphylococcus epidermidis a v kombinaci s rifampicinem proti
některým kmenům Staphylococcus aureus, je vhodné testování předchozího synergismu.
Mají být získány vzorky pro bakteriální kultury, aby bylo možno izolovat a identifikovat
vyvolávající organismy a stanovit jejich citlivost na vankomycin.

Hraniční hodnoty testů citlivosti
Vankomycin je aktivní vůči grampozitivním bakteriím jako stafylokoky, streptokoky,
enterokoky, pneumokoky a klostridia. Gramnegativní bakterie jsou rezistentní.
Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může geograficky a v čase měnit a jsou
žádoucí lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je

to potřebné, má být vyhledána rada specialisty, jestliže lokální prevalence rezistence je
taková, že užitečnost léčiva alespoň u některých typů infekcí je sporná. Tato informace pouze
poskytuje přibližné vodítko ke zhodnocení, zda jsou mikroorganismy citlivé na vankomycin.
Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -
EUCAST) jsou následující:

Citlivé Rezistentní
Staphylococcus aureus1 ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Staphylococcus koaguláza-
negativní
≤ 4 mg/l > 4 mg/l
Enterococcus spp. ≤ 4 mg/l > 4 mg/l
Streptokoky skupiny A, B, C
a G
≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Grampozitivní anaerobní
bakterie
≤ 2 mg/l > 2 mg/l
1S. aureus s MIC vankomycinu 2 mg/l jsou na hranici distribuce divokého typu a proto se
může vyskytnout narušená klinická odpověď.

Obvykle citlivé druhy
Grampozitivní druhy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus
Staphylococcus aureus methicilin-rezistentní
Koaguláza-negativní stafylokok
Stretococcus spp.
Streptococcus pneumoniae
Enterococcus spp.
Staphylococcus spp.

Anaerobní druhy
Clostridium spp. kromě Clostridium innocuum
Eubacterium spp.
Peptostreptococcus spp.
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Enterococcus faecium
Přirozeně rezistentní druhy
Všechny gramnegativní bakterie
Grampozitivní aerobní druhy
Erysipelothrix rhusiopathiae
Heterofermentative Lactobacillus
Leuconostos spp.
Pediococcus spp.

Anaerobní druhy

Clostridium innocuum