Diazepam stada

U všech případů předávkování je třeba posoudit, zda byly užity i další látky, například při pokusu
o sebevraždu. Příznaky předávkování jsou výraznější v přítomnosti alkoholu nebo látek tlumících
centrální nervový systém.

Příznaky
Benzodiazepiny mohou způsobit ospalost, ataxii, dysartrii, nystagmus. Předávkování diazepamem je
zřídka život ohrožující, pokud se diazepam užívá samostatně, ale může vyvolat areflexii, apnoe,
hypotenzi, kardiorespirační depresi a kóma. Pokud dojde ke kómatu, obvykle trvá několik hodin, ale
může být prodloužené a cyklicky se opakovat, zejména u starších osob. Útlum respirace způsobený
benzodiazepiny je závažnější u pacientů s respiračním onemocněním. Benzodiazepiny zvyšují účinky
jiných látek tlumících CNS včetně alkoholu.

Léčba
Monitorování životních funkcí pacientů a podpůrná opatření se mají provádět v souladu s klinickým
stavem pacienta. Pacienti mohou vyžadovat symptomatickou léčbu kardiovaskulárních a respiračních
účinků a účinků týkající se centrálního nervového systému. Ke snížení absorpce v časných stadiích
intoxikace je možné během 1-2 hodin po požití zahájit léčbu aktivním uhlím. Pokud je pacient v
bezvědomí, je zapotřebí podávat aktivní uhlí s ochranou dýchacích cest. V případě smíšeného požití je
třeba zvážit laváž žaludku, ačkoli se nejedná o rutinní opatření.

Použití flumazenilu, specifického antagonisty benzodiazepinových receptorů, lze zvážit, pokud je
deprese centrálního nervového systému závažná. Flumazenil je třeba podávat pouze za pečlivé
monitorace pacienta. Vzhledem ke krátkému poločasu flumazenilu (přibližně 1 hodina) je nezbytné
sledovat klinický stav pacienta. Flumazenil se má podávat s mimořádnou opatrností v případě smíšené
intoxikace s látkami, které snižují práh pro vznik záchvatů (např. tricyklická antidepresiva).